Louis a Oliver: Tiktakbum

Federico a Mike: Já (Hanka124)

Louis:

Je celý jakýsi divný. Vím přece, že se snažili dostat do mého notebooku. Sedíme v autě a najednou se začne omlouvat a prosit.
Pevněji sevřu volant ve svých rukou.
„A myslíš, že teď jsem jako klidnější?" řeknu s patřičnou dávkou sarkazmu.
„Sakra, Federico!" dál upřeně koukám před sebe.
„Dělali jste tam něco s Mikim?" napadne mě první hrozný scénář, ale on rychle zavrtí hlavou a já mu věřím, nelhal by.
„Tak..." v mysli mi vyvstane vzpomínka na záležitost s ručníkem.
„Spal jsi s Oliverem?" řeknu tiše a do očí mi, kdo ví proč, vhrknou slzy. Rychle se však oklepu.
„Ale to je jedno. Nebyli jsme spolu, nemám právo ti nic vyčítat, až na to, že vás Miki mohl vidět."
Dál se o tom nechci bavit, i tak mě to ale užírá. Podívám se na ten záznam? Řekl mi to, protože nechtěl, aby mě to ranilo a mluvil i o tom, že říkal zlé věci. Co říkal? Něco o mně?
Zhluboka se nadechnu. Jsem nervózní a smutný a jde to vidět i na mém řízení.

Oliver:

„Copak, zlatíčko?" místečko znovu promnu a druhou rukou jej začnu hladit na citlivých bodech u oušek. Vím, že bych zase neměl, ale on je jako sladký dortík, který nelze odmítnout.
„A sedm koťat? Páni," zasměju se a trošku mu zmáčknu zadeček.
„To by tě ale stálo mnoho námahy jak při porodu, tak při samotné výrobě," zamrkám na něj a s potěšením sleduju jeho reakci.
Tak nevinný a já jej takto kazím.
Samotnému mi z úst unikne zasténání, když mě zuby poškádlí na uchu. Mé dost citlivé místo. 

Fed:

Je mi ze sebe samotného tak blbě...
„Nespali jsme spolu... jen, jen jsme vedli nemístné řeči a ze srandy se popichovali, nesmíš to brát vážně, byli jsme oba opilí... Nechci, abys na mě, na Olivera a na náš vztah nahlížel jinak než do teď... " špatně se mi dýchá, bolí a pálí mě kousanec na krku, že by infekce?
„Lou... prosím...ZASTAV!...Asi budu zvracet..." vyjeknu a dám si ruce před pusu.

Mike:

„Chci mít velkou rodinu a umět se o ně postarat jako Lou... " zavrním.
„Je mi jedno, jak moc to bude bolet, chci být skvělý máma. " kroutím se pod jeho doteky a začnu mu okusovat ouško.
Celý se o něj třu a ocásek mám obmotaný kolem jeho ruky na mém pozadí.
„Podrb mě na bříšku, prosím... " mňouknu a převalím se tak, aby měl nejlepší přístup k mému břichu.
Miluju drbání na břiše a za oušky.

Louis:

Zpradka zabrzdím na kraji silnice a otočím se na Feda. Chytím jej za rameno a současně mu natočím hlavu.
Zcela instinktivně mu začnu kousanec olizovat a nejen k jeho údivu zarudnutí pomalu mizí.
Trošku se odtáhnu. Teď vím, že jej to doopravdy mrzí.
Jako člověk značku vnímá jen někdy a za velmi vypjaté citové situace. Pohladím jej po tváři a trošku se usměju. Skutečně ale jen trošku.
„Zajedu si pro ten počítač," řeknu a jeho výrazu si nevšímám.
„Nemám v plánu si to pouštět. Současně moc chci, abych zjistil, co se tam vlastně stalo, ale byla by to nedůvěra k tobě a to zase nechci." Trhaně jsem se nadechl a zase jsem se rozjel.
Myšlenky se mi ale stále stáčely k tomu, co tam dělali, ale současně se objevovala myšlenka, že já k němu stejně nejsem plně upřímný.

