Louis a Oliver: Tiktakbum

Federico a Mike: Já (Hanka124)

Mike:

Sleduju, jak se mi Lou snaží vykouřit kamaráda, ale to nemůžu dovolit. Louis po těchto svých obdobích vždy lituje toho, jak se choval, takže mu musím pomoct.
Odtáhnu Olivera na chodbu, zamknu dveře a klíč si hodím do trenek, tam mi zaručeně sahat nebude.
Pak se vrátím za svým bráškou, který by jakoby na chvíli procitl, ale pak propadl Fedovu pachu a vrhnul se ke dveřím.
"Lou, ty hloupý kocoure, tam přece Fed není. Čeká na tebe jinde, pujdete na rande a pak k němu a ty se na to musíš připravit." zašvitořím a on se zasekne uprostřed pohybu.
"No, na co čekáš, strašně smrdíš potem, i na kocoura, musíš do sprchy, abys mu krásně voněl." vábím ho pod studenou sprchu, která by ho měla zklidnit.
"A taky mám ve skříňce schovaný jeho sprcháč od doby, kdy tu přespal a zapomněl ho tu. Budeš vonět jako on."

Fed:

Z bytu je slyšet rámus, a kdyby Mike nevyšoupl i doktůrka, žárlil bych.
Chvíli se z něj snažím dostat, co se děje, ale mlčí jako šutr a pošle mě domů.
"Nikam nejdu, když nevím, co se děje, navíc volá mě!" co když mě potřebuje? Potřebuje pomoc...
"Mike se o něj postará? Jak to můžeš vědět, vždyť ten magor přepere občas i mě!"

Oliver:
Bože! Proč je ten chlap takový idiot. „Svému bratrovi by neublížil, pokud vím, ne?" zvednu významně obočí.„Jen je mu zle a asi to bývá časté. Beztak ti nedůvěřuje natolik, aby ti řekl, co se s ním děje," popíchl jsem jej. Nedovedu si prostě pomoct.
„Já třeba vím, co mu je a ani mi to nemusel říkat. Třeba jsi prostě jen mírně natvrdlí," uculoval jsem se a poté jsem zaskučel, když mě praštil. I tak to opět stálo za to.
V bytě náhle zavládlo ticho a dokonce se po chvilce otevřely i dveře, kde byl Mike. Louise jsem nikde neviděl, ale cítil jsem podivně svěží vůni, kterou voněl i Mike. Mike byl dokonce lehce mokrý a tvářil se dost... Vyjukaně.„Pusť mě dovnitř," zamumlal jsem, ale to už se přede mě nacpal Federico.

Louis:

Budu vonět jako on? Budeme mít rande?
„Tak jo," svolil jsem a nechal jsem se za ruku odvést do sprchy, kde jsem na sebe vylil celou tubu šamponu. „Vůbec si mě nevšímá, " zamumlu unaveně, sprcha mě spíš utupila, ale vlastně i uklidnila.
„Miki? " natáhnu k němu ruce a obejmu ho.
„Mám tě móc rád," šeptl jsem a jako loutka jsem se zase nechal odvést do svého pokoje, kde jsem opět pocítil to nekončící vzrušení a touhu.
Zase jsem se rozešel ke dveřím, ale bylo zamčeno. Mrskl jsem naštvaně ocáskem na stranu, ale poté jsem si lehl na postel a z pod postele jsem vytáhl vibrátor. Potřeboval jsem to. Tiše jsem vzdychal Federicovo jméno. Už jsem dovedl krotit alespoň svou hlasitost, když už nic jiného.

Mike:

Odvedu ho s úsměvem do koupelny a podám mu tubu se sprchovým gelem, mám jich plnou skříň jen pro takovéto případy.
"Ale prosím tě, dnes ti pochválil oblečení, navíc tě přinesl v náručí jako princeznu a nechal si od tebe okusovat krk. Víš, žes mu tam udělal obří cucáky?" mluvím na něj, je vidět, že je klidnější.
Jsem za to rád, dokud mě celý mokrý neobejme. Musel jsem podtlačit prskání a místo toho jsem mu dal pusu na nos.
"Taky tě mám rád, ale teď pujdeš do pokojíku a počkáš tam na Federica." navnadím ho a následně ho v jeho pokoji zamknu.
Teď už budu jen týden poslouchat: Fede, Federico!! Tak už si mě vem! Chci tě Fede! Miluj mě!...
Je mi ho tak líto... Ale teď jdu zkontrolovat ty dva za dveřmi.
Sotva otevřu, už se oba cpou dovnitř.
"Dnes už prosím běžte, Lou je moc nemocný a já unavený. Jak bude Louimu líp oběma vám zavolám." oznámím jim.

Fed:

Má pravdu, na malého Mikeho by v životě nevztáhl ruku... dobře, spletl jsem se, ale to, že by mi Lou nedůvěřoval? Že by tomuto komediantovi věřil víc než mně?!
Jsem jeho nejlepší přítel, mě říká všechno. Nebo ne?
Je to něco, co je vidět, co bych mohl poznat... Co by to mohlo být, že jsem si toho jako policajt nevšiml?
Furt provokuje, takže mu jednu ubalím. Co s tím chlapem je, dnes lidi okolo jen sere.
Když Mike otevře dveře, chci okamžitě dovnitř, chci zjistit, co se to tu děje. Ale Mike mě dál nepustí, navíc sám vypadá opravdu unaveně.
"Přijdu zítra po směně, vyříď to Louisovi, a ty davej pozor jak na něj, tak i na sebe, kotě." mrknu na to nehlídané kotě, otočím se na patě a mířím domů. Pro dnešek sám do své postele.

