Louis a Oliver: Tiktakbum

Federico a Mike: Já (Hanka124)

Louis:

„To ti řekl? Vždyť já ti to říkám pořád," poškádlím jej a víc jej přivinu k sobě.
„Myslím, že bych jim k obhajobě nedal prostor," řeknu upřímně, ale to, že bychom se na to podívali hezky pohromadě není zas tak špatný nápad.
„Tak jim to navrhni a podle toho se rozhodneš, já totiž netuším, jestli se na to podívat nebo nepodívat." Začnu mu okusovat ouško a tím se uklidňuju.
„Federico tvrdil, že spolu nespali, ale co jiného mohli dělat? Nejspíš o mně mluvili a určitě ne v dobrém." Jen ta myšlenka mě bolí.

Oliver:

Konečně se vydám hledat Feda a najdu ho až na záchodě v opravdu špatném stavu.
Podepřu jej a dopravím jej zpět do kuchyně. Současně se modlím, aby mi nepoblil podlahu.
Na jeho značku mu přiložím ledový obklad a začnu hledat prášek. Nevidím to poprvé. Označení lidí nese výhody i nevýhody a tohle je jedna z těch velkých nevýhod. Jeho podvědomí ví, že Louisovi ublížil a za to jej jejich spojení skoro až trestá.
Tento trest trvá jen asi pár hodin a poté značka začne mizet, už bez problémů a bez bolesti, neboli dojde k přerušení jejich spojení. Ale to se děje jen málokdy. Obvykle stačí jen obklad, nebo, například u kočičích hybridů, stačí sliny partnera.
Feda ještě trochu proplesknu.
„No tak. Je to už dobrý. Hlavně zhluboka dýchej. Na tu nahrávku se nepodívají, ano? Nic se nestane. "

Fed:

Skoro nevnímám, točí se mi hlava a stále mám pocit na zvracení, i když už nemám, co zvracet...
Vím jen, že je u mě Oliver že jsem něco spolknul a že mě něco příšerně studí na krku.„Co...se...to...se...mnou...dě... je?" pokusím se zeptat potom, co se párkrát zhluboka nadechnu.
Než mi Oliver stačí odpovědět, do kuchyně vskáče Miki s otázkou, jestli se na TO video nepodíváme večer všichni spolu.
V tu chvíli se mi zatmí před očima a já začnu padat do neznáma.

Mike:

„Od tebe jsem na to zvyklý..." mňouknu a stydlivě se usměju.
„Dobře, převléknu se půjdu jim to říct. A určitě o tobě nemluvili škaradě, jen se určitě smáli a vymysleli blbosti, uvidíš. " mrknu na Louiho, pořádně ho obejmu a pak vyskočím na nohy.
Lou mi ukáže, kde máme věci, pomůže mi je dostat do pokoje a pak se konečně převléknu z toho smradlaváho oblečeni, pod kterým možná i hniju... Ne, dobrý, jsem jen zpocenej.
„Klucí? Podíváme se pak spolu na ten kamerový záznam? Já i Lou bychom se na něj chtěli podívat... " řeknu, když vejdu do kuchyně.
Náhle se ozve rána a Federico sebou práskne o zem.
„Lou!" křiknu vyděšeně. V tu chvíli za mnou stojí Louis a při pohledu na Feda ztuhne.

Louis:

„Federico!" rozeběhnu se k němu a přitáhnu jej k sobě.
„Lásko, lásko." Do očí se mi nahrnou slzy.
„Co je to s ním?" otočím se na Olivera, ale on začne cosi mumlat o spojení a o výčitkách.
Já ale potřebuju vědět, jak udělat, aby byl zase v pořádku.
Nakonec podle rady Olivera mu zase začnu olizovat kousanec a šeptám mu uklidňující slova.
„Miláčku." Ani si neuvědomuju, že má ouška i ocásek jdou vidět. Teď je nejdůležitější Fed.
Stalo se mu to kvůli mně?
„Slibuju, že se na to nepodívám, prosím, Fede."

Oliver:

Bylo toho na něj moc a když přiběhl Miki. Měl jsem dojem, že to sekne i se mnou.
Ano, podívejme se na to jako jedna velká rodinka.
Sledujte, jak se navzájem sexuálně provokujeme, bavíme se o vás jako o předmětech sexuálního zájmu a po tom nás můžete zahrnout svou láskou.
Musel jsem se chytit linky, abych neskončil jako Federico. Proboha. Jak se to vůbec mohlo stát?
Starostlivě Feda prohlížím, ale nakonec jej nechám Louisovi. Bude v pořádku. Mně teď zajímá očividně vystresovaný Miki, kterého si přitáhnu k sobě a políbím jej na krk. Musím ho uklidnit. Chudáček se celý klepe a kňourá.

Fed je v bezvědomí...

Mike:

Co se to stalo? To jsem způsobil já? Jen proto, že jsem se chtěl podívat na to video?
Měl jsem dát na Louiho svědomí, že se nebudeme dívat a mluvit o tom.
Celý se klepu, zabil jsem Feda? Lou mi to neodpustí...
„Co se mu stalo?... Co mu je?... Já nechtěl... " opakuju tiše stále dokola a Oliver si mě přitáhne k sobě.Ale z něj je taky cítit, že se něco děje. Něco je špatně, určitě je něco špatně kvůli mně.
„Co se to děje? Co je s Fedem? Co je s tebou? Proč mu Lou líže krk? Proč se nic neděje? " vzlykám a obejmu ještě víc Oliho ruce, které mě ze zadu objímají.