Oliver:

„Tvé přání je mi rozkazem," zazubím se a bez váhání se nad něj vyhoupnu a začnu jej jemně škrábat.
Současně jej však na břicho pusinkuji mokrými polibky. Postupně své polibky přesunu k jeho růžovým bradavkám, které i párkrát skousnu a trochu za ně zuby zatahám. Vměstnám se o něco těsněji mezi jeho nohy a spokojeně se zasměju nad jeho výrazem. 

Fed:

To bylo tak divné... v jednu chvíli skoro zvracím a v druhou mi Lou líže krk a už je mi líp. Co to má být?
Snažím se to vydýchat a udiveně koukám na Louise, který dělá, jakoby se nic nestalo.
„Lou? Všímám si toho jen já, nebo máš od Mika tolik podivných návyků? " kroutím hlavou a rukou si promnu krk.
„A ten záznam... dělej, jak myslíš, já, já ti to nechci zakazovat, jen ti to určitě nezvedne náladu. " mumlu, když vylézá z auta a jde si pro ten svůj noťas.
Když nad tím tak přemýšlím, jestli si to video pustí, Oliver zaručeně umře a budeme se stěhovat zase zpátky k sobě do bytů...

Mike:

Je to jiné mazlení jak s Louem, takové zvláštní.
I cítím z Oliho něco neznámého, ale netuším co.
Náhle se mi vměstná mezi nohy a já se na něj zvědavě podívám.
„Co to děláš?" nahnu hlavu na stranu a zastříhám ušima.

Louis:

„To je totiž... " nervózně se zasměju a rychle vylezu z auta. Do kanceláře se dostanu celkem snadno, zpátky se mi do cesty k mé smůle, ale přimotá šéf.
„Co ty tady?" zeptá se zmateně a já pevněji sevřu svůj počítač v rukou.
„Ještě chci dodělat nějakou práci, tak proto... " zamumlu a uhýbám před jeho pohledem.
Víc se ke mně přiblíží a v mé hlavě se rozsvítí varovná světýlka.
„Je mi líto, co se ti stalo. Je ale obdivuhodná, jak jsi ochotný se obětovat, pro svůj původ."
Zatnu vztekle čelist. Vím, jak tento chlap vnímá hybridy. Vím, že mnou prakticky opovrhuje a trpí mě tu kvůli vedení, kteří se snaží o integraci hybridů do záchranných složek.
Pro něj budu ale vždy jen kočka. Jediný chlap, co zná mé tajemství, a je to zrovna on.
Konečně se mi podaří dostat se do auta. K tomu, abych odešel stačilo pouze to, abych si vyslechl tunu dalších narážek a skrytých dvojsmyslů.
„Pojedem?" řeknu přiškrceným hlasem.

Oliver:

„Jen se uvelebuju," uchichtnu se. Bože, on je tak roztomilý. Taková roztomilost by měla být trestná.
„Miki? Co chceš, abych udělal?" zeptám se a znovu se ujmu o pečování jeho heboučké pokožky.
Mazlím se s ním a současně jej i líbám, nic lepšího si ani nedovedu představit. 

Fed:

Než se vrátí do auta, tak pustím rádio, aby tu nebylo takové ticho.
„Jasně, a stalo se něco? Jsi nějaký napjatý. " pozorně si Louiho prohlížím, když dosedne na sedadlo řidiče.
„U Olivera ti namasíruju záda a ramena, co ty na to? "

Mike:

„Ahá...já nevím..." špitnu stydlivě a celý rudý si schovám obličej do polštáře.
Líbá mě a já po chvilce zase vykouknu. Pozoruju jeho počínání a pak se vymrštím a dostanu ho pod sebe.
Spokojeně se mu usadím na břiše a zase mu strčím hlavu pod tričku. Snažím se napodobovat jeho péči.

