Louis a Oliver: Tiktakbum

Federico a Mike: Já (Hanka124)

Fed:
Koucourka chytla hravá, to budou ty těhotenské hormony.
Přilezl ke mně po čtyřech a já mu rukama automaticky zajedu do vlasů. Ne, že bych si ho tím tlačil ke klínu, to vůbec ne, no, možná jen malinko. Drbu jej ve vlasech, jemně mu hladím ouška. S úsměvem na rtech ho pozoruju, jak se přes látku mazlí s ním rozkrokem.
„Jak rychle mě toho zbavíš nechám na tobě, pokud s tím začneš teď..." Slastně zamručím, když bradou víc přitlačí.
Nějaké testy jdou stranou, jediné, co zajímá mou mysl a tělo je Louis.
„Lou," vydechnu, když mě osvobodí z kalhot.

Louis:
„Ano?" zasmál jsem se a konečně jej z kalhot vysvobodil úplně, takže i z trenýrek. Prvně jsem mu jen olízl špičku a jednou rukou jsem jej uchopil u kořene a začal jsem rukou pumpovat. Jazykem jsem kmital přes jeho špičku, než jsem jej začal jednoduše sát. Líbilo se mi, jak mě hladil ve vlasech, i když to drbání si mohl odpustit, nejsem žádný pitomý čokl.
Ještě nějakou chvíli jsem jej takto trápil, než jsem jej konečně vzal do úst celého a začal svou "práci" dělat naplno. Přesně tak, jak to má rád. S úsměvem jsem se odtáhl a vše spolkl.
Následně jsem se vysoukal z pod stolu, vzal jsem si žvýkačku a rozešel jsem se ke dveřím.
„Notak, Fede, zapni si kalhoty a pojď, nemůžeme přijít pozdě!"

Fed:
Úžasný, jako vždy, jinak to nejde ani popsat. Chvíli mi trvá, než vydýchám orgasmus a než si uvědomím, že vážně musím do práce.
„Už jdu, už jdu," žbleptám po cestě k Louisovi, jelikož jsem stále trošku mimo.
Musí mě třikrát upozornit na zip od kalhot, než konečně upraven a uspokojen vyjdu z domu.
„Díky, lásko," políbím ho na rty a přislíbím, že mu jeho péči po návratu oplatím. Musíme sexu užívat, dokud můžeme. Za pár měsíců to nebude možné. Na tváři mám malý úsměv, který zmizí až na stanici, kde na nás čeká komisař.

Lous:
Trvalo celou věčnost, než se konečně vypravil a pak ještě dlouhou dobu v autě, než se i upravil. Jakoby mu ho ještě nikdo nikdy nekouřil, což je vážně nesmysl.
Musel jsem jej hodně krát upozorňovat a jeho slib jsem ani moc nevnímal. Stejně k tomu nedojde. Budeme po dnešku rádi, že dorazíme v celku.
Na stanici jsme se museli nejprve nahlásit a podstoupit obvyklý vědomostní test, který byl jednoduchý. Horší už byl osobní dotazník, který jsem už ale musel vyplňovat jen já. Týkalo se to údajů o mých obdobích, partnerech...
S povzdechem jsem tužku odložil. Bylo to ponižující, ale stejně jsem to musel vyplnit. A co až se dozví, že jsem těhotný? Přijdu o práci, jistěže přijdu o práci. Kousl jsem se do rtu. Co jen budu dělat?
Jak dobrá nálada přišla, tak teď už i odešla. Nemůžu jít na mateřskou a na nemocenskou? Co s penězi. Bezradně jsem se zadíval před sebe. Co jen se mnou bude? 

