Ahojte, nerada odvádím pozornost od nové kapitoly. Ale za to se ráda pochlubím dalším Fanartem od MartinaFryov0 , moc ti děkujeme.

Sad Louis

Louis a Oliver: Tiktakbum

Federico a Mike: Já (Hanka124)

Fed:

Jdu se podívat, jestli je Louis v pohodě, vždyť... takhle jsem ho ještě nikdy neviděl.
Dojdu ke dveřím koupelny a zaklepu na ně.
"Louisi?...Louisi? Louisi! Ozvi se, jestli žiješ...Louisi! Vím, že máš zamčeno, ale já ty dveře klidně vyrazím!" vyhrožuju, ale marně.
"Louisi..."

Louis:

Federic ne. Začnu mírně panikařit. „Jsem v pohodě, Fede! " zavolám rychle a zadívám se na sebe do zrcadla. Ať to zmizí. Ať to zmizí. Najednou zapraští dveře a já vyjeveně koukám na Fedův obličej.
„Tys mi rozbil dveře," vybleptnu. V odrazu zrcadla se naštěstí přesvědčím o tom, že nic není vidět. Snad taky on nic neviděl.
„Tys mi fakt rozbil dveře, prasáku," uchechtnu se a poplácám jej po hlavě. Taky si promnu oči, které byly nejspíš docela skelné a zarudlé.

Fed:

Vyrazím dveře a vidím ho tam, uplakaného kluka, který se snaží hrát, že je všechno v pořádku.
"Louisi..." zkřížím si ruce na hrudi. "Co s tebou je? Vždyť víš, že mně můžeš o čemkoliv říct. Pomůžu ti, jsme parťáci, partneři pro každý případ." Louis se na mě podívá jako na úplnýho cvoka, chce mě obejít a zmizet mi někde v bytě.
"Louisi! Budu tě pořád dokola otravovat, dokud mi to neřekneš, a ty víš, jak já umím být otravný!"

Louis:

Netušil jsem, co mu na to mám říct. Nikomu jsem nikdy neříkal své pocity, jen někdy Mikovi a stejně to nebylo všechno.
S povzdechem jsem se zastavil, takže do mě narazil a já se musel uchechtnout.
„Jo, jsi děsně otravný... " odmlčel jsem se a jen jsem si promnul spánky. „Prostě mám teď takový divný... Období, asi na mě něco leze." Zkusil jsem to rovnou uhrát tak, aby to nevypadalo moc divně, až zas na týden zmizím z práce a budu doma zavřený ve svém pokoji, budu si strkat bůh ví co, do zadku a myslet při tom na něj. Z této myšlenky se mi opět udělalo mírně zle a smutno.
„Jo, je to zas mé menstruační období," štěknu a mírně jej praštím do ramene. „Pitomče."

Fed:

"Tvé období, jestli správně počítám, tak Mikeho, ne? Asi někdy příští týden, proto si jednou za měsíc bereš týdenní volno, jsi tu s chudákem Mikem. Už jsem to díky tomu doktorovi pochopil, neboj." mrknu na něj a malém mi přiletí jeho pěst přímo do nosu.
"Nečerti se! Nejsem zas tak blbej! Prostě v tom období je Mike nejzranitelnější a ty ho hlídáš, nevím, nechápu, proč jsi mi to neřekl rovnou."

Louis:

Nejspíš jsem i rád, že bývá tak natvrdlý, i tak mě jeho poznámka naštvala. Musím se krotit.
„Jo, máš pravdu... Neřekl jsem to, protože pro hybridy je to doopravdy osobní. Je to, jako bych se tě zeptal, kolikrát denně si leštíš péro, " sedl jsem si na zem.
„Prostě o tom nemluv." Jen doufám, že se nehodlá ten příští týden stavit a podívat se na Mika. To bych nepřežil. Vidět ho, nebo jen cítit v takovém stavu...
„Příští týden budu teda doma, ale neboj. Budu pak dělat přesčasy, abych ti to vynahradil. Prostě jako vždy."

