Šťastný Nový rok.

Louis a Oliver: Tiktakbum

Federico a Mike: Já (Hanka124)

Louis:

Usínal jsem a zase jsem se probouzel. Když jsem byl opět vzhůru, tak jsem to nevydržel a musel jsem vstát.
Klid noci narušoval jen podivný zvuk z koupelny, tak jsem se tam raději vydal.
„Proboha, Miki!" vykřikl jsem a okamžitě jsem jej vytáhl z vany.
„Ouško," vyděšeně jej k sobě tisknu.
„Moc se ti omlouvám, hrozně moc." Celý se třásl a plakal.
Proč tam lezl sám! Tohle jsem po něm přece nikdy nechtěl, nikdy.
Zabalím jej do ručníku a nepouštím jej ze své blízkosti.
„Omlouvám se, já už na tebe nikdy nebudu zvyšovat hlas. Doopravdy ne. Nechtěl jsem na tebe být zlý," mumlám a zoufale mu koukám do očí.

Oliver spí.

Fed spí.

Mike:

Celý se třesu a začnu napouštět vodu do vany.
Trhavými pohyby se svléknu, potom tak patnáct minut stojím nad vanou s teplou vodou, než se odvážím vlézt do ní.
Pevně se držím okraje vany a se zavřenýma očima si sednu do vody.
„...tak...jde to...bude to dobrý..." Mumlu si pro sebe a několik minut jen nehybně sedím.
Moc nevnímám okolí, ale vím, že toto by nemělo být nic tak těžkého a děsivého.
Musím, musím si do té vany lehnout. Jo, to, to zvládnu...
Nezvládnu...
Po tvářích se mi valí slzy a ztěžka dýchám.
Co, co když se utopím, co když umřu, co když zase nebudu moc dýchat? Nadechnout se...
Pamatuju si ten pocit tak živě. Kdo mě zachrání? Nikdo...
Nejsem schopný, jakýmikoliv pohybu. Ani nepostřehnu, že do koupelny vpadl Lou.
Zjistím to až ve chvíli, kdy mě k sobě tiskne.
Pevně, až možná křečovitě sevřu jeho pravou ruku.
„Ne, ne, nezvládl... jsem to..." Uvědomím si. Nezvládnu se ani sám vykoupat.
„Promiň..." Vydechnu těžce a zoufale se tisknu k Louisovi.
Nezvládl jsem to, ale, ale nesmí mě opustit, vždyť, vždyť jsem se tak snažil... Asi ne dost.
Sedí se mou na zemi v koupelně a já ho s brekem obejmu kolem krku.
„Lou... Zůstaň se mnou... Lou..." Pevně se ho držím nohama kolem pasu a rukama kolem krku.
Co když ho pustím a on odejde?
Naštve se, že, že jsem neschopnej že mě nic nenaučil, a odejde, jako máma...

Louis:

„Jak bych tě mohl opustit, ty ňoumo?" vyjeknu přiškrceným hláskem a zabořím nos do jeho vlásků.
Ocásky máme propletené, a já se tak aspoň trošku uklidňuju.
„Odpusť mi. Pořád jsi byl s Oliverem. Pořád jen Oliver sem, Oliver tam. Vždy jsi měl jen mě, ale já už se polepším. Budeš moct chodit ven, kdy budeš chtít. Prostě všechno. Nebudu ti v ničem bránit, jen buď prosím se mnou." Možná to vždy vypadalo tak, že Miki potřebuje mě, ale pravda je taková, že já potřebuju jeho. Bez něj bych nic nezvládl. Bez něj bych se zbláznil a ani bych nepřekonal ten svůj skoroúnos.
Jen díky němu jsem se dal do kupy. 