Louis:

„To nic," hlesnu, nastartuju a rozjedu se k Oliverovi.
„Ta masáž zní lákavě," donutím se k úsměvu a současně na něj nakrátko kouknu.
K Oliverovi už to taky není daleko a ani ne za půl hodiny se štracháme s kufry dovnitř.
Necháme je v chodbě a já se rozejdu přesně do toho pokoje, kde jsem je i zanechal. Bez klepání otevřu a sednu si k Mikimu na postel.
„Miki?" prohrábnu mu vlásky a on na mě koukne. Tvářičky má celé rudé a kouše si ret.
„Copak se stalo? Kde je vůbec Oliver?" poté už smutněji dodám,
„omlouvám se, že jsem tě tu nechal."

Oliver:

Z úst mi vycházejí spokojené vzdechy a sem tam se proti němu prohnu.
„Miki?" usměju se na něj a zase naše pozice vyměním. Prsty mu prejíždím po tváři a zastavím se na rtech.
„Jsi doopravdy nádherný." Něžně se svými rty otřu o ty jeho a hned na to začnu otírat svůj nos o ten jeho.
Náhle uslyším povědomý hlas a neochotně se od Mikiho odtrhnu.
„Už jsou tu, tak zatím půjdu nachystat něco k jidlu, jo?" 

Fed:

Po cestě k Oliverovi je ticho, a jakmile tam dorazíme, zmizí v chodbách toho velkého domu.
Mně nezbyde nic jiného, než se rozejít do kuchyně, odkud je slyšet nějaký rámus.
„Dobré, jak ses tu s Mikim měl?" opřu se o rám dveří do kuchyně a koukám na Olivera, jak smaží vajíčka.
To až teď vstali a dělají si snídani?
No, my jsme taky nesnídali. Až teď si uvědomím, jaký mám hlad.
„Pokud děláš snídani i pro mě a Louise, tak se zvlášť kvůli Louimu snaž, jel si do práce pro notebook, kde je ten kamerový záznam..." upozorním ho a on se ke mně s trhnutím otočí.

Mike:

Líbání je tak, tak super, jsem z toho celej omámenej.
„Ty jsi taky krásný. " vydechnu tiše, když odchází pryč, aby ho tu Lou nenašel se mnou v posteli.
Za nedlouho opravdu do pokoje vejde Lou a přisedne si ke mně.
„Já nevím, asi mám Olivera rád... " svěřím se bráškovi a celý rudý se k němu přitulím.
„Já myslím, jako rád jako moc rád... " šeptám mu do trička, když jen zmateně mlčí.
„Oliver je v kuchyni, šel nám všem udělat jídlo. Neudělal nic špatného." víc se k němu natisku, když až zavrčí, znovu kde je Oliver.

Louis:

Nelíbí se mi to. Absolutně se mi to nelíbilo, ale nemohl jsem Mikimu jen tak Olivera zakázat.
Miki by mě za to nesnášel. Pomalu jej začnu hladit a nenápadně jej i očuchám. Je úplně prosáklý Oliverovou vůní.
Pro svůj klid v duši mu olíznu krk a prohrábnu mu vlásky.
„Takže jej máš milostně rád?" po takové malé chvilce? Povzdechnu si a natisknu jej na sebe.
„Nějak rychle jsi vyrostl," zamumlám a zatahám jej za tvářičku.
„Chci, aby ses zmenšil a bylo z tebe zase to malé kotě s dudlíkem."

