Teď už to dojedu celý. Je mi jedno, kolik ta kapitola bude mít slov, ať je to klidně třeba osmdesát tisíc, ale dneska končíme. Tohle je poslední díl mého rozboru Siriusovy růže.

Zlatíčka, po zkouknutí čtvrté série Community - ano, namedropování Community v téhle minisérii můžete brát jako running gag - jsem měla šílenou chuť vydat samostatnou kapitolu o strukturálních chybách, které autoři dělají při psaní vztahů. Ale ono to vypadá, že ani nemusím. Ona na mě vyskočila Siriusova růže, které je vyloženě přehlídkou špatně napsaných vztahů, takže ještě, než se pustíme do rozboru, si dáme takové malé poradenské okénko.

Příklad 1: Remus a Lindsay. Aneb nikdy, nikdy nedávejte nikomu love interesta, který je jenom genderswapped verze té postavy. Máme tady Remuse, který je chytrý, tichý, docela nerd a má hrozně nízké sebevědomí. A tady autorka si řekla, že mu dá love interesta. Jenže koho? Někoho, s kým by se vzájemně doplňovali? Nah. Mnohem lepší by přece bylo dát tam někoho, kdo je přesně, jako Remus, teda až na to, že je to týpka a jmenuje se Lindsay! Geniální, že jo?! No, ono to úplně geniální není. Jako autor tím redukujete svoje schopnosti vytvářet postavy na úroveň autora nějakého špatného animáku pro děti. A nejen to, to si reálně myslíte, že kdyby ti lidi byli povahově na vlas stejní, mohli by spolu nejen v pohodě vycházet, ale taky mít romantický vztah?

Příklad 2: Abby a Edward. Aneb nikdy nepište vztah ve stylu: "Jako autor jsem vám řekla, že tyhle postavy se hrozně milujou, takže to tak je." Tohle je věc, kterou nenávidím snad nejvíc na světě. Vyloženě pokaždé, když někdo napíše tenhle typ vztahu, beru to, jako že je to od autora takové osobní f*ck you přímo pro mě, i když se neznáme, protože z mého pohledu snad neexistuje strukturálně horší způsob, jak napsat vztah. Vzpomínáte si na mé oblíbené pravidlo show, don't tell? Čili že byste měli věci ukazovat spíš, než že je jenom řeknete? Lidi, kteří píšou takové vztahy, o něm asi nikdy neslyšeli. A to je problém jak sviň, protože zrovna u vztahů je tohle pravidlo klíčové. Pokud po mně jako po čtenáři chcete, abych se o vztah vašich postav zajímala, musíte mi nějak dát najevo, že o sebe fakt mají nějaký zájem, že si rozumí, že mají chemii, že by spolu reálně mohly něco mít. Když mi jenom několikrát zopakujete, že Člověk A má crush na Člověka B, maximálně mě to bude iritovat a budu hledat dobře napsané vztahy někde jinde. (A upřímně, nevím, jestli to, že autorka mi do ksichtu cpe tu informaci, že Edward a Abby na sebe mají crush, tak moc, že už tomu začínám věřit, je dobré nebo špatné.)

Ale víte co? Dneska bude ten rozbor trochu jiný. Pořád mě tady sledujete, jak sama sebe ničím, jak se připravuju o mozkové buňky a cpu do sebe jednu zmrzlinu za druhou. Ale dneska to tak nebude. Dnes si zahraju takovou malou drinking game a napiju se vody pokaždé, když:

-Sirius je toxický

-Objeví se dějová linka, která bude mít nenaplněný potenciál (pokud půjde o potenciální queer dějovou linku, vypiju sklenici na ex)

-Peter je všemi ignorován

-V příběhu je chyba, ať už gramatická, typografická, faktická nebo ve struktuře příběhu

-Objeví se špatný rým

-Stane se něco, kvůli čemu se ukáže, jak moc zbytečná je vlastně Lindsay

Takže teď už jenom disclaimer a jdeme na to. Následující rozbor obsahuje spoilery (duh) a používání výňatků z děl v rámci kritiky je v souladu se zákonem: Autorský zákon - č. 121/2000 Sb. § 31 odst. b, Copyright Act of Canada s.29.1. Navíc, tohle je kritický a naučný "článek", což je v pořádku podle Copyright Act 1976.

Kat je sama v noci na chodbě a vypadá to, že na to přijde Filch. A Kat si stěžuje, že tu nemá neviditelný plášť, protože ho dala na přešití. Um, proč byste dávali neviditelný plášť na přešití? Kvůli vzhledu to úplně nebude - duh - a jinak by to přešití akorát zmenšilo plochu pláště, takže by to pro ni bylo horší. Jakože cože?

Kat mluví o pohyblivém obrazu Panny Marie v Bradavicích, ale upřímně pochybuju, že zrovna v Bradavicích by měli obraz Panny Marie nebo jakýkoliv jiný náboženský symbol. A začínám mít pocit, že Sirius se, i přes ten zákaz, co tam je, přemisťuje po Bradavicích, protože jinak si nedokážu vysvětlit, že se pokaždé zjeví tam, kde je zrovna Kat.

Mě – mně jsme si vysvětlovali už tolikrát, že nemám energii to dělat znovu.

Kat mluví o košťatech jako o „našich dřevěných miláčcích", ale moje myšlenky se při tom slovním spojení odebraly takovým směrem, že to ani nechcete vědět. Řekněme, že mě napadly některé praktiky Svobodných zednářů z osmnáctého století. A pro vnitřní klid, murény nesly s y. Pak je tu takové jedno zajímavé označení. Maloši. Jakože malé děti. Slyšel to někdy někdo z vás? Neříkám, že je to špatně, protože někde se to evidentně používá, ale já se s tím setkávám poprvé. Už jsem slyšela pojem maláči, ale maloši fakt nikdy.