Louis:

Vzlykavě se nadechnu a tentokrát Fedovi olíznu tvář. Vystresoval jsem ho. Je to má vina.
„Nepodívám se na to, slibuju." Otíral jsem se o něj nosem, ale vyrušil mě Oliverův hlas.
Jako v mrákotách jsem jej poslechl a odnesl jsem Feda do postele, aby se probral v pohodlí.
Vlezl jsem si za ním a tak, jak to obvykle dělá Miki, jsem já schoval svou hlavu pod jeho tričko.
Už dlouho jsem to neudělal. Naposledy jako malé kotě. Pusinkoval jsem mu bříško a nakonec jsem na něm měl jen položenou hlavu.

Oliver:

„Klídek, Miki. To zpusobilo to, že Fed měl výčitky z té nahrávky. Za nic nemůžeš, ano?" vysadil jsem jej na linku, hned jak Louis odešel a políbil jsem ho.
„Bude v pořádku. Jen se teď prospí." Usmál jsem se na něj a povzbudivě jsem zamrkal.
„Můžeme se mazlit, aby ses uklidnil, co ty na to? Ti dva si nejspíš budou muset promluvit a Louis mu to snad už řekne." Slíbal jsem mu slzičky a opět si ukořistil jeho rty pro sebe.

Fed:

Mám pocit, jakoby mě něco tížilo, a výčitky to pro tentokrát nejsou.
Šimrá mě to na břiše a ne a ne to zmizet.
Nemůžu s tím nic udělat, jsem ještě moc unavený a slabý.
Proto do minutky usnu a ve snu mě straší ten večer, který se schovává na tom zpropadeným videu.

Mike:

„Proč výčitky, proč tak moc? Co jste tak hrozného provedli?" obejmu ho rukama kolem krku a užívám si polibky.
Stále moc nevím, jak se zapojit, takže se mu jen jemně otírám o rty a zbytek zvládá sám. Je tak dobrý.
Ale co spolu s Fedem provedl? Jsem na to tak moc zvědavý.

Louis:

Ucítil jsem drobný pohyb a následně klidné oddechování. Usnul. Je v pořádku.
Víc jsem se na něj natiskl a sám jsem zavřel oči. Ocásek jsem mu obmotal kolem nohy a okamžik poté jsem jednu jeho ruku chytil do té své. Pomalu se mi klížily oči.
Až se probudím. Všechno bude dobré.

Oliver:

„Opili jsme se a říkali jsme škaredé věci, které jsme nemysleli nikdy vážně, ale ublížilo by vám to," prozradím.
„Moc se omlouvám, Miki. Neskutečně moc se omlouvám, nikdy jsem tě nebral jako nějaký předmět. Zprvu jsi mě ohromil jen svým vzhledem, ale teď. Tvá povaha, ty sám o sobě jsi ještě nádhernější." Skončím svůj proslov a ztrápeně mu zabořím hlavu do hrudi.
„Nechci tě ztratit, ale nezasloužím si tě. Ani trochu." Zrudl jsem a do očí se mi nahrnuly slzy. Přece nebudu brečet...

Fed spí.

Mike:

„A proč jste takové věci říkali, když jste to nikdy nemysleli vážně? Vždyť to se nedělá..." nechápu to, muselo to být něco strašného, když se oba chovají takhle.
A teď to myslí vážně nebo ne? Netuším... Federico to musel myslet vážně, jinak, jinak by tak nereagoval.
„Oli...Já nevím, co si o tom mám myslet... Já, já půjdu asi k sobě... sám..." musím se podívat na to video, ujasnit si to...

Louis spí.

Oliver:

„Tak to si už můžeš rovnou vybrat jiného doktora," zhluboka se nadechnu.
„Ale moc rád jsem tě poznal, Miki." Odvrátím od něj tvář. Z nějakého důvodu mě strašně moc bolí na hrudi. Je mi jasné, že někdo jako on to jen tak nepustí z hlavy a určitě si to teď pustí.
Navíc nemám sebemenší důvěru. Pomalu se sám rozejdu pryč. Mám Mikiho rád, možná jsem se do něj i zamiloval a jako všechny tyhle zamilovanosti to skončí tak rychle, jak to začalo.
Naštvaně si setřu slzu z tváře a zavřu se v nejvyšším patře v mámině pokoji. Jako malý kluk si sednu do její skříně mezi její oblečení a upřu svůj pohled na strop skříně. 

Mike:

Vzdal to tak rychle...
Už nechce být mým doktorem a asi ani kamarádem, a, a to jsem mu chtěl říct, že ho mám rád. Tak rád jako Lou Feda...
Ale asi si za to můžu sám.
Netušil jsem, že se zachová takhle, myslel jsem... nevím, co jsem myslel...
Se sklopenou hlavou a ušima přitisklýma k hlavě se vrátím do pokoje.
S Louisovým notebookem si sednu na postel, otevřu ho, najdu příslušnou složku a záznam z toho dne. Chystám se stisknout tlačítko play, ale třese se mi ruka.
Mám se na to podívat? Chci vůbec vědět, co se stalo?
Trvá mi opravdu dlouho než video konečně pustím. K mému štěstí to celé musím přetočit do toho správného místa.
Pak už nespouštím oči z obrazovky.