Louis a Oliver: Tiktakbum

Federico a Mike: Já (Hanka124)

Fed:

Slyším, jak na mě Lou mluví, cítím, jak opatrně se mě dotýká. Snažím se uklidnit, ale nejraději bych ze sebe sedřel kůži.
Náhle je všude ticho, Louiho ruce zmizely.
Jakobych znovu ztratil i ten kousek klidu, který mi Lou pomohl najít.
Musím to ze sebe dostat, pořád jakoby se mě dotýkali...
Drhnu se, když v tom mě někdo chytne za ramena a vrazí mi facku.
Oliver.
Něco na mě křičí, něco o nešikovným debilovi, o spícím Louisovi, o nedokončeném sexu...
Chvíli mi trvá, než se vzpamatuju a všimnu si Louiho vedle vany.
„Jo, jo, už vnímám!" Vyjeknu, když mi chce dát další facku.
„Půjdu si s Louisem lehnout." Povzdechnu si a převezmu od Olivera nabízený ručník.

Mike:

Oliver šel za těma dvěma blbcama a já se vrhl na balení Louiho věcí v jeho pokoji.
V prvé řadě sbalím veškeré věci, které naznačují nebo rovnou říkají, že je Lou hybrid. Například nedávno pověšené fotky, hračky a dokumenty.
Začal jsem i vyprazdňování šuplíků u Louisova stolu, ale to už se do pokoje vkolíbal Federico s ručníkem kolem pasu a Louisem v náručí.
Vypadá tak unaveně a Lou spí. Oba dva si musí pořádně odpočinout.
„Dobrou." Špitnu a s plnou krabicí si to namířím do obýváku.
Sednu si na gauč a zalepím krabici, aby byla připravena k přepravě.
Slyším, jak Oliver rabuší v kuchyni.
Ti dva spí, takže jsme tu vlastně zase sami...

Oliver:

Fed je naprosto mimo a to nepřeháním. Nechápavě nad nimi kroutím hlavou, než se vydám zpět za Mikim, který ale balí, tak se rozhodnu aspoň dodělat tu kuchyň. Už tam moc nádobí k balení není.
S klidem vše dobalím, než se mi kdosi pověsí na záda a já s úsměvem zaznamenám známou vůni.
„Copak?" otočím se na to malé zlatíčko a jemně jej kousnu do prstu na levé ruce.
Ti dva vlastně spí, ale nechci už nic provádět, i když Mikimu jde na očích vidět, že by chtěl.

Louis spí.

Fed:

Uložil jsem se s Louisem do jeho postele, obalil nás oba peřinou a usnul.

Mike:

Jdu za Oliverem a skočím mu na záda. Vůbec mi nevadí, že jsem jej zrovna vyrušil při práci nebo že jsme oba dva mohli spadnout na zem.
Otočí si mě k sobě a já se k němu hned přitulím.
„Budeme si ještě hrát?" Šeptnu mu do ucha a on s úsměvem zakroutí hlavou na znamení, že ne.
„Ani Z pohádky do pohádky?" Kňuknu smutně a podívám se na skříň, ke které jsme se v balení ještě nedostali a je v ní má oblíbená hra.
„Nebo bychom se mohli jít projít..."

Oliver:

„Měli bychom balit, chceš přece Louisovi udělat radost, ne?" vypláznu na něj jazyk a neodpustím si plácnutí po jeho zadečku, který na mě vystrčil, když se postavil a chtěl se rozejít k té proklaté skříni.
Jemně jej políbím.
„Pak si ale můžeme zase hrát spolu nebo se projdeme. Čerstvý vzduch by nám oběma prospěl, co myslíš? " dobalím poslední krabici a v rychlosti uklidím i ty strašné hry.
Proč to tu Louis vůbec má? 

Mike:

„Samozřejmě, že chci dělat Louimu radost, ale já bych tak moc chtěl tady zůstat." Povzdechnu si.
Tím, že dobalíme poslední věci, když nepočítám ty bráchovy, je mi smutno. Nejraději bych rychle všechno vybalil a zabarykádoval se tady.
Nehledě na Olivera si vlezu pod gauč a koukám na různé nápisy, co jsem tam já i Louis, když se sem ještě vlezl, psali.
Jsou tu slova například Federico, Fed, Fedoušek, Miki, ryba. Tak i věty. Fuj voda. Mike moc zlobí. Mami, vrať se. Lou, vrať se, maminka tu není...
Budeme tu muset nechat i ten gauč, budeme jej muset prodat. Doufám, že ne...

