„Dostal jsem nabídku do NHL v Americe," zamumlal Hoseok a cítil, jak se mu přitížilo u hrudi.

Mladší chlapec souhlasně zakýval hlavou. Vlastně něco takového asi i čekal. Lhal by, kdyby tvrdil, že čekal něco víc.

„Gratuluji," pousmál se na něj.

Nevěděl, co víc říct. Snažil se ze sebe vydat alespoň nějakou reakci, ale bylo to těžší, než čekal.

„Ještě jsem ji nepřijal..." sledoval špičky svých bot.

„Tak ji přijmi. Byla by chyba to všechno zahodit," zadíval se na něj Taehyung.

„Ty bys ji přijal?" ověřil si Hoseok.

„Bez přemýšlení," přikývl Taehyung a na hrudi ho nepříjemně píchlo.

Oba moc dobře věděli, že to, co teď řekl, pravda tak úplně nebyla.

Hoseok mlčky přikývl.

„Dobrá tedy," pokýval hlavou a vytáhl ruku z kapsy. „Tak se asi budeme muset rozloučit."

„Asi ano," přikývl Taehyung a natáhl k němu pravici.

Hoseok si ho překvapeně prohlédl, ale nakonec pochopil, že tohle je tedy asi finální rozloučení.

„Docela nám to spolu šlo," zazubil se na něj Hoseok a stiskl mu ruku.

„Docela se to dalo," souhlasil Taehyung a koukal na staršího chlapce.

Tohle takhle být nemělo. Všechno bylo špatně, ale nedokázal se přinutit něco říct. Nedokázal být ten, který zabrání pokračovat ve snu toho druhého.

Přežije to. Bude to dobrý. Rychle se zapomene a když ho nebude mít na očích, vše se vrátí do starých kolejí.

Věděl, že zanedlouho bude v novinových článcích vídat fotky Hoseoka s různými slečnami.

„Půjdu už dovnitř, je mi zima," prolomil ticho Taehyung.

Hoseok do něj pohledem vypaloval díru a on si nebyl jistý, jestli by to vydržel dalších několik dlouhých minut.

„Jo, dobře," souhlasil Hoseok, ale nešel s ním.

Taehyung se rychle otočil na patě a zmizel. Cítil, jak se mu z nějakého důvodu do očí tlačily slzy. V hlavě měl vymetýno. Nevěděl, co by měl teď dělat. Zaplul na bar a objednal si velkého panáka tequily. Kopl ho do sebe a měl pocit, že se pozvrací. Tequilu nenáviděl.

Odešel na záchod a zavřel se do kabinky. Zády se opřel o chladnou zeď a celý rozhovor si znovu přehrával v hlavě. Měl mu říct, že nechce, aby odjel?

To přeci nemohl.

A kdyby byl takový sobec a řekl by to, zůstal by Hoseok?

To už asi nikdy nezjistí.

Ani nevěděl, kdy se to v něm zlomilo. Dříve by byl naštvaný, že Hoseok tu nabídku dostal a on ne. Teď, byl zklamaný. Ale ne proto, že nabídku dostal Hoseok. Ale proto, že to znamenalo, že mu Hoseok zmizí ze života. Jak moc si to tenkrát přál. A teď? Teď z toho zrovna dvakrát nadšený nebyl. Měl chuť do něčeho praštit. Nejraději by rozbil tu zeď před sebou.

Místo toho se sesunul na zem a hlavou párkrát praštil o zeď. Sledoval strop nad sebou a cítil, jak se mu lehce točila hlava. Krev měl již pěkně naředěnou alkoholem a snažil se zhluboka dýchat. Nemohl udělat žádnou blbost.

Hoseok dnešním dnem mizel z jeho života. A nebyl si jistý, jestli by chtěl zažít to „naposledy". Litoval, že si minule nedal tolik záležet, protože neměl tušení, že jak rychle to začalo, tak rychle to i skončí.

Přistihl se, že si kouše nehty. Zakroutil hlavou. Musel zpět na hotel.

Spláchl a vylezl ze záchodu. Vydal se zpět ke stolu, kde měl bundu. Hoseok tam seděl a vypadal, že se snaží netvářit jako hromádka neštěstí.

„No, kde seš?!" vyhrkl na něj Jimin a Taehyung se na něj výmluvně usmál.

„Budu muset domů, pardon," semkl rty do úzké štěrbiny.

„Ale prd! Zapadni na tu židli," zamračil se Kyungsoo a Taehyung se poslušně posadil.

Veškerá nálada ho přešla a najednou se vedle Hoseoka necítil komfortně. Měl pocit, že se nemohl nadechnout. Chtěl si zalézt do peřin a v klidu brečet do polštáře. Hoseok vypadal, že na tom byl dost podobně. Záměrně se pohledu na Hoseoka vyhýbal.

