• 2nd December •

Od včerejšího večera jsem na ni nedokázal přestat myslet. Naše setkání, které se v podstatě ani skutečně neodehrálo, protože jsem jako naprostý zbabělec vzal nohy na ramena, se promítlo i v mých snech, které se mi dnes v noci zdály. Objevil jsem se opět na náměstí. Tento sen nebyl od reality moc odlišný. Viděl jsem opět ji, jak na sebe nechá dopadat sněhové vločky, jež byly křehké a nádherné stejně jako ona. Ale ani ve snu jsem za ní nedokázal jít a prohodit pár bezvýznamných slov. Proto jsem se rozhodl, že sny porazím a dokážu udělat realitu lepší, než nějaký sen kdy bude moci být.

Den jsem strávil psaním nových písní, ale žádná nebyla o tom kouzelném vánočním čase a náladě, která už pomalu začíná ovládat mysl všech lidí a tu moji též. Věřím, že Vánoce mají své kouzlo, ale nejsem schopen o nich nic napsat. Žádný text o nich, který jsem kdy v životě napsal, neměl to kouzlo, jako mají rodinné večery v období Vánoc. Nevím, proč tomu tak je.

Když už se venku setmělo, teple jsem se oblekl a vydal se do centra města s nadějí, že dnešní večer oproti ostatním nebude výjimkou a ona tam bude, abych ji opět mohl oslovit jejím jménem, které jsem již tak dlouho nevyslovil. Chci opět vidět její oči, které mě vždy tak zkoumavě pozorovaly a dávaly mi najevo, že to, co mezi námi je, by mohlo být mnohem víc. Pamatuju si ty oči, ale tehdy jsem byl slepý a nedokázal pochopit, co se mi snaží naznačit.

Uvědomuju si, že jsem byl sobecký, už to vím a přiznávám svou chybu. Myslel jsem jen na svou kariéru a dělal jsem, že není jiná možnost než se odstěhovat někam, kde mám lepší přístup k místům a lidem, kteří mi pomohou prorazit. Odstřihl jsem ji od sebe, byl jsem zaslepený představou, že budu vystupovat se svými texty v obrovských arénách. A až když jsem dostal to, po čem jsem toužil, lituji, že mou prioritou nebyli lidé, kteří mě milovali, přestože nebyli v mé rodině. Zanevřel jsem na své přátele... Byli jako má rodina a já je odstrčil.

Když jsem utopen ve svých myšlenkách přecházel silnici blízko náměstí, málem mě srazilo auto, jelikož jsem nevěnoval pozornost okolnímu dění. Řidič použil klakson, což mě dostatečně přivedlo ke smyslům, a tak jsem co nejrychleji zmizel z dohledu. Ani jsem na něj nemávl na znamení omluvy, byl jsem mimo.

Když jsem, díkybohu živý, dorazil na náměstí, u jednoho ze stánků jsem si dal punč bez alkoholu. Horká tekutina mi procházela celým tělem a zmírnila mrazení uvnitř mého promrzlého těla. Pozoroval jsem, jak se lidé radují, ale nikde jsem mezi nimi neuviděl stát ji. Když jsem dopil svůj nápoj, procházel jsem mezi lidmi a mezi stánky, ale nikde nebyla. Strávil jsem tam asi hodinu, ale bohužel jsem ji nespatřil.

Že by dnes nepřišla? Anebo jsem ji nestihl a ona už byla dávno doma v teple?