Titan - Lovec - Storm Pack

Ne! To ne! Oko mi pulzovala a krev v mých žilách jakoby se vařila. Hnědá fena ležela na boku a před jejím tělem stál bílý ovčák, jeho srst byla hnědavá jak se při bohi válel po zemi. Vrčel, cenil zuby a sledoval mě svým příkrým pohledem. Zahrabal jsem předními tlapamy, abych se znovu postavil pevně na nohy. Zaskučel jsem. Od hlavy až po špičku ocasu mbou projela nehorázná bolest. Sílou, kterou mě ovčák uhodil tlapou do zad mi způsobil palčivou bolest. Se zavytím plným bolesti mě postihl děs. Mé nohy, mé zadní nohy jen bezvládně ležely v prachu! A tehdy mě naprosto postihlo šílenství. S otevřenou čelistí a za pomoci jednoho páru nohou jsem se ohnal po špinavém bílém krku. Bolest jsem potlačil a soustředil se jen na jeho hrdlo, ,,Když nemůžu zabít ji, zabiji tebe!'' vydal jsem chraplavě a znovu se pokusil o tvrdý útok. Oči mi plály, doslova a do písmene až desivym Zemři! Mé zuby projely kůži psa jako nůž máslem. Jako injekce, kterou pes dostane ve velké bílé budově dvounožců. Vyjeknutí, rána a tma. Krajina okolo mě se zamotala a upadla v temno. Naničem už mi nezáleží. Stále jedna a ta samá myšlenka se mi honila hlavou jako stádo splašených jelenů. Jenže teď se rozprchly. A zmizely v té temnotě. Ale i ona byla svým způsobem bílá, má duše byla konečně po tak dlouhé době volná. Konečně osvobozena od problémů a nemoci, kterou jsem nedokázal ovládat. Šílenství zmizelo společně s mým životem.

Amira - Omega - Wild Pack

Krčila jsem se bokem od hloučku bojujících psů a měla tak dokonalý přehled. Mnoho psů bylo raněných, ale šílenství nepřestávalo. Arlo, Alfa druhé smečky stál čelem Argovi, našemu Alfovi. Cenily své ostré zuby a pomale kroužili. V hlavě promyšlený další svůj nebo protivníkův krok, připraveni na možné i nemožné. Polekaně jsem zavrčela, když našemu Alfovi na záda vyskočila hnědá štíhlá fena. Podle stavby jejího těla se dalo usoudit, že se jedná o vysoce postaveného psa, ale tu dobu už jsem běžela k hloučku. Sok využil překvapení nepřítele a plnou silou se zakousl do zvednuté pravé přední tlapy. Alfa tiše zaúpěl a hodil sebou o zem jen, aby se protivníkovi vysmekl a donutil druhého se pustit, když jej zalehl celým tělem a svou vahou. Nemohla jsem zastavit, na to jsem byla až moc blízko bitvě ve středu tábora a zároveň byla až moc pevně rozhodnuta bojovat, a tak jsem sebrala střípky své odvahy a se vší tou  odvahou a silou se zakousla do nejbližšího ocasu, který se objevil. Nevím zda to bylo štěstí, nebo smůla, že ocas nepatřil Alfovi, ale oné feně. Hnědka hekla, uvězněna stále pod tíhou Argova těla zalapala po dechu a začala máchat tlapamy ve snaze ublížit nám alespoň částečně. I této chvíle, ale hnědý žíhaný Alfa využil. Vyskočil na nohy, ohnal se po mě tesáky,  aby osvobodil svoji svěřenkyni, což se mu po krátkém kotrmelci s Argem a několika jizvách od jeho tlap skutečně povedlo. Argo krčil uši a cenil zuby v krátkém gestu, které svolalo smečku k sobě. Bojiště utichlo a psi se začínali shromažďovat na své poloviny. Netrvalo dlouho, a před čelem nám stanula celá  nepřátelská smečka. Pes vedle psa, fena vedle feny s hlasitým sykotem a vrčením přetahovali sílu a autoritu na svoji stranu, ale mi nebyli pozadu. Oko za oko, gesto za gesto. ,,Vypadněte!'' Argův hlas byl plný vzteku a nevyřčených nadávek, které i tak poplouvaly volně ve vzduchu. ,,krysy! špinavci! kojoti!'' Smečky na sebe pokřikovaly hlava ne hlava. A až když po boku našeho Alfy stanul bílý pes a zlatavá fena, která činila kroky blíže a blíže k nepřátelům zavelil druhý Alfa kratičký ústup. Pár vypadal děsivě. Byť neměli tito dva nic společného šli v před, s hlavou skloněnou, zubama vyceněnýma a vykulenýma očima. Jejich duše přímo řvala po pomstě, po krvi, po utušení bolesti tam hluboko v nich. A to je spojovalo, síla, která se v nich probudila, díky strátě. Smečka se pomale přidala, a dokud vše barevné kožichy nezmizely daleko v houští postupovali dál. Poháněni vírou a nadějí, že dobro vždy zvítězí nad zlem.

Pod dlouhé době kapitola! Slavme!
Tak co myslíte? Nemá to cenu zabalit? Já osobně to neplánuji, ale pokud kniha nenese žádnou radost, nemá pro mě cenu :), avšak psaní je vášeň. A i kdyby tu takový nikdo nebyl, stále mohu psát v tajnosti pro sebe celý tento zamotaný příběh.