Mike:

„Protože už ti leze na nervy, jak se o mě musíš pořád starat." Mňouknu mu do krku.
„Oliver se snaží, ale není ty, a já, já chci být šťastný s ním, abys ty byl šťastný s Federicem, víš, abys na něj měl čas aby ses k němu mohl tulit... A já si pak nepřišel sám." Mumlu nesmysly.
„Chci s tebou zůstat, ale Fed je fajn, a i když to říkám nerad, taky si tě zaslouží. Já, já jsem ještě tvoje malé kotě, i když říkám, že ne..." Klíží se mi víčka a já se k Louimu víc přilísnu.
„Jsem rád, že mě máš rád a že mě má rád i Oli a Fed určitě taky..." Zívnu a spokojeně zavřu oči.
„Všichni se máme rádi..."

Louis:

„To ale přece není vůbec pravda!" vyhrkl jsem a pohladil jsem jej po tváři.
„Vždy pro mě budeš ten nejdůležitější, jsi moje krev, moje všechno," šeptnu rozrušeně.
„Oliver... Já to zvládnu. Přeju ti, abys byl šťastný, ale taky se tě nechci vzdát," přiznám trpce a zakývu odevzdaně hlavou.
„Budeme se mít rádi všichni společně," zní to tak dětinsky, ale třeba to bude pravda.
S Mikem jsem si lehl na ten gauč, kde jsem před tím nechtěl, aby spal, ale teď mi to bylo jedno. 

Mike:

Tulím se k Louimu a jednou rukou si ho stále držím u sebe. Aby se mnou zůstal a vždy mě zachránil.
Přiznám se, nezvládl bych, kdybych měl žít sám. Potřebuju, aby mě měl někdo rád jako Lou.
Cítím, jak mě pohladí po vlhkém ocásku, možná i něco říkal, ale to už nevnímám, protože tvrdě usnu.

Louis:

Usnul mi v náruči a já sám brzy též začal pociťovat, že na mne přichází únava. Brzy i já usnul, ocásek propletený s tím jeho.
Probudily mě cizí ruce. Nespokojeně jsem zakňoural a ohnal jsem se po osobě rukou.
„Co je?" konečně jsem se otevřel oči. 

Fed:

Když se vzbudím, Lou vedle mě neleží. Jdu projít barák, abych se ujistil, že je v pohodě.
Najdu ho s Mikem v náručí na gauči, kde Mike předtím usnul s Oliverem. Miki je zabalený jen v ručníku, mírně se třese a křečovitě svírá Louiho pravou ruku.
Jemně Louisem zatřesu a on se po mně ožene rukou.
„Zlato, pojď se s Mikim přesunout do postele pod peřinu, celý se ti tu klepe zimou. Navíc vás budou jen bolet záda." Šeptnu a něžně mu promnu ramena.

Mike spí.

Louis:

Zakývu hlavou a zvednu Mika do náruče. Následuju Feda jako ocásek do ložnice, kde Mika uložím do postele a zababuším jej do deky.
To, že je nahý mi nevadí, ale Feda si k němu lehnout nenechám. Chytím Feda za ruku a jemně jej políbím.
„Promiň... " na chvíli se odmlčím a pak jej požádám, zda-li by si nelehl k Oliverovi.
„Chtěl bych být teď jen s Mikem." Je to ode mne nefér? Provinile se kousnu do rtu.
„Moc tě miluju," šeptnu, když se nakonec vydá pryč.
Nechci jej odstrkovat, ale Mike teď potřebuje mě a já zase jeho.

Fed:

Prvně na něj po jeho žádosti jen ublíženě koukám, ale pak jej obejmu a vtisknu láskyplný polibek.
„Ale ne že se na mě budeš zlobit, jestli nás najdeš k sobě přítulný. Protože je tu možnost, že si bude myslet, že jsem Miki, navíc je Oliver opravdu přítulný skoro jako kočka, no, kdo by to do něj řekl, že?" Pohrozím a s mávnutím se odeberu do pokoje za Oliverem, který je rozvalený skoro přes celou postel.
„Šoupni špeka." Zamumlu a odstrčím jeho ruku, abych mu ji nezalehl.
On na to jen něco zahuhlá, přitiskne se mně a obmotá kolem mě své ruce šmátralky.
Nechápu, jak to Mike může vydržet.
Já chytnu Oliverovy ruce do svých a po pá minutách usnu s našimi packama u obličeje.

