Chodba, ve které se nacházely, byla opravdu dlouhá a temná. Byl v ní cítit typický pach starých věcí a podlaha skřípala, ale ne jak typické podlahy ve starých domech. Laura cítila jako kdyby naříkala a vyprávěla svůj příběh. Dívka měla strach, už když vilu uviděla. Nyní měla co dělat, aby se jí nerozklepala ruka.

„Jaký čaj máte rády?” Zeptala se jejich hostitelka, ale Lauře to znělo spíš jako  "dnes tu všechny zemřete, už mám připravené rakve". Našlapovala velice opatrně a striktně se řídila Kateinou radou, ničeho se nedotýkat. Blondýnka, která kráčela před ní byla ale na pohled úplně v klidu.

„Černý.” Odpověděla jejím typickým mrazivým tónem hlasu a Laura se s ní s velkým překvapením začala cítit v bezpečí. Pomalu přidala na kroku, až se letmo ramenem dotýkala Kateiného loktu. Věděla, že to není správné, ale na tom jí nesešlo. Celá jakoby zevnitř roztála, i přes to, že Katie nevydávala téměř žádné teplo.

„To je... Lidskáěoko?” Zeptala se lehce rozklepaným hlasem Scarlett ze zadu a Laura i přes veškeré ovládání pevně stiskla Kateinu ruku. Její dlouhé kostnaté prsty jí poskytly větší pocit bezpečí a ona se za to opravdu zastyděla.

„Ano je. A na dalších políčkách jsou například prsty a pokud by si chtěla vidět, nahoře je dokonce i sto let stará slezina.” Odpověděla ta zvláštní žena, která se dle Lauřina názoru až moc přiblížila,  nadšeným pohybem rukou rozsvítila. Celá chodba se rozzářila mihotavým nažloutlým světlem které ozářilo všechny předměty v ní. Na políčkách podél stěn byly různé předměty. Od lidských částí těla, až po starodávné zbraně a obsáhlou sbírku jedů. Tapety pomalu odhalovaly cihlovou stěnu za nimi a nedaleko od nich se nacházelo starodávné točivé schodiště, vedoucí do sklepa. Laura hlasitě vyjekla.

„Sally..” Oslovila ženu Katie hlasem, který naznačoval snahu o to aby vyzněl mile. Nevyzněl, ale Sally to očividně nijak nevadilo, protože se do široka usmívala a hrála si s Kateinými dlouhými vlasy. Blondýnka se očividně chtěla nějak ohradit, ale raději poslední slova spolka a lehce je proměnila. „Tohle je Laura ta dívka vzadu Scarlett... Přišly jsme tě požádat o pomoc...”

„A já vám mileráda pomůžu! Tady už je strašná nuda, ale až u čaje... Tvoje holka a ta zvláštní tam vzadu vypadají dost promrzle.” Sally pustila Katein pramen vlasů a poskočila ke dveřím, které k ní byly nejblíže.

„Katie není moje holka...” Promluvila konečně Laura a snažila se do hlasu nedat znát posmutnělý tón. Pustila Kateinu ruku a lehce od ní poodstoupila. Cítila se tak zranitelnější, ale nemohla riskovat, že by na to někdo přišel.

„Škoda, byly byste dobrý pár...” Zamumlala Sally a otevřela dveře, očividně vedly do kuchyně, protože se z nich linul opravdu nechutný zápach, který připomínal vařené zkažené ponožky. Katie se na ní lehce naštvaně zadívala, ale ona to nebrala ani trochu jako urážku. Místo toho se usmívala na celé kolo a blondýnka měla čím dál tím větší pocit že něco chystá.

O půl hodiny později všechny čtyři seděly u stolu s hrnky s čajem v rukou  ale ani jedna z něj zatím neupila. Katie si alespoň konečně ohřála zmzlé ruce a měla čas na přemýšlení. Sally byla neuvěřitelně chytrá, bohužel ne vždy byla na jejich straně. Před pár lety se blondýnka zaručila za její propuštění z vězení, protože jí opravdu pomohla s jedním případem. Laura by o ní řekla že je psychopat a Scarlett by jí radši preventivně zatkla, ale Katie jí brala pouze jako dalšího bývalého kriminálníka. Nic víc.

„Rtuť si říkala? S tou nemám žádné zkušenosti.” Její slova vrátily Katie zpátky do reality. Tušila že něco takového řekne a zároveň jí to dost zklamalo. Hrnek v rukou už jí začal dost nepříjemně pálit a tak ho jemně položila na stůl.

„Ano... Dimethylrtuť...” Zamumlala a pevně stiskla čelist což jí ještě víc zdůraznilo lícní kosti. Cítila na sobě Lauřin zoufalý pohled, který toužil po návratu domů a Scarlettin který značil že vyjednávat s psychopatem není bezpečné, ale Katie je jen mohla okázale ignorovat. V tom byla opravdu přeborník, nikdy nedala najevo víc citů než bylo potřeba. A to jí dělalo silnou.

„Můžu zkusit najít dodavatele... Ale bude to velká laskavost... Už ti nebudu nic dlužit.” Odpověděla jí Sally a sebevědomě si založila ruce za hlavu. S jejími šaty to vypadalo opravdu komicky.

„Dohodnuto, pokud k tomu zjistíš tu druhou látku.” Katie opět použila svůj nesmlouvavý tón, který k jejímu překvapení na většinu lidí zabíral.

„Nemám s tím problém, ale chci dimethylrtuť a devadesát laboratorních myší...” Natáhla ruku, aby s Katie symbolicky stvrdila dohodu. Na paži měla opravdu dost rubínových náramků a na prsteníčku jí trůnil opravdu masivní zlatý prsten s písmenem M - Maligrey. Katie jí rukou potřásla a na rtech se jí vytvořil lehký úšklebek. Hra konečně začíná dávat smysl ....