Louis a Oliver: Tiktakbum

Federico a Mike: Já (Hanka124)

Fed:

Líbaním jsem se dostal k jeho krku a obrysu mých zubů z minula. Sám jsem cítil, že já i on už brzy vyvrcholíme, tak má ruka najde Louisův klín a mé zuby jeho krk.
Je to tak rychlé...
Zakousnu se, on se udělá, celý se stáhne a já nemůžu jinak, než obdarovat svou nadílkou kondom.
Když z Louise vystoupím, vypadá, jakoby se mohl každou chvilku rozpadnout...
Tak křehký a silný zároveň.
Svalíme se vedle sebe do postele a nepřestáváme se líně líbat.
Opakuje mi, jak moc mě miluje a já... nechci udělat znovu stejnou chybu, ale, ale ta slova...
„Já tebe taky Lou, já tebe taky." ... mi z úst prostě nejdou.
Pohladím ho po rudé tváří a pak rukou dojedu až ke své značce na jeho krku.
„Sluší ti to."

Mike:

„Aha..." chci, aby byl Lou šťastný, ale copak to znamená, že už se mnou nebude?
Co když, co když mě opustí? Odstěhuje se za Federicem a já zůstanu sám? Mohlo by se to stát? Vím, že mě má Lou rád, ale co když přestane? Kdo se se mnou bude mazlit? Pomáhat mi? Povídat si se mnou? Co budu sám dělat, až, až bude chtít všechen svůj čas dávat Fedovi?
Je mi z toho pomyšlení smutno, i když by nemělo, mám svého brášku moc rád a mám mu přát jen to nejlepší, i kdyby to měl být život beze mě...
„Spolu? Rád se s tebou budu mazlit, mám tě rád, víš?" usměju se na Olivera a chytnu ho za ruku, s kterou se následně začnu mazlit.
„Budeš se se mnou rád mazlit, když Lou už nebude chtít?"

Louis:

Zabolelo mě, když na mé vyznání lásky neodpověděl, ale přistoupil jsem to k jeho únavě a nepozornosti.
Miluje mě, ne? Kdyby mě nemiloval, nespal by se mnou. Neublížil by mi takovým způsobem. Takový on není.
„Já vím, je totiž od tebe," taky jsem se dotknul své značky zase na jeho krku.
„A tobě taky sluší, a to strášně moc." Usmívám se a nepřítomně si hlavu položím na jeho hruď.
„Proč ses rozhodl opětovat mé city, Fede?" zeptám se dřív, než se stihnu zarazit. Nedokážu jen tak něco nechat být.

Oliver:

Vypadá to, že hodně přemýšlí a to mě nutí taky přemýšlet. To co dělám, to co jsem udělal. Je to správné?
Některé věci rozhodně ne a pokud by to Louis nebo Miki zjistili, byl bych v koncích.
Cukl jsem sebou, když opět omluvil a jeho odpověď mi vykouzlila úsměv na mé nejisté tváři.
„Taky tě mám moc rád, kotě." S širokým úsměvem jsem sledoval jeho počínání a následně jsem se sám chopil iniciativy v tomto 'tulení'. Zarazila mě však jeho slova.
„Proč by Louis nechtěl, ty trdlo? Je na mazlení s tebou závislejší než ty."

Fed:

„Protože jsi mi ukázal i jediné dvě věci, které mi u tebe chyběli k naprosté dokonalosti. To, že jsi gay, a to, že jsi taky zranitelný a občas potřebuješ mou pomoc, péči a ochranu. Navíc ty poslední dny s tebou byly a jsou tak, tak intenzivní..." snažím se mu vysvětlit své pocity a při tom ho hladím ve vlasech.

Mike:

„Myslím jako později... Lou a Fed budou chtít být jen spolu, bydlet spolu... Bydlet spolu beze mě a založit si rodinu. Lou nebude mít čas být se mnou... Já, já mu Federica moc přeju, sluší jim to spolu, ale, ale co bude se mnou? Vždyť já v podstatě znám jen vás tři a svého soukromého učitele... " svěřím se mu se svými obavami a znovu mu schoval hlavu pod tričko, aby neviděl, že mě to trápí a že jsem z toho smutný.

