Louis a Oliver: Tiktakbum

Federico a Mike: Já (Hanka124)

Louis:

Nic jsem mu na to neřekl, jen jsem kývl hlavou na souhlas. Vždyť já to vím, ale já nesnáším prosit o pomoc. Je to ponižující.
„Jo, dobře," šeptnu a koukám do misky.
Další kosti. Už jsem o tom slyšel. Minulý rok našli dvě taková místa a jestli je to zase ve stejné lokaci? Zhoupl se mi žaludek.
„Omluv mě."
Rychle jsem se rozešel na záchod, jelikož jsem si nebyl jist, jestli nebudu zvracet, i když bych správně neměl mít co zvracet, když jsem ani nesnídal. 

Oliver:

„Měl by ses najíst," nafouknu trošku tváře a stáhnu si ho k sobě.
„Tak se najíš za hodinku, ano? Teďka můžeme jenom ležet, hmm?" pevně jej obejmu a hladím jej ve vlasech a po ouškách.
Ani se nedivím, že nemá vůbec chuť k jídlu.
Mezitím zavolám firmě a objednám náklaďák, co odveze nábytek. 

Fed:

Pospíchám za Louisem na záchod, asi se mu udělalo špatně z pomyšlení na to, co bychom mohli zase najít.
Nechci ani myslet na to, že by se třeba Mikimu něco takového stalo.
Stojím u umyvadla, opláchnu si tvář a poslouchám zvuky dávení.
„Lou, jseš v pohodě? Chceš donést sklenici vody nebo tak něco?" Zeptám se starostlivě, ale do kabinky za ním nelezu, protože vím, že by Lou rozhodně nebyl rád.

Mike:

Tulím se k Olimu a mlčím. Není, co bych řekl, myslím, že mě chápe.
Oba dva si užíváme ticha a své přítomnosti.
Po nějaké chvíli, kdy mám pocit, že usnu, tak sebou začnu vrtět.
„Pomůžeš mi sbalit kuchyni?" Potřebuju něco dělat.

Louis:

Tak nakonec jsem přeci jen zvracel. Sedl jsem si na podlahu a zhluboka jsem oddechoval, bylo mi strašně a na mé tváři to bylo znát.
Konečně jsem se vypotácel ven a pousmál jsem se chabě na Feda.
Opláchl jsem si obličej a do pusy jsem si strčil žvýkačku.
Chytil jsem Feda za ruku a přitulil jsem se k němu.
„Je toho moc. Už nemůžu," vzlyknu tiše.

Oliver:

„Nejdřív to jídlo," připomenu mu a v kuchyni dám jídlo do mikrovlnky a sám začnu balit.
Nesnáším balení, ale co bych pro něj neudělal.
Dohlédnu na to, že vše sní a spokojeně jej při tom pozoruju.
„Ale budeme bydlet spolu," mrknu na něj a otřu se o něj současně nosem.
„Budu tě mít konečně jen pro sebe," šeptnu mu do ouška a na krku mu vytvořím malý flíček. Nejradši bych se s ním pořádně pomazlil.

Fed:

„Já vím, zlato, a proto ti chci pomoct." Špitnu mu do vlasů a pevně jej obejmu.
„Až společně vyřešíme to vaše bydlení, tak bude zase dobře, uvidíš." Líbnu ho na nos a jemně mu otřu slzy.
„A teď se pořádně uklidni a nadechni, protože nás čeká pěkně smradlavá práce. Našlo se to přeci jen na skládce." Rozcuchám mu vlasy a povzbudivě se usměju.
Je čas se zase pustit do práce.

Mike:

Na něj se prostě musím usmívat. Vždyť je tak hodný...
Zalapám po dechu, když se mi přisaje na krk a udělá mi tam cucflek. Celý se z toho chvěju, přece jen my hybridi jsme na krk moc moc citliví.
„Udělej to ještě jednou, prosím." Zapředu a víc se k němu přitisknu.
Vím, měli bychom balit, když už mi s tím přišel pomoct, ale nemůžu si pomoct. Tak chci, aby se mě dotýkal.

