• 23rd December •

Poslední den. Úplně poslední den, který strávíme spolu, než se rozdělíme a strávíme Štědrý večer každý se svou vlastní rodinou. Dobrodružství je u konce a čím dál tím víc si to uvědomuju. Tahle cesta končí stejně jako tenhle rok. Stalo se toho mnoho a mám takové tušení, že příští rok se toho stane ještě víc. Doufám a věřím v to, protože Mallory mi za těch pár dní ukázala úplně nový pohled na svět. Ne všechno je na světě dokonalé, svět má chyby. Stejně jako my všichni. Ale dokonalost je neuvěřitelně nudná. Díky chybám je všechno zajímavější a my máme alespoň co napravovat, což nás šlechtí. Ale nikdy to nebude dokonalé, a to je důvod, proč žít.

„Dnes bychom mohli ještě něco podniknout společně, co ty na to? Rodičům jsem zavolala, že přijedu až zítra, takže..?“ usmála se na mě Mal širokým úsměvem. Zdálo se mi, jako kdyby měla už něco v plánu, ale vůbec jsem netušil, co.

„Klidně...“ řekl jsem krátce a nedokázal se nepousmát nad jejím nadšením. Všechno najednou bylo tak, jak by mělo být. Všechno bylo alespoň na chvilku dokonalé. Jen my dva, žádné slzy ani smutek. Byli jsme spolu a byli jsme šťastní. Že by tohle byl můj vánoční zázrak? Zažít alespoň jeden dokonalý den, který si budu pamatovat navždy? Jestli ano, jsem za to vděčný.

„Tak jo, něco mě totiž napadlo,“ řekla, odkryla ze sebe peřinu a posadila se do tureckého sedu.

„A co?“ zeptal jsem se a posadil se naproti ní. Nedokázal jsem se přestat usmívat a připadal jsem si jako opilý. Míchalo se ve mně tolik pocitů. Štěstí, radost, trochu nervozita a strach, ale věděl jsem, že to není vůbec špatně. To ona byla mým alkoholickým nápojem, kterého jsem nikdy neměl dost. Je tak dobrá, tak hodná...

„Vím, že jsi říkal, že to tu znáš jako vlastní boty, a neříkám, že já ne. Ale je tu jedno místo, kde jsem ještě nebyla a doufám, že ty taky ne, protože bych tam s tebou hrozně moc chtěla jít,“ zasmála se samou radostí.

„Fajn a co je to za místo?“ zeptal jsem se nedočkavě.

„Muzeum populární kultury..?“

„Jo, tak o tomhle místě vím, ale nikdy jsem tam nebyl. Rád tam s tebou půjdu,“ řekl jsem se stejným nadšením, s jakým se mi ona dívala do očí. Miluju, když mě pozoruje. Obzvlášť tehdy, když o tom nevím, a pak se na ni jen tak podívám a zjistím, že mě zaujatě sleduje.

„Super!“ zasmála se radostně, a pak se po mně vrhla, aby mě obejmula. Chytil jsem ji do svého objetí a chtěl ji už nikdy nepustit. Teplo jejího těla mi dodávalo energii stejně jako její smích. Nikdy o ni nechci přijít.

* * *

Tohle místo mě úplně ohromilo. Nejen svým futuristickým a originálním vzhledem zvenku, ale i svým designem a celkovou atmosférou vevnitř. Nacházelo se tu mnoho zajímavých kousků umění, nad kterými by někdo mohl jen kroutit hlavou, ale jelikož já dokážu ocenit jakýkoliv druh umění, tohle se mi taky líbilo. S uměním se tu spojovala i hudba a populární kultura. Nejvíc mě ale zaujala jedna konkrétní výstava, a to kytarové tornádo, které bylo jako stvořené pro mě.

„To je neuvěřitelný!“ řekla Mal při pohledu na tu konstrukci, na níž byly připevněny desítky různých kytar.

„Jo, je, chci to k Vánocům,“ zasmál jsem se a Mallory taky.

„Vždyť bys to neměl kam dát,“ namítla s úsměvem, kterým mě už zase obdarovala.

„Věř mi, že na svoje milášky si vždycky najdu místo,“ uchechtl jsem se.

„Milášky? Bože můj, Jacobe,“ smála se pobaveně. Pak jsme pokračovali dál. Prošli jsme snad celé muzeum a hodně jsme toho nejen viděli, ale i zkusili, což bylo vážně super. Jsem rád, že jsme sem šli. Byl to jeden z nejlepších zážitků, jelikož jsem tu byl s Mallory a procházeli jsme se tu jako zcela normální lidé, kteří se momentálně nemuseli zatěžovat žádnými starostmi. Bylo to fajn... Skutečně jeden z těch nejlepších dní s ní.