Louis a Oliver: Tiktakbum

Federico a Mike: Já (Hanka124)

Louis:

„Aha," kývl jsem hlavou a víc jsem se tím nezabýval, neměl jsem na to sílu.
„Já přece vypadám vždy skvěle," zamručím s úsměvem, ale padnu zpátky do peřin.
„Jiných? A co třeba?" pozvednu obočí a stáhnu ho k sobě. Obejmu jej a hladím ho po zádech.
„Ale TO dělat nebudeme. Miki je hned vedle," řeknu rovnou a políbím ho na nos.
„Možná až pak, i když nevím." Zívnu a přitulím se k němu. 

Fed:

Taky jej pevně obejmu a políbení na nos mu oplatím.
„Když je přímo TO zakázané, tak máš na vybranou ještě mazlení, lízání lízátka nebo důlečku či zpracování rukou nebo přituleni k sobě spát." Nadhodím návrhy a Louis se uchechtne.
„Copak jste si vybral mladý pane? Třeba je to něco, co se odehrává tady?" Má ruka putuje na jeho pozadí.
„Nebo tady?" Opřu se svým klínem o ten jeho.

Louis:

„Ty jsi úchylák," rozesmál jsem a políbil jsem jej tentokrát na ústa.
Ty jeho názvy.
Do tváří se mi nahrnula červeň.
„A co byste si přál, vy pane?" přejedu mu po břichu. Já sám moc na hrátky náladu nemám, ale jemu bych radost udělat mohl.
„Nabídka je úplně stejná a k tomu jako bonus jazyková zkouška."

Fed:

„Mé největší přání je unavit tě ke spánku strhujícím orgasmem, který budu mít na svědomí já." Svůdně na něj mrknu a vášnivě jej políbím.
„Ale celkem by mě zajímalo, co zahrnuje jazyková zkouška." Usměju se na Louise a povalím jej na záda.
„Já si vybral, teď jsi na řadě ty." Začnu pusinkovat jeho krk.
„Tik tak, tiktak...BUM! Co sis vybral?"

Louis:

Kousnu se do rtu. To zní vážně lákavě, ale vážně na to nemám sílu. „Jazyková zkouška, nu dobře," usměju se a počechrám ho ve vlasech.„Přitulení k sobě a spát, ten orgasmus splníme jindy, ano?" Olíznu mu tvář a přisaju se na jeho rty. Snažím se do polibků dát úplně vše, přeci jen si to vybral a já chci, aby si to naplno užil.
Hladím jej po zádech a sem tam proti němu vyjdu klínem. Sem tam mám ale nutkání zívat, ale to nakonec zvládnu překonat. 

Fed:

No, myslel jsem, že jazyková zkouška je krycí název pro něco úplně jiného, ale asi je Lou prostě unavený.
Jasně, on i já sám bychom si zasloužili uvolnění, ale když on nechce... Budu si potom muset dopomoct rukou.
„Jak si pán přeje." Zamumlu během žhavého polibku, který byl onou jazykovou zkouškou, a víc si Louise na sebe natisknu.
„Ale nedráždi mě, jinak se neudržím a ve spánku tě ojedu." Zavrčím, když se ode mě odtáhne, aby nabral dech.

Louis:

„To bys udělal?" přejedu mu po klíční kosti a už se na něj jen tisknu.
„Promiň, že teď moc. Asi ti sex chybí," zamumlu a zavřu oči.
„Však já ti to vynahradím, nechci, abys mi totiž třeba chodil jinam. To bych asi nezvládl." Zívnu a protáhnu se jako kocour, než si s ním propletu nohy a konečně usnu.

Oliver:

Ten taky nadělá. Povzdechnu si a nechám Mika Mikim.
Nechápu, že stále spí.
Federica vyprovodím pohledem a zvednu se. Vezmu si telefon, sednu si do křesla a znuděně si začnu projíždět Facebook.
Sem tam jsem slyšel smích z pokoje, než se z tama začaly ozývat krapet jinačí zvuky.
A pak kdo prý pobuřuje, že? Ten Federicův hlas nejde přeslechnout. 

Fed:

„Nikdy bych nešel jinam..." šeptnu, když mi usne s náručí.
Já už spát nepůjdu, bojím se, že když zavřu oči, vrátí se zpět noční můra s pavouky. Proto jen ležím s Louiho hlavou na prsou a prohrabuju se mu ve vlasech.

Mike:

...„Lou?...Oli?...Fede?...Kde jste?" Běžím liduprázdnou ulicí a hledám kluky. Svítí sluníčko a já se rozhlížím všude okolo.
Jako prvního uvidím Louise. Pravého kocoura Louise. Leží na střeše jednoho domu za komínem a vyhřívá se.
U toho domu stojí Fed a běduje. Rozhazuje rukama a táhne za sebou dlouhý žebřík, aby se dostal za Louim. Ten žebřík na něj ale spadne s Fed se v něm sekne.
Šel bych mu pomoct, ale v tu chvíli se žebřík proměnil v Olivera a seděl Federicovi na hlavě.
„Klucí..."
„Mlíčko za pusu, mlíčko za pusu a kýbl zmrzliny za pusu na ptáčka..." Ozvalo se a já se objevil u stánku, kde byl Oli, který různě pokřikoval.
„Zásoba šlehačky na celý rok pouze za honění! Pojďme si pohonit! Obyčejná hoňka, nic víc..."...