Louis:

Naštvaně prsknu. Tohle mě nenapadlo. Nervózně jsem přešlápl, ale to už byl Fed pryč a já si tak vlezl za Mikim.
Z mysli se mi však stále nedokázala dostat myšlenka na ty dva. Kousl jsem se do rtu.
„Sakryš." Raději jsem tedy obejmul Mika a zavrtal jsem se do jeho drobné hrudi.

Oliver:

V noci jsem se jednou probudil a musel jsem se na Mikiho natisknout, jelikož ode mne ležel celkem daleko. Navíc mi přišlo, že se nějak zvětšil, ale ve svém momentálním stavu jsem to nehodlal řešit.
Než jsem znovu usnul, tak jsem jej hladil po bříšku a rozkrokem jsem se tiskl na jeho zadeček.
Ráno mě probudilo opět to, že se ode mne to malé kotě snažilo snad odtáhnout. Musel jsem jej na sebe převalit a to mi na chvilku zabránilo v dýchání. Doširoka jsem otevřel oči, jelikož Mike rozhodně nebyl těžký jak kráva. 

Fed:

„Dobré ráno, draku." Vyprsknu smíchy Oliverovi do obličeje.
Kdyby na mém místě byl Louis a zjistil, jak moc se lepí na chudáka Mikiho ve spánku, už by přišel o své kulky.
Sedím tak, jak si mě rozespalý Oliver vysadil, když jsem se chtěl vydat připravit něco k snídani, což znamená, že mu sedím obkročmo na hrudníku a on lapá po dechu.„Doufám, že ses vyspal krásně do růžova a máš plno sil na zbabělý útěk. Jako ne že by se mi nelíbilo, že se tak rád tulíš, ale ty tvoje neposedné ručičky a chudák můj zadek, no nevím, nevím.
Co myslíš, neštve Louise víc to, že ses tak lepil na mě, nebo to, že sis celou dobu myslel, že jsem Miki, takže jsi to všechno vlastně prováděl našemu sladkému malému kotěti?" Uchechtnu se a nemůžu se vynadívat na jeho vykulený obličej.

Louis spí.

Oliver:

Stále jsem byl značně zmatený a chvilku mi trvalo, než mi mozek zase naběhl.
Neshodil jsem ze sebe ale Federica, i když se mi tedy dýchalo doopravdy špatně.
Místo toho jsem mu ruce položil na stehna blízko rozkroku a zamrkal jsem na něj.
„A co by řekl Louis na to, kdyby zjistil, že jsi si to všechno nechal hezky líbit, hmm?" uchichtnu se posměšně a schválně mu rukama sjedu na zadek, do kterého jej ale hlavně štípnu.
„A co tu vůbec chceš, kde je Miki?" ohradil jsem se konečně a začal jsem sebou mít, aby mě konečně pustil. 

Fed:

„Neboj, uhrál bych to na Mikiho, navíc mě sem poslal sám můj veliký přítel Louis, i když znal všechna rizika." Vypláznu na něj jazyk a seskočím z něj.
„Nevím, co se dělo, ale je s Louisem v mé posteli. Našel jsem je spát na gauči v těsném objetí. Myslím, že se usmířili." Objasním a trošku se protáhnu.
„Co těm našim miláčkům připravit snídani do postele? Včera jsem udělal buchtu." Navrhnu a kouknu na Olivera, který se ještě nevyhrabal z pod peřiny.

Oliver:

„Beztak si to neuvědomil," syknu a stihnu jej po zadku ještě pořádně pleštit, to mu patří.
Pak však přikývnu. Jsem rád, že už jsou v pohodě, Louis to včera vážně přehnal.
„Tak to nachystej, dones to sem, já se najím a pak dojdeme za nimi," sdělím mu svůj geniální plán a víc se zavrtám do peřin.
Ještě máchnu rukou, jakobych ho snad vyzíval,aby si pohl.
Náhle je ze mě ale peřina strhnuta a já zoufale zakňourám a schoulím se do klubíčka.
„Ty vrahu!" 

