Teprve až hrajete nebezpečnou hru, tak si uvědomíte, jak moc jste v háji. A že není cesty zpět. Musíte vytrvat a doufat, že ten, kdo prohraje, nebudete vy. Avšak karma je svině, a tak se musí počítat i s nejhorším.

Momentálně se Evangeline mordovala s dokončením analýzy starobylé knihy Codex fabula, aby ji mohla konečně odevzdat netrpělivému rektorovi. Zrovna se zabývala čištěním vnějších obalů, když vtom se kniha zničehonic sama a prudce otevřela na dvě stě devadesáté stránce. V Evangeline hrklo a vlasy se jí tím nenadálým pohybem rozhoupaly. Naskočila jí husí kůže ze strachu z neznámého.

Hnědovláska se snažila uskočit, avšak kniha jí v tomto útěku zamezila. Kniha se rozhodla, že už nebude déle čekat. Vzala osud pohádkového světa do svých „rukou".

Evangeline překvapeně vyjekla, když se před ní objevilo zářivé světlo. Zakryla si hřebem ruky oči, aby je upokojila z prudkého a silného záření. 

  „Pomoc!"ozve se.

Evangeline zpozorní a zaměří se na tenký hlásek, který křičel o pomoc. Ale nikde nikdo.

„Pomoz mi!!"zaječí pisklavý hlas, který je stále blíže a blíže.

„Kde jsi?! Nevidím tě!"táže se hnědovláska zoufale a přejde několik kroků vpřed.

V průzračném světle se mihne něco červeného. Evangeline natáhne opatrně ruku a dotkne se zvláštní anomálie. Na prstech ucítí podivné brnění, a tak rychle ruku odtáhne.

Najednou ji uchopí cizí síla a Evangeline pocítí, jak padá do neznáma. Vyděšeně zakřičí a vše kolem ní se točí a mění. Vnímá jen barvy, které nejde ani pořádně rozeznat, takže se ocitá v nějakém divném vesmíru. Nerozezná jednotlivé věci či pachy. Pak dopadne tvrdě do reality.

Konkrétně dopadne na něco tvrdého. Úlevně si oddychne, neboť cítí zase pevnou půdu pod nohama. V tomto případě spíš pod obličejem. Evangeline se pomalu posadila. Očistila si vlasy od listí a hlíny a zadívala se kolem. Zdá se, že se ocitla v lese. Ale jak je to možné?

Obloha už tmavla a ptáci vystrašeně štěbetali. Začínalo se smrákat a to se Evangeline pramálo líbilo.

  „Rychle! Nemáme moc času!"vykřikne poplašeně ženský hlas.

Evangeline se za ním rychle otočí a povšimne si běžící malé dívenky, oděnou celou v červeném. Tedy na sobě má přiléhavé červené šaty s dlouhým rukávem a na hlavě má čepec stejné barvy. Dokonce i rty má zvýrazněny rudě. Nohy má holé a na chodidlech se objeví červené tenisky. Avšak její naprosto bezchybný outfit kazí jeden dojem, a to neupravenost a nečistoty. No dobře, tak dva dojmy!

Tváře má červené a oddychuje, jako by běžela maraton. Jak už jsem říkala, je špinavá a potlučená. Na noze se jeví velký krvavý šrám. Něco není v pořádku.

„Co?! Co se to děje?"vyhrkne rozpačitě hnědovláska.

„Nemáme čas. Pojď, vem si to!"řekne jí urychleně tajemná dívka v červeném, když jí podá svůj čepec, který odhalí její husté a dlouhé kaštanové vlasy.

„Vzít? A na co...?"Evangeline svraští čelo nad celou situací.

  „Anomálie za chvíli vymizí, musím pryč!"křikne nechápavé dívce do obličeje.

Evangeline si mezitím nasadí červený čepec na hlavu a zaváže si jej pod bradou. Neznámá dívka jí ještě podá své tenisky a opět červené sako. Evangeline si vše pečlivě oblékne, zkrátka její intuice jí říká, že by to měla udělat, a že je to správné. 

Po chvíli se postaví a opráší si lesní podrost z oblečení. Pohlédne na vystrašenou dívenku, která se na ní také podívá, ale vděčně.

  „Dávej pozor, jsou tady,"varuje ji a dívka v červeném vyrazí vstříc anomálii, která ji hned pohltí.

A hned nato i anomálie zmizne. Evangeline se zběsile rozběhla za ní, ale nebylo po ní ani stopy. Nedokázala pochopit, co se to právě stalo a hlavně, kde se právě nachází. Navíc se zdálo, že se vítr zvedl a oblaka ještě více potemněla. Za sebou uslyšela šustění a dusot. Zprudka se otočila a spatřila za sebou, asi dvacet metrů od ní, skupinku mužů běžící přímo k ní.

  „Támhle je!"zakřičí vítězně jeden z nich.