Edward se rozhodl doučovat prváky a druháky a Sirius o něm řekne, že z něj jednou bude skvělý táta. A co když ne, hm? Hm? Ne všichni na světě můžou nebo chtějí mít děti! Navíc, když je Edward vlkodlak nebo co, nevím, jaké tomu dávám šance, že bude mít bio děti. (Promiňte, já jsem jenom hrozně zahořklá z toho, že všechny tyhle postavy def skončí s nějakou tou nukleární rodinou jako z osmdesátkového sitcomu, a autorka a většina čtenářů se nad tím nejspíš ani nepozastaví. Jenže takhle to prostě v životě nefunguje, dammit! Navíc, to, že dobře pracujete s dětmi, neznamená, že chcete být rodič, ani že budete dobrý rodič.)

A jak jsem říkala už někdy dřív, Kat se stala zvěromágem a nehodlá se registrovat, protože je to ten cool způsob. Akorát předtím jsem to jenom předpokládala a teď, ve třicáté páté kapitole, je to napsané černé na bílém.

Edward zmiňuje, že outfity Murén svítí jako diskokoule (Vnitřní klid, však už víte, diskokoule je jedno slovo.), že se mu díky nim odrazilo slunce do očí a oslepl, a že "jsem prostě Démodokos". To jméno mi nic neříkalo, takže jsem si to musela vyhledat. Můj původní tip byl, že to byl filosof z antického Řecka, který oslepl a o dvacet let později zemřel na otravu alkoholem. Tak daleko od pravdy jsem nebyla - evidentně to je takový ten slepý pěvec z Odyssey. Takže jednak jsme se přesvědčili, že nemám paměť na jména, a jednak se zase divím proč dělá reference na mudlovské věci, když je z čistokrevné rodiny? Já bych s tím byla v pohodě, kdyby to bylo aspoň nějak vysvětlené, kdyby bylo na začátku řečeno, že ho fascinuje mudlovská kultura nebo tak něco, ale Edward opakovaně dělá narážky na mudlovské knihy a mudlovskou historii a mudlovskou hudbu, přestože by logicky nic takového neměl znát. Do háje zelenýho, když Ron Weasley, jehož nejlepší přátelé vyrostli mezi mudly a jehož otec je posedlý mudlovskou kulturou. ani v sedmé knize Harryho Pottera nevěděl, co je Popelka, proč by Edward znal jménem nějakou celkem obskurní vedlejší postavu z náhodnýho mudlovského příběhu?

A abychom se trochu odreagovali od té negativity, na jaké pozici ve famfrpálu byste nejradši hráli? Já bych chtěla být odrážeč, působí to na mě stejně cool dojmem, jako když jste na pálce v softballu. Kdyby vám to z téhle poznámky nedošlo, právě proběhl nábor do nebelvírského famfrpálového družstva, a svoji pozici obhájili Abby i Edward i Kat i James. Teda, toho Jamese chápu, tak to bylo podle canonu, ale nepřijde vám to až moc idealistické, že všechny tyhle OC, které jsou kámoši, jsou už minimálně třetím rokem na stejné pozici v nebelvírském družstvu, protože jsou prostě všichni tak moc dobří?

Hele, a víte, jak tu mám celou jednu kapitolu o plagiátorství a ještě nevím kolikrát zmiňuju, že plagiátorství je neetický a že fakt nemáte brát vtipy jiných lidí a dávat je do příběhu tak, že to vypadá, jako by to bylo z vaší vlastní hlavy? To už jsme tu jednou měli, ale autorka to vzala ještě o level výš. Víte, jak Edward má údajně crush na Abby? A jak Abby chodí s tím druhým týpkem, který je docela a*shole? Ti dva měli takovou menší konfrontaci před hodinou obrany a Edward řekl takový svůj malý lehce cheesy proslov, nad kterým jsem původně chtěla jenom mávnout rukou, že je to prostě cheesy a nikdo by to tak v realitě neřekl, ale pak mi došla jedna věc. To je z Madagaskaru 2. To je ten proslov, jak říká ta žirafa, kterou dabuje David Schwimmer, to- to je kradenej proslov z animáku pro děti! Já dokážu omluvit gramatický chyby a nelogičnosti a všechno, ale kradení proslovů z animáků je fakt přes čáru! Zpytuj svědomí, autorko! (Fun fact: Komentářů u tohohle odstavce je mrtě, ale skoro všichni tam mluví o tom, jak jim ukápla slzička a jak z toho dostávají cukrovku a jenom dva lidi opravdu trklo, že je to z Madagaskaru.)

A taky bychom si mohli vysvětlit rozdíl mezi kradením proslovů a referencí. Reference je, když vy něco znáte, vaše postava něco zná, a dáte to najevo. Věta, kterou jsem napsala na konci minulého odstavce, je reference na tohle:

Já to znám a dává smysl, abych to zmínila, protože všichni víme, že mám ráda sitcomy a memes, a ještě k tomu jsme si před chvíli řekli, že to zmiňování Community je tu takový running gag. Reference jsou v rámci příběhu v pořádku - je to věc, kterou reální lidé v konverzacích dělají, a navíc se jako autor nesnažíte nikomu namluvit, že daná hláška nebo proslov je vaše dílo, protože čtenářům je jasné, že je to reference. Ten proslov z Madagaskaru 2 nemůže být reference. Edward ani žádná jiná postava v příběhu to znát nemůže, protože Madagascar 2 v jejich světě nebude existovat ještě dobrých třicet let, a navíc Edward je čistokrevný kouzelník, který by toho o mudlovské popkultuře neměl moc vědět, a pokud ano, mělo by to být řečeno. Takže autorko, zpytuj svědomí, protože když to není reference, tak je to docela líná krádež materiálu.

Btw jak byste se cítili, kdybyste si v pohodě čekali na začátek hodiny, děláte si nějakou svoji věc, prostě pohoda, reláxek, a najednou uvidíte týpka, kterého sotva znáte, jak říká dramatický, cheesy proslov týpce, kterou sotva znáte. Já bych umřela trapností za ně oba. A pro vnitřní klid, tahleta je jedno slovo, stejně, jako zadruhé.

