Celý den jsem potom přemýšlela jestli mi "zeď" odepíše. Tak to bylo i druhý den. Nevěděla jsem to, protože jsme ten den neměli angličtinu. Další den jsme ji měli. Byla jsem hodně zvědavá, takže jsem jen dala do pusy pár sušených fíků a vyrazila jsem do učebny angličtiny. Sedla jsem si na to stejné místo a podívala jsem se na tu zeď. Bylo tam něco připsaného. "Tvůj život" Nebylo to zrovna hezký, ale i tak jsem odepsala. "To máš pravdu" A opravdu ji měl/a. Nikdo si mě nevšímá. Jsem vzduch.