Amewien - Lovec - Wild Pack

Nechápavě jsem sledovala našeho Alfu. Už několik minut pochodoval před norou. Vypadal nervózně, možná až naštvaně. ,,Alfo? Vše v pořádku?'' Posadila jsem se několik psích délek od něj. Trochu překvapeně se na mě podíval. ,,Vše je v pořádku jen se obávám o jedno ze štěňat.'' Podívala jsem se na noru. ,,Je nemocné?'' Zeptala jsem se a pohled nechala viset na noře. ,,Nechce jíst a je příliš malý.'' Cítila jsem ten smutek v jeho hlase a taky jeho beznaděj. ,,Věř mu, ro, že je malý neznamená, že nepřežije. Věř mu, Arlo.'' Zamumlala jsem tiše, cítila jsem jak se na mě podíval. ,,Díky, Amewien.'' Lehce jsem se usmála a zalezla do své nory. Za chvíli se měla konat večeře a já se chtěla ještě prospat...

Lev

Zavrčel jsem na psa po mém boku, neustále měl nějaké poznámky na mou osobu a nechoval se zrovna vlídně. Uslyšel jsem kroky a svůj pohled zaměřil před sebe, z temného doupěte vylezl mohutný pes. Už na první pohled mi nebyl sympatický, ale jakmile mě spatřil lehce se zazubil. Nebyl to, ale ten normální úsměv. Na tomhle úsměvu bylo něco zvláštního, něco nenormálního a já pocítil divný pocit. Jako by se mi někdo zakouslu do zad, byla to ostrý nepříjemný pocit jenž ve mě ten pes vzbuzoval. Musel to být Alfa. Cítil jsem, že psi vedle mě se lehce přikrčili a já pokorně sklopil hlavu, tušil jsem, že pouhé odhalení břicha a pár slov nebude stačit, ale přeci jsem tak učinil. Alfovy ostré oči mě propakovali. ,,Chceš se přidat do naší smečky?'' Nezaznělo to úplně jako otázka, ale přesto jsem souhlasil. ,,Naše smečka, ale další hladové krky nepotřebuje.'' Tiše jsem zavrčel. ,,Jsem dobrý lovec a znám hodně triků, nebudete litovat.'' A já litoval už teď. Alfa, který se nademnou skláněl hlasitě a výstražně zavrčel. ,,Já. Jsem. ALFA! Já rozhoduji v čem si dobrý!'' Vyštěkl. ,,Dobře, můžeš zůstat a uvidíme co umíš.'' Švihl ocasem. ,,Na pozici Omegy, samozřejmě.'' A bez dalších slov se otočil a odešel pryč...

Shadow - Lovec - Wild Pack

Cítil jsem ten strach, jenž z nás tří sálal. Všem se nám, ale ohromně ulevilo, když jsme zjistili, že její bok se zvedá. Těch pár metrů jsme doběhli nevýdanou rychlostí a ihned jí obklopili. Zek se ihned začal vyptávat co se stalo, ale v polovině věty se zarazil. Stříbřenka měla mezi tlapkami dvě malá, hnědobílá štěňata. Nemohl jim být víc jak polovina cesty měsíční psice, byla ještě úplně maličká! První kdo se vzpamatoval byla Tery. ,,Nádherní drobečcci!'' Zamumlala a lehla si, aby na malé viděla lépe. Stříbřenka vypadala zamyšleně a posmutněle. Drkl jsem do ní tedy lehce čumákem a ona se slabě pousmála. ,,Musíme se vrátit, Alfa by mohl přijít s celou smečko-..'' Začal Zek. ,,Ale co ti mrňousové? Nemůžeme je tady přeci jen tak nechat!'' Stříbřenka na Teryna slova rázně přikývla. ,,Musíme je vzít sebou.'' Pohled našeho Gamy teď padl na mě. Nejspíše ho zajímal názor každého z nás jako obvykle. ,,Přece by jsi tu nenechal dvě bezbranná štěňata, ne?'' Podíval jsem se na něj. Sklopil čenich v souhlasu. A opatrně jedno ze štěňat chytil, já ho napodobil. Neunikl mi varovný pohled Stříbřenky, jenž se právě zvedla. Varovala nás. A já jsem tušil už teď, že za ta štěňata by dala život.

Ani nevíte jak mě tahle kapitola bavila ^^ Pokusím se dohnat svohe zameškání ohledně kapitol jak jen to půjde!