Hodina obrany konečně začne a Romulus přijde s tím, že pojedou na výlet a budou na týden ubytovaní někde v mudlovském světě a budou po dvojicích. Tak teď jsem měla takový flashback na Co takhle rande, Evansová?, že si to ani nedokážete představit. Autorka tentokrát sice není přistižena při činu, protože nemám jak dokázat, že to taky četla, ale mám hodně silný podezření. Ty dvojice si budou losovat z klobouku, a vsadím se, že Kat bude ve dvojici se Siriusem, Abby s Edwardem, Lindsay s Remusem a James s Lily. (Tu sázku jsem samozřejmě vyhrála.) A jako bonus zjistíme, že celé jméno Elisy je Elisabeth, takže buď jsem měla pravdu s tím německým jménem nebo autorka neví, že v anglicky mluvících zemích se Elizabeth píše se z. Týpka skončila ve dvojici s Peterem a Edward zašeptá Kat, že je to karma. Což úplně nedává smysl, protože jo, Peter je zradí, ale teď jsou kámoši. Zradí je až za pár let, to Edward nemůže vědět. Leda že by... no to mě po*er, všechno to dává smysl! Ty reference na filmy, které ještě neexistovaly! Poznámky o budoucnosti! Všechno to do sebe zapadá! Edward je cestovatel v čase!

Abby procvičuje kouzlo patrona a říká, že se změnil z jednorožce na lišku. No jo, ale ta věc se má tak, že patroni nefungujou jako soulmarks nebo se nemění podle nálady. K tomu, aby se vám změnil patron, to chce nějakou fakt velkou věc. Jo, může se změnit podle toho, koho milujete, ale to musí být fakt seriózní věc, a neděje se to vždycky. A opakuju, musí se stát něco fakt vážnýho, není to, jako že máte na někoho crush a bam, najednou se vám změní patron.

Romulus hrozně hezky mluví o nějakém svém kámošovi, což se za tuhle knihu děje už asi podesáté, a tonoucí se i stébla chytá, takže mám pocit, že jsem tyhle randomní OC začala shippovat. Ale víte, jak to chodí, #nohomo.

Edward řekne, že červená knihovna je taková dívčí kámásútra. Jenže ono to tak není. Červená knihovna jsou takové ty skoro na vlas stejné romány od autorek s germánskými jmény (Mám teorii, že všechny tyhle autorky jsou jeden a ten samý software.), které jsou hrozně straight a nejspíš by měly být romantické, ale to nemůžu potvrdit, protože jsem žádný actually nečetla. Kámásútra je taky hrozně straight, ale jinak to s červenou knihovnou nemá společného nic. A vyjde najevo, že Sirius není foot fetišista. (Na nic se neptejte.)

Zjišťujeme, že moje noční můra se stává skutečností. Autorka asi fakt četla a zkopírovala tu fanfikci s rande a Evansovou, a taky z ní vzala mou asi nejvíc nenáviděnou část. Zatímco kluci budou chodit do práce, holky budou celé dny doma a budou vařit a uklízet. Já z toho chcípám, že nějaké heterony se sýrem tohle prostě napsaly, jiné heterony se sýrem to okopírovaly a nikoho ani nenapadlo, jak moc je to špatně. Rovnost na pracovišti, anyone? Ženy nejsou jenom stroje na vaření večeře a vyrábění dětí, anyone? Další sexistická věc je, že tu lokaci, kde budou ten týden bydlet, losujou automaticky kluci. Jakože f*ck you. Seriózně. Už dlouho jsem nečetla tolik sexismu v jednom odstavci, a to čtu hodně klasiky.

Taky mě zaráží, že někteří ti studenti jsou ubytovaní i v mudlovském Severním Irsku, kde byla v téhle době občanská válka. Padesát bodů pro Brumbála, že takhle riskuje jejich bezpečí kvůli nějakému idiotskému výletu.

Jo, a taky Abby se rozešla s tím svým přítelem a přiznala Kat, že má crush na Edwarda. Ve dvou větách. To je docela velká událost, mělo by kolem toho být mnohem víc dramatu.

Sirius a Kat se přemístí (Uf, já jsem vždycky tak blízko tomu, abych napsala, že se teleportujou.) do svého bytu - hustý, jak si škola prostě dokáže na týden zajistit desítky prázdných bytů - a samozřejmě, tHERE WAS ONLY ONE BED. Pět dolarů, že usnou s metrovým místem mezi sebou a vzbudí se v objetí. Co mě ale dostalo, je, že mají i jednu peřinu. Teď se držte, když jsem tohle poprvé rozebírala, myslela jsem, že peřiny pro dva ani nejsou. Přiznejme si, on je to fakt úplně šílenej koncept. Pak jsem tuhle peřinu pro dva poznala na vlastní kůži a ještě víc jsem se utvrdila v tom, že je to šílenej koncept, protože to prostě zákonitě skončí tím, že se ti dva o tu peřinu přetahujou, pak si ji buď jeden celou ukradne a druhýmu je zima nebo to skončí fyzickým bojem a defenestrací poraženého. A pro vnitřní klid, zavazadla se nacházely s y. (Spisovně nacházela, ale prostě je to první osoba, tam je možné použít obecnou češtinu.)

Docela mě vraždí, že Sirius a Kat, kteří jsou zvyklí na mluvící obrazy, dopisy, pohyblivé plakáty a všechno, se vyděsí, když zapnou televizi. To by dávalo smysl kdyby byli cestovatelé časem z patnácého století, ale oni nejsou. To spíš by si mysleli, že je to nějaký druh magie.

Kat a Sirius se nějakým způsobem dostanou do pozice, ve které to vypadá, že se políbí (Hele, nechtějte po mně, abych tu pasáž četla znovu a vysvětlila vám to líp.), a když už to vypadá, že se mezi nimi něco stane, Kat mu vytrhne vlas. Cože? Co to sakra? Proč by něco takovýho dělala? Já už nemůžu.

Kat udělala na večeři zeleninový salát, ale pak říká něco o pánvičce. Na co sakra potřebujete pánvičku, když děláte zeleninový salát? Jediné, co mě napadá, jsou krutony nebo sýr, ale o tom nic neříkala, takže na co tu pánev sakra potřebuje? Nebo je takový barbar, že tu zeleninu opeče na pánvi a pak z ní udělá salát? Grilovaná zelenina se buď podává jako příloha nebo se z ní dělá ratatouille, ale saláty jsou z čerstvé zeleniny.