Fed:

„Žádný takový, dělej, stávej! Jinak teď odtud vyběhnu a budu všude křičet, že ses mě pokusil znásilnit!" Vyhrožuju a za nohy ho začnu tahat z postele.
„No tak, copak pro Mikiho nechceš udělat něco hezkého a dát to Louisovi sežrat?" Šklebím se na něj, zatím co on se snaží rukama držet čela postele.
Má smůlu, protože silovou převahu tu mám já.

Oliver:

„Jistě," zasyčím na něj vztekle a pustím se, takže spadnu na zem a on se mnou. Zalehnu jej a schválně mu vrazím koleno do rozkroku. Ne tolik, abych ho poškodil, ale cítil to určitě.
Nakvašeně jsem se zvedl a začal jsem se převlékat. Nahý mi před ním být nevadilo.
„Tak jdeme, ale opovaž se ceknout o tom, jak jsme vedle sebe spali."

Fed:

„Tak to sis mohl odpustit." Špitnu se slzama v očích držíc se za postižená místa.
Bolestivě kňouráním a válím se po zemi, zatímco on se obléká do něčeho čistého.
„Dobře, ale děláš, jakobych se tím zrovna já mohl chlubit. Navíc jsme takhle přitulení k sobě nespali poprvé, pokud si dobře pamatuju."

Oliver:

„Ne, to nemohl," syknu a ještě do něj šťouchnu nohou.
„Tím hůř pro tebe, ne? Já v té době zadaný nebyl, ty jo," rýpl jsem si, ale víc jsem se k tomu nevyjadřoval.
Společně jsme se odebrali do kuchyně, kde jsem se ujal vaření kávy a taky jsem těm dvěma nachystal teplé mléko, což je určitě potěší.
S velkým tácem, který ale nesl Fed, jsme vyrazili do ložnice, při čemž jsem já otevíral dveře.
„Dobré ráno! " zahalekal jsem, ale žádné odezvy se mi nedostalo. Jen Louis si na sebe Mikiho více natiskl. 

Fed:

To Oliverovi nezapomenu, sviňákovi jednomu... než stihnu něco podotknout, tak už zmizí z pokoje.
Najdu ho pak v kuchyni, jak mně a sobě připravuje kávu a těm dvěma mléko. Sice nechápu, proč neudělal kafe i Louisovi, ale asi spoléhá na to, že to jeho nakonec stejně vypije Mike.
Nesu tác do ložnice, kde spí ti dva bráškové.
Oliver je začne hlasitě budit a Louis se jen zavrtěl a Mikiho si více přitisknul k hrudníku. Jsou spolu tak roztomilí, doufám, že jim to usmíření vydrží.
„Vstávat vy dva, máme tu pro vás snídani." Zavrním Louisovi do ucha a jemu se po tváři rozlije široký úsměv a tiše se uchechtne.
Zatím co on má ještě zavřené oči, Mike ty svoje otevře a překvapeně se rozhlíží okolo, až zůstane pohledem viset na Oliverovi. Víc se zakutá do peřiny a s rudýma tvářema se schová Louimu do náruče.

Mike:

Ráno mě vzbudí Loui, který mě ještě víc objal a následně se něčemu zasmál.
Když otevřu oči, zjistím, že už nejsme ani v koupelně a ani na gauči v obýváku.
Byli jsme v ložnici, v které měl spát Lou s Federicem.
Další věc, kterou jsem si uvědomil, když jsem se koukl na Oliho, je ta, že jsem pod peřinou celý nahý. To je trapné...
Navíc se na mě určitě zlobí, že jsem mu utekl z postele a on nakonec spal sám.
Přitisknu se víc na Louiho a schovám mu svou rudou tvář do prsou.