Louis:

Zčervenám a natisknu se na něj. „Nejsem žádné bezbranné kotě," zamručím a až po minutě si uvědomím, co jsem to vlastně řekl.
„Tedy, ehm," odkašlu si.
„Intenzivní to vážně je."
Cítím se najednou trapně. Nazval jsem se před ním kotětem. Taková blbost.
Zhluboka jsem se nadechl a rukou jsem jej pohladil po zadečku. Asi snaha odvést pozornost jinam.
„A já ani nevím, jak se to stalo. Nějak. Už jak jsi mě shodil ze schodů... Myslel jsem si, že jsi naprostý pitomec a nešika, ale pak se to změnilo. Naprosto jsem ti propadl," špitl jsem.

Oliver:

„Pochybuju, že by tě Louis opustil, ale šel bys ke mně. Jestli chceš, tak víš co? Můžu tě seznámit s jednou skupinkou. Jsou to děti ve tvém věku, jsem něco jako vedoucí. Hrajem basket a podobně. Je to směska národností, je to tam super. Chtěl bys?" navrhnu s úsměvem. Hladil jsem jej po zadečku.
„Není důvod k obávám, rozumíš? Louis beztak šílí, když neví, co s tebou je."

Fed:

„No, ty jsi moje kotě," musím se pousmát a jemně ho hladím po holých zádech.
„A ty jsi mě začal mít rád kdy? Neříkej mi, že to byla láska na první pohled. Jako vím, že už tehdy jsem byl neodolatelný. " spokojeně se usmívám a za vlásky si ho přitáhnu do polibku.
„Taky ses mi líbil, vždyť jsi hezký, komu by ses nelíbil. Jen jsi "nebyl" jaksi má cílová skupina, myslím gaye..." ušklíbnu se při představě, že kdybychom oba nebyli blbí, tak jsme spolu už dávno mohli být.

Mike:

„Já vím, ale až bude mít svoji jako svoji rodinu, myslím koťata, tak bude mít radši je. Vím to..." asi na ně budu žárlit... vždyť já žárlím už teď.
„A jo? Chtěl, chtěl, moc, ale neumím ten basket. A co je to za lidi, budou se se mnou kamarádit? Budu muset mít schovaná ouška? Nebude jim vadit, že jsem na půl kocour?" chtěl bych toho tolik vědět a Oliver se jen směje a podrbe mě za uchem.

Louis:

„Jak říkám, nějak mi najednou došlo, že mi vadí, když spíš, nebo když mluvíš, o někom jiném," špitnu a zakryju si tváře, jelikož se mi do nich nahrne nová várka červeně. Jeho kotě.
„Nikdy jsem se ani zamilovat nechtěl. Sem tam jsem si povyrazil, ale." Povzdechnu si.
„Miluju tě, Fede." Zakoukám se do jeho očí a po chvilce sebou škubnu.
„Miki! Musíme za Oliverem."

Oliver:

„Co když Louis koťata nechce?" nadhodím a polechtám jej na bříšku.
„A neboj. Basket tě naučím, od toho to je a nic mít schované nemusíš. Jsou tam hybridi, lidi. Prostě každý a tebe nejde nemít rád." Podrbu jej za ouškem a druhou rukou mu vklouznu trošku pod kalhoty, kde jej hladím po podbřišku.
Z této dokonalé chvilky nás vyruší zvonící telefon. Po přijmutí hovoru se dozvím, že asi za hodinu jsou tu i se všemi věcmi.
Jak Federica, Louise, tak i Mikiho. 

Fed:

„Já...já tebe taky Lou... " vydechnu těžce a on se na mě zářivě usměje.
„Já myslím, že se Oliver poučil a Miki je v dobrých rukou. Nemusíš se o něj bát. Půjdeme sbalit nějaké mé věci a pak zajedeme k vám pro ty vaše, jo?" pohladím Louiho po ruce a natáhnu se pro mobil, abych dal o tom plánu vědět Oliverovi.
„Prosím tě, vždyť ho za hodinu uvidíš a on ti celý šťastný skočí do náruče. A ty mu řekneš, že jsme se udobřili a že se můžete nadále beztrestně mazlit a hrát si. Už vidím to jeho nadšení." snažím se ho uklidnit, zatímco se oba soukáme do oblečení, abychom mohli začít mé věci házet do velké sportovní tašky.

