Úplně na začátek tohohle velkého, ale řekla bych, že extrémně důležitého dvojdílu, dokud ještě všichni dáváte pozor, bych vám ráda dohodila nějaké zdroje o historii. Jednak by se určitě hodily komukoliv, kdo chce historické romány psát (Aspoň jako odrazový můstek, správně byste jako autor historických románů měli hrabat hlouběji a číst především vědeckou literaturu, ale něco populárně naučného vás může dovést na správnou cestu.), a jednak jsou užitečné pro všechny ostatní, protože je důležité znát historii a nešířit o ní mýty. Pokud máte rádi podcasty, doporučuji například You're Dead To Me, Hodina dějepichu, Přepište dějiny a You're Wrong About. Na Youtube doporučuju pořad Puppet History, dále kanály Kaz Rowe, Karolina Żebrowska, Jessica Kellgren-Fozard, Intelexual Media a Caitlin Doughty (dříve Ask A Mortician). Dále musím zmínit pořad Slavné dny na stream.cz a webové stránky timemaps.com, kde najdete, jak vypadaly státy v průběhu historie, foodtimeline.org, kde najdete, jaká jídla existovala v jaké době (někdy i s recepty) a fashionhistory.fitnyc.edu s informacemi o módě napříč historií. Opakuju, u těchhle zdrojů by váš výzkum neměl končit, ale začínat. Další můžete doporučit v komentářích.

Tahle kapitola je dvojdíl z toho důvodu, že v kategorii Historické romány můžeme najít převážně dva typy příběhu - "středověký" román plný historických nesrovnalostí a věci o Druhé světové válce. Ale pojďme si to vzít chronologicky. Zaprvý, já ani nevím, jestli bych ty pseudo-středověké knížky vůbec zařadila do Historických románů, ony totiž nemívají s historií nic společnýho. Kudos všem, kdo v anotaci aspoň píšou, že příběh je zcela smyšlený a můžou v něm být nepřesnosti, ale o to spíš bych to dala třeba do Fantasy.

Samozřejmě, chyby se při psaní stát můžou. Můžete se roky věnovat nějakému historickému tématu, a i tak se splést, ještě tím spíš, když píšete o období, které je stovky nebo i tisíce let daleko od současnosti. Ale přece jenom, když už píšete něco, čemu říkáte historický román, měli byste se snažit ty chyby nedělat. Zaprvý je celkem nebezpečný říkat, že píšete o historii, a pak do příběhu dát nesrovnalosti, které ale někdo v publiku zákonitě bude brát jako fakta, a zadruhý, to je fakt tak těžký si vyhledat i ty nejzákladnější ze základů? Není to, jako že po vás každej čtenář skočí, když vaše postavy použijou svíčku místo baterky v době, kdy už se baterky normálně používaly - to po vás skočím jenom já - ale když jsou ty chyby tak očividné, že si toho všimne i laik, něco je fakt špatně. (Nehledě na to, že i těmi detaily, jako je ta baterka, se podle mě zlepší kvalita příběhu.)

Ony ty chyby většinou začínají už na coveru. Snad všichni si vybavíme nějakej cover tady na Wattpadu, kde je týpka v "historických" šatech (Čtěte: Jsou dlouhý a vršek má strukturu korzetu.) s rozpuštěnýmy vlasy, což je prostě blbost. Historicky přesný oblečení by měla být naprostá samozřejmost. Chápu, že si asi nedokážete představit svoji mladou, krásnou, dokonalou hlavní postavu v oblečení, které vám osobně třeba nepřijde esterické nebo dost atraktivní, ale pro lásku všech bohů, v tý době se to tak nosilo. Zároveň asi všichni známe korzet, ale ne všichni ví, že se třeba nenosil v každé historické éře, že se třeba měnil svým vzhledem a strukturou, že ho nenosily jenom ženy a že to nebyl nějaký příšerný nástroj na mučení, jak ho většina historických filmů vykresluje. (A tohle už je trochu extra level, ale tím víc oceňuju, když si s tím někdo fakt dá práci. Víte, jak třeba v současnosti nosí dvacetiletí lidi většinou jiný oblečení, než padesátiletí? Dřív to tak bylo taky.)