Pyžamo Kat se skládá z kraťasů a tílka. Což, upřímně, úplně nechápu, protože když potřebujete podprsenku - což Kat potřebuje, jak bylo zmíněno v tý kapitole s mnoholičným lektvarem - spát v tílku může být docela nepříjemná zkušenost. Jo, a pamatujete na tu sázku, že Sirius a Kat se probudí nalepení na sebe? Jasně, že vyhrávám. Já už jsem v tomhle až moc dobrá.

A já už jsem reálně iritovaná, protože víte, jak je balada Polednice od Karla Jaromíra Erbena? A víte, jak je na tu polednici parodie od Jiřího Suchého (myslím)? Tak na tuhle parodii udělala autorka parodii. Já už nemůžu. Proč pořád dělá narážky na českou popkulturu, když ten příběh se, k*rva, odehrává ve Velké Británii?!

Začínám umírat z toho, jak moc Sirius sexualizuje Kat. Pomozte mi někdo. Ale musím říct, že se Siriusem docela soucítím, když říká, že mu na oběd stačí toast. Týpek zní jako univerzitní student, který nespal tři dny, na večeři měl půlku Monsteru a teď se rozhoduje, jestli si koupí oběd nebo zaplatí za elektřinu.

Bla bla, další sexistická poznámka, bla bla, ženy se koukaly s y, bla bla, další sexistická poznámka, bla bla, vyplazování jazyků je dětinský, proč to všechny tyhle postavy furt dělají? Reálně, viděli jste někdy někoho staršího dvanácti let vypláznout jazyk?

Sirius na něco zapomněl, to je jedno, a Kat reaguje následovně:

"Máš kouzelnický Azheimer?"

Um, cože? Alzheimer je pořád Alzheimer, protože kouzelnická a mudlovská těla fungujou stejně, všichni mají krev a kosti, všichni můžou zemřít na infekci nebo zápal plic, a všichni můžou dostat cukrovku nebo Alzheimera. Jenom teda nevím, jestli by Kat o Alzheimerovi vůbec věděla nebo jestli by věděla, že se to jmenuje Alzheimer, protože netuším, do jaké míry se v kouzelnickém světě bere vážně mudlovská medicína. A pro vnitřní klid, je to á la, ne ala. Tuhle samou chybu jsem opravovala i v Můj příběh z Bradavic, proč mají s tímhle všichni takový problém?

Třicátá devátá kapitola začíná tím, že si Kat píše svůj deník, který nebyl nikdy předtím zmíněn. Takže teď se stane nějaká super věc, jako že tam napíše, že má crush na Siriuse, Sirius to najde a přečte si to a bude drámo, nebo ten deník najde některá z jejích kamarádek a bude drámo. A protože mě, osobu, kterou nezná, ale to je jedno, protože já jsem přece centum vesmíru, autorka chtěla opravdu namíchnout, použila tu po*ranou frázi "propadla se do říše snů". Pak se Kat zdál nějaký sen, ale ten jsem přeskočila. Sny prostě přeskakuju protože jsou mi u p*dele. Not sorry.

A proč sakra úplně v každém příběhu musí ta hlavní postava nebo ten love interest nebo ideálně oba hezky zpívat? Proč?! Jako by neskačilo tohle klišé, Sirius údajně zpíval britskou hymnu, což mi přijde jako kravina, protože kdo si jen tak pro radost zpívá hymnu svojí země? Teda, někdo takový může existovat, vlastně jsem takovou postavu sama napsala, ale to je v komické scéně, kde to dává smysl, a ne, že si prostě randomně zpívá a ze všech písní je to hymna země, ze které pochází. (A zpívat hymnu jen tak je kinda sorta hanobení státních symbolů. Samozřejmě to není jako kdybyste se vyzvraceli na vlajku, ale stejně.)

Sirius se opije a řekne Kat, že má moc pěkný šaty, ale že by vypadaly líp na zemi vedle postele. Tohle nebylo ani trochu smooth. A o pár vět dál tu máme další sexistické řeči. Mám chuť začít pít vodu i při každé další takové poznámce. Další den má Sirius kocovinu a říká, že slyšel, že na to je nejlepší se projít. Já bych řekla, že to slyšel celkem blbě, protože jo, čerstvý vzduch pomoct může, ale většinou jste tak mrtví, že se sotva zvednete z postele. Takže trocha spánku a zázvorový čaj.

Ale i dobré věci se očividně dějí. Sirius se naučil co je consent! Kat mu řekla, ať jí dá ještě trochu času, a on s tím souhlasil a ani se o nic nepokusil! Wahoo! Předtím, než Kat usne, si vzpomene na svoji konverzaci se Siriusem u nultého poledníku. Cože cože? Oni byli u nultého poldníku? A to kdy jako? Show, don't tell! Ta konverzace byla následující:

„Proč jsi vlastně tenkrát sbalil Abigail?" zeptala jsem se ho (...). „No, snažil jsem se skrze ni dostat k tobě," přiznal popravdě, „jenže se mi to trošku vymklo z rukou, protože Acwelová je fakt kus. Tvůj bratr má výborný vkus (...), stejně, jako ty."

(Rozhodila jsem odstavce a opravila typografii.) A o téhle procházce k nultému poledníku Kat řekne, že byla asi nejkrásnější v jejím životě. Což je docela na nic, protože my z ní známe jenom jeden útržek z konverzace, která taky stojí za houby. Prostě Edward nakluše k Abby s celým kradeným proslovem a Sirius řekne Kat, že má dobrý vkus, zatímco zároveň chválí vzhled její kamarádky. Romantika 100.

Dlouho jsme se sami sobě dívali do očí (...).

Tak to asi úplně ne. Kdyby se dívali do očí sami sobě, muselo by to být v zrcadle nebo v odrazu ve vodě nebo by se museli dívat na svého klona nebo něco. Ale to se nestalo, Sirius se díval do očí Kat a ona se dívala do očí jemu, takže se sobě navzájem dívali do očí.

