Louis a Oliver: Tiktakbum

Federico a Mike: Já (Hanka124)

Louis:

„Miloval jsem tě mnohem dřív než ty mě. Jak by má láska mohla jen tak odejít?" znovu jej rychle políbím a natisknu se na něj.
S každým dalším polibkem mým tělem prostupuje vzrušení a já toužím cítit jej víc a víc.
Dokázat mu svou lásku a současně ho potřebuju po té sexuální stránce. Hezky rychle. Hned teď.
„Fede, ty jsi tak dokonalý. Chovám se teď strašně. Je mi divně. Špatně spím, je toho moc," vykládám mu mezi polibky a otírám se o něj. Mé vzrušení musí cítit i přes látku kalhot.
„Pojďme někam, kde budeme mít soukromí. Hezky si spolu... Užijeme," kousnu jej do ucha.

Oliver:

„No tak, lásko klid. Bude to dobré. Hezky se okoupeme a ty budeš zase hezky voňavý a čisťounký."
Snažím se jej uklidnit, ale on sebou šije jako blázen. Nakonec mě praští do obličeje a já bolestně vyjeknu.
Položím jej na zem, ale stále jej držím.
„Řekni mi, co se děje!" vyjeknu.
Už ztrácím nervy. Přece tolik neviváděl ani před tím!
Znovu do mě kopne a já jej pustím. Tentokrát to opravdu bolelo.
„Sakra, Miki." Kousl jsem se do rtu.
„Zkus mi to aspoň vysvětlit."

Fed:

Toto je můj Louis. V tuto chvíli nemíním přemýšlet o tom, proč tak rychle obrátil, když po tak dlouhé době cítím, že mě potřebuje.
To, jakým způsobem se na mě tiskne, to, co říká, a jakým způsobem to říká...To, jak mě líbá...To, že je vzrušený. Bože!
Nejraději bych se na něj vrhl teď a tady a pomiloval se s ním, jak nejněžněji a nejláskyplněji bych dokázal.
Prudkým pohybem jej vysadíme na sebe a on mi obmotá ruce kolem krku a nohy kolem boků. A tím se tře zadečkem o mé vzrušení.
Mezi dravým líbáním nás dopravním do našeho pokoje, kde za námi zamknu. Zatímco si s ním lehám na postel, on mi okusuje krk a to mě dohání k nepříčetnosti.

Mike:
Pokusí se mě uklidnit, ale nějak to nemá správný efekt, protože jeho slova skoro nevnímám.
Jediné, co vím, je, že se odtud musím co nejrychleji dostat.
Všemožně sebou škubu, aby mě pustil a já mohl utéct před svým obřím strachem a touto místnosti.
„Ne, ne, ne... Pryč, pryč..." Drmolím a natisknu se na zamčené dveře.
Oli zakroutí hlavou a pomalými pohyby se přesune k vaně a pustí vodu. Pak se začne pomalu přibližovat ke mně.
Něco říká, ale netuším co. Celý jsem zkoprněl, jakoby celé mé tělo bylo v nějaké velké křeči.
Voda, ne, ne...
Zrychleně dýchám a nespouštím vyděšený pohled z puštěného kohoutku.

Louis:

Vzrušeně mu sténám do rtů. Nemůžu se jej nabažit. Nevím, čím to je, že jsem zase dostal na sex chuť, ale hlavně chci být nablízku jemu.
Dostanu se nad něj a rychle ze sebe stáhnu tričko a vylezu si nad něj.
„Teď, teď ti udělám moc dobře, lásko," sdělím mu tiše a rozepnu mu kalhoty.
Hodlám jej uspokojit pusou a až pak jej nechám, aby si dělal, co chce.
Pojmu jeho špičku do úst a snažím se uvolnit si krk. Už v pravidelném tempu pohybuju hlavou nahoru a dolů. Jazykem kmitám po jeho obvodu a snažím se jej, co nejvíce naslinit.
Už skoro byl, když kdosi začal lomcovat dveřmi. Znělo to jako můj bráška. S nechápavým pohledem jsem nechal Fedův penis vyklouznout z úst a odevzdaně jsem se na něj podíval.
Jindy bych se tam hned rozeběhl, ale nemohl jsem se teď od Feda vzdálit.

Oliver:

Byl úplně mimo. Naprosto mimo a mě to vyděsilo. Netušil jsem, co se děje, proč se to děje. Chtěl jsem ale, aby byl v pořádku.
Vypl jsem vodu a odemkl jsem dveře. Chystal jsem se s ním normálně promluvit, on byl ale jako slepý a hluchý.
Rozeběhl se pryč a já jej po zpracování šoku následoval. Rychle jsem za ním doběhl. Dobýval se do dveří, ve kterých se brzy objevil Fed, který byl ale odstrčen stranou.
Stále jsme byli oba od barvy, ale to nebylo důležité.
„Miki!" vyjekl jsem a prostě jsem Feda taky odstrčil, abych zjistil, proč běžel pryč.

Fed:

Zrovna mě dělá pusou, tou jeho úžasnou pusou. Vnímám jen jej a jeho pohyby, cítím, že už, už jsem na okraji, ale v tom jakoby se někdo snažil vyrazit naše dveře.
Lou se jen překvapeně zvedl od nedodělané práce a nevypadal, že by se k těm dveřím měl v nejbližších okamžicích přiblížit.
Povzdechnu si a pohladím Louise po rudé tváři.
Na to si rychle natáhnu kalhoty a s přesvědčením, že toho narušitele sežeru za živa se vydám ke dveřím.
Když je otevřu, narušitel je rychlejší a vběhne do pokoje. Skoro mě shodil, skoro, ale pak do pokoje vběhl i Oliver a já skončil sedět na zadku.
Dnes mě mohl bolet zadek úplně z něčeho jiného, kruci, co ten Oliver podělal, že se teď to šídlo křečovitě drží Louise, pláče a vypadá, že mezi tím i zapomněl, jak se dýchá.

Mike:

Dveře v koupelně náhle cvakly a východ byl volný. Když jsem si to uvědomil, tak utíkám co nejrychleji pryč, pryč do bezpečí.
Podle teď už o něco silnějšího pachu popcornu doběhnu k Louisovým dveřím.
Zoufale se snažím dostat dovnitř, až se nade mnou někdo slituje a ty dveře otevře.
Neřeším, že jsem špinavý, že jsem do někoho vrazil a ani že Louis se netváří zrovna nadšeně... Prostě k němu rychle skočím do postele.
Snažím se k němu snad přilepit. Držím se jeho pasu, celý se cholím o jeho tělu.
Nevím proč, ale brečím mu do holé kůže, celý se klepu, takže on se klepe spolu se mnou.
Louisova ruka se objeví na mých zádech a já se snažím alespoň uklidnit dech... Moc mi to nejde.

Louis:

Ne, kam to jde? Ať si toho nevšímá, já ho teď potřebuju a on potřebuje mě.
Když mě však obejme Miki a já se konečně trochu vzpamatuju. Okamžitě se nad sebou zastydím. Co to se mnou je? Pevně Mikiho obejmu, ale snažím se o to, aby moc necítil mou erekci.
„Co se stalo, ouško?" Konejším jej, jako když byl malý a líbám jej do vlasů a on se konečně i trochu uklidňuje.
Překvapeně se kouknu na prskajícího Olivera. Nechci mu říkat, proč je ještě víc mimo. Zas na mě budu ječet. Vím moc dobře, že je to má chyba.
„Jsi celý od barvy," šeptnu a uvědomím si, jak zle jsem se choval.
„Moc se ti omlouvám, poslední dobou mi není vůbec dobře," svěřím se mu se smutným úsměvem a olíznu jej na tváři.
Zajedu mu prsty pod tričko a hladím jej na bříšku.

Oliver:

Nevím, co mám dělat. Proto jen zoufale mávám rukama a koukám na Feda, který mě však propaluje pohledem alá zabiju tě.
„Co se to tu děje? Proč je Miki ještě vystresovanější z vody víc než dřív?" štěkl jsem na Feda a nevraživě jsem ty dva pozoroval.
„Najednou je zase jak Mílius. Mě už to taky nebaví. Nechci, abyste přede mnou měli tajnosti."
Teď už jsem zněl zoufale a i ublíženě. To my nedokáží ani důvěřovat.
Sedl jsem si do křesla a čekal jsem, jestli mi tedy něco řeknou, nebo se na mě zase vykašlou.

Fed:

„Právě jsi mi překazil sex, jen kvůli tomu, že nezvládneš umýt jedno malý kotě!" Prsknu teď na Olivera já.
Sám mi snad před týdnem řekl, ať si hlídám líp svého přítele, protože měl sex na dosah ruky a teď toto!
Sice by mě samotného zajímalo, co se s Mikim vlastně stalo, ale erekce mě bolestivě tlačí do kalhot.
„Co poslat Mikeho za psychiatrem, to se pak všechno vyřeší, ne?"
Jak dloho jsem měl Louise sám pro sebe? Necelých deset minut, deset minut!
Zlost ze mě vyprchá v okamžiku, kdy Lou zakroutí hlavou a jemu samotnému se v očích objeví slzy.
„Lou... Co se tehdy stalo?" Zeptám se tiše a starostlivě. Pomalu, abych nevylekal Mika, si k nim sednu na postel a pohladím Louise po tváři.

Mike:

„Lou, Lou..." Opakuju jen a stále se k němu tulím. Třas těla postupně ustupuje i dýchá se mi lépe tady u bráčky.
Nechám se jím hladit, a když začne taky plakat, tak vím, že můj Lou je zpátky.

Oliver:

Nadále sedím v křesle. Takže je to nakonec moje vina. No dobře. Taky tu nemusím vůbec být, když jsem tak zbytečný. I tak ale setrvávám v pokoji a poslouchám, co se to vlastně stalo.
Louis to ze sebe nakonec nějak dostane a já nechápavě kroutím hlavou. Jak to mohl dopustit? Je normální?
„Odborná pomoc se měla vyhledat už dávno, ne to tajit jako malé děti." S tím odejdu z místnostmi.
Jsem naštvaný.
Jak z mé bezmoci, tak z Mikiho nezájmu.
Zalezu si do své pracovny, kde si naliju do skleničky vodku. Potřebuju se nějak uklidnit.

Louis:

Oliver a odešel a já se začal cítit ještě hůř. Má pravdu. Kdyby se to řešilo už dávno, nedoospělo by to až do takové fáze.
Zoufale si povzdechnu a projedu si rukou vlasy.
Má dobrá nálada je ta tam a já bych byl nejradši někde sám se sebou.
„Miki, budeme muset někoho doopravdy vyhledat. Takhle to dál nejde." Pošeptal jsem mu do vlasů. 

Fed:

Tak takhle se to stalo...
Celou dobu mlčím a promluvím, až Oliver odejde.
„To bude dobrý, hned zítra začneme někoho hledat." Povzbudivě se na ně usměju a oba je pořádně obejmu.
„Mohl bych poprosit Maju, policejní psycholožku, něco mi dluží. Navíc oba moc dobře víme, že jí to s hybridy jde. Je v tom třetí nejlepší na stanici. Hned po mně a po tobě." Navrhnu a políbím Louise na čelo.
„Dostal jsem nápad, ani jeden se nehněte! Hned jsem zpátky!"
Běžím do koupelny, kde napustím kyblík příjemně teplé vody, vezmu Oliverův sprchový gel, tři houbičky a velký ručník.
Pak se Olivera musím zeptat, proč má houbičky ve tvaru zvířátek... Ale to se teď jen hodí.
S plnýma rukama se vrátím zpět do ložnice, kde na mě ti dva koukají jako na šílence.
„Přece nemůže zůstat od barvy." Namítnu a hodím po nich zvířecí houbičky.

Mike:

Oliver odešel, určitě je na mě naštvaný, ale co jsem měl jiného dělat? Nešlo to ovládat...
„Já za nikým nechci, bojím se..." Špitnu, když odběhne i Fed.
Už jsem sice v rámci možností v klidu, ale i tak se Louiho odmítám pustit.
Když se Fed vrátí, tak se ve mně všechno stáhne.
Co chce dělat?
Chce mi strčit hlavu do kyblíku s vodou?!

Louis:

Chvíli váhám, ale pak líbaje Mikiho na čelo jej začnu zbavovat trička. Neustále jej uklidňuji a on se zdá být v klidu, i když se třese jako osika.
„Mohl bys nás nechat? Myslím, že se trochu stydí." Zeptám se Feda, když zpozoruju, že Miki je taky celý červený.
Sám pak začnu po jeho těle přejíždět houbičkou ve tvaru dinosaura. Co bych si bez Feda počal?
„Mohl bys zkusit najít třeba Olivera." Rychle Feda líbnu na tvář, než odejde.
„Uvidíš, bude to dobré. Zvládneme to."

Oliver:

Naštvaně jsem koukal z okna a o to naštvaněji jsem si stíral slzy. Připadal jsem si jako zoufalec. Ubohý zoufalec.
Znovu se napiju.
„Co si vůbec namlouvám? Vždyť do našeho vztahu Mika prakticky nutím a jakého vztahu?"
Vezmu si telefon. Možná by mi prospělo si prostě s někým užít. Zase jako vždy.
Co mě to vůbec napadlo?
Snažit se o nějakou rodinku, když do ní já nikdy patřit nebudu. Trhaně jsem se nadechl.
Stejně se zase odstěhují a na celou tuhle šarádu se zapomene.