Louis a Oliver: Tiktakbum

Federico a Mike: Já (Hanka124)

Fed:

Ten strop je tak zajímavej, nikdy jsem si nevšiml, že je tam nějaký flek ve tvaru soba...
Mám v sobě už sedmý pivo a konečně začínám myslet jen na nepodstatné kokotiny a ne na tu hádku a Louise celkově.
Asi si koupím fixy a toho soba si vykreslím...
Náhle mi zazvoní mobil, teda asi je to mobil.
Bytem hraje písnička Sofia a já za boha netuším, kde je ta posraná věc jménem telefon.
Houpavou chůzí se pohybuju po bytě a zhruba po dvou minutách mi dojde, že ta písnička za mnou běhá, a mám mobil v kapse u kalhot.
„Zdáár, káámo.... Kde bych já byl... Jsém dómá, v bytečku... Lou...Lou...Lou...Lou, mocinky moc mě to mrzí... odpustíme sí a ty si tak budeš hrat i sé mnouu... "

Mike:

Bolí mě se dívat na to, jak se Loui trápí. Ale netuším, co mám dělat. Normálně bych se k němu přitulil, ale nevím, jestli bych to tím teď spíš nezhoršil.
„Lou, já, já si myslím, že bys mu to měl říct. On to pochopí a pak nebudou žádná nedorozumění a my se budeme moct mazlit a vy se nebudete hádat... Měl bys vše o tolik jednodušší... "

Louis:

„Ale já... Já to nedokážu udělat. Prosím, nebavme se o tom teď. Jednou mu to řeknu, slibuju. Teď ale ne." Kolébal jsem s ním v náruči až do té doby, než do pokoje vtrhl Oliver a tvářil se dost prapodivně.
„Co se děje? Kde je?" náhle se z telefonu ozval Fedův přiopilý tón hlasu a mně bylo vše jasné. Zrovna zpíval tu svoji odrhovačku.
„Zajedu pro něj... Ale..." zadíval jsem se na Mikiho.
„Nebo ne. Ať si přijede, kdy chce."

Oliver:

„Ty ses ožral, ty hovado?" nevěřícně vyvalím oči a pomalu se rozejdu zpět k těm dvěma.
Federico je fakt mamlas.
„Tak pro něj sjedu já. Ještě si ublíží." Opět se zaposlouchám do toho, jak si prozpěvuje o tom, jak třeba ohnul jednu dánku, ale jak Louis je mnohem lepší.
Zakroutím odmítavě hlavou a pomalu se rozejdu ke dveřím, ale Louis mě zastaví. Vidím na něm, že za ním chce jet. Jen jak to vyřešit s Mikim. Osobně si myslím, že mu období dneškem skončilo. 

Fed:

„Kolík jéé na svjetje holék a kolík klukůů jéé v ních...kolík jéé na svjetje klukůů a kolík holék jéé v ních.... Tjech i tjech jéé móc... á můůj ptáák makáá celouou nóc... " prozpěvuju si, když mi dojdou rýmy na Louise a jeho zadek.
Válím se na posteli a stále čučím do stropu. Co jiného bych tak mohl dělat?

Mike:

„Dobře," povzdechnu si a přitulím se k Louimu.
„Měl bys za ním zajet a udobřit se, vždyť on nemůže vědět, že jelikož jsme oba kocouři, tak je to v pořádku. Sám víš, že kdybys byl fakt normální člověk bylo by to naše hraní divný. Navíc je to prostě trouba. Tvůj trouba." špitnu Louisovi do krku, když za tím ožralou odmítne jet.
„Mně už je dobře," teda až na to, že je mi zima, povzdechnu si a drbnu do něj, aby šel.
Za nedlouho za mnou přijde Oliver a podá mi talíř s jídlem.
„Myslíš, myslíš, že bys mi prosím udělal a donesl ohřáté mléko?" zeptám se Olivera a při tom se dívám do peřiny, v které jsem zamotaný.

Louis:

Nakonec jsem poslechl Mika, půjčil si klíčky od Oliverova auta a rozjel jsem se k Fedovi. Celou cestu jsem byl nervózní a vystresovaný a to současně i z toho, že jsem Mikiho nechal samotného.
Zaparkoval jsem blízko jeho domu a pomalu jsem se vydal k jeho bytu. Dovnitř jsem se dostal snadno a poté jsem zazvonil na jeho dveře. Kousal jsem se do rtu. Nechtěl jsem si hned brát jeho záložní klíč, schovaný uvnitř kamuflážní bačkory, což je podle Federica naprosto geniální, podle mě naprosto stupidní.
„Fede?" zaťukal jsem tentokrát a přešlápl jsem na místě.

Oliver:

„Jasně, že ti udělám mléko," zamrkal jsem na něj a vydal jsem se do kuchyně. Při tom jsem si pobrukoval a vrátil jsem se i se sušenkami a mléko jsem vzal i k sobě. Vlezl jsem si k Mikimu a mléko jsem mu podal.
„Mohl bych tě políbit?" zeptal jsem se náhle a trošku jsem se předklonil.
„Víš, Miki. Líbíš se mi. Doopravdy moc." Pohladil jsem jej po tváři a otřel jsem se k něj nosem.
„Jsi ta nejkouzelnější osoba, jakou jsem kdy potkal."

Fed:

Pokusím se si otevřít další flašku piva, ale má jemná motorika je v trapu.
„Sakra, všechno se prostě musí posrat?!!!" rozkřiknu se přes celý byt a podívám znova na soba nad sebou.
„Cóó na mje ták koukááš? Chcéšš, ábyyych ti zmááččknůl nós?!" zavrčím na něj a už se stavím na nohy na posteli a natahuju se k tomu kopytníkovi.
Už už se dotknu jeho nosu a bytem se ozve strašný zvuk.
Hustý, to byl ten sob, asi si prdl... Zmáčknu ten nos znovu, ale nic se neděje, tak to udělám znovu a znovu... Stále nic.
A pak se ozve zabušení na dveře, já se leknu, ztratím rovnováhu a má hlava se důvěrně seznámí s rohem nočního stolku.

Mike:

„Díky," mňouknu tiše, když mi podá mléku.
Chci se hned napít, ale zastaví mě Oliverova slova a já zrudnu. Určitě má můj obličej stejnou barvu jako mé vlasy.
„Asi, asi mohl..." předtím to dělal i bez ptaní, tak co se teď mění? Proč mi tak tluče srdce?
„Ty taky vypadáš i voníš hezky." špitnu nejistě.
Nevím moc, co mu mám na to říct. Vždyť neřekl, co se mu líbí, jako na mně.

Louis:

Slyšel jsem tak akorát podivný rámus a tak jsem si prostě odemkl a vešel jsem do bytu.
Zamířil jsem rovnou do jeho ložnice a v okamžiku, kdy jsem jej uviděl, jsem se k němu rozeběhl.
„Sakra, Fede!" neomdlel ani si nerozrazil hlavu, ale i tak měl na spánku velkou modřinu.
S námahou jsem jej dostal na postel.
„Ty pitomče!" rozkřikl jsem se na něj a opatrně jsem mu hlavu začal prohlížet.
Kdyby se po mně alespoň neplazil a nesnažil se mi dostat do kalhot.
„Nech toho!" nevydržel jsