Louis a Oliver: Tiktakbum

Federico a Mike: Já (Hanka124)

Fed:

Poslechnu Louise a jdu hledat toho kazišuka.
Projdu několik místností, než se dostanu k Oliverově kanceláři.
Zrovna vcházím, když uslyším, jak si domlouvá nějaké své dostaveníčko!
Prý zepředu ze zadu a pomocí oušek, jako vážně?!
Okamžitě k němu přiskočím a vytrhnu mu mobil z ruky.
„Debile..."
Praštím ho s ním po hlavě a tipnu hovor.
„Co si myslíš, že děláš? To ti Miki jako nestačí?"
„Jo, takže pánovi chybí sex, proto chce podvést to malé naivní zamilované kotě!" Štěkám na něj a hodně se držím, abych mu jednu neubalil.
„On je do tebe až po své kocouří uši zamilovanej. Sám sis vybral stydlivou a všeho zakázaného neznalou opičku, která má oči jen pro tebe! Jednou to nejde podle plánu a ty už si voláš někoho jiného! Idiote!"
Má zloba na něj přestane padat až ve chvíli, kdy vysloví své obavy.
„Imbecile jeden, copak ti nedošlo nebo tě ani nenapadlo, pro koho tak zdobí ten pokoj, v tvém domě, s tebou, kousek od tvé, v budoucnu od vaší ložnice?"

Mike:

Takhle to umývání není zas tak špatné. Louis mi dinosaurem umývá vlasy a já si hraju s delfínem.
V jednu chvíli jsem čichnul ke kbelíku a pak k sobě. Voním jako Oliver.
Se spokojeným úsměvem se nechám zabalit do ručníku.
„Díky, Lou, a promiň, jestli jsem vás od něčeho vyrušil, víš, nevím, co to do mě vjelo."
Sklopím pohled a podám Louimu delfínka, protože se rozhodl odnést všechny věci zpět do koupelny.
„Jo, počkám tu na tebe." Odkývu mu, když mi řekne, že si budeme muset promluvit.

Oliver:

„Dej mi pokoj, Federico," štěknu a zhluboka se nadechnu. Proč mi sem vůbec leze?
„Jo, chybí mi sex, představ si to. Navíc Miki o mou společnost očividně nestojí. Nikdo z vás." Mluvím tiše a zarytě v ruce držím svou sklenku.
„Vůbec to nechápeš!" vyjedu po něm.
„Jo, jasně. Přesně proto to maloval. Spíš jsem mu navrhl, jestli by to nechtěl vymalovat. Stejně jednou zase odejde a přestane se se mnou stýkat. Najdou si s Louisem jiného lékaře, protože mě očividně Louis nemůže vystát."
Zase se napiju a tentokrát chytím Federica za límec.
„Nejde mi o blbý sex. Chtěl jsem jen, aby mi taky jednou důvěřoval a neběhal pořád jen za Louisem. Pokud jsem jeho přítel, tak proč mi nevěří?"
Když na mě dál nenávistně civí, tak zavrtím hlavou.
„Volal mi pacient. Chce potěšit přítelkyni během jejího období a ptal se, jak to nejvíc zpříjemnit se svými možnostmi."
Vstanu.
„Ale aspoň vidím, jak úžasně o mně smýšlíš." Kysele se ušklíbnu. 

Louis:

„Nevyrušil, nic se neděje." Usměju se. Však to nevadí, stejně už moc nemám ani chuť, ale když Fed bude chtít, tak to tentokrát zvládnu.
Vše jsem rychle odnesl. Při cestě zpět se mi ale zamotala hlava a já se tak vrátil k Mikimu až po delší chvíli.
„Tak. Musíme si promluvit, jak vyřešíme ten problém s vodou. Ale už tohle je obrovský pokrok." Zářivě se usměju a vlezu si k němu.

Teď se prvně se podíváme na rozhovor Olivera a Federica a potom se vrátíme k našim kocourkům :)

Fed:

„A co bys čekal od malého kotěte, které mělo asi po druhé něco jako panický záchvat a vždy bylo zvyklé hledat záchranu jen u jedné jediné osoby. Navíc narozdíl od tebe nebo Louise znám jeho plány na to své období." Ještě aby ne, když jsem to pomáhal vymýšlet.
Mrknu na Olivera, který poměrně zbystří.
„A s tím pokojem má ale Miki své plány. Říkal něco o zelených kytičkách v té fialové a o tak pěti postýlkách..." Povzdechnu si a Oliver jen valí oči.

Oliver:

„Období?" zbystřím a pozorně jej sleduju. Měl by jej dostat v blízké době.
„Pět?" zopakuju nejistě. To už je moc, ale i tak. On doopravdy. Kousnu se do rtu.
„Nikdy bych ho nepodvedl. Napadlo mě to, ale neudělal bych to," řeknu po chvilce ticha.
„Mám ho vážně moc rád," šeptnu a obejmu Federica.
„Vážně. Jen mě to ubíjí. Vše chci hned a ono to nevychází." Vnímám jeho vůni a to mě uklidňuje.
„Miki ti překazil šuk, co?" popíchnu jej.
„Beztak už Louise teď zase přešla chuť."

Fed:

„Co na mě tak koukáš, nemůžu ti přece říct, že se asi brzy dočkáš. Vůbec netvrdím to, že se s tebou chce vyspat ještě před obdobím, aby to byl akt lásky a ne feromonů. Vůbec to takhle ve své slabé chvilce neřekl." Mrknu na něj povzbudivě.
„A mně sex taky chybí, ale to, co bylo skoro dneska, mi jen dokazuje, že jej stále přitahuju a že mě miluje. Ani nevíš, jak jsem z toho šťastný."
Navíc, po dnešku bychom mohli spát alespoň v náručí toho druhého, jak na začátku této abstinence.

Oliver:

Mám obrovskou chuť mu dát pusu, což následně i udělám. Nadšeně jej políbím a pevně jej zase obejmu.
„Bože, tak proto se někdy snažil vypařit. Proč jsi mi to neřekl? Trápil jsem se." Šťouchám do něj a usmívám se jako sluníčko.
„Zítra Louise vyšetřím, neboj se. Navíc už mám jistou teorii. Ale je důležité, aby mi popsal, jestli. Jakým způsobem jste skončili v posteli? Byl hodně naruživý? Louis má určitě nějaké kočičí geny po matce."

Fed:

„Mělo to být překvapení, takže koukej dělat, že o ničem nevíš, jinak mě to škvrně ukamenuje." Ušklíbnu se a odolám nutkání otřít si ústa.
„Říkal, že má potíže se spánkem, že se necítí dobře... A pak to jeho ranní nevolnosti, dokonce byl zvracet i dnes během dne. A proč se ptáš na geny a postel? Prostě na mě z ničeho nic skočil a vypadal, že se mě už nikdy nechce pustit. Dokonce ani dveře Mikimu nechtěl jít otevřít... Řekni, je to s ním špatný?" Strachuju se...

Oliver:

„No jo, no jo. Jen se neboj," zašklebím se a pak zvážním. Chvilku trvá, než mu odpoví.
„Ne, ne, není třeba se obávat jen. Myslím, že je tu něco, o čem byste si měli vážně promluvit. Měl ti to říct už na začátku, co jste se potkali. Nebo alespoň vašeho vztahu. Já to prozradit nemohu, ale Louis už to dál tajit nemůže." Povzdechnu si.
Jestli je to vážně tak... Tak nevím, co ti dva budou dělat.
„Hele... Fakt jsi teď řekl nahlas obavu, že jsem s Louisem něco měl? To fakt?" rozesměju se.
„To už bych si to radši rozdal s tebou, bez urážky. My dva s Louisem bychom se sežrali zaživa."

Fed:

„Nestraš, jestli mi něco tají, tak proto má určitě nějaký pádný důvod. Teda pokud to není další přítel schovaný ve skříni, o čemž pochybuju." Zasměju se, ale v hlavě mi to začíná šrotovat.
„Co? Já nic takového neřekl, vždyť to bych neřekl ani ze srandy." Bráním se a posadím se na Oliverův psací stůl.
„Ty a Lou, vždyť to si ani nedokážu představit..."

Oliver:

„No, nevím, jestli zrovna je ten důvod pádný, ale to už je vaše věc," povzdychnu si a víc se k tomu nevyjadřuju.
„Já si to nechci představit. Stačí mi, když mi na mysl přijdete vy dva." Ušklíbnu se.
„Ale aspoň víš, jaké to je, když tě někdo vyruší." Poukážu na jeho stále přetrvávající problém v kalhotách a poťouchle se zašklebím.
„A zrovna když na to Louis dostal zase chuť."

Fed:

Povzdechnu si. Oliver a ty jeho kecy.
„On zase tu chuť dostane, na mě má totiž chuť každý."
Bože, jak mně sex chybí...
Snažím se nevšímát si své stálé tvrdé erekce a dál s Oliverem vedeme nemístné řeči, dokud se do kanceláře nevloudá Mike se sklopenou hlavou.

