Hned, jak si usrkne čaje, si dívka silně odkašle. Je nemocná. Znovu si lehne. Podívá se na mobil kolik je hodin. K jejímu překvapení bylo devět.

,,Musím do školy!" Vykřikne chraplavým hlasem.

,,Ne, Šárko, tento týden nejdeš do školy." Odpoví jí otec.

,,Musíš ještě spát. Do půlnoci jsi vůbec nemohla kvůli kašli usnout." Pokračuje.

Šárka přikývne.

,,Ale tati, já nechci, aby se mi zdály ty hrozivé sny... To kvůli tomu jsem neusnula." Vypráví Šárka.

Otec se jen zamračí.

,,A o čem se ti vůbec zdálo?" Zeptá se.

,,O tom že: Padám. Padám do nekonečna." Začne Šárka.

,,Pokračuj." Pobídne ji.

,,Jako by mé smysly byly paralyzované. Nic necítím kromě  vzuchu, který mě tlačí do zad.

Šárka si opět odkašle.

,,Když neusneš, tak ti dám prášky na spaní!" Pohrozí s úsměvem otec.

Šárka mu úsměv oplatí. Její otec odešel do obýváku, pro knihu. Protože ví, že Šárka má ráda knihy, rozhodl se jí darovat svůj deník, aby si ho pročetla. Kdo ví, třeba v něm najde nějaké užitečné informace, které se jí budou hodit. Navíc ho psal vě věku, ve kterém je Šárka - čtrnáct let.

,,Tady, Šárko. Můj deník." Poznamená hrdě otec.

,,Heh. Díky tati. To jsi nemusel." Řekne potěšeně Šárka. Kdo by se netěšil?

Zdeněk jde po schodech dolů. Ještě nesnídal. Ostatně jako Šárka.

Díky deníku den ubíhal rychle. Šárka usnula.

,,Jsem v tmavém lese. Jdu po úzké pěšince, kterou obklopuje tráva se svěžími jarními květy. Když v tom uslyším křupnutí větví a šustění listí. Něco není v pořádku. Něco nebo někdo mě sleduje. Nemám odvahu se otočit do zadu. Bojím se. Slyším kroky, které se ke mně přibližují. Dobře, teď už se otočím. Nic. Otočím se zpátky. Taky nic. Po chvilce se mi před očima ztrácí. Až je všude černá tma. Slyším hlasy. Volají mé jméno.

,,Šárko! Šárko!"

,,Mám odpovědět?" Ptám se sama sebe.

Najednou se předemnou zjeví bledá postava v bílě roztrhayné košili. Má rudé oči. Jde z ní strach. Vypadá to, že po mně chce skočit. To, co jsem si myslela se stalo!

*Cink*

Dívka prudce otevře oči. Je udýchaná a zpocená.

,,Ufff, jen sen." Řekne si pro sebe.

Šárka se podívá na telefon. To on zacinkal.

,,Hmm... Zpráva!"

Psal jí Tomáš. Její kluk.

14:35
Tomáš: Proč jsi nebyla ve škole? :-)

14:41
Šárka: Jsem nemocná. :-(

,,Šárko!" Křikne vyděšeně otec.

,,Šárko! Jsi v pořádku? Proč jsi tak ječela?" Zahrne ji otázkami.

,,Zdál se mi sen, zase." Oznámí Šárka.

,,A jsem v pořádku, neboj." Pokračuje s úsměvem.

,,A-aha." Odpověděl.

Pak zavřel dveře a šel po schodech dolů.

*Cink*

14:48
Tomáš: Aha. Nechceš, abych k tobě přišel?
              Rozveselit tě. ;-)

14:49
Šárka: OK. Vadit mi to rozhodně nebude. XD

14:49
Tomáš: Dobře. :-*

14:50
Šárka: :-*

Ahoj, konečně první kapitolka. Snad se vám bude líbit. A ještě menší info.
Kapitoly u téhle knížky budou zhruba o 400 až 500 slovech. Maximálně o 600 slovech.

A ještě něco.

Děkuji že mé knížky čtete! Jsem za to moc ráda!

12ElMichelle12