Fed:

"To doufám, bez tebe je tam vždycky nuda a buď dostanu nějakou kancelářinu nebo Tea od ajťáků jako parťáka. A víš jak šikovný on je..." narážím na Teovu nehodu před rokem a půl.
To dostal poprvé do ruky oficiálně zbraň a při schovávání do pouzdra na opasku si na dvakrát prostřelil nohu...

Louis:

„Vím, že beze mě jsi na dně," uchechtl jsem se.
„A rozhodně na něj dej pozor. To byl taky nápad, dávat mu zbraň," protočím nad tou stupiditou očima.
„A fak jdi za tou Monikou, ta facka měla patřit tobě, ne mně. A taky za prasáka máš být jen ty. Místo toho za prasáka považují všichni i mě a to je tvoje vina." Obviňovačně se na něj zadívám. Sám jsem sex měl pouze párkrát a byly to jen rychlovky. Mike byl můj svět a má osobní potěšení šla stranou. Navíc ten, s kým bych si přál zažít milování, mě za možného milence ani nepovažuje. Navždy jen nejlepší přátelé.

Fed:

"Alespoň si o tobě nikdo nemyslí, že jsi panic." mrknu na něj a uhnu před další ranou.
"Budu se smát, nikdy jsem tě s nikým neviděl."
"Víš, co? Pro tebe ta Mikeho období musí být strašně stresující a flustrující. Jeden den tě přijdu vystřídat a ty si někoho půjdeš sehnat."

Louis:

„Nikoho nepotřebuju," zamručím a následně ztuhnu.
„Ne, nemůžeš sem jít!" vyjeknu trošku vyšším hlasem.
„Tedy... Mike je v tu dobu, snese jen mě, chápeš, " snažím se usmívat a nedat na sobě znát narůstající paniku.„Nechci ani na žádné rande a nikdo o mě stejně nezavadí ani pohledem." Snažím se jej přesvědčit, vždyť ví, jak dopadlo to dvojité rande. On skončil v posteli s dvěma babami a já skončil na gauči se sklenicí mléka a s Mikem, kterému jsem brečel na rameni.

Fed:

"Ale prosím tě, vem si to, co máš dnes, to by po tobě skočil každý." zasměju se jeho hlouposti.
"Ty bys mohl mít vážně každého a každou." drbnu ho do ramene a on nabere trošku červenou barvu.
"Věř mi, já se v tom vyznám."

Louis:

Proč mi to dělám?
„Takže tě přitahuju, to mi chceš naznačit? " řekl jsem to s úsměvem a ve smyslu vtipu, i tak se mi ale srdce divoce rozbušilo.
„A ještě jsi nepotvrdil, že sem nepůjdeš, Fede?!" přísně jsem na něj koukal.
„Mike to doopravdy... Ta období jsou dost náročná a ty bys na to stejně neměl... Tedy." Zoufale jsem si povzdychl. Tohle bylo jako říct, tak pojď, když si troufáš. To jsem fakt posral.

Fed:

"To bys chtěl slyšet, co?" vypláznu na něj jazyk.
"A nic neslibuju, víš, jak rád přijímám výzvy, zvlášť takové roztomilé a spojené se sexem." v tu chvíli, kdy to vyslovím nahlas, tak toho okamžitě lituju...

Louis:

Jo, chtěl bych to slyšet. Nemáš tušení, jak moc.
Nad jeho další poznámkou ztuhnu a chytím jej za ruku.
„Takže bys mi s radostí zprznil bratra? Hmm? " můj hlas je nebezpečně tichý. Mám vztek a současně mě to bolí. Bolí mě to a to je na tom to nejhorší. Pustím jeho ruku a odvrátím od něj tvář. Tenhle den je katastrofa.
„Na Mika nesáhneš, nemáš na to právo a on by to určitě nechtěl, navíc má na to ještě čas, "prsknu. Proč nesklapne?