Studenti se přemístili zpátky do Bradavic a Edward s Kat se hrozně emotivně přivítali, což dává smysl, protože jeden bez druhého nikdy nestrávili tak dlouhou dobu aniž by si aspoň psali nebo něco, a James o nich řekne, že jsou jako manželé po dvaceti letech. Počkat, cože? Cože?! Asi budu zvracet, jsou to sourozenci, sakra! (A co má autorka pořád s tím přirovnávat lidi k manželům po dvaceti letech?) Sice jsem čekala, že na tomhle úžasném výletě se některý z našich párů dá dokupy, ale teda spíš jsem tipovala Edwarda a Abby, ale oni se dali dohromady Lindsay a Remus. Což je ještě vtipnější tím, že já jsem zase zapomněla, že nějaká Lindsay vůbec existuje. Má vůbec cenu říkat, jak jsem tím iritovaná? Žádný z těchhle párů nedává smysl, všechno je to hrozně rushed, proč je všechno tak hrozně rushed? Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa.

A jako bych nebyla už dost iritovaná, v půlce kapitoly se zase vymění pohledy. P R O Č ? Edward chce dát Abby dárek k narozeninám, ale neví co by to mělo být, a nechce jí psát básničku, protože rýmovat mu zrovna dvakrát nejde. Jop, to už jsme zjistili. A Edward zase mluví o tom jeho vnitřním hlasu. Já jsem tak nas*aná, týpek mohl mít DID, ale je to zredukované na nějaký "vnitřní hlas". Co vůbec má být ten vnitřní hlas? Svědomí? Myšlenky? Takový ten malý andílek a čertík na rameni?! Co to sakra má být?!! Pro vnitřní klid, znalosti se nezlepšily s y. Abby a Edward se sejdou na astronomické věži, aby oslavili její narozeniny.

"Jsi oblečený jako letní blázen. (...) Nachladíš se, Eddie." "Starala by ses pak o mě?" zacukaly mi koutky. "Domluvil bych ti to s Poppy, troufl bych si tvrdit, že když je Sirius nejlepší kamarád s naší drahou Minnie, já jsem nejlepší přítel naší milovené Poppy. Ačkoliv... no, to je fuk," stihl jsem zarazit další slova, která se mi drala na jazyk. Byla o Remusovi a jeho "kamarádství" s madame Pomfreyovou.

(Rozhodila jsem odstavce a opravila typografii.) Takže... takže Remus jako spí s Pomfreyovou? Vždyť už jednoho love interesta, který je ztělesněním #nohomo, přece má. Nebo co se děje? Já to nechápu. Pak taky zjišťujeme, že Kat z toho bytu, ve kterém byli, ukradla pánev. Nice. Já si úplně představuju, že v tom bytě žijou nějací mudlové, kteří jeli na týdenní dovolenou, teď se tam vrátí, a pánev nikde.

Pokud by vás to zajímalo, Abby a Edward se políbili a začali spolu chodit. Yay? A hned v další kapitole se dozvídáme, že to tají. Což úplně nedává smysl, protože snad všichni jim to přejou, snad všichni ví, že minimálně jeden z nich má crush na toho druhého, a nijak to nezmění celou dynamic skupiny, protože ti dva spolu už tak tráví hodně času. Pro vnitřní klid, jsi, jako tvar slovesa být, je s j.

Za posledních kapitol taky každá postava použila slovní spojení "ani za Bezovou hůlku" aspoň pětkrát a mě už to začíná s*át.

Lily souhlasila, že s Jamesem půjde na rande do Prasinek a Peter se někde ztratil v překladu, takže všechny naše páry jsou víceméně zadané. (Což se stalo v průběhu dvou kapitol. Jak naplánované a vůbec ne rushed.) Takže to znamená, že kdyby tohle byla dobrá fanfikce nebo sitcom, Sirius a Kat se naštvou, že všichni kolem někoho mají, začnou předstírat, že jsou spolu a budou to všem cpát do ksichtu, a pak se opravdu dají dokupy. Jenže Siriusova růže není ani jedno, takže já to vidím tak, že se políbí, skoro se dají dokupy, ale pak se nějak pohádají a celý se to mezi nimi po*ere, aby tenhle trainwreck mohl mít ještě víc kapitol.

Kat jde do Prasinek s Romulusem, který má na sobě šálu toho svého boyfrienda, a já jsem jako kámo,, tohle je gay. Jako kdyby byla celá fanfikce o nich, tak přísahám, že to autorce sežeru i s navijákem. Jenže pak se dozvíme, že ten týpek je mrtvý (A já jsem jako kámo,, tohle je Bury Your Gays.) a veškerý potenciál jde zase do hajzlu. Myslela jsem, že už to mi lehce zlomilo moje malé queer srdíčko, ale víte co? Víte vy co? Můžete být rádi, že nevíte, můžete být sakra rádi. Já- já vám sem dám nějaká videjka roztomilých koťátek a štěňátek, ať se všichni trochu uklidníme, než přijde ta bomba, jo? Ok.

https://youtu.be/mRf3-JkwqfU

https://youtu.be/SB-qEYVdvXA

Snad to pomohlo, a teď to přijde. Romulus má přítelkyni. Jo. Ten týpek, který je ztělesněním "jsem gay v sedmdesátkách a proto nikdy nebudu šťastný" má přítelkyni. Tohle už je hate crime. Já jsem tak moc nas*aná, že si to ani nedokážete představit. Jasně, že jsem něco takového měla čekat, ale prostě doufala jsem, že týpek aspoň na konci zůstane sám a já si budu žít s klidem na duši a se svou vírou v to, že je gay. To je normálně jako bodnutí přímo do srdce. Ale pořád si stojím za tím, že týpek není straight a že měl něco s tím svým kámošem. Nebo víte co? Romulus kecá, ten jeho boyfriend není mrtvý a žijou někde spolu v chatě na horách. Řekla jsem to, takže je to pravda.

Kat řekne Romulusovi, že nemá být takový dramatik jako Edward. Jenže nejspíš myslela dramatický, protože dramatik je člověk, který píše divadelní hry. A pro vnitřní klid, dokupy je jedno slovo. Romulus odejde, myslím, do Medového ráje, a Kat se potká se Siriusem a po krátkém rozhovoru mu řekne, že ho miluje. Já úplně nevím, co si o tom mám myslet, protože mi to přijde docela brzo a že si ještě zdaleka nevybudovali ten vztah do takové míry, že by to nebylo divný, ale co já vím, že jo.