Oliver:

„No to teda nevím. Třeba takový Miki na tebe chuť určitě nemá a jestli ano, tak ty rozhodně dobře nedopadneš. V tom tě ujišťuju." Řeknu přísně a začneme se dohadovat v našem obvyklém způsobu.
„Miki?" řeknu překvapeně a automaticky na sebe Mika natisknu.
„Co se stalo, zlato? Něco s Louisem?" začnu okamžitě hádat a snažím se jej nějak uklidnit, protože to vypadá tak, že se brzo rozbrečí.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Mike:

„Snažil jsem se, navíc když se to dělá takhle, já, já nemám pocit, že bych se mohl začít topit. A taky jsi tu se mnou. Můj hrdina, který mě, kdyby se něco stalo, zachrání." Svěřím se Louimu, když se vrátí zpátky, a uhnízdím se mu v náručí.
„Nevím, čím to je, víš, bez tebe se vlastně bojím do koupelny i jen jít, natož se koupat. A koupání je strašné samo o sobě, ta voda..."
Stydím se za sebe, stydím se, že mě tak viděl Oli a očividně se naštval...
„Co, co by se teda dalo dělat pro to, abych byl v koupání jako ty? Snášel to, když už to musí být... Zvládnout to i sám..." Zeptám se se sklopenými oušky i očky.
Je to nepříjemné téma, ale cítím, že, že je potřeba jej vyřešit, teda Lou se tak tváří.

Louis:

Políbím jej do vlasů a snažím se nějak uklidnit. Hlava mi zase třeští a břicho na tom není o nic líp.
„Víš, že jsi ten, koho miluju ze všech nejvíc." Obejmu jej.
„Jenže tu pro tebe nebudu pořád. Budeš mít svou rodinu, své děti. Budeš samostatná jednotka." Drcnu do něj se širokým úsměvem.
„Tohle překonáme. Začneš používat tyhlety blbůstky. Nejdřív budu s tebou, ale pak to budeš dělat sám a postupně to budeme navyšovat. Zvládneme to. Navíc Oliver tu pro tebe určitě vždy bude." Mluvím trochu slabším hlasem, ale není to nic strašného.
„Jak to mezi vámi teď vlastně vypadá? Netlačí tě do ničeho?" dlouho jsme spolu nemluvili. 

Mike:

„Vždyť já vím," vzlyknu, když připomene, že spolu nebudeme napořád.
„Já se budu moc snažit a Oliver..." Utřu si slzy a zrudnu v obličeji.
„On mě do ničeho nenutí, neboj. Toužíme po sobě oba, jen, jen... Pokaždé nás někdo vyrušil, víš? Už, už nevím, co dělat, nevím, kolik mám času..." Lou na mě nechápavě kouká, tak se mu to pokusím vysvětlit.
„Víš, ještě jsem spolu nespali. Vím, že se mi období zase rychle blíží a, a... Chtěl bych se s Olim vyspat jako z lásky, ne jen kvůli tomu, že mě k tomuto nutí mé pudy, jako poprvé." Mnu si nervózně ruce... Přeci jen, bavit se o něčem takovém s bráchou.
„Aby věděl, že ho mám moc moc moc rád."

Louis:

Úsměv na tváři po tom, co mi teď řekl, uchovávám jen těžce.
„Tak ty s ním, uhm." Projedu si prsty vlasy.
„Vždyť s ním spát nemusíš. Nemusíš spěchat, navíc tvé období bude teď slabé. Bude stačit prášek, možná nějaká hračka, ale už to nebude bolet. Budeš to ty."
Snažím se mu vysvětlit, že nemusí nijak spěchat. Přece se nemusí vyspat z prvním Oliverem, který se mu nakvartýroval do života. 

Mike:

„To všechno já vím, ale já už žádné prášky ani hračky nechci." Přiznám se.
„Navíc, já chci. Chci s ním podruhé zažít své poprvé." Usměju se, ale Lou nevypadá vůbec nadšeně.

Louis :

„Já... Je to tvá věc, ale nelíbí se mi to." Řeknu mu upřímně a doufáme, že se neurazí.
„Vím, že to asi neslyšíš rád, ale přece ti nemůžu lhát." Jemně jej objemu a snažím se o to, aby se mi nijak nevykroutil.
„Ale budu za tebou stát, ať uděláš cokoli."

Mike:

„Chápu, že se ti to nelíbí, přece jen jsi můj starší brácha." Smutně se ušklíbnu a nechám se Louim objímat.
„Ale Oli je moc hodný, měl bys ho mít alespoň malinko rád kvůli mně, vždyť se tak snaží." Udělám na něj psí oči a on si rukou zakryje ty svoje.