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Louis:

Už to bude nějaká doba, co zase bydlíme u Olivera. Dva týdny už to budou určitě Celkem jsme se tu zabydleli, to ale nemění nic na tom, že stále hledám nový byt. Jen nechci Mikiho zase stresovat. Už si tu celkem zvykl, dokonce teď budeme vymalovávat jeden pokoj.
Upravím si naposledy rukavice. Sice jsem si své volno představoval jinak, ale nevadí, i když mi taky přijde, že Miki... Nevím, co si o tom mám myslet.
Před týdnem začal chodit do školy. Po naléhání jsem svolil a vybral ji Oliver a já jen doufám, že skutečně splňuje to, co tvrdil. To hlavní ale je, že Miki teď tráví svůj čas buď tím, že tráví čas s Oliverem, nebo na počítači.
Cuknu sebou, když se mě Federico dotkne a já se rychle rozejdu ke vzdálenému kbelíku s barvou.
Minulou noc nám to nějak nevyšlo a pak jsme se trochu pohádali. Jen trochu, ale i tak je mi líto, že nám to poslední dobou moc neklape.
Navíc mé období má zpoždění a já nevím, čím to může být. Možná stresem, už se mi to párkrát stalo.

Oliver:

„No tak, Miki," začnu do něj šťouchat prstem a podám mu rukavice.
„Nech ten počítač, Louis s Federicem tam už čekají."
Nakloním se k němu a něžně jej políbím na rty.
„Nebo chceš dělat něco jiného?" zeptal jsem se s úšklebkem, ale nemyslel jsem to vážně.
Poslední dobou už se jen líbáme, ale hlavně si povídáme. Nemá ani cenu se pokoušet o něco víc. Pokaždé nás vyrušili a mě už nebavilo chodívat si ulevit na záchod.
Myslel jsem, že mi tu Louis bude hodně vadit, ale nakonec se ukázalo, že to jde dobře.
Ani si už nedovedu představit, že by šli pryč. 

Fed:

Nechápu, co s Louim je, poslední týden na sebe nenechal skoro sáhnout.
Včera jsem se chtěl před spaním mazlit, jak sobecké mé přání bylo, ale on mě prvně odstrčil a pak obrátil.
Problém je v tom, že obrátil jen kvůli tomu, abych od něj neodešel.
Náhle říkal, že se se mnou chce vyspat, i když se nebyl schopný vzrušit. Rozčiloval se, hodně, ale odmítá mi říct, co se s ním děje. Bojím se o něj, co když je nemocný?
Už několikrát se nevědomky zastavil u vchodu do Oliverovi domácí ordinace. To nemůže být nic dobrého...
„Jakou barvu Mike vlastně nakonec vybral? Podle jeho předchozích návrhů to tu mělo vypadat jako po velkých jednorožčích orgií..."
Snažím se normálně konverzovat, protože ani to nám posledních pár dní nejde.

Mike:

Vše je pro mě tak nové, hlavně ta velká škola plná lidí a dokonce i hybridů.
Je to tam náročné, ale úžasné, nemusím skrývat svá ouška ani ocásek, mám milé spolužáky.
Dokonce už mám i pár kamarádů, teda spíš kamarádek, ale to nevadí.
Oliver, když mě ze školy vede domů, vypadá, že na Lucy a Becky žárlí, když mě pokaždé na rozloučenou obejmou a políbí na tvář. Je to takový náš pozdrav.
U Oliho doma trávím čas buď s ním nebo na počítači, protože ven mě ještě stále Lou samotného pouštět nechce.
A Lou?.. ten je poslední dobu divný, pořád se mračí a divně voní, možná po popcornu, ale jistě to nevím, protože je to velmi slabý pach, ale je tam.
Říkal jsem o tom Olimu a ten mi řekl, že se s tím nemám lámat hlavu, protože Loui jen v poslední době jí popcornu víc než je zdrávo.
Dnes budeme malovat jeden z pokojů tady, Oli říkal, že je potřeba to tu oživit, takže výběr barvy nechal na mně. Dlouho jsem nad tím přemýšlel a diskutoval jsem o tom i s novým kamarádem hybridem ze seznamky.
Je to taky kočičí hybrid a má přezdívku Čičí01.
On byl pro neonově zelenou a já pro zářivě růžovou nebo zářivě fialovou, nakonec jsme se shodli na fialové a zelené. Bude to úžasná kombinace.
„Jo, vždyť se už zvedám." Usměju se na Oliho a pusu mu oplatím.
„Musíme vzít ještě ten druhý kyblík s barvou, o té ti dva neví, je to překvapení." Mrknu na něj a už vyskočím ze židle a běžím pro onen kyblík.
Jak ale zjistím, je na mě moc těžký, takže musím počkat, až mi s tím Oliver přijde pomoct.

Louis:

„Nevím s čím nakonec přijde, stejně se divím Oliverovi, že mu to dovolí." Řeknu a sednu si na zem.
Nepřítomně koukám před sebe a na Feda se ani nepodívám.
Nechci tu vůbec být. Nejraději bych si zalezl k nějakému filmu.
V práci se taky všechno kazí, byt nemůžu najít, není mi dobře, Miki má svůj život.
Konečně přijdou ti dva a já vstanu.
„Ty barvy se budou dost tlouct," řeknu mu upřímně svůj názor.
„Kdyby ta zelená aspoň tolik nezářila." Mně osobně to bodá do očí. Zívnu.
„Ale jak sis to vybral, tak to bude. Kde co jak chceš?" zeptám se a rozhlédnu se po místnosti.