Louis:

Vděčně se na něj nadále tisknul, než jsme se vrátili do kanclu a tam jsme se pustili do jídla, nebo spíš Fed. Já snědl sotva pár soust.
„Tak jedeme." Rychle jsme se sbalili a já sedl za volant, což Fed neuznal jako dobrý nápad a já skončil na místě spolujezdce a aspoň jsem mohl po cestě klinbat.
Zastavili jsme na rohu ulice, ke skládce jsme hodlali dojít pěšky. Které děti si hrají na skládce?

Oliver:

Jeho reakce mě potěšila a přece mu nebudu opírat potěšení.
Zvedl jsem jej do náruče a přenesl jsem jej na gauč, kde jsem na něj nalehl a vytvořil jsem mu další tři cucfleky, při čemž jsem svou pánev otíral o tu jeho.
„Jsi tak sladký," zavrněl jsem mu do rtů a rukou jsem mu vklouzl pod tričko.
„A úžasně voníš," prozradil jsem, než jsem mu rukou začal dráždit bradavky.
Vlhkými polibky jsem něžně laskal jeho krk. 

Fed:

Nikde nikdo, tak Louise chytnu za ruku a pak ruku v ruce dojdeme až na skládku.
Proč jen v televizi museli vypustit zprávu o tom, že je někde ve městě zakopaný poklad.
Děcka pak z toho úplně blázní a kopou, kde můžou.
Už jsme museli několikrát řešit případ, kdy nějaké děti kopaly na zahradě vlastní babičky. Babka, chudák, o tom neměla ani ponětí a hlásila na policii, že jí nějací delikventi rozkopali celou zahradu.
Málem z toho obvinila prasečího hybrida...
Dorazíme k místu určení a podíváme se do vykopané díry.
Něco tam je, to je jasné, ale přes hlínu to není pořádně vidět.
„Slezu dolů a ty se zatím rozhlídni okolo." Nabádám Louise.
Přece nenechám lézt dolů do hrobu k nějaké kostře jeho.
Moc se mi tam nechce... Zasviním si uniformu... Grrr...
Když jsem v díře, tak si nasadím rukavice, které jsem měl dosud v kapse, a začnu s ohledáním místa....
Opravdu jsou to kosti, skutečné kosti tak z dvaceti těl?... Jen ty lebky, bože... Ty děti to muselo poznamenat...
Je tu dvanáct celých lebek vyskládaných v řadě za sebou, pečlivě vtlačených do hlíny. Z tímto si někdo dal dost práce...
„Lou, zavolej do laborky, ať sem okamžitě někoho pošlou. A...Ááá..." Uskočím od zrovna prohlížené lebky, protože z ní vyleze obří pavouk a za ním další a další... Kruci! Oni tam mají hnízdo!
Nesnáším pavouky, jsou tak nechutní, a ty jejich nožičky...
Okamžitě začnu šplhat ven. Jen ať se mě to prosím nedotkne...

Mike:

Myslím, že se z těch krásných pocitů zblázním. Je to tak intenzivní a příjemné...
Cítím, jak se mi z toho začíná napínat látka kalhot...
Oli se doslova mazlí s mým krkem a ty jeho ruce pod mým trikem... Nedá se to snad ani vyjádřit slovy.
Mám husí kůži, a když se mě Oli kdekoliv dotkne, jakoby mnou projel elektrický proud.
„Olí..." Šeptnu a on přestane a starostlivě si mě začne prohlížet. Toho využiju a strčím mu hlavu pod triko, kde jej začnu pusinkovat a taky udělám pár flíčků, jako mi on udělal na krku.
Chci mu to oplatit, chci mu taky udělat stan v kalhotách.

