Louis a Oliver: Tiktakbum

Federico a Mike: Já (Hanka124)

Fed spí.

Mike:
„Ale Lou, tenkrát nemohl vědět, co tím způsobí. Navíc ty budeš přece báječný táta. Spíš bych se bál dítě svěřit do Federicových rukou." Pohladím jej po oušku a usměju se, když s sebou trhne.
„Nevěřím tomu, že bys jakkoliv ublížil svým koťátkům, takový přeci nejsi. Všechno to zvládneme, budu ti pomáhat, slibuju." Vrním na celý pokoj.Budeme tu všichni společně žít jako velká rodina, se vším budu bráškovi pomáhat a všichni budou šťastní.
Proč jsem si myslel, že bych zůstal sám, Lou mě potřebuje.
„Vymyslíme potom společně všechna jména. Kolikaterčata bys chtěl? Typuju, že bys chtěl jenom jedno mimčo, viď?"Povídáme si, Lou většinu času jen zoufale vzdychá. Už je pozdě a mně se začnou klížit víčka.
„Můžu tu dnes spát s tebou?"

Louis:
Kousal jsem se do rtu. Proč jsou doopravdy všichni nadšení víc než já? Je to špatně. Všechno je to špatně.
„Ano, jen jedno. Víc ne. Víc vážně nechci."Chabě jsem se usmál. Všichni stojí za mnou. Musím se sebrat. Nějak. Musím to zvládnout, už kvůli nim.
„Jistěže můžeš," pousměju se na něj o něco víc a začnu si sundávat oblečení. Umýt se půjdu až ráno. Zakryl jsem nás peřinou a ruku jsem si položil na břicho. Nějak to zvládneme.
„Dobrou noc, Miki." Popřál jsem ještě bráškovi, než jsem si jej do náruče a zavřel jsem oči.

Oliver:
Nebyla s ním vůbec žádná zábava. Dál spal jako špalek a mně už se jej nechtělo budit. Místo toho jsem začal hledat Mika, ale ten byl k nenalezení. Je možné, že by byl u Louise? Jistě a proto nebyl Fed ve svém pokoji. Je to nad slunce jasné. Zívl jsem. Takže z dnešního tulení nic nebude, Mikiho škoda. Pomalu jsem se protáhl a prve jsem se rychle osprchoval, než jsem i já zalezl do postele. 

Mike:
„Dobrou," stulím se do klubíčka u Louisova bříška a nechám jej, aby mě jednou rukou objímal.Netrvá dlouho a tvrdě usnu.
Ráno mě vzbudí Louis, jak se snaží tiše vyvézt z postele a nachystat se do práce.
„Dobré ráno," mňouknu rozespale.
Přemýšlím, jestli mám ještě na chvíli usnout nebo se jít už teď chystat do školy.

Fed:
Dnes jsem se vzbudil poměrně brzy, tak jsem se rozhodl udělat nám všem ke snídani míchaná vajíčka s kečupem a chlebem.Dnes máme v práci ty fyzické testy a pohovor, doufám, že to není skrz nějaké podezření o neschopnosti nebo tak něco.
Neměl by Lou v práci oznámit, že je těhotný, aby jej neposílali na nebezpečné a náročné akce? Nechci, aby se jim něco stalo...Taky musím skočit k nějakému realitnímu makléři a do zlatnictví a květinářství. Je toho tolik...Náhle mě někdo obejme zezadu kolem pasu.
„Dobré ráno, zlato."

Louis:
„Dobré," popřeju mu s úsměvem. Dnes mám kupodivu velmi dobrou náladu. Možná za to mohla jen Mikova přítomnost, nebo jen to, že mi zase poslintal polštář. Jako za starých časů... Jakoby to nemohlo být takové vždy. Bylo to tak bezstarostné... Ale trápil jsem se. Kvůli Federicovi a dalším věcem. Teď se ale trápím taky. Pomohl jsem Mikovi i vstát, protože to vypadalo, že se asi nepohne a sám jsem se vydal do kuchyně, kde jsem Feda objal kolem pasu a políbil jsem jej na krk. „Copak to tu kuchtíte, pane policisto?" zavrněl jsem mu do ucha. Už jsem měl na sobě uniformu, ale i tak mi ocásek čouhal z kalhot a já jej obmotal kolem Fedovi nohy. Nevím... Je mi najednou vážně nádherně.