Fed:

"Ty jsi dnes fakt divnej. Nechci ti zprznit brášku, teda zatím ne. A navíc nejsem jedinej, kdo by mohl chtít. Viděl jsi vůbec, jak se na něj divá ten Oliver... Mě aspoň znáš." bráním se.
"A není nikdo, kdo by mě nechtěl." svůdně se na něj usměju.

Louis:

„Zatím? " zopakoval jsem nevěřícně. „Jsi nechutný a viděl jsi, co jsem mu udělal?" Jeho obličej nebudu moct vidět ještě nějakou chvilku.
„Právě, že tě znám a nechci, abys Mikimu ublížil. Nehodlám dovolit, aby byl další tvoje jednorázovka."Nad jeho egoismem se zašklebím.
„Divil by ses, kolik lidí tě nechce." Poté jsem zas ale zvážněl.
„Myslím to vážně, jestli Mikovi ublížíš... " nechal jsem tu hrozbu vyznít do prázdna.

Fed:

"Vážně si myslíš, že by mi to kotě stačilo jen na jednu noc, vždyť on je skvostný, tomu miláčkovi bych nedokázal ublížit." zatvářím se velmi dotčeně, ale chápu ho.
"Navíc, kdybych ho zranil, ztratil bych zároveň i nejlepšího parťáka..." podívám se tentokrát vážně já na něj. Nevím, co bych bez něj dělal, vždyť mě vždy vytáhne z každé bryndy.
V kapse mi zavibruje mobil, tak kouknu na displej.
"Píše Tomas z dispečinku, jsme potřeba na dálnici úsek 55." oznámím mu a praštím ho do ramene.
"Děláš, jakobys ty po mně nejel, kdybys byl na kluky, a už pojď, jen na ty dva zakřič, ať ví, ale dělej, spěcháme."

Louis:

Pevně jsem zaťal ruce v pěst a snažil jsem se na něj nezakřičet. Neopětovaná láska bolí a není to jen nějaký kec.
„Parťáka ztratíš, jestli se s ním vyspíš, Fede." Bylo to sobecké? Bylo. Bylo a moc, ale já si nemohl pomoct. Co měl Mike a já ne? Žárlil jsem na vlastního brášku, který o tom ani neměl ponětí. Kdybych byl malý a roztomilý, všiml by si mě?
„Je, štěstí, že na kluky nejsem, co?" řekl jsem ironicky.
„A zásah. Paráda," povzdechl jsem si a rychle jsem se rozešel k sobě do ložnice, kde jsem si vzal tašku s věcmi. Na to jsem zaťukal na Mikovi dveře, ale on mi neodpověděl, jen mu tam hlasitě řvala hudba.
„Musím do práce! Dávej na sebe pozor, Miku!" Nic, bez reakce. Než jsem navíc stihl někde uvidět doktora, tak mě Fed vytáhl na chodbu a zabouchl za námi dveře. Ale co Mike? S odporem jsem se dostal do auta k Fedovi a šlápl jsem prudce na plyn. Alespoň tak jsem si vybil trochu vzteku.

Mezitím u Mikeho a Olivera

Oliver:

Když ti dva zmizeli. Vlastně když všichni zmizeli, tak jsem popravdě nevěděl, co dělat. Vyprovokoval jsem Louise a to nebylo z diplomatického hlediska vhodné. Raději jsem proto vstal a rozešel jsem se za Mikem. Zaklepal jsem a vstoupil jsem do jeho pokoje.
„Ahoj, promiň. Nechtěl jsem tvého bratra naštvat," jeho reakce mě překvapila.
„Takže Louis se tak chová často? Na jeho obranu, všiml jsem si, že má trošku rozšířené zorničky. Asi se mu blíží období."

