Celá cesta zpátky proběhla v naprosté tichosti, až na to že Scarlett nervózně klepala nehtami do okénka, jako kdyby se ho snažila nepozorovaně rozbít. Když dívky vystoupily, začalo se už pomalu stmívat a obloha zářila rudou barvou. Podle starých legend to značilo, že ten den zemřela spousta lidí. Katie měla ten den smrti už po krk. Nejen, že měla práce na pitevně více než nad hlavu, ještě se jí na rukou začaly objevovat slabé ale hodně  krvácející  ranky. Sally jako obvykle nenechala nic náhodě a nezapoměla jí trošku okořenit život.

„Přikažte někdo Brandonovi ať vypitvá i našeho hlídače. Já si-” Laura vypískla a přerušila Katie její monolog. Blondýnka ani nečekala, že by ho mohla dokončit. Věděla na co Laura upozorní a tak se jen tiše otočila a rychlým krokem se rozešla do tmy.

Katein kabát ve větru vlál a vlasy nemilosrdně bičovaly její ostře řezaný obličej. Vše by podle Laury vypadalo nádherně a vznešeně, kdyby blondýnce z rukou nekapala krev a nebarvila by cestu za ní. V tu chvíli nebyla Laura jediná kdo jí pozoroval, i Scarlett měla na tváři výraz zděšení. Její tmavě hnědé oči se zářivě leskly a přívěsek ve tvaru vlka, který nikdy nesundavala, házel odlesky na auto před ní.

„Tohle nevypadá zrovna bezpečně.” Prohlásila Scarlett a začala si více škubat díry v džínech. Vypadala při tom komicky, ale Laura neměla nejmenší touhu se pousmát. Měla o Katie strach.

„Musíme se vrátit za tou Sally, až moc mi sedí na vraha.” Prohlásila tiše Laura a jako ze zvyku se opřela o stěnu stanice. Scarlett se na ní souhlasně podívala a rukou si vjela do kapsy u bundy.

„Katie má klíče od auta. Musíš jí sem nějak dostat. Nehledě na to že krvácí víc než po útoku vlkodlaka.” Odpověděla jí a smutně pokrčila rameny. Laura v tu chvíli ztratila veškerou naději, že by mohla udělat hrdinský čin. Katie znala přes deset let, od mala,  a tak dobře věděla, že pokud sama nechce, tak jí nikdo nenajde.

„Já to nedokážu, víš jaká je...”

„Vím. A přesně proto jí dokážeš přemluvit jenom ty.” Scarlettin výraz se změnil na zoufalý, i když to nedávala najevo, měla Katie ráda. Laura vzala svůj telefon a co nejrychleji napsala blondýnce zprávu.  Snažila se o něco opravdu srdceryvného, o něco co by dokázalo zapůsobit i na někoho kdo je jako ona.

O pár desítek minut později, když už  Laura přestala doufat, že se Katie vrátí, zahlédla za obzorem její stín. Bezmyšlenkovitě se k ní rozeběhla a pevně jí sevřela v náručí. V tu chvíli z ní opadl všechen strach a cítila se opět v naprostém bezpečí. Tedy až do té doby, než na zádech ucítila jakousi tekutinu.

„Obvázala jsem to a zasypala solí, za pár minut by to mělo přestat krvácet...” Odpověděla tiše blondýnka a svými slovy zodpověděla Lauře všechny otázky. „Byly jste za tím Brandonem? Já ve svém stavu pitvat nemůžu a už teď je pozdě.” Laura sklopila pohled.

„Ne, měly jsme o tebe strach...” Katie se na její slova zatvářila tak jako obvykle, absolutně nijak a vydala se na pitevnu. Scarlett se pomalu vrátila k Lauře. Snažila se něco říct, ale přehlušil jí zvuk otevírajících se dveří.

„Může mi jako někdo vysvětlit co to s ní dneska je? Vrazila mi do pitevny a vyhnala mě... Navíc vypadala jak kdyby táhla ruce po betonu!” Brendon  se zadýchaně opřel na místo, kde byla kdysi opřená Laura a očividně se snažil přemýšlet. Laura věděla že není hloupý, jinak by se nevyučil na patologa. Jen je až příliš nevšímavý.

„Nevypitval si našeho hlídače a je už moc pozdě... Srazím ti to z platu.” Scarlett se samolibě pousmála a Brandon se zarazil. Ukázal jí ne zrovna slušné gesto a Scarlett se neudržela. Vrazila Brendonovi pěstí tak silně, že hlavou narazil do zdi a měl co dělat aby neupadl. Laura v povzdálí lehce ustoupila, když Scarlett s někým bojovala, tak většinou nedopadl dobře. Raději se rozeběhla na pitevnu za Katie.

Nepřítomně otevřela pár dveří, než se k ní dostala. Blondýnka se skláněla  nad pitevním stolem a v ruce držela tác s mozkem oběti.

„Ahoj Lauro ... Nechápu jak jsem si toho nemohla všimnout dřív.” Prohlásila tónem, který značil, že by si nejraději nafackovala.

„Čeho?”

„Tenhle mozek není hlídače, je ženský a očividně patřil jedné z žen v nevěstě...”