Arlo - Alfa samec - Storm Pack

,,Tak neschopného psa jsem ještě neviděl!'' Zavrčel jsem, na zem dopadlo pár mých slin. Ten malý dlouhosrstý psík s černýma očima se zděšeně krčil pode mnou a já si jeho strach neskutečně vychutnával. Vzbuzoval ve mě něco jako pradávný pud, jenž mi říkal, že takhle to má být, že takhle je to dobře. Hlavou mi kolovaly různé myšlenky. ,,Svou večeři necháš Omeze, jasné!?'' Vycenil jsem zuby ještě víc a v očích se mi mihl záblesk šílenství. Ještě víc mě potěšil ten pach strachu, jenž z psíka vycházel. Malý psík neznatelně přikývl a vycouval z nory. Ihned jakmile se dostal pryč rozběhl se neznámo kam. Bylo slyšet jak se jeho drápky zabořily do země, ve snaze se co nejdříve dostat pryč. A já byl spokojený. Stále ještě vím, jak ukočírovat SVOJI smečku. Cítil jsem se jako můj otec. Pamatoval jsem si jak jeho smečka vypadala, jak se chovala a jak byla silná. Byla známá všude v okolí a nikdo si na ni netroufl, jenže jednou se vše zvrtlo a smečka postupně vymřela na Bílý prach. Můj otec, ale uprchl, i přez to, že přišel o družku pokračoval dál a naučil mě být tím, čím jsem teď. Pravým vůdcem. Před vchodem se najednou objevil stín a dovnitř vklouzlo, svalnaté a hubené tělo fenky. Mary, má družka se posadila vedle mě. ,,Dnešek dopadl katastrofálně. Smečka bude hladovět, my budeme hladovět, pokud s tím něco neuděláme.'' Pokýval jsem hlavou. ,,Jako vždy máš pravdu, Mary. Je čas, ukázat naši sílu. Zítra se posilníme a za pár cest Měsíční psice vtrhneme na půdu Wild Packu.
Je na čase aby smečka Wild Pack poznala zač je toho naše tlapa.'' Má družka jen souhlasně švihla ocasem, když v tom se ozval vytí oznamující příchod hlídky...

Tery - Lovec - Wild Pack

Našpiclovala jsem uši. Mraky na neby tvořili jakýsi temný závoj, už teď jakoby se nejdnalo o nic dobrého a Země psice to oznamovala napřed. Venku již stál Zek, náš bílý Gama a přejel všechny shromážděné psy pohledem. ,,Tery, Shadow semnou. Ostatní zůstaňte tady.'' Bez dalších okolků vyrazil směrem, kterým bylo vytí slyšet. Rozběhla jsem se za nimi, a jen koutkem oka jsem zahlédla Arla jenž lehce přikyvoval a něco pošeptal naší léčitelce. Ta jen kývla a veplula do nory k naší Alfě a štěňatům. Jediné co jsme prozatím věděli, že jich je pět. Tři kluci a dvě holky. Prý podobní spíše otci, ale silní jako jejich matka. Ani jména ještě Alfa pár nevybral, jedno bylo ale jasné. Brzy se vše dozvíme. Probíhali jsme lesem až na trasu hlídky. Panovalu tu velké ticho a mě přepadli ty nejhorší myšlenky. Stříbřenka byla na hlídce sama, osobně si to vyžádala a já se bála, že to mohla být její osudná chyba. Preskočila jsem kmen starého dubu a tlapami dopadla na měkký meh. Cítila jsem ho a zároveň mě do nosu udeřil psch cizince. Přidala jsem. Cítila jsem jak se každý můj sval napíná k prasknutí jen abych tam byla co nejrychleji. Nevím co mě k tomu dovedlo, ale nejspíše to byl ztrach o kamarádku. I když byla ve smečce jen pár dní, všichni si jí oblíbili a nikdo si netroufl odporovat jí, když žádala Alfu o tuto prostou hlídku. To odhodlání v jejích očích mělo zároveň jakýsi zastrašovací účinek. A proto jsme tady. Kvůli její nerozvážnosti. Prudce jsem zastavila, Stříbřenka ležela pár metrů před. námi. Polil mě pot. Ona...

Dvě kapitoly v jeden den? Asi jsem se zbláznila. No, možná se dnes dočkáte i té třetí. Prozatím přeji hezké počtení :)