Fed:
Mluvilo se o fyzických testech ne o vědomostních, na to jsem nebyl připraven, takže mi málem zaskočilo, když sem ho dostal na stůl. Naštěstí to letos nebylo tak náročné jako loni a předloni...
Potom Lou dostal svůj speciální dotazník a já taky.
Test způsobilosti a náchylnosti k návykovým látkám, nebo co.
Tak do dopadá, když se někdo v práci zapíše jako notorický alkoholik...
Následné hodinové sezení s psychologem, v které se řešil alkohol, arachnofobie a láska. Vím, že by se to nemělo, neměl bych policejnímu psychologovi zatajovat takovou informaci, že budu brzy otec a manžel. Ještě jsme se s Louisem pořádně nedomluvili, jak to v práci sdělit. Jediné, co jsem psychologovi Emilovi v tomto ohledu řekl je, že jsem teď šťastně zamilovaný a že s tím klukem plánuju společnou budoucnost. Snažil se ze mě vytáhnout víc, ale vždy jsem s úsměvem zavedl rozhovor jinam. Dnes dokonce nepřišla řeč na Matea, za což jsem neuvěřitelně rád. Nechci si kazit dobrou náladu.
Tu mi totiž zkazí až fyzické testy, jelikož má "oblíbená" vytrvalost se běží jako první. Jako ráno zaběhat si klidně půjdu, ale točit se tu tři kilometry dokolečka... Člověk si pak připadá jako blbec.

Louis:
Musel jsem ještě čekat na Federica, protože ten měl schůzku s psychologem. Zatím jsem proto seděl na lavičce venku a snažil jsem se nějak rozumně komunikovat s kolegy. Byla to fajn parta, ale už jsem neměl vůbec náladu. Sice jsem se ze svého šoku vzpamatoval, ale stále jsem nebyl ve své kůži a nepomáhalo tomu ani to, že se zde objevil Marian, Federicův dřívější milenec. Jen spolu spali, ale vím, že to bylo hodně vášnivé a nechali toho jen proto, že on byl převelen.
Před třemi měsíci se vrátil a možná se ještě ani neviděli? Kdo ví...
Konečně se Federico objevil a já se připravil k běhu. Kondiční testy typu běhu zvládám. Jsem ale zvědavý na sklapovačky a podobné činnosti. 

Fed:
„Tak jak je?" Ocitne se při běhu vedle mě Marian. Mlsně si olízne rty a srovná se mnou krok.
„Perfektně a bude líp..."
„Díky tomu, že jsem zpět a že se konečně vidíme, viď," obdaruje mě podlízavým úsměvem a já málem zakopnu o vlastní nohy.
„Promiň Mari, ale mám teď krásný vztah..."
„Vztah, jo?" Pohrdavě si mě prohlédne.
„Uvidíme jak dlouho," mrkne na mě a předběhne mě, abych měl výhled na jeho výstavní prdelku, schválně s ní kroutí. Má ji moc placatou a vůbec, on si dovolil mě předběhnout!
Zbytek vytrvalosti spolu závodíme, sice jsem o půl kola vyhrál, ale na něco dalšího už se necítím. A to máme před sebou ještě sklapovačky, kliky a angličáky na čas, bench press, shyby a jako poslední plavaní, 100 m pod dvě minuty.
Proč jsem se já pitomec tak vysílil? Válím se po zemi a z hluboka dýchám, celá jednotka se mi směje.
„Jen počkejte, já vám nebudu dělat záchranu na benchu a uvidíme, kdo se pak víc nasměje," pohrozím jim, jelikož tuto činnost mám pokaždé na starost já. Buď proto, že jsem nejlepší a je na mě spoleh nebo to nechce nikdo dělat, aby případné udušení či zlomená žebra nešly na jeho triko. Ale určitě je to tím, že jsem nejlepší.

Louis:
Zamrzelo mě, že mi neřekl ani slovo, ale jistě to je jen nervozitou... Nebo taky ne. K tomuto názoru jsem dospěl ve chvíli, kdy jsem měl už doběháno a jeho jsem viděl běhat s Marieanem. Povzdechl jsem si, ale přesto jsem se na Feda usmál, když doběhl. Vždyť spolu jen běželi. Když si lehl na zem, tak jsem jej ale nechal. Nyní byl v obležení všech a já nikdy nezasahoval. Proč taky? Byl víc než spokojený, ne?
Následoval pak běh na rychlost, který jsem zvládl jen tak tak, protože se mi udělalo trošku zle a div se neukázala má ouška a ocásek.
Posadil jsem se na zem a zavřel jsem na chvíli oči. Mě si nikdo nevšímal, za což jsem byl doopravdy moc rád.
Sebral jsem se tak po pěti minutách, protože přišel velitel a já před ním slabost dávat najevo nechtěl. Místo toho jsem si lehl vedle Mariana na podložku, vedle Feda už nebylo místo. Ostatní naštěstí už odešli, protože jim skončila obědová pauza. 