Na podobnou notu by bylo fajn, kdyby vaše postavy dodržovaly zvyky a etiketu adekvátní vzhledem k jejich společenskému postavení a historickému období. Většina hlavních postav v těchhle "historických" románech jsou rebelové, co se nechtějí nikomu podřídit, a aby to bylo čtenářům fakt jasný, tak pořád někde běhají po venku a nesnáší vyšívání. Ale zamyslete se - máte pocit, že by to některým těm postavám procházelo? Já se omlouvám, ale prostě jenom ta představa, že princezna v osmnáctém století se každý den jde projet na koni někam do lesa, je na všechny hnusná a nemá z toho žádnej problém nebo nic, mě dohání k slzám. A sice je fajn vidět nějakou postavu v historickém románu, která smýšlí pokrokově, ale je rozdíl mezi pokrokovým smýšlením a mezi tím být absolutní spratek. (Jen tak btw, většina hlavních postav patří do té kategorie "absolutní spratek".) Zároveň, to, že postava smýšlí pokrokově, se ani trochu nevylučuje s tím, že má ráda tradičně ženské aktivity, jako třeba vyšívání.

Hrozně moc vás poprosím i o to, abyste si zkusili vymyslet nějaké aspoň trochu originální názvy. Jasně, že to jde těžko, ale stejně, proč mají zrovna historické romány pokaždé tak blbé názvy? Tím myslím i spoustu tištěných, ale na Wattpadu je to většinou tak třikrát horší, a ve finále se všechny ty příběhy jmenujou ve stylu:

A) "Královská nenávist", "Královská pomsta"... prostě něco královskýho tam musí být.

B) "Zakázaná láska", "Domluvená svatba"... prostě příběh bude přesně to, co je jeho titul, originalita v nedohlednu.

Znovu, není jednoduchý vymyslet název příběhu - časté věci na wattpadu taky není zrovna big brain time - ale občas mi přijde, že i generátor náhodných slov zvládne vymyslet lepší název, než většina autorů historických románů na Wattpadu. Apeluju na vás, zkuste se reálně zamyslet a přijít s něčím, co váš příběh opravdu vystihuje, a ještě k tomu to je originální.

Takovým trendem ale nejsou jenom špatný jména příběhů, ale i špatný jména postav. Chápu, že některé jména prostě hezky zní a tak, a že tahle planeta je anglocentrická, takže jsme všichni zvyklí na anglicky znějící jména, ale je docela rozdíl, jestli se vaše postava, která žije v Sovětském svazu, jmenuje Yelizaveta Romanova nebo Charlotte Parker. Je i rozdíl, jestli se vaše postava žijící v Londýně v 19. století jmenuje Elizabeth Chapman nebo Kimmi Green. (Hádejte, která varianta je historicky a geograficky správná.) A představte si, že lidi tak v osmnáctém, devatenáctém století, se většinou oslovovali příjmením. Pokud nebyli třeba sourozenci nebo milenci nebo hodně blízcí přátelé, ale i ti se ve společnosti oslovovali příjmením. Jakoby, znáte třeba Pýchu a předsudek? Kde se tomu love interestovi skoro celou dobu říká pan Darcy, protože to se fakt dělo? Zdůrazňuju to proto, že v kontrastu s tím na Wattpadu často hlavní týpka svému budoucímu manželovi říká hned při první schůzce křestním jménem, což by hlavně ve vyšší společnosti bylo velký no-no.

Jo, a tohle je věc, na kterou se často zapomíná, protože my, jak tady sedíme, asi čteme fakt hodně, takže nám přijde nepřirozený neumět číst, ale - nehledě na to, že i v současnosti je spousta lidí negramotných - v průběhu historie neměl ani základní vzdělání rozhodně každý. To ani nemluvím o nějakém vyšším vzdělání, nebo o tom, že pro ženy bylo mnohem těžší takové vzdělání získat.

