Lev - Hlídka - Storm Pack

,,Jak? Jak jsi mi to mohla udělat?''

Hlas se mi třepal a mozek odmítal ten fakt přijmout. Neudělala jsi to. Tohle je jen zlý sen ze kterého se probudím! Její pohled směřoval pár krátkých sekund do země než se opět zvedl. Teď měla v očích vztek. Ale já viděl ten smutný záblesk. Cenila své bílé zuby a nutila mě couvat, neútočila. Já se nezmohl, ale ani na krátké zavrčení. Vedle feny se najednou objevila další postava. A ta už ale nebyla tak tolerantní. Skočila po hlavě a strhla mě na zem. Cítil jsem tlapy psa, které se mi zabořily do zad až pod srst. V tu chvíli jsem, ale nevnímal. Jako když se zeměpsice otřepe mnou projela vlna vzteku, byl to jako proud elektřiny, který vám dobije baterky. S malou dávkou viru. Protivníka jsem chytil zuby za přední tlapku a přetočil jsem se, čímž jsem ho dostal pod sebe. I kdybych chtěl nemohl jsem přestat. Začal jsem tělo psa drápat jako šílený pes. Jako by mé tělo byla jen prázdná stránka na kterou jsem hleděl z povzdálí. Bez schopnosti ji ovládnout.
,,Qine!'' Další naráz. Svalil jsem se do hromady prachu, udělal kotrmelec v hlíně a zůstal ležet na zemi. Hrdelní vrčení mluvilo za sebe. ,,Už to chápeš?'' Vrčení najednou přešlo v zakňučení, ale opravdu jen na pár chvil. ,,Nepatřím do tvé smečky. Nejsem stejná jako ty. A teď zmiz.'' Vyhoupl jsem se na tlapky neschopen slov. Tlamu jsem otevřel naprázdno a to jen proto, abych ji pak ve stejném tichu zase zavřel. A to byla poslední chvíle. Všechno se seběhlo tak rychle... proč?

Cherri - Hlídka - Wild Pack

Tělem mi pulsovala neskutečná bolest a mísila se z děsem v mé v hlavě. Ten pohled, který se mi zabodával do zornic mě děsil, znejisťoval a šeptal, že je konec. Hlava toho šíleného psa byla jen pár chlupů od té mé. Své tlapy držel pevně na mém těle a neumožnil mi se byť jen o malou délku pohnout. Teplé sliny psa mi máčely mou srst na krku a nutili mě sebou lehce škubat. Kdybych jen mohla pootočit a zvednout hlavu... To bys pak něco viděl šílenče!
Jeho srst se zavlnila jak se přikrčil a svaly se zatly, jeho čelist pomalu sjela k mému krku. Hlavou se mi prochomítla slova, která jsem naposledy slyšela jako štěně - ,,Bez obětí není vítězství.'' A je to tu. Dnes, v tento den je mi určeno pomoct smečce. A znovu potkám svoji rodinu...
Stisk zesílil a mé hrdlo ovynul teplý poryv vydechovaného vzduchu. Snad za to mohla blízkost smrti, že čas plynul tak pomalým tempem. Sám čas je zahadný. A najednou jako by někdo ty pomyslné hodiny opravil. V krku jsem ucítila bolest a uslyšela poslední zvuk. Jasně a zřetelné ,CVAK'

Nemám co říct... omlouvám se za dlouhou dobu, ale opět jsem dostala chuť 😊