• 19th December •

Včera jsme si s Mallory sbalili věci na cestu. Každý máme jednu velkou sportovní tašku. Je vidět, že oba neradi cestujeme na lehko a radši při sobě máme více věcí než méně. Podle mě je to tak i lepší. Je to jako s vrstvami oblečení. Vždycky si můžete nějakou vrstvu svléct, ale pokud je vám zima a už další oblečení nemáte, těžko se můžete přiobléct.

„Máš všechno?" zeptal jsem se Mallory, a pak jsem si musel zívnout. Včera jsme sice šli spát brzy, ale vstávat ještě za tmy je pro mě peklo. Když mám volno, rád vyspávám do oběda.

„Myslím, že ano," odpověděla a začala něco lovit v kabelce. „Jo, mám vše," řekla rozhodně.

„Dobře, jdu do auta naložit ty tašky s věcmi. Ty vezmi tu tašku s jídlem a pitím. Jo a ještě prosím zhasni všechna světla a ujisti se, že nic není zapojeno v zásuvkách, ale myslím, že by nemělo, sám jsem to kontroloval, ale pro jistotu... Budu ještě škrábat led z oken, tak pak přijď," řekl jsem a vzal si klíče od auta, které ležely na kuchyňské lince. Mal vstala z barové židle a postavila se naproti mně. Pak mi položila dlaně na ramena a pohlédla mi do očí.

„V klidu, Jacobe, jo?" řekla s úsměvem. „Všechno bude v pohodě."

„Jo, já vím," řekl jsem trochu nervózně, protože mě její dotek překvapil. Ani nevím, jak to popsat slovy. „Jenom... Jenom chci, aby to vyšlo," dodal jsem.

„Neboj, vyjde," řekla pozitivně.

„Dobře. Tak já jdu," řekl jsem a ruce jí spadly podél těla. Jakmile jsem otevřel vchodové dveře, ihned mě ovál studený vítr. Vzal jsem obě tašky a odnesl je do kufru auta. Vypadá to, že hodně protopíme, protože venku je pořádný mráz.

* * *

Hodina první

Nechal jsem Mal, aby se ještě prospala, takže je v autě ticho a slyšet je pouze motor auta. Venku je stále tma, poněvadž je kolem šesté hodiny ranní. Tma i ticho mě nutí přemýšlet. Vždycky jsem si se svými myšlenkami vystačil, ale když se tu opět objevila Mal, mé myšlenky se motají hlavně kolem ní a týkají se toho, jak moc s ní chci neustále být. Je sice tady a nic mi nebrání o ní přemýšlet, ale víc by se mi líbilo, kdybych s ní mohl mluvit. Ale jelikož chci, aby se vyspala, musím si s pouhými myšlenkami vystačit.

* * *

Hodina čtvrtá

„Jakeu, kdy už budeme zastavovat?"

„Až uvidíš benzínku."

„Tam je," řekla a ukázala prstem na okno.

„Takže zastavujeme," oznámil jsem a zastavil na benzínce, kde si Mal odskočila a já mezitím natankoval. Pak jsem si odskočil i já a pokračovali jsme v cestě.

„První zastávku máme za sebou. Budeme je dělat vždy po čtyřech hodinách, anebo podle potřeby," řekl jsem. „Jo a když budeš chtít delší zastávku a projít se, tak klidně."

„Fajn. A nechceš se taky ještě vyspat? Že bych to vzala za tebe?" zeptala se Mal.

„Ne, to je dobrý, můžeš řídit až v noci. To by mělo být všechno v klidu..." odpověděl jsem rozhodně.

„Máš to pěkně naplánované. S tebou se vyplatí cestovat, to ti řeknu," polichotila mi Mal.

„Roky praxe," zasmál jsem se.

„Tak pozor, pan cestovatel Jacob ke mně hovoří. Jaká to čest," řekla Mallory pobaveně.

„Jo.. S Jacobem nikdy nejste sami doma," uchechtl jsem se.

„To je boží!" smála se Mallory.

* * *

Hodina devátá

„Máme s sebou tašku jídla a stejně se cpeme kuřetem z Kentucky Fried Chicken," poznamenala Mallory.

„Kentucky Fr.. Co?"

„KFC, Jacobe. KFC!"

„Jo aha. Nejsi nějaká chytrá?"

„Nejsi ty nějaký neznalec jídla?"

„Náhodou nejsem žádný neznalec."

„V tom případě chci důkaz, Jakeu. Důkaz."

„Znám totiž jejich tajný recept."

„Jo? Tak povídej."

„Bylo jednou jedno kuře... Týpek ho chytil, poválel v nějaké směsi, o které nikdo nic neví, a pak..."

„Co?"

„Pak ho hodil do fritézy..." řekl jsem dramaticky.

„To bylo hluboké, Jacobe."

„Ano. Přímo od srdíčka," řekl jsem a položil jsem si dlaň na místo, kde mám srdce.

„Rozený herec," zasmála se Mal.

„Nechci se chlubit, ale je to pravda."

„Něco tady smrdí a to kuře to není," uchechtla se Mallory.

* * *

Hodina třináctá

"I just want you for my own,
more than you could ever know.
Make my wish come true.
Baby all I want for Christmas is you," hrálo nám z rádia a my se snažili zpívat společně se zpěvačkou.
„All I want for Christmas is you, baby," zpívali jsme s Mal velký závěr, který by všem vyvolal krvácení z uší.

„Tohle se bude zpívat vždycky," řekla Mal.

„Jo, tohle je prostě klasika. A kdo to nezná, jako by nežil!" dodal jsem plný dobré nálady.

„Vezmi si, že bys nazpíval jednu písničku, která by tě s klidem mohla zabezpečit na celý život. Mazec, co?" řekla Mallory.

„Jo, to je," zasmál jsem se.

„Tohle je hrozná sranda," řekla po chvilce.

„Taky se mi to líbí. Sice pořád řídit není nic záživného, ale s tebou je to zábava," uznal jsem popravdě.

„To s tebou taky," vyslovila s úsměvem.

„Je s náma sranda!" zasmál jsem se.

„Jo!" přidala se Mallory.

Jako dva blázni...

* * *

Hodina osmnáctá

„Za hodinu budeme stavět. To bude půlnoc. Pak mě můžeš vystřídat, ale nenech mě spát až do rána," řekl jsem.

„Nemusíš mít strach, já to zvládnu. V klidu se vyspíš," uklidňovala mě Mal. Ne, že bych jí nevěřil, ale nevím, jestli se mi podaří usnout.

„V jedné z těch tašek, ne v té, kde je jídlo, ale v té druhé, je deka a nějaké polštáře pod hlavu, tak si kdyžtak něco vezmi," řekla Mal a připoutala se.

„Jo, díky," řekl jsem vděčně a vzal si deku.

„Dobrou noc," vyslovila Mal tiše.

„Dobrou," řekl jsem taky, a pak zavřel oči ve snaze usnout. Únava mě nakonec stejně ovládla...