Louis a Oliver: Tiktakbum

Federico a Mike: Já (Hanka124)

Oliver:

Ze skříně jsem nakonec vylezl a současně jsem měl obrovskou potřebu se proplesknout.
Chovám se jako malý, hloupý kluk. Vylezu z pokoje a dostanu se zpět do kuchyně, kde na talířek vyskládám sušenky a současně Mikimu udělám mléko.
Chvíli váhám, než s táckem otevřu dveře a položím to na stoleček.
„Udělal jsem ti nějakou svačinu, tak snad ti bude chutnat," usměju se a poškrábu se na temeni hlavy.
„Omlouvám se za mý pitomý chování, nevím, co to do mě vjelo."
Až teď si uvědomím, že kouká na notebook a ve mně je najednou maličká dušička. 

Mike:

Koukám na ten záznam a nemůžu uvěřit svým uším...
Toto je opravdu ten hodný a milý Oliver?
Vůbec jsem ho nepoznával...(viz kapitola 18)
Fed v podstatě až na pár věcí neudělal Louisovi nic špatného. Spíš mám pocit, že se Louiho snažil bránit před těma Oliho kecama o něm, o Fedovi a... o mně.
Vyděšeně koukám na temnou obrazovku počítače, jelikož video už skončilo.
Náhle se v pokoji objeví Oliver a já, já teď už vůbec nevím, co mám dělat.
Jedno je ale jisté, Lou to video nesmí vidět, nechci, aby ho viděl.
To, jak se ti dva k sobě tisknou, to, jak o něm Oliver škaredě mluví, a to, jak mluvili o mně a o Louiho libidle.
Zmáčknu tlačítko smazat a následně i smazat z koše.
„Jak jsi mohl něco takového říkat? Takového tě neznám, ani nechci znát. Já tě chtěl mít rád, ale, ale ty chceš jen sex a pak třikrát a dost? Ne, ne, ne, to není můj Oli, řekni, že ne?" do očí se mi nahranou slzy.
V uších mi zní věta: Mí pacienti mají rádi, když z nich dělám hodné chlapce nebo dívky. Naposledy to byla zaječí hybridka. Hmm... Byla tak roztomilá...
Co když mě opravdu nemá rád a jsem jen další "pacient"?

Oliver:

Sklopím pohled k zemi. Co mu mám na tohle říct? Bezhlavě se obhajovat a prosit o odpuštění?
Už jsem to udělal a stejně by nám to nevyšlo. Nehodíme se k sobě.
Mé vztahy nikdy nevydrží dlouho a tenhle vlastně ani nezačal. Chci jen sex? Ten taky, ale chci i lásku. Chci, aby mě někdo miloval přesně takového, jaký jsem a já jsem takový a on by se s někým jako jsem já neměl zaplétat.
Už tak jsem mu udělal dost nevhodných věcí za účelem svého užitku.
Mlčky pošoupnu sklenici směrem k němu.
„Ať ti nevystydne." Zhluboka se nadechnu. Nedokážu se na něj dívat. Původně jsem ho chtěl doopravdy dostat jen do postele. Je to pravda, ale když jsem jej poznal...
Trošku jsem potřásl hlavou. Asi bude nejlepší, když se vrátím ke starému způsobu života.

  Mike:

„Nic mi na to neřekneš?" špitnu nešťastně. Jsem jen další z mnoha.
Ale vždyť ještě před chvíli říkal, že mě má rád a že jsem nádherný...
To přece nemůžou být jen kecy.
„Já tě mám rád, tak proč nic neříkáš?!" křiknu a v ruce mi praskne sklenička s mlékem, kterou si od něj převezmu, abych se trošku uklidnil.
Chyba, projevily se na mě zbytky mého období, v podobě síly. A já nedbaje na střepy okolo a ve své dlani, skočím na Olivera a srazím ho k zemi.

Oliver:

Chci se otočit, když uslyším tříštění skla, ale on mě srazí k zemi. Přidušeně vyjeknu a poníženě mu koukám do očí.
Když si však všimnu jeho ruky, tak se i spolu s ním zvednu, což nebyla zrovna jednoduchá úloha a položím jej do křesílka.
Ze skříňky vytáhnu lékárničku, mám je prakticky v každém pokoji, cože je dost divné, ale opatrnosti není nikdy nazbyt.
„Jsi trdlo," povzdechnu si a pohladím jej po tváři. Ruku už má ošetřeno i obvázanou.
Sednu si na zem přímo před křeslo, kde sedí.
„Mám tě rád, Miki, ale jsem i takový, jakého jsi mě viděl v tom videu. Nejsem moc dobrý člověk," pokřiveně se usměju. 

Mike:

„Ale se mnou a na mě jsi hodný, takže, když budeme pořád spolu, budeš pořád můj hodný Oliver." namítnu a snažím si nemnout bolavou ruku.
„A neříkáš to všem svým pacientům?" mňouknu tiše. To mě zajímá asi nejvíc.

Oliver:

Zasměju se nad jeho jednoduchou logikou.
„Ano, budu tvůj hodný Oliver."Nad jeho otázkou se mírně zamračím.
„Co říkám?" teď jsem byl celkem zmatený a nervózně jsem si promnul zátylek.
„Někdy to na své pacienty zkouším, to je pravda, ale ne na všechny, to zas ne."