Oliver:
Probudil jsem se díky Mikimu, který se přehraboval v šuplíku a asi hledal oblečení. Kousl jsem se do rtu. Neřád jeden, to mě ani nepřivítá? Nepozorovaně jsem se k němu přikradl a nahý jsem se na něj natiskl.
„Co to vyvádíš?" otočil jsem si ho k sobě čelem a rovnou jsem si ukradl polibek.
„Včera ses na mě vybodl," zamumlu ve výčitku a za trest jej štípnu do zadečku. 

Mike:
Myslel jsem, že Oliver ještě spí, ale jeho objetí a následný polibek mě vyvede z omylu.
„Promiň, Lou mě potřeboval, jsem teď pro něj zase moc důležitý. Budu mu se vším pomáhat a vymyslíme spolu jména. Bude to super," usmívám se na Oliho od ucha k uchu.
„Všechno si to na malých Louisátkách vyzkouším a až budeme mít svoje, tak všechno udělám správně," zasním se a natáhnu se k zaskočenému příteli pro malou pusinku.Potom se mu se smíchem vykroutím z náruče a připravím se do školy.
„Půjdeš mě dnes doprovodit, nebo musíš být zase brzy v ordinaci?" Zeptám se po cestě do jídelny na snídani.

Fed:
„Míchaná vajíčka, doufám, že máš hlad," jsem rád, že je po ránu přítulný, to se v poslední době nestává moc často.
„Nandáš všem na talíř? Skočil bych se mezitím převléct," poukážu na zástěru, kterou mám uvázanou kolem pasu, následně se na Louise otočím a s úsměvem políbím.
„Hned jsem zpátky," mrknu na něj a rychlými kroky se vydám do naší ložnice. V novém domě budeme mít ložnici mnohem lepší a bude v ní televize...

Oliver:
„Lou sem, Lou tam," povzdechnu si, ale zarazí se, když spustí o našich dětech.
„Jo, až budeme mít svoje, ale to bude ještě za moc dlouhou dobu. Za doopravdy dlouhou dobu," usměju se, ale nervozitu skrýt nedovedu. Budu si asi muset dávat vážně pozor na ochranu.
„Doprovodím tě," houknu ještě za ním, než se sám obleču a zalezu do koupelny. Kde ze sebe udělám zase člověka. Ještě nechci děti. Jednou jo, ale teď? Navíc Miki nemá hotovou ještě ani školu. Je moc brzo, ale to on pochopí. Je jen ze všeho teď vyjevený.

Louis:
„Jasně," usměju se a začnu chystat všem na talíř snídani. On mezitím zmizel a vrátil se i s ostatními, tedy s Mikim a Oliverem. Já ještě sobě a Mikimu nalil mléko a těm dvěma jsem nalil pomerančový džus.Vše jsem bez problémů snědl a unaveně jsem se opřel o opěrku židle. Pod stolem jsem se otřel o Fedovu nohu a kousl jsem se do rtu. Od té naší události v ložnici jsme se k ničemu moc nedostali. I proto jsem mu nohu položil do klína, což nebylo zas tak těžké, když seděl naproti mně.
„Jak jste se všichni jinak vyspali?" spustil jsem a trochu jsem špičkou nohy na jeho rozkrok přitlačil. Pomalu jsem si strčil kousek vajíčka do pusy a udržoval jsem s Fedem oční kontakt. 