A Kat a Sirius spolu asi začnou chodit? Nebo já nevím? Protože Sirius bude slavit Vánoce s Rossovými. Nebo takhle, cituju:

Sirius, Abigail, Tiny a Mary se oficiálně stali členy naší bláznivé, prokleté rodinky.

(Opravila jsem interpunkci.) Předpokládám, že Mary je ta Romulusova přítelkyně. (Nebo spíš nějaká random týpka, kterou si najal, aby přes Vánoce hrála jeho přítelkyni, am I right?) Vyšlo najevo, že jsem se ještě úplně nedostala z toho svého traumatu ohledně Mého příběhu z Bradavic, protože z toho jména mám ve spojitosti s Harry Potter fanfikcemi docela strach. A protože vyloženě všichni v téhle knize musí být spárovaní v nějakém hetero vztahu, mám pocit, že autorka se snaží udělat romandickou linku i pro tu mladší sestru Lindsay, který je dvanáct. Musím ale dát malý kudos za komedický timing. Autorka se aspoň trochu snaží.

A konečně dostaneme flashback na to, jak Theodore praštil Siriuse lucernou, ale na to je moc pozdě, to mělo být zasazeno do děje mnohem dřív.

Hele, ale víte, co mě teď napadlo? Že ten Romulusův boyfriend předstírá, že je mrtvý, ale ve skutečnosti je Smrtijed a na konci knihy zabije Kat nebo Edwarda nebo ideálně všechny ty OC. Jestli budu mít pravdu, tak je to fakt hodně laciný, protože přestě to udělal Peter Pettigrew. A budu ještě víc nas*aná, protože tenhle týpek je jediná postava ze Zmijozelu, která v tomhle příběhu není vykreslená jako ten největší kretén na světě, takže jestli si autorka prostě přijde a všechno to zkazí...

"(...) Proč umírají ti nejlepší a hlavně nevinní lidé jako první?" "(...) představ si, že jsi v obrovské rozkvetlé zahradě, jakou květinu by sis utrhl?" "Asi tu nejkrásnější."

Lol tohle jsem viděla na nějaké stránce s deep citáty na Instagramu. A nedělám si p*del, tohle jsem reálně někde viděla napsané nějakým ohavným fontem přes fotku západu slunce. Ale jsem ráda, že autorka aspoň bere na vědomí, že kolem nich fakt probíhá nějaká válka a že lidi reálně umírají.

Btw Mary je z Francie a je ze čtvrtiny víla, čímž mi přijde jako takový ripoff Fleur Delacour. A její celé jméno je Marinette, takže bych se vsadila, že autorka je taky fanda takového toho animáku Miraculous Ladybug. (A netuším, čím to je, ale tuhle Mary si představuju jako Brie Larson.)

Lindsay, na jejíž existenci jsem opět zapomněla, docvakne, že Remus je vlkodlak, a překvapivě ohledně toho ani neztropila scénu. Ale já si jenom říkám: "To zjistila až teď?"

Další věc, která mě hrozně irituje, je, že v jejich šesťáku se prakticky nic nestalo, ale stejně jsme dostávali novou kapitolu snad z každé hodiny, a v sedmém ročníku, kde se děje spousta věcí - reálně, všechny ty čtyři páry se daly dohromady, Peter se začal odtrhávat od party, Smrtijedi začali vraždit víc a víc lidí, a to ani není všechno - dostaneme jednu kapitolu za každé dva měsíce. Prostě před deseti kapitolami byli ve vlaku po letních prázdninách a najednou skládají OVCE. Co to sakra je? Ale asi bych si neměla stěžovat, spíš bych měla být ráda, že ten příběh není ještě víc natáhnutý.

Autorka opět nechápe, jak fungují patroni, protože patron Kat je velký pes. Protože Sirius!

Brumbál si vezme Abby, Edwarda, Jamese, Lily, Lindsay, Kat, Petera, Remuse a Siriuse stranou a nabídne jim všem místa ve Fénixově řádu, protože jsou všichni def tak moc výjimeční a skvělí kouzelníci, že tam musí být.  A zjistíme, že Romulus je taky v Řádu, protože prostě jo. *Povzdech*

Takže škola skončí, všichni se začnou hrozně dojemně loučit, a Sirius s Kat spolu začnou bydlet. Předpokládám, že to samé platí i pro všechny ostatní z našich párů. Takže všichni jsou ve Fénixově řádu a Kat a Romulus se dostávají do konfliktu se Smrtijedy. Kapitola končí tím, že Romulus nehybně leží na zemi a Kat se modlí, aby byl živý. Mě to hrozně zajímá, protože Romulus je poslední dobou asi jediná postava, kterou mám celkem ráda, takže na tomhle závisí jakýkoliv můj další zájem o čtení. Napjatě jsem klikla na další kapitolu, čekám, že se ten cliffhanger nějak vyřeší, a pak...

*dramatická pauza*

Nestalo se nic. Další kapitola prostě začíná tím, že Kat si v klídku sedí, pije čaj a přemýšlí, co dá Siriusovi k narozeninám. Musela jsem se podívat na index kapitol, jestli jsem náhodou něco nepřeskočila, ale ne. Tohle prostě má být pokračování toho, co jsem četla předtím. Jo, a taky James a Lily mají podle všeho po svatbě. Prostě proč ne, svatba nejlepších kámošů hlavní postavy nebo zdravotní stav příbuzného hlavní postavy jsou přece tak nedůležité věci, že je úplně v pohodě je přeskočit. A taky mám pocit, že Kat bere celou tu situaci, však vy víte, že kolem ní se děje f*ckin' válka, a že v ní umírají už i lidi, který zná, hrozně lehce. Jako jo, každý to má jinak, ale já bych byla 24/7 ve stresu.

A protože milujeme časové skoky, už je zase prosinec. Nádhera! Ještě před pěti kapitolami skládali ty po*raný OVCE, nekecám. Jo, a Romulus nakonec žije, kdyby vás to zajímalo. Sakra už, v normálním příběhu by z něčeho takového bylo hrozné drámo, bylo by vidět, jak na to reaguje jeho rodina, jak někdo neztrácí naději, zatímco jiní začínají šetřit na věnec a rakev, jak se potom všichni shledají a jsou šťastní... Ale ne, tady se úplně zapomene na to, že v minulé kapitole vůbec byl těžce zraněný.