Mike:

„Že je ten dotyčný nádherný a že ho máš rád... " špitnu a hraju si nervózně s obvazem na své ruce.
„Já chci být tvůj jediný kocourek, víš..." vysvětlím mu.
„To video je smazané, ale už o Louim tak škaredě nemluv, není to hezké, jo? Ale chudák Federico, ten to asi nerozdýchá... "

Oliver:

„Tohle neříkám jen tak, Miki. Už jsem to párkrát řekl, ale nikdy z mé strany nešlo o prázdnou frázi. Nikdy." Odvážím se mu věnovat drobný polibek na tvář.
„Byl jsem opilý a když jsem opilý, melu blbosti," přiznám se se sklopenou tváří.
„Nebo spíš říkám věci, co sice vyzní zle, ale vlastně je tak ani nemyslím."
Pomyslím na Federica a trochu se zasměju. Pak ale zvážním.
„Myslím, že Fed by si zasloužil znát pravdu. Už jen to, že ta záležitost s jeho značkou byla teď celkem vážná."

Mike:

„Taky si myslím, že by mu to Lou měl říct, jenže on je tak tvrdohlavý, navíc si teď trouba myslí, že by ho po tom zjištění opustil... " hopknu Oliverovi do náruče a pevně ho obejmu.
„Ale myslel jsem spíš tu vaši sázku." začervenám se a nervózně mu olíznu tvář.
„Měli bychom je jít zkontrolovat, je tam strašně velké ticho, myslíš, že spí? Měl bys Feda pro jistotu zkontrolovat, víš? Aby byl v pohodě a Louis byl šťastný. "

Oliver:

„Proč by ho opouštěl? Takhle na něj bude jen o to víc naštvaný, nebo spíš bude smutný, jelikož si bude myslet, že mu Louis nevěří."
Začervenám se, když mě olízne.
„Ta sázka. K té ani nedošlo. Je to blbost." Zakroutím rychle hlavou.
Nad jeho návrhem kontroly zase jen zakývám hlavou a zvednu se spolu s ním a zamířím do té ložnice.
Takže video je smazané a Miki mě má rád, i přes to všechno. 

Mike:

Nechám se nést a spokojeně mu položím hlavu na rameno. Jednou rukou mě hladí po zádech a druhou drží pod zadkem.
Tiše vrním, a když dojdeme k otevřeným dveřím do pokoje, kde jsou ti dva, musím se začít smát.
Lou očividně spí s hlavou pod Federicovým tričkem a zevnitř žužlá ono tričko, až je tam vlhký flek. Navíc má ouška a ocásek...
Fed má zas kolem něj obmotané ruce a celkově vypadají spolu tak sladce.

Oliver:

„Možná bude nejlepší, když se Fed vzbudí a uvidí ho tak, co myslíš?" usměju se na zlatíčko v náruči a podám mu telefon, aby je mohl vyfotit.
Mně to moc roztomilé nepřijde. Jakýsi propletenec a oslintané tričko. K tomu Fed trošku chápe.
Romantičnost v tom vážně zrovna nevidím, ale třeba se jen dívám ze špatného úhlu.

Mike:

Vyfotím je a culím se u toho jak malé kotě, už se těším, až to Louisovi ukážu.
„Bylo by to tak lepší, ale teď ať spí, musí znovu načerpat síly. " kývnu a blíž se přitulím k Oliverovi.
„Jsem rád, že jsou spolu a nehádají se."

Oliver:

„Jsi takový hodný bratr," poznamenám s úsměvem a bez problémů jej zvednu ještě o kousek výš.
Najednou se ozve jakési zakňourání, tak oba prohlédneme na propletenec na posteli.
Louis se ze spánku začal vrtět a tím šťouchal i do Feda.
Navíc mám pocit, že jej začal kousat do břicha. Když to tak pozoruju, tak může být Fed rád, že mu Louis neleží na rozkroku, to by totiž celkem bolelo. 

Fed:

Je mi příjemně teplo, ale něco mě tíží na břiše a to něco i slintá.
To je asi Lou, pevněji ho objemu a automaticky mu rukou sjedu na zadeček a začnu ho mnout v dlaních.
Kolem mých rukou se něco hýbe, ale to si Lou asi přitahuje peřinu blíž k tělu.
„Lou... zlatíčko... "

Mike:

Mám chuť se zase začít smát, tak schovám obličej do Oliho ramene.
„Teď, teď, teď... " usilovně si přeju, aby Fed otevřel oči a viděl Louisův ocásek a ouška.
Ale náhle se ozve domovní zvonek, Lou sebou trhne, zamotá se do Fedova trička a jeho kočičí přednosti jsou v tu ránu pryč.
Federico už je taky vzhůru a udiveně se rozhlíží všude okolo.

Louis:

Vyděšeně jsem sebou kvůli hlasitému zvuku cukl a pokusil jsem se vstát. To však nevyšlo a já do něčeho narazil hlavou.
„Co se děje?" vyjeknu ve snaze se z toho malého prostoru dostat. Uklidním se až ve chvíli, kdy uslyším Feda a uvědomím si jeho ruce na mém zadku.
Vymotám se z jeho trička a upřu pohled na Olivera s Mikim v náruči.
„Někdo zvoní," poznamenám, když si opět všimnu toho otravného zvuku, co mě vzbudil.
K tomu jsem Fedovi poslintal tričko, což mě zrovna moc nepotěšilo. Spíš znechutilo.

Oliver:

Bylo vtipné, jak se z toho snažil Louis dostat a současně Fed, který absolutně netušil, o co jde a co se to asi děje pod jeho tričkem.
Neochotně jsem Mikiho položil na zem.
„Musím jít otevřít," zabručím a vydám se rovnou ke vchodovým dveřím. Otevřu a nervózně polknu.
„Ano?" zvednu pohled k vysoké blondýnce odřené v červených, úplých šatech. K tomu měla jehlové podpatky.
Nebylo to poprvé, co jsem tu ženu viděl, ale doufal jsem, že ji už nikdy neuvidím.