Louis:

Bylo to strašné. Viděl jsem to i z té výšky. Proto jsem se šel taky projít po okolí, jak mi Fed řekl. Ale ne moc daleko, abych jej neslyšel.
Když mi potvrdil, co bylo jasné, tak jsem automaticky zavolal potřebné oddělení a vrátil jsem se k jámě, abych mu popřípadě pomohl ven.
„Pavouci?" Rychle jsem jej vytáhl ven a schoval jej k sobě do náruče.
„Neboj, jsem u tebe."
Vím, jak se pavouků bojí.
„Pojď, půjdeme dál, " odvedl jsem jej zpět k autu, kde jsem jej párkrát políbil.
Jednou se rozbrečel na hodině před celou třídou a profesorem, jelikož mu kdosi hodil pavouka na ruku.

Oliver:

Tlumeně zasténám. Jsem dost citlivý na bradavky a on se na ně dokonale zaměřil. Cítím i mírnou bolest a to znamená, že si mě označil.
Vzrušeně oddechuju a lehnu si na záda. Má erekce se otírá o tu jeho a já jej vytáhnu z pod trička a začnu jej líbat. Hladově a vášnivě.
Hlavu mám plnou jen jeho. Jeho smíchu, vůně, stenů. Dostanu jej zase pod sebe, ale ještě před tím než na něj nalehnu si sundám tričko. Naše klíny se o sebe znovu otírají a já už nepokrytě tiše sténám. 

Fed:

Držím se u Louise a snažím se svůj dech dát do klidu. Ani jsem si nevšiml, že mi dechová i tepová frekvence tak zdvojnásobila.
Jak já ty osminohé bestie nenávidím.
Loui mě hladí po zádech a do příjezdu našich kolegů mě i objímat a líbá.
Jsem za to rád, protože pak můžu vědátorům z laboratoře v klidu, a jakoby se nic nedělo, povědět, co jsem tam přesně viděl.
Následně se všichni musíme vrátit na to místo, ale tentokrát to nejsem já, kdo musí do té zpropadené díry.
Zatímco oni odstraňují ty netvory z ostatků, já a Louis jdeme opáskovat celý obvod skládky policejní páskou, aby sem nelezli žádní čumilové.

Mike:

Oli je tak nádherný. Je to tak rychlé a naléhavé, až mu jeho pohyby a péči nestíhám vracet. Přeci jen nejsem moc zkušený kocourek.
Otírá naše rozkroky o sebe a vydává krásné zvuky, chci jich slyšet víc, takže se o něj začnu třít silněji a rychleji.
Jeho vzrušený penis mě sem tam šťouchne do břicha, a já se to celý červený snažím nevnímat.
Oplácím mu polibky a rukama bloudím po jeho obnažené hrudi a zádech.
Jestli toto bude trvat ještě dlouho, tak mi praskne nejen hlava.

Louis:

Místo jsme konečně zajistili a rovnou jsme se po sepsání protokolu, mohli vydat na cestu zpět.
„Je to hnus," prolomil jsem ticho a neurčitě jsem rozhodil ruce.
„Jak někdo může vůbec... Člověk, hybrid, obojí vražda je děsivá a strašná." Ztrápeně jsem na Feda koukl.
„Budeme teď bydlet asi zase chvíli u Olivera." Změnil jsem téma a nervózně jsem si hrál s prsty.
„Omlouvám se, že jsem ti to hned neřekl, příště už si nic takového pro sebe nenechám, slibuju." Křivě jsem se pousmál a jemně jsem jej políbil na tvář, jelikož řídil, tak jsem však nijak nepokračoval.

Oliver:

Své ruce jsem přesunul na zapínání jeho kalhot a bez velkých potíží jsem je rozepl a kalhoty jsem mu stáhl.
On si mezitím sundal tričko a tak se přede mnou octl jen v boxerkách.
Usmál jsem se pro sebe a sklonil jsem se k jeho vzrušenému mužství, které stále kryla tenká látka boxerek.
Ta jej však nezakrývala dlouho. Osvobodil jsem jeho penis a ihned jsem jej zase uvěznil ve své puse.
Mně samotného vzrušení nepříjemně tlačilo, v podbřišku mi vzrušením cukalo a nemohl jsem se dočkat, až se on postará zase o mě.