Louis:

„Však Oliver je hodný, jen ho někdy nemůžu vystát, to je pravda." Kousl jsem se do rtu a současně jsem Mika poškrábal za uchem.
Po chvilce nechám na svět vyklouznout svá ouška i ocásek. Poslední dobou je chvílemi těžší je nechávat schované a dost mne to omezuje.
Jednou se mi to stalo v práci, je jediné štěstí, že jsem byl v tu dobu na záchodě. 

Mike:

„Loui, však uvidíš, že to bude dobrý." Usměju se a spletu naše ocásky dohromady.
„Ale čas se mi krátí, cítím to." Povzdechnu si a Lou mě kousne do ouška.
„Vždyť já vím, jen zatím jsem normálně nadržený, ne kočičácky nadržený."

Louis:

Vykulím oči. Tohle jsem vážně slyšet nechtěl. Trošku zrudnu. Není hezká představa vidět Mikiho v náruči Olivera, když jsou spolu v posteli, nejsem natolik naivní, aby mi nedošlo, že můj bratr už nevinný vážně není.
Chystám se znovu promluvit, ale přeruší mě bolest břicha. S kňuknutím si lehnu do klubka.

Mike:

„Lou, Lou, co je ti?" Vyjeknu, když se bráškův obličej zkřiví bolestí a stulí se do klubíčka.
„Lou, mám, mám pro někoho zajít? Pro Federica nebo Oliho?" Začínám se strachovat, ale on nad tím jen mávne rukou.
„Ale vždyť tě to bolí, to přece není normální?"

Louis:

„Vždyť mi nic není," zaprotestuju, ale on neustále dál otravuje. Vím, že má strach, ale přesto to můj mozek nechce akceptovat.
„Prostě mi dej pokoj. Všichni mi dejte pokoj. Jsem v pořádku, nejsem žádný malomocný ani nic podobného." Převalím se k němu zády a samotnému je mi z toho všeho smutno.
„Mám tě rád, jen mě teď prosím chvíli nech."

Mike:

Když mě Lou odstrčí, tak mám zase slzy na krajíčku.
„Vždyť já tě mám taky rád." Špitnu a smutně slezu z postele a opustím pokoj.
Protože ho mám rád, poprosím Oliho, aby Louise zkontroloval, vždyť to sám navrhoval...
Hledám Olivera po celém domě, nemůžu ho najít, jsem z toho celý zoufalý, až uslyším hlasy z Oliho pracovny.
Se sklopenou hlavou vejdu do místnosti. Přijdu k Olimu a on mě hned pevně obejme a vyptává se.
„Louimu je špatně, i když říká, že ne. Moc ho bolí bříško a voní jako popcorn stále silněji." Mňouknu a zavrtám se mu do trika na hrudi.

----------------------------------------------

Oliver:

„Jako popcorn?" pozvednu obočí a Mika si na sebe natisknu o to víc.
„Co kdyby sis s Fedem něco pustil, nebo si s ním chceš ještě promluvit?" pohlédnu na Feda a na jeho stále přetrvávající erekci v kalhotách.
„Asi tě teď potřebuje a já chci být chvilku ještě s Mikim." Usměju se na oba věnuji Mikimu drobný polibek.

Louis:

Miki odešel a já se musel protáhnout. Současně jsem se natiskl na Fedův polštář, který voněl po něm. Zajel jsem si rukou pod kalhoty. Naopak ale ke svému pozadí. Možná jsem konečně dostal své období, jelikož jsem cítil, že jsem plně lubrikovaný. Tlumeně jsem zasténal a kalhoty jsem si rychle sundal. Začal jsem se sám sebe jemně dotýkat, ale mé doteky postupně získávaly na náruživosti. 

Fed:

„Asi se zajdu na Louise kouknout, jestli něco nepotřebuje." Přikývnu a spěchám k Louimu do pokoje, odkud vychází dost zajímavé zvuky. Svině jedna, užívat si beze mě...
Hlasitě zaklepu na dveře a sténání utichne, tak vejdu.
„Slyšel jsem, že ti není dobře, ale teď jsem slyšel, že se uspokujuješ beze mě. Co si o tom jako tvůj přítel mám myslet? Zvlášť když ještě teď mám v kalhotách stan?" Řeknu naoko přísně a poukážu na svůj ztopořený problém.

Mike:

Fed odešel a já se od Oliho malinko odtáhnu.
„Zlobíš se?... Já nevěděl, co dělat, nešlo to ovládat... Já..." Začnu, ale Oliver mi přiloží ukazováček k rtům.