Oliver:

„Miki?" zavolám a začnu jej lechtat na nohou. Proč leze pod ten gauč?
„Spadlo ti tam něco, zlato?" začnu se tam soukat taky. Kupodivu se tam vlezu, ale ten prach a špína...
„Proč pláčeš?" zašeptám a s námahou se mi ho podaří políbit. Až pak si všimnu nápisů a smutně na něj kouknu.
„Nebuď smutný." Ty nápisy mě znervóznily.
Vylezl jsem z pod gauče a jeho jsem vytáhl k sobě. Začal jsem jej zasypávat polibky.
„Bude zase dobře, no tak, usměj se na mě."

Mike:

Znovu mi tečou slzy.
„Já odtud nechci..." Škytnu mezi vzlyky do Oliverovy náruče.
Jeho konejšivá slova nezabírají a já jsem k neutěšení.
Tulím se k Olimu a očka se mi klíží. Nechci spát, chci vymyslet, jak nebýt hybridem a moci tu zůstat... 

Oliver:

Kolébal jsem se s ním a něžně jsem jej zasypával polibky.
„Budete teď bydlet u mě, což znamená, že budeme spolu, to je taky dobře, ne? Navíc, když se přestěhujete, tak potkáš nové kamarády." Hladil jsem jej po zádech i po zadečku. Byl jako malé, rozechvělé děťátko, co potřebuje mou neustálou péči.
„Co kdyby ses teď prospal, hmm?" položil jsem jej na gauč, přikryl jej dekou a sám jsem se dal zase do balení. 

Mike:

„Hm..." Snažím se s ním souhlasit alespoň mručením, ale asi bych měl jít spát, jsem nějakej nepoužitelnej...
Nechám se Olim položit na gauč a přikrýt dekou.
Nedlouho po tom už spím jako dudek.

Fed spí a zdá se mu, že se topí v pavoucích.

Louis:

Probudilo mě silné kopnutí do zadku. Vytřeštil jsem oči a samovolně jsem zaprskal, než jsem si uvědomil, kde jsem a kdo leží vedle mě. Jemně jsem Feda poplácal po tváři. Byl celý zpocený a kňučel.
Musel jsem s ním zatřást, aby se probudil a i pak se celý choulil a vzlykal.
„Shh, už je dobře, zlato, už je dobře." Líbal jsem jej na obličej, na ruce.
Byl jsem stále rozespalý, hlavu jsem měl jako střep, ale nemohl jsem jej nechat v takovém stavu.
Cukl jsem sebou, když jsem ucítil ruku na svém ocásku. Vyjekl jsem, vůbec jsem si kvůli vyčerpaní nevšiml, že ho nekontroluji.
Okamžitě zase zmizel, ale já se na Feda víc natiskl.

Oliver:

Spal a já jej místo uklízení pozoroval a sem tam jsem mu na břiše, které měl odhalené, udělal sem tam další cucflek nebo malý kousanec. Současně jsem si liboval i v tom, že mé činy nezůstaly bez reakce a jeho kalhoty se hezky boulily.
Něžně jsem jej zrovna líbal na krku, než se ozvalo podivné kvílení z ložnice, které mi až moc připomínalo Feda. 

Mike spí.

Fed:

S jekotem se vzbudím a tím uniknu těm ohavným stvořením, které mi lezly do krku a dál do těla.
Lou je vedle mě, drží mě u sebe a já se znovu snažím uklidnit, ale nejde mi to, vůbec.
V jednu chvíli jsem se něčeho chytnul, ale rychle jsem to zase pustil, protože jsem se lekl, že právě v pěsti drtím Louisův penis.
Celý mimo sebe se rozbrečím a schoulím se u boku svého přítele.
Tak hnusný sen jsem dlouho neměl.
Loui mě začne pusinkovat na krku ve snaze mě dostat zpátky do reality.
Jsem mu za to vděčný, ale sám sobě si vyčítám své chování a hlavně to, že jsem jej vzbudil.
„Lou..." Špitnu mezi vzlyky, které zastaví, když mě začne láskyplně líbat na rty.