Fed:
Dnes je to náročná směna, po očku koukám po Louisovi a kontroluju si ho. Testy dnes skládá deset lidí a všichni jsme vyřízení a ještě nás čeká plavání. Doufám, že bude Lou v pořádku, přeci jen jeho poslední větší koupání nedopadlo dobře, navíc mám dojem, že jako hybrid má plaveckou zkoušku delší. Marian si vzal schválně slipové plavky, provokant.
U bazénu stál i kapitán a bedlivě sledoval mého přítele.
„Připraven?" Mrknu na Louise, když nastupujeme ve stejné trojici na odrazové bloky.
„Hlavně se neutop, a kdybych se tolil já, počítám s tím, že to budeš ty, kdo by mě zachránil a dal umělé dýchání," usměju se na něj a protáhnu si ruce.
Už se těším do postele, už aby to bylo všechno za námi a vše bylo v pořádku.

Louis:
Nejraději bych Federica políbil přímo před Marianovýma očima. Vždyť Federica svlékla pohledem a on se na něj ještě usmívá.
Já místo toho postával stranou a snažil jsem si zakrývat břicho. Vím, že je to směšné, ale přijde mi, že to na mě poznají a teď hlavně ta část s bazénem. Nenávidím plavání. Zvládám koupele, ale plavání rád nemám. Je to pro mě dost nepříjemné.
Stoupl jsem si na svou pozici a jen jsem se na Federica po jeho slovech chabě pousmál.
Skočil jsem do vody a okamžitě mnou projel šok, díky kterému jsem přestal plavat a jen jsem sledoval, jak Federico s Marianem plavou na konec bazénu. Proč to vůbec dělám? Stejně mě vyhodí. Proč se vůbec trápím. Měl bych si teď hledat novou práci, třeba v supermarketu. Tam mi to určitě půjde a nebudu muset plavat. Doplaval jsem na kraj bazénu a s námahou jsem vylezl ven. Bylo mi zle, třásl jsem se po celém těle a cítil jsem, že se mi pomalu objevují znaky hybrida. Jako cejch. Je to jako odporný cejch.
Rychlým krokem jsem se vydal pryč. Cítil jsem na sobě pohledy ostatních, ale bylo mi to jedno. Chtěl jsem jen vypadnout. 

Fed:
Louisův odchod mě překvapí a vyleká zároveň. Stalo se něco? Udělalo se mu špatně? Co se děje?
Chci se za ním rychle vydat, ale zastaví mě něčí ruka na mém rameni. Už se chci po Marianovi ohnat, ale zjistím, že je to komisař, který všemu přihlížel.
„Mohu s vámi mluvit?" Odtáhne mě dál od ostatních.
„Všiml jsem si, že máte s panem Louisem velmi blízký vztah, mohl byste mi vysvětlit, co se právě stalo?"
„Pane, omlouvám se, ale nemám k tomu, co dodat, určitě víte, jak to tu on má," nenápadně se podívám na zbytek zkoušených, kteří už doplavali a čučí na nás.
„Opravdu? Já vím, kdo je. Velmi mě překvapili jeho výsledky. Předešlé léta exceloval ve všem, včetně této zkoušky, ale dnes..." Podívá se mi do očí a já v nich vidím upřímný zájem.
„Pane, já..." Sjedu očima na jmenovku na jeho uniformě.
„Proboha..." Ujede mi, když mi dojde, kdo stojí přede mou.
Pan komisař Thomas King... To on se zasadil o integraci hybridů do záchranných složek.
Na jeho tváři se objeví malý úsměv, ale na to hned zvážní.
„Co jej jít najít a pak si společně promluvíme?"
Ihned souhlasím, chci se ujistit, že je Lou v pořádku.