Evangeline ani na sekundu nepochybuje, že jdou po ní. Krev jí ztuhne v žilách, když se celá skupinka mužů rozeběhne ještě rychleji a horlivě, jen aby ji chytili. Nechápala, co udělala, ale věděla, že musí utéct. A tak se i stalo. Vyrazila kupředu rychle jako jaguár.

Uslyšela pobavené uchechtnutí za sebou a poznala, že pro ně je to hra. Na kořist. A ona je ta kořist.

Přinutila své nohy běžet rychleji a ztratila se v lese. Ale své pronásledovatele nesetřásla ze své stopy, a tak Evangeline utíkala stále dál a dál, hlouběji do lesa.

Několikrát se ohlédla za zády, aby se ujistila, že jsou pořád za ní. Bohužel byli. Nedokázala však určit, kolik jich je. Ale věděla, že je nepřepere. Natož pak jednoho. Nikdy nebyla silná.

Síla už jí opouštěla a začala zprudka oddechovat. Na plicích jí pálelo a stehna měla také jako v ohni. Běžela však dále, pronikala hlouběji do lesa a stromy tady rostly blíže u sebe, takže jí větvičky švihaly do tváře. 

„No tak, maličká nám neutečeš!"ozve se za ní.

Evangeline přeběhne mráz po zádech a změní směr. Stále ještě není úplná noc, a tak neexistuje způsob, že by se schovala někde v houští. Musí zkrátka běžet a nezastavit.

Něco ji však trefí do boku a ona upadne. Málem jí to vyrazí dech a pomaličku se převalí na záda.

  „Mám tě, maličká,"zašeptá mužský hlas blízko její ucha.

Evangeline vytřeští oči a zalapá po dechu. Pokusí se o rychlý útěk, ale cizí paže jí zamezí v úprku. Uchvatitel si Evangeline chytne silněji kolem pasu a přitiskne si ji na svou hruď. Evangeline se pokusí bojovat proti němu, ale není jí to nic platné. Nemá tolik síly. Aspoň se snaží křičet o pomoct a kopat.

„Chytils ji?!"zasměje se spokojeně další mladík, který se zničehonic objeví ze tmy.

Za ním se objeví další čtyři muži odění v černém. Na tváři mají šátky, aby zamezili poznání jejich identity. 

„Joo, ale je divoká,"postěžuje si škádlivě, když se mu Evangeline na moment vytrhne.

„Konečně ji máme, nevěřil bych, že s Karkulkou bude největší problém,"odsekne překvapeně muž s lebkou na šátku.

„Co po mě chcete?!"zavrčí po nich Evangeline.

„Není to nic osobního, maličká,"pousměje se na ní lebkáč a přiblíží se k ní.

Uchopí její bradu mezi palec a ukazováček a donutí jí pohlédnout mu do obličeje.

„Mm...jsi to ale kráska,"zalichotí jí temně.

Evangeline se mu vzpurně vytrhne a zpraží ho pohledem.

„Pusťte mě!"nařídí jim.

Všichni se sborově zasmějí a pokroutí nad ní hlavou. 

„Tak jdeme, musíme si pohnout, už se stmívá,"rozhodne konečně lebkáč.

„Oprava-už je tma,"ušklíbne se mladík držící hnědovlásku.

  „Sklapni, Cole,"odbyde jej lebkáč a rozejde se pryč.

Ostatní se k němu přidají a za malou sekundu se pohne i zápasící dvojice. Cole do dívky strčí, aby se rozešla stejným směrem jako oni.  Evangeline se však pokusí o útěk. V tom ji opět zamezí Cole, když ji silně uchopí za předloktí a otočí si ji čelem k sobě.

  „Tak hele, buď to uděláme po dobrém, nebo po zlém,"varuje ji přísným pohledem.

„Já nevím, o čem to tady mluvíte! Nepatřím sem!"sykne po něm Evangeline.

„Ty víš vše moc dobře, Karkulko,"odsekne jí hněvivě.

„Karkulko?! Co ti jebe?"vyjekne zarputile hnědovláska.

Karkulka....to by vysvětlovalo, proč ta holka byla v celém červeném! 

„Tak a dost, jdeme,"poručí jí a smýkne s ní dopředu, stále nespouští stisk z  jejího předloktí a táhne ji za sebou.

„Na co si tady hrajete?! To je jako nějaký film o Karkulce?"křikne po něm zoufale, aby se dozvěděla, o co tady jde.

Cole ji však ignoruje a vláčí jí k ostatním, nehledě na to, že Evangeline klopýtá a upadává.

Ahoj!

Vím, že tenhle díl vyšel hooodně a hoodně pozdě, ale snad mi to prominete.

Jinak doufám, že to ještě někdo čte. Byla bych ráda za nějaký feedback, tak se prosím ozvěte!

Děkuji