Louis:

Nadále jsem jej k sobě tiskl. Ulevilo se mi, když se netvářil nijak divně. Je mi celkem jedno, co si myslel, že drží, hlavně pokud se to nebude blížit pravdě.
Náhle sebou cuknu.
„Já nebalil," vyjeknu vyděšeně a vstanu, trochu se mi zatočí hlava, ale to ignoruju.
Začnu přecházet po pokoji a věci skládám do už předchystaných kufrů.
„Ještě si lehni a spi, zlato," koordinuju Feda a jemně se usmívám.
Oči se mi začínají zase mhouřit, ale nemůžu usnout.

Oliver:

Konečně jsem měl hotovo. Protáhl jsem se a zase jsem se vrátil k Mikimu, ke kterému jsem si vlezl. Jednu ruku jsem mu položil na rozkrok a tu druhou na zadeček. Stále spal a já jej nechtěl budit, naopak jsem si počítal co nejtišeji, taky nechci, aby nás načapali. I tak mi to ale nedá, abych jej nezačal uspokojovat.

Fed:
„Ty jsi ten, kdo by si měl jít lehnout, jestli chceš, tak ti pomůžu a ty se ještě prospi. Navíc už ti některé věci sbalil Miki." Dostanu ze sebe, zatímco si utírám slzy.
Další pokus se vzchopit mi konečně vyjde a já se ještě mírně roztřesen taky zvednu z postele.
Lou chvílemi vypadá, že usne opřený o dveře své šatní skříně, tak jej popostrčím k posteli.
„Oblečení ti sbalím, ty si sedni ke stolu a věci odtamtud naházej třeba do támhle té krabice." Přikážu mu snad přísným hlasem.
Vím, že by mi odporoval, kdybych řekl, že má jít spát a já to udělám. Takhle alespoň sedí...
„Mně už je lépe..." Až na tu bolestivě rozškrábanou kůži především na svém břiše.
Pak si to budu muset něčím namazat, ale teď na sebe radši hodím tričko, aby si toho nevšiml Louis a nezačal jančit nebo mi to ošetřovat už teď.
„Hele, to je pěkná košile, proč ji nenosíš?" Vytáhnu ze skříně světle modrou košili s bílými krucánky.

Louis:

Nakonec jsem jej, i když neochotně, poslechl a sedl jsem si ke stolu. Nohy se mi aspoň už tolik netřásly a já se cítil lépe.
Pomalu jsem vše balil, byl jsem jako hlemýžď a nedokázal jsem s tím nic udělat, což mě neskutečně rozčilovalo.
Pojednou na mě Fed promluvil a mně chvilku trvalo, než mi došlo, co říká a co chce.
„Vždyť je strašná," zamrmlal jsem si pro sebe.
Kdysi mi ji dala máma a já ji stále neměl sílu po dlouhou dobu vyhodit.
„Rovnou ji vyhoď," řekl jsem bez mrknutí oka.
Je načase se toho zbavit.

Fed:

„Vždyť není zas tak hrozná, měl bys ji nosit, slušela by ti, vážně." Přesvědčuju jej ale neúspěšně. Jsem nakonec nucen košili přeci jen vyhodit.
Oblečení už je sbalené a já čekám na další úkol, ale on upírá pohled na něco ve své ruce.
„Co to máš?" Dřepnu si k němu a hlavu si opřu o jeho stehno.

Louis:

„Jen další krám," zamumlám a zmuchlám fotku do kuličky, než ji hodím do koše. Samozřejmě to ale neřeším a nechám to tak. Na fotce jsem byl já s mámou. Miki ještě nebyl na světě.
Unaveně zívnu a pocuchám Fedovy vlasy.
„Měl by ses pořádně vyspat, já tě pořád jen omezuju," postesknu si a nechám jej, aby mě hladil po zadku, dokonce jej proti němu mírně vyšpulím.
Jeho doteky mi chybí, to nejde zapírat.