Oliver:

„Cože?! A tys mu to dovolil?" panika se rozlije mým tělem.
„Ale, ale ještě to neviděl ne? Můžeme se dostat do toho počítače a... Jak jako, žes mu to řekl? Jsi normální!? Víš, co si může teď myslet? Že jsme si s nimi začli kvůli sázce." Jeho tvář pobledla a já si promnul obličej.
„Jestli se na to podívá, tak jsme oba skončili a já to s Mikim teď... Bylo to nádherný, dělám se vám tu se snídaní a ty mi teď zkurvíš celej den."
Rychle vypnu sporák, jelikož se to trochu spálilo. Je to všechno v hajzlu. 

Fed:

„Promiň, nemohl jsem jen nečinně čekat a přihlížet, navíc ze sebe samotného mi bylo špatně. Takhle se připravil na nejhorší a třeba se na to ani nepodívá." taky mě znovu přemáhá panika.
„Proč jsme se mi kokoti vůbec o něco takového sázeli?!" pomalu ale jistě se mi zase začne dělat šoufl.
Nechci, aby to Lou viděl a myslel si, že jsem s ním jen kvůli nějaké pitomé sázce.
Vždyť s nikým jiným ani sex není tak dobrý.
Zvedne se mi žaludek a já sprintuju směr záchod.
Co budu dělat? Nechci a ani nemůžu o něj přijít, navíc... zlomilo by mu to srdce...

Mike:

„Milostně rád? Já nevím, co tím myslíš... Ale asi ho mám rád víc než kamaráda." šeptám mu, aby to náhodou nezaslechl někdo jiný.
„Já chci, abys i ty byl zase ten malý bezstarostný kluk, který se mnou na zádech lezl po střechách. Byli jsme jako opravdoví kocouři." vzpomínám a pevně Louiho obejmu.
„A jak to jde s Fedem? Udobřili jste se? Můžeme se mazlit?" vyzvídám.

Louis:

Zasměju se nad tou vzpomínkou. Byla to vážně legrace, jen jsem párkrát málem spadl a Miki samozřejmě se mnou.
„Máš ho rád, podobně jako já mám rád Feda?" pohladil jsem mu bříško a poté jsem se trošku zakabonil.
„Udobřili jsme se, ale on zas. Něco s Oliverem udělal a je to na kameře. Omlouval se, říkal, že nic z toho není pravda a že je mu to moc líto. Nevím, jestli se na to teda vůbec mám podívat. Věřím mu a on taky neví... Neví, že jsem... " zatřepu hlavou.
„Co si myslíš ty? Jo. A mazlit se budeme vždycky."

Oliver:

Ani jeden z nás to tehdy nemyslel vážně. Byli jsme opilí a teď? Co budeme dělat? Podívá se na to?
Třeba jo a pak oba dva s Fedem skončíme a já Louise nazval děvkou nebo tak nějak.
Ani si moc nevšímám toho, že je Fed pryč. Samotnému je mi blbě a všechno jde do háje a Miki.
Co když se to dozví?
Úplně mě zavrhne.
Zoufale poklepávám rukou o desku stolu. Co teď? Co teď? 

Fed:

Sotva se nakloním nad mísu a já vyzvracím asi všecko, co jsem včera vypil. Netuším, proč je mi tak špatně, ale kocovina to není...
Jsem zoufalý, nemůžu přece jen doufat, že se na to NIKDY nepodívá...
Sedím vedle záchodu, který je asi pro dnešek mým nejlepším přítelem. Znovu ze sebe vyvrhnu obsah svého žaludku.

Mike:
„Asi jo... a i on říkal, že se mu líbím, říkal, že jsem nádherný." povím mu tiše do ucha.
„No, jestli jsi si stoprocentně jistý, že ho to mrzí a nemyslel to vážně, tak by ses asi dívat neměl, ale já asi začnu být taky zvědavý. Dělali pak strašné haló, když zjistili, že je tam kamera...A to, že jsi kocourek je něco trošku jiného, ne?" přemýšlím nahlas a šťastně se k Louimu přitisknu, když řekne, že se můžeme mazlit.
„Můžeme si udělat večerní promítání, jako všichni, aby se mohli když tak obhájit. "