„Hele," naklonil se k němu Jimin. „Co ti udělal?"

Taehyung ani nemusel následovat Jiminův pohled, bylo mu jasné, o kom mluvil.

„Nic," ujistil ho, ale nepřesvědčil ani sám sebe, natož Jimina.

„Ale nekecej," zamračil se tmavovlásek.

„Nekecám, jdeme na panáka?" změnil téma, protože věděl, že se toho Jimin chytne.

„Jo, jdeme!" nadšeně tleskl a vytáhl Taehyunga na nohy.

Dali si panáka Jagera a Taehyung už teď věděl, že další den ráno to nezvládne, protože to míchání alkoholu bylo dost... zajímavé...

***

Nevěděl, jak se dostal na pokoj. Nechtěl to vědět. Ležel v posteli s Jiminem, Kyungsooem a na zemi ležel Chanyeol. Nechápal.

Byl rozlámaný. Všichni byli oblečení, to bylo dobré znamení. Na zemi, vedle Chanyeola, bylo několik prázdných lahví po alkoholu. Udělalo se mu špatně jen je viděl. A to nepočítal, co vše vypili v baru.

Možná měl trochu strach se podívat na číslo zbylých financí na bankovním účtu. Rozhodl se, že to dělat nebude, dokud nepřijde další výplata.

Hoseoka nikde neviděl.

Bolela ho hlava a vše měl v mlze. Viděl rozmazaně. Pokusil se vstát a doplazit se do koupelny. Chtělo se mu zvracet, měl sucho v krku a pálila ho žáha.

Napil se studené vody z kohoutku a pak to šlo rychle. Vše šlo ven. Zabouchl za sebou alespoň dveře, aby ostatní nevzbudil.

Společně sedali do autobusu, který je měl přemístit na letiště.

Hoseok tam nebyl. Ten Hoseokův otravný obličej mu vcelku chyběl. Do uší si narval sluchátka, aby dal okolí najevo, že se nechtěl vybavovat. Žádnou hudbu si nepouštěl. Bolela ho hlava a nebylo mu dobře. A zkrátka na nic a na nikoho neměl náladu.

„V pohodě?" přisedl si k němu Jimin.

Taehyung v duchu zaúpěl. Mlčky však přikývl na souhlas.

„Nelži," protočil očima Jimin. „Taky mě mrzí, že se s ním už nebudu vídat."

„Nemrzí mě to," zalhal Taehyung.

„Oba dva moc dobře víme, že kecáš," zakroutil hlavou Jimin a sám si do uší dal sluchátka.

Tím byla debata uzavřená. Taehyung se neměl sílu dál obhajovat. Ale co mu měl říct? Že mu děsně chybí, ale co s tím zmůže? Hoseok si vždy přál hrát v NHL. A byl to sen každého hráče. Neměl mu to za zlé. Byl naštvaný sám na sebe, že si dovolil k druhému něco cítit. Měli zůstat u vzájemné nenávisti.

Vše by bylo mnohem jednodušší.

Ne vždy má vše šťastný konec. Někdy to končí špatně. Holt, chvíli to bude bolet a pak zapomene. Objeví se někdo jiný. Do té doby se bude snažit hrát tak, jako hrál doteď. Najde si nového nepřítele, který ho bude štvát tím, jak dobře hraje a bude mít motivaci k tomu, aby byl lepší.

A/n: Hello!

Trvalo to. Hodně to trvalo.

Ale máme to tady! Poslední díl.

Tutututu

Tututu

*dramatická huba*

*kamenovaní za tři, dva, ...*

Hehe.

Já mám úplně prázdno v hlavě dneska, pardon.

Ze života... je toho hodně. Fakt hodně. Nezvládám a nevím, jak začít, abych zvládala.

Každopádně, dnes na mě přišel další nápad na povídku. Uhuuuu, prostě masakr, nebudu vám kecat. Nemám moc čas na nic a moc se za to omlouvám, snažím se psát.

V oneshotech vám brzy vydám docela dlouhou Vhope. Takovou jemnou, vánoční. :D

Jako každý rok, jsem chtěla jet sérii vánočních povídek. Letos to asi bohužel budou maximálně ty adventní neděle. Pokud vůbec. To uvidíme. :D

A samozřejmě, pokud jste dočetli až sem.

Já ty smutný konce neumím, co si budeme. Sama jsem z toho špatná.

Ještě nás bude čekat epilog, tak se nemusíte ničeho bát. Jak ten ale skončí nebo kdy bude... neslibuju nic. :D :D

Tak snad mě moc nezbijete.

Mějte se fanfárově!

Bye!