Fed:

Zhluboka se nadechnu a pokouším se respektovat, že o tom, co našel ve svém stole nechce mluvit.
Chytnu jej kolem boků, více mu přitulím svou hlavu do klína a mé ruce se pomalu posouvají k Louisovu pozadí.
„Ty a omezovat mě, ale prosím tě, jen mi řekni, s čím ti ještě můžu pomoct, typuju, že už je všechno hotové." Usměju se na něj a zadek mu jemně zmáčknu.
„A lehnout by sis měl taky, vypadáš jako chodící zombie."

Louis:

„Ještě se musí zabalit zbytek věcí v bytě, koupelna atd." usměju se počechrám jej zase ve vlasech.
„Moc by se mi ale hodilo, kdyby sis hezky lehl a odpočíval a já se k tobě pak přidám, jo?" usměju se na něj, ale následně se zakolíbám.
Vážně bych se měl trochu prospat, to by bylo vážně nejlepší, ale je tu ještě tolik práce. 

Fed:

„Dobře, ale já se zajdu zeptat Olivera, kdy mají přijet stěhováci a ty se mezitím na těch pár minut natáhneš na postel. Nemusíš spát, třeba koukej do stropu, ale prostě si lehneš." Zabrblu mu do ucha, chytnu jej pod koleny a šikovným pohybem jej přesunu na postel.
„Počkej tu na mě, hned jsem zpět..." Usměju se na něj ode dveří a zmizím do obýváku.
„Olivere! Ty prase!" Vyjeknu tiše a sleduju, jak ten prasák vylekaně vytáhne ruku z pod kalhot spícího Mikeho.

Louis:

„No dobře," svolil jsem neochotně a s jistým spokojeným úsměvem jsem jej pozoroval. Na okamžik jsem si dovolil zavřít oči, ale i tak jsem slyšel jakési tiché až naštvané mumlání.
S povzdechem jsem vstal, ale ve dveřích jsem se tak akorát srazil s Fedem.
„Co se děje?"

Oliver:

S rudými tvářemi jsem se posadil.
„Starej se o sebe," zamumlu a pohladím Mikiho po tváři. Je trošku zarudlý, ale spí jako dřevo.
„Už jednou jsi nám překazil sex," vysvětluju horečnatě a lehnu si vedle Mikiho.
„Ti přijedou až k večeru kolem šesté hodiny, takže času máme zatím dost," odpovím prostě a hodím po Fedovi polštář.
Chci Mikiho probudit a aspoň trošku si užít. Louis je dost mimo, tak by to mohlo vyjít.
„A zabav nějak Louise, dlouho jste spolu nic neměli, nechceš to změnit?" zachechtám se. 

Fed:

Jsem z Olivera dost překvapený, vždyť toto je moc i na něj, ne?
„Hele, já žádnej kazišuk nejsem, jen ty sis nedokázal ohlídat určité aspekty. Navíc nechápu, proč ses s ním už nepřesunul k sobě, když se ti to tak osvědčilo. Pak jsi měl hromadu sexu..." Ošklivě se na něj ušklíbnu a dál už toho nechám.
„Ti stěhováci přijedou kdy?" Řeknu jakoby nic a dostane se mi odpovědi i polštářem do mého krásného obličeje.
„Já Louisovi dávám čas, s čímž ty se asi moc neobtěžuješ, co? Pamatuj, že je mu přeci jen šestnáct..." Uhnu před dalším polštářem a spěchám za Louisem.
„Nic, jen Mike usnul a Oliver jej chtěl přenést k němu do pokoje, kde ale jak zjistil, měl Miki na posteli krabice, takže jej nesl zase zpátky a málem zakopl o krabici s talířema." Povzdechnu si, jakoby to byla pravda a pak mu oznámím, že máme pět hodin, než stěhováci přijedou.
„Takže máme hromadu času, ne? A ty by ses měl vážně vrátit do postele, vypadáš příšerně." Pousměju se na něj a donutím ho, aby couval k posteli.
„Jestli nechceš spát, nevadí, v posteli se dá dělat i mnoho jiných věcí."