Pro vnitřní klid, koho? Co? Sourozence Rossovy s y. A věřte, nebo ne, ale po asi dvanácti kapitolách, co spolu Kat a Sirius chodí, se ti dva zasnoubili. Já fakt nemůžu. Proč bylo nejdřív všechno hrozně natahovaný a teď je to tak moc rushed?

A hned v další kapitole se dozvíme, že jak Theodore tak Romulus budou mít děti. Nukleární rodina jako z osmdesátkového sitcomu, přesně, jak jsem předvídala. Opět pro vnitřní klid, dopisy přicházely s y.

Další z věcí, které mi úplně nedávají smysl, je, že Kat se asi zbavila té svojí fobie z šatů a obecně z holčičích věcí, protože i když si tak před dvaceti kapitolami hrozně stěžovala, že si nechce vybírat šaty na ples, a že je to horší, jak mučení, teď je ve svatebních šatech naprosto v pohodě. Ale teda miluju Kat za to, že si na svoji svatbu vzala tenisky. Tohle je power move. A pro vnitřní klid, když jde o jednoho člověka, tak to není paparazzi, ale paparazzo.

Zase tu máme to podělaný přepnutí do třetí osoby. Já už ani nemám energii se vztekat. Lindsay a její rodina si chillujou někde u jezera, a najednou tam přiletí Smrtijedi a zabijou Lindsay. Já jsem si říkala, že někdo z těch devíti musí v blízké době umřít, ale upřímně jsem netipovala, že to bude zrovna Lindsay. I když teda tohle mi docela připomíná ten moment z Ohnivého poháru, jak Voldemort říká Peterovi, ať "zabije nepotřebného". Sorry not sorry.

A představte si, Edward a Abby se budou taky brát, protože to je přece obecně známá informace, že 100% lidí potká svoji životní lásku na střední, tudíž není vůbec nic divného na tom, když vy i úplně všichni vaši kámoši budete mít svatbu v devatenácti a samozřejmě se s tím člověkem nikdy nerozvedete, protože jste prostě spřízněné duše. Jako proto nemám ráda epilogy o x let později v knihách - přijde mi nerealistické, že všichni tihle lidi do jednoho fakt zůstali spolu. (O půl kapitoly později se dozvíme, že svatbu bude mít Theodore, ne Edward, ale stejně, můj point zůstává.)

Sice jsem byla naštvaná, když se Lindsay zkracovala jako Lin, Abby jako Ab a Laura jako Laur, ale víte, co je největší zločin? Zkracovat Audrey jako Au. A proč mají všichni prostřední jména? V téhle fanfikci neexistuje jedna jediná osoba, která nemá prostřední jméno, a to mi přijde trochu divný.

Víte, jak Mary byla těhotná? To dítě se už narodilo a s Romulem ho pojmenovali podle toho jeho mrtvého kámoše. Tak tohle je gay. Já tak moc doufám, že vyjde najevo, že týpek není mrtvý a všichni spolu budou žít v poly vztahu, ale to téhle fanfikci nějak moc věřím. Jasně, že téhle fanfikci až moc věřím, protože vyloženě půl minuty poté, co jsem tohle napsala, vyšlo najevo, že Mary zemřela při porodu, což je pro mě jednak šíleně děsivý, a jednak mi to přijde jako hrozný klišé, prostě když se chcete zbavit ženský postavy, tak musí zemřít při porodu, že jo.

Protože roztomilé momenty jsou důležitější, než rodiná tragédie, Sirius a Kat se starají o Romulusovo dítě a zpívají mu písničku, u které jsem měla opět takový podezřelý pocit, že ji znám. Nejdřív jsem si myslela, že je to z 1917, ale ne, ono je to zase z Avatar: The Last Airbender. Což zase nedává smysl.

A ještě k těm úmrtím. Na jednu stranu jsem ráda, že autorka se nebojí zabíjet své postavy, protože dává jedině smysl, že někdo, koho známe, zemře - je válka, sakra - ale při čtení posledních pár kapitol jsem se cítila spíš jako bych se dívala na Saw nebo na nějaký jiný horor, kde jedna postava po druhé odpadává, dokud nezůstane jenom ta jedna final girl, která na úplném konci taky zaklepe bačkorama.

Začíná mě trochu iritovat, že autorka (Lol to pojmenování používám tak často, až se začínám cítit, jako by to bylo hanlivé. Není.) postupem času zkracuje přezdívku Tichošlápek na Tichoš. Jo, my chápeme, že je to dlouhý a tobě se to nechce psát, ale prosím, nezkracuj to. A víte, jak jsem byla naštvaná, že i Edward bude mít svatbu v devatenácti? To se sice nestalo, ale teď bude mít svatbu ve dvaceti. Prostě proč.

Kat je těhotná, se Siriusem vybírají jméno, a shodnou se, že kdyby se jim narodil syn, bude se jmenovat Lynx. A já teď doufám, že se jim syn nenarodí, protože jo, Lynx je hustý slovo, ale přijde mi docela blbý pojmenovávat svoje děti po zvířatech.

Je řečeno, že Romulus je ve Francii, což úplně nedává smysl, protože ještě v minulé kapitole říkal, že pojede do Švýcarska. A pro vnitřní klid, oči svítily s y. A nakonec, ve smyslu výsledně, je jedno slovo. A duše nezmizely s y.

Další věc, která mě začíná štvát, je, že autorka poslední dobou představuje hrozně moc nových konceptů. Třeba teď, asi sedm kapitol před koncem, se najednou dozvíme, že asi sedm nebo kolik Rossových jednou zemřeli jednu noc ve stejném domě, a pak dostaneme flashback, který vypadá spíš jako epizoda Scooby Doo, než jako cokoliv z téhle fanfikce.