Oliver:

„No dobře, " uznám nakonec svou porážku a vezmu si od něj věci. Ještě Mikovi stihnu pošeptat, že donesu léky na zmírnění. Sedativa.
„Taky se zítra teda zastavím," oznámím sebejistě. Nehodlám Mika nechat ve společnosti toho pitomce a jeho nadrženého bratra. Navíc Mikův stav beztak brzy nastane takže musím být poblíž.
„Opatruj se, ano?" políbil Mika na čelo a do Federica šťouchl s výrazem, tohle jsem vyhrál a okamžik na to se rozešel ke svému autu.

Louis:

Choulil jsem se pod dekou a hlasitě jsem oddechoval. Byl jsem vyčerpaný a to celkem pomohlo rozjasnění mé mysli. Byli mi do pláče. Nenáviděl jsem to. Nenáviděl jsem být hybridem, který zažívá tyhlety stavy. Nechutné. Jsem nechutný. S tlumeným zaskučením jsem ze sebe vytáhl vinrátor. Nepamatuju si, že bych to měl někdy až tak extrémní. Ani nevím, za jak dlouho se ti zas vrátí. A Mike? Co Mike? Kdo se o něj postará? Já se o něj musím postarat, uvařit, pomoct mu a a...
„Fede..." vyšlo mi z úst toužebně a mou mysl opět zahalil příjemný opar představ a snů. 

Mike:

Rozloučil jsem se s klukama a sám si sedl do jídelny k večeři.
To jídlo se nám moc povedlo, škoda, že mi to Lou nepochválí. V tuto chvíli by stejně nic moc nesnědl, i když něco do něj nacpat musím.
Nachystám Louisovi porci na talíř, teď už jen zbývá počkat, až nebude slyšet vzdychání a sténání.
Vezmu Louisův talíř a spolu s ním si sednu před dveře Louisova pokoje.
"Louisi, brácho, je ti líp? Mám tu pro tebe večeři, kterou jsem sám připravil... Chceš, abych ti povyprávěl, jak jsem se měl?"

Louis:

Mikův hlas mě vytrhl z velmi příjemné činnosti. Jen s největším vypětím sil jsem se dostal ke dveřím a opřel jsem se o ně.
„Jde to, " kníkl jsem a se slzami v očích jsem sledoval nabýhající erekci. Nesnáším to. Nesnáším.
„Dneska jíst..." musel jsem se odmlčet, abych mu nesténal přímo do ucha.„Nebudu a a povídejhhh, " podařilo se mi ze sebe vysoukat a ruku jsem si začal kousat, aby mě bolest jakž takž udržela při vědomí. Mike to viděl nerad, ale pomáhalo mi to. 

Mike:

"Měl bys sníst alespoň trošku." zamňoukám nešťastně a poposednu blíž ke dveřím.
Máme to už za ta léta vychytaný, ve dveřích jsou maličká dvířka, které jdou otevřít jen z venku, kterými mu posílám jídlo."Uhni kousek, nech si to u sebe." šoupnu mu tam ten talíř.
"Byl jsem tu celou dobu s Oliverem. Hráli jsme karty, pak jsem uklízel karty, pamatuješ jak se hraje ta hra, cos mi zakázal? Tak tu jsem hrál. A jak jsi sám říkal, neměl jsem to dělat. Spadl jsem do barev a pak mě Oliver musel umýt. To bylo hrozné..."

Louis:

S vděkem jsem přijal jídlo.
„Voní to pěkně, " zamumlal jsem pochvalu, ale poté jsem znepokojeně poposedl.
„Ublížil sis? Jsi tak neopatrný a on tě myl," zavřel jsem oči.
Opět jsem se začal třást.
„Miki, já teď... " nezvládl jsem to dokončit. Místo toho jsem se kousl do ruky, až mi vytryskla krev, ale i tak to nepomohlo.
„Ne-netuším, proč je to tak silné. Hrozně to bolí, Miki, " zaskučím a schoulím se do klubka.
Už mu ani zase nezvládám odpovídat. Zase mi jde jen o to, co nejlépe se uspokojit.
Takhle to šlo celý zbytek dne, na chvilku jsem se probral a on si se mnou povídal. Pak jsem ale zase propadl tomu, té věci a nezvládal jsem nic. V noci to bylo nejhorší. Jakoby se to ještě umocnilo. Mé tělo bylo jako v horečce, ta bolest... Myslel jsem, že nikdy nemůžu brečet tak dlouho. Styděl jsem se za sebe. Tak zatraceně moc. 

Mike:

Nemohl jsem to vydržet, takhle ho slyšet, možná se pletu, ale cítím i krev, vůbec se mi to nelíbí.
Celou noc nemůžu spát, jeho pach prosytil celý byt a nejde to tu vydržet. Takhle strašné to ještě nikdy nebylo. Bojím se. Až to dostanu, bude to taky takové? Bude to tak bolet?
Nakonec to nevydržím a kolem čtvrté se zvednu z postele a jdu k Louisovi.
Když otevřu dveře, všimnu si, že leží na posteli v příšerné křeči. Brečí, všude kolem je krev, pot a sperma.
"Lou..." povzdechnu si a vrátím se pro lekárničku.
Je tak vyčerpanej, že se na mě jen dívá. Obvážu mu ruku a lehnu si k němu.