Mike:
Během snídaně se Federico choval dost divně, ale Lou mi vysvětlil, že to je kvůli testům, které dnes musí skládat v práci. Chudák, Fed, netušil jsem, že má obavy o svou práci, vždyť je skvělý policajt. Loui to tak teda vždy říkal.
„Tak to v práci zvládněte, já už musím, mějte se! Oli, dělej, jinak přijdu pozdě," popoháním svého přítele a na bráchu ještě rychle zamávám, než odejdu k botníku.
„Co děláš po práci?" Zeptám se Oliho jakoby nic. Chtěl bych se s ním zase pořádně pomazlit, chybí mi to.
„Aha, tak zítra?" Jak to, že nemá čas? Je to trest za to, že jsem s ním dnes nespal v posteli?
„Celý týden?" Fňuknu nešťastně. On sám nevypadá moc nadšeně, ale asi je to něco důležitého, jinak by si na mě alespoň chvíli čas udělal.
„Tak já na tebe budu čekat každý večer v postýlce, i kdybys přišel třeba až ve tři ráno," dám mu pusu a ruku v ruce vyrazíme k mé škole.

Fed:
Ten parchant! Ví, že pospícháme na stanici a udělá toto! Já mu to ale ještě spočítám, na mě si nepřijde!
Já mu to oplatím, až to bude nejméně čekat...
„Lou..." Zazkuhrám a snažím se myslet na něco antierotického, ale má mysl se stále stačí k jeho chodidlu v mém rozbouřeném rozkroku.
Tak to mě týral celou snídani a já to málem nevydržel a skočil na něj před Mikiho zraky.
Naštěstí Mike spěchal, takže po deseti minutách společná snídaně skončila. I přesto jsem se během té chvilky zvládl vzrušit.
„Doufám, že plánuješ rychlovku nebo alespoň kuřbu, protože běhat vytrvalost se stojánkem nehodlám."

Oliver:
Nechápu, jak tohle mohou jen tak provádět u snídaně. Federico byl celý červený a já si málem oči protočil zorničkami dovnitř do hlavy, jak zřejmé bylo to, co prováděli. Ještěže Mikimu nic nedošlo.
V rychlosti jsem do sebe nasoukal poslední kusy snídaně a vydal jsem se za Mikim, čímž jsem těmhle dvěma dopřál ono vytoužené soukromí. Je to s nimi k zbláznění. Chvíli se nemůžou ani vidět a za chvíli by si to nejraději rozdali hned na místě před nevinným Mikem.
Po cestě jsme si povídali a vše probíhalo dobře, dokud se mě nezeptal na to, co budu dělat po práci. Nejistě jsem si prohrábl vlasy.
„Moc mě to mrzí. Teď se toho vynořilo hrozně moc, ale neměj strach, vynahradím ti to a kvůli mně ponocovat rozhodně nebudeš." Podotknu a propletu si s ním prsty. Odvedu řeč jinam, ale myšlenkami jsem stále u nepříjemné povinnosti, kterou musím zařídit pro doopravdy nepříjemné lidi. Zhluboka jsem se nadechl. Kdyby na to přišel jeho bratr a Federico, tak putuju rovnou za katr.
Před školou jsem Mika naposledy políbil a nechal jsem jej, ať se připojí ke svým kamarádům. V kapse jsem mezitím šátral po telefonu. Tohle bude doopravdy nepříjemný týden.

Louis:
Podepřel jsem si hlavu rukou a do pusy jsem si strčil poslední kousek jídla.
„Ale, lásko, přece spěcháme." Nohu jsem už měl zase položenou tam, kde měla být celou dobu. Cítil jsem vzrušení a i poťouchlost. Jakoby všechny starosti zmizeli a já se mohl konečně chovat tak, jak se chovám normálně. Když mě přejel doopravdy rozlobeným pohledem podobnému pohledu šelmy, tak mi přeběhl mráz po zádech, nikoli však ze strachu. Pomalu jsem se spustil na kolena a po čtyřech jsem zalezl pod stůl, abych se dostal mezi jeho nohy a mohl si bradu položit na jeho znatelnou vybouleninu.
„Víš jak zábavné by ale bylo, kdybys s tímhle běhal před celým velitelským sborem." Olízl jsem si rty a pravým uchem mi projelo podivné škubnutí.
„Vážně se toho chceš tak rychle zbavit?"