Mike:

Vlezl jsem si k sobě pod peřinu a na mobilu projížděl internet, když v tom někdo zaklepal.
Byl to pan doktor, snažil se Louise obhájit.
"To já se omlouvám, za něj. Vím, že se o mě bojí, ale všechny odhání a mě to už štve." ztěžuju si.
"Vím, měl by ho dostat příští týden, ale to ho neomlouvá. Přece nemůže prskat na každého, kdo se na mě byť jen podívá. Já chci taky kamarády..." vidím, co Louis dělá, v tom svém období a nevidím v tom souvislost se mnou.
Pan doktor vejde ke mně do pokoje, zavře za sebou dveře a usadí se na mou židli od stolu naproti mé posteli.

Oliver:

Ani nevím, proč Louise najednou bráním, možná ve snaze si to i u něj vyžehlit? Je potřeba získat jeho důvěru zpět, kvůli možnosti trávit čas s Mikem.
„Měl jsem otázky ohledně tvého období a on se rozlobil. Špatně to pochopil. Já to myslel tak, jestli právě kvůli tomu zatím nedovedeš schovat ouška a ocásek." Lež. On to pochopil až moc dobře, jak jsem to myslel, ale zase. Tohle je i pravda. Mohlo by to být tím.
„Nedošlo mi, že hybridi na to bývají citliví, ale je pravda, že to docela přehání. Necítíš se někdy osaměle?" Pohladil jsem jej po hlavě a vřele jsem se usmál.

Mike:

"Myslíte, že by to mohlo být tím, že jsem TO ještě neměl?" podívám se na něj překvapeně. Nikdy jsem nad tím takhle nepřemýšlel... Vážně by to mohl být ten důvod?
Pohladí mě po hlavě a já se mu přitulím k ruce.
"Víte, díky němu nemám žádné kamarády, prý pro mě nejsou dost dobří nebo jsou nebezpeční..."

Oliver:

„Mohlo by, " přitakal jsem.
„Takže je tvůj bratr idiot?" potřeboval jsem vědět, jak k tomu přistupovat. Jestli si chtěl jen Louise pomluvit, nebo ho neměl rád. Kdyby ho neměl rád, tak by to byla dost velká výhoda, ale to si nemyslel.
„Taky mám pocit, že na tebe bratr žárlí, možná by ses mu měl nějak postavit?" navrhl jsem opatrně. Rozeštvat je? To neznělo zle.
„U mě máš vždy dveře otevřené, kdyby tě bratr zas štval."

Mike:

"Ne, on, on není idiot, jen, jen zastává moc funkcí najednou. Mamku, taťku, staršího bratra a i kamarády. On, On mě miluje, jen to přehání..." mrmlu si pod nos.
Až moc mě chrání, ale jak si mám někoho najít, když je všude se mnou...
"Žárlí? Na co by on mohl žárlit? Má práci mezi lidmi, má kamarády, umí schovat ty kočičí uši a ocas, nebýt mě, mohl by žít normální život."

Oliver:

„Takže máš jen jeho? " zaujalo mě to.„A jsi moc hezký a roztomilý. Tvůj bratr je prostě... Nepříjemný a ani trochu roztomilý," zasmál jsem se tiše.„Myslím, že je na tobě závislý. Prostě v tobě nevidí skoro dospělého muže, " opět jsem jej pohladil a on pustil muziku.
Náhle se ozvalo zaťukání na dveře a hlas jeho bratra. Zněl rozrušeně. „Neodpovíš? " zašeptal jsem se zájmem. Ten kocourek je prostě úžasný a jednoduše touží po nových věcech.

Mike:

Zakroutím hlavou, nikdy se s ním neloučím, ještě bych tím loučením něco přivolal...
"Louis, on za to nemůže... Takže na něj nebuď zlý." prsknu.
Jsem sice na Louiho naštvanej, ale i tak nechci, aby o něm říkal, že je nepříjemný nebo tak, nezná ho.
"Vy tu zůstanete se mnou, než se vrátí?"