Teď ale možná přijde jediná věc, kde bude lepší se na ten výzkum malinkato vykašlat. Už to fakt je nějaký ten pátek, ale někdo si za mnou někdy přišel stěžovat, že četl příběh, který se odehrává v 19. století, a autor tam nepoužívá dobovou mluvu. Začnu tím, že postavy by určitě neměly používat současný slang (Když už, tak si zkuste najít slang z doby, o který píšete.) nebo říkat všem křestním jménem, jak jsme si ukázali v minulém odstavci, ale osobně si nemyslím, že jako autor máte povinnost psát dobovou mluvou. Ono by to totiž bylo hrozně nepohodlný pro čtenáře. Nevím, jestli jste třeba někdy zkoušeli číst Shakespeara v originéle z 16. století, ale vzhledem k tomu, jak moc se jazyk od tý doby posunul, to zrovna komfortní není.

Když už jsme u Shakespeara, víte taky třeba o existenci jeho hry Othello? Ano, to, že se v renesanční Evropě vyskytují lidé, kteří nejsou bílí, je historicky přesný, fakt jo. A to ani nemluvím o tom, že třeba, um, v průběhu historie neexistovala jenom Evropa? Třeba v současné Keni nebo Mexiku nebo Thajsku taky žili lidé, kteři měli beze sporu zajímavé životy, ale v historických románech, tím spíš v těch na Wattpadu, se na ně zapomíná. To ani nemluvím o queer lidech v průběhu historie, kterých taky nebylo málo. Nebo lidi s postižením, kteří - a teď se držte - fakt existovali a dožívali se vysokých věků i před rozvojem moderní medicíny. (Jakoby, prosím, že víte, kdo byl Jan Žižka z Trocnova nebo třeba Helen Keller?) Co kdybychom třeba ten příběh zkusili trochu ozvláštnit a hlavní postava by byla gay? Nebo bychom ten příběh mohli zasadit jinam, než do Evropy? Nebo bychom mohli zkusit psát o nějaké historické události, kterou většina lidí zná buď špatně nebo vůbec, jako třeba Zlatá horečka v Kalifornii nebo v podstatě cokoliv z historie Osmanské říše? Mě už úplně ubíjí, jak je valná většina historických románů úplně stejná. Zkuste to trochu ozvláštnit, prosím.

Závěrem bych znovu chtěla zdůraznit, že byste si fakt měli vyhledávat ty potřebné informace. Fakt, aspoň ty naprostý základy, co si přečtete v prvním odstavci Wikipedie. A věřte tomu, nebo ne, ale ono to vyhledávání vlastně může být i docela zábavný. Je fajn se občas zamyslet nad věcma, jako jestli vaše postava mohla používat mikrovlnku, jak mohla řešit bolest hlavy nebo jaký státy v tý době vůbec existovaly a jak fungovaly. Neříkám, že jenom díla s perfektní historickou přesností můžou být dobrá - viz třeba Our Flag Means Death, Firebringer nebo Monty Python's Life of Brian, ale tyhle všechny příklady jsou tak trochu speciální tím, že samy sebe neberou úplně vážně. Jak už jsem řekla, když uděláte chybu, není to konec světa, protože chyby děláme všichni, ale na Wattpadu to většinou není o tom, že někdo udělá chybu, ale že se na to hledání informací vykašle. Když to nechcete dělat historicky přesné, napište tam prosím ten disclaimer. Když to není historicky přesné třeba proto, že je to parodie, napište, že je to parodie. Když píšete o vymyšlené zemi a okolnostech, dejte to do kategorie Fantasy, protože to co píšete, není historický román.

V příští části se zaměříme na to slíbené 20. století.

Peace out,

Hermione Weasley