Mike:

„On je chce i nechce, ale jelikož Federico je chtít bude, tak je to jasný." vysvětlil mu a mírně se prohnu pod jeho dotyky.
„Už se těším, jen nevím, jestli mi to Lou povolí." špitnu se sklopenými oušky.
„Lou mě samotného nikam neopouští. Myslím jako bez něj. Vždyť já nemůžu ani do parku. " ztěžuju si a začnu se chvět po celém těle, když mi ruku dá trošku pod kalhoty. Je to zvláštní příjemný pocit.
„Kdo to byl? Přijde Lou a budeme se mazlit všichni spolu?"

Louis:

I přes jeho uklidňování poskakuju po bytě jako blázen, to jak se snažím obléknout a současně naházet Fedovi věci do sportovní tašky.
Konečně to vypadá, že je sbaleno a oba dva zamíříme k autu. Samozřejmě, že řídím já.
Navíc to auto se musí Oliverovi vrátit, i když jak jsem se tak koukal, tak těch aut má snad pět a snad i víc.
Zastavíme před mým bytem a já, jakmile se dostanu do bytu, začnu všechno úhledně skládat do kufrů.
Současně tam přibalím, aby to Fed neviděl, pár hraček. Mikiho období se nesmí podceňovat.
„Je to asi všechno a teď... Měl bych si ještě vyzvednout počítač z práce, určitě tam bude hrozně moc pošty a upozornění," oznámím a on sebou trošku cukne, což ve mně vyvolá podezření.

Oliver:

„Třeba ne. Navíc Federico neví, že Louis může mít děti. Ale já bych děti moc chtěl," pousměju se.
„Kluka i holku. Ale nevím, kdo by byl dřív."Nad jeho stížnostmi se zasměju.
„Ale... Přece to nebude tak zlé a byl to Fed. Za asi hodinu jsou tu, ale nevím, jestli by byl Lou nadšený z toho, že se budeme mazlit dohromady." Pochybuju, že podporuje grupáč.
„Co se teď pomazlit pořádně, aby jsi pak Louise moc nevyčerpal?" otočím nás, takže leží pode mnou a já mu jazykem vklouznu do úst. Hladím jej a při tom laskám jeho kůži.
„Jsi tak sladký," šeptám a spokojeně vydechnu, když mi začne okusovat krk. 

Fed:

„Počítač? Ty máš v práci vlastní počítač? Budu hádat, máš tam i mobil, co?" mám pocit, jakoby se ve mně všechno sevřelo a já se náhle začal strašně potit.
Co si pomyslí o tom kamerovém záznamu?
Vždyť, vždyť to jsme se s Oliverem bavili o tak strašných věcech... a to, jak jsme se o sebe otírali... proboha a ty sázky... až si to pustí, je po mně...
Rázuje si to od sebe z bytu do auta a netrpělivě čeká, až nasednu za ním.
„Lou... já, já nechci, aby ses díval na nahrávky ze svého kamerového systému... " vypadne ze mě tiše a dívám se na své ruce, které mám pokorně složené v klíně.
„Mluvím tam a chovám se tam špatně, vím to, a nechci se znovu hádat," snažím se mu svá předešlá slova vysvětlil.
Opravdu se nechci hádat a jen si vzpomenu na to, co se dělo a z nějakého důvodu se mi zvedá žaludek.

Mike:

„To sice neví, ale v dnešní době by jich mohli kupu adoptovat. A taky bych chtěl děti, a moc, co nejvíc, třeba takových pět až sedm koťat... " zamyslím se.
„Ale já Louise přece nevyčerpávám. " ohradím se, ale to už mě pusinkuje.
Obmotám mu ruce kolem krku, přitáhnu si ho k sobě a zabořím mu obličej do krku. Tak krásně voní. Hlavou se lísám k jeho krku a jeho ruce mi putují pod tričkem.
„Oli..." vzdychnu najednou, když se dotkne místa u ocásku.