Hele, a nevím, jak vy, ale já mám pocit, že si zasloužím nějakou cenu už jenom za to, že v průběhu posledních deseti kapitol jsem zvládla přečíst tři (3) různé svatební proslovy, které byly skoro stejné. Prostě přeskakujou se věci jako smrt příbuzných nebo většina z devíti měsíců těhotenství nebo to, že Abby je taky těhotná (Jo a ještě tohle. Dozvíme se to až teď, a je nám to předloženo jako známý fakt, jako další nůž času, který jsme všichni viděli. Nehledě na to, že všechny hlavní ženské postavy v téhle knize mají na výběr mezi dvěma osudy - smrt nebo těhotenství v devatenácti. Yikes.), ale víte, co fakt přeskočit nejde? Ten skoro stejný proslov, který už tu je potřetí! Víte, on není problém v tom mít v příběhu hodně svateb, ale každá by měla být jiná a něčím výjimečná, a ty věci by se neměly opakovat, protože pak z toho budou všichni akorát otrávení.

A protože Kat musí být pokaždé něčím výjimečná, její dítě se narodí ve stejný den, jako Harry Potter. Jestli to její dítě bude Vyvolený místo Harryho, tak si mě nepřejte. To dítě je nakonec syn a jmenuje se Lynx Philippos Black. Not gonna lie, s takovým jménem bych se nechala přejmenovat při první možné příležitosti. A taky mě docela překvapuje, že Kat je tak brzo po porodu opět v akci a chová se, jako by k žádnému porodu vůbec nedošlo. Lidičkové moji zlatí, porod má na vaše tělo nějaké následky, a bylo by fajn, kdybyste to dávali i do příběhů. Nechci tu do toho tak moc zabíhat, takže si kdyžtak buď něco vyhledejte nebo, pokud máte náladu na to se i zasmát, se podívejte na speciál Hard Knock Wife od Ali Wong.

Abbyin bratr, který je Smrtijed, se za ní přemístil a chtěl ji zabít, ale viděla to její sousedka a skočila před ni a tím ji zachránila. Tyhle dojemné, hrdinské smrti mě vždycky iritujou, protože zlatíčka moje, skákat před někoho a nechat útočníka, ať to napálí do vás, je tak hrozná blbost. Máte skočit po té osobě, kterou napadá, strhnout ji na zem a zachráníte se oba. Nebo máte skočit po tom útočníkovi a zachráníte se oba.

Já vím, že říkám hodně často, že mě něco irituje a/nebo frustruje, ale to víte, je toho spousta. Takže další věc na mém seznamu je to, že tyhle postavy používají Merlina skoro stejně, jako postavy ve vy víte čem používaly Boha emocí. Tady prostě pořád někdo říká "u Merlina" nebo "Merlinžel" nebo "pro lásku Merlina" nebo "modlím se k Merlinovi", a mě to prostě vraždí. Pak mě taky zarazilo, že v průběhu šedesát druhé kapitoly je jedna věta prostě randomně napsaná tučně. Doufám, že je to jenom editační chyba.

Kat a další lidi ve Fénixově řádu bojují se Smrtijedy, mezi kterými je i Bellatrix, a kapitola končí tím, že někdo zakřičí: "Avada kedavra." Doufám, že v příští kapitole se aspoň dozvíme, kdo to natáhl brka tentokrát (tipuju, že Edward), a nebude to jako minule s tím Romulem.

Naštěstí jo. A byla to Kat, můj tip byl špatný. Naše hororová final girl fakt na konci zemřela. Setká se se Smrtí, a teď se podržte, Smrt jí nabídne, že se může vrátit zpátky do světa živých. Lásky moje. Mohl by mi někdo z vás, pěkně prosím, vysvětlit, proč by ku*va Smrt něco takovýho dělala?! Naštěstí Smrt není takový idiot a je v tom háček - vrátila by se jako duch - a Kat tu nabídku odmítne. Dostane se do posmrtného života a tam se setká s tím Romulovým mrtvým boyfriendem. Ok, tohle je první plot twist v téhle knize, který mě vyhodil z rytmu, takže tleskám.

Bla bla, všichni se dozví o smrti Kat a jsou smutní, bla bla, je pohřeb. Pak přijde poslední kapitola, ve které zemřou James a Lily. Všechno se odehraje víceméně stejně, teda až na to, že to přebytečné dítě Kat a Siriuse budou vychovávat Abby a Edward. A to je všechno. Teda, ještě to má druhý díl, ale upřímně, toho se docela bojím. Já se prostě bojím knihy, ve které někdo jménem Lynx Philippos Black bude chodit do Bradavic a spřátelí se s Harrym a spol. a pak buď porazí Voldemorta nebo zemře nějakou hrdinskou smrtí nebo tak něco. Sorry, ale takový příběh je moje noční můra.

Závěrem? Hrozně mě irituje, kolik je tu těch OC, ale ještě víc mě irituje, že 98% z nich nemá žádný reálný důvod k existenci. Teda, upřímně, vůbec nikdo nemá pořádný důvod k existenci, ale když už, dává smysl jedině existence Kat, a možná Edwarda a jejich rodičů. Ale jinak? Většina těch ostatních je tak zbytečná, že občas zapomínám na jejich existenci. Pokaždé, když autorka zmíní Lindsay, já jsem jako: "Jo, tahleta je tam taky." Romulus a Theodore mi hrozně splývají do jedné postavy, a pořád zapomínám, že oba mají nějakou přítelkyni. A pak jsou tu ostatní příbuzní Rossových, a ti pokaždé, když se objeví, říkám si: "Cože? Kdo je sakra tohle? Mám je znát?" Nebo ti další studenti. Kdo je Sophie? Kdo je Tony? Kdo je Lauren? A proč by mě to mělo zajímat?

Ale teda musím říct, že styl psaní autorky se postupem času zlepšoval. V pozdějších kapitolách jsem nemusela rozpitvávat tolik věcí, což mě těšilo, a celá věc se mi mnohem líp četla. Jsem si skoro jistá, že kdyby se autorka rozhodla tenhle příběh přepsat, ale tentokrát by si udělala nějakou časovou osu, využila by všechny ty potenciály, které některé dějové linky mají, a, i když se to asi bude dělat těžko, protože precious hlasy a přečtení, smazala některé kapitoly, mohlo by to dopadnout dobře.

A mimochodem, v průběhu rozboru jsem vypila krásných třináct sklenic vody, takže děkuju autorce, aja1806, že mi takhle pomáhá dodržovat pitný režim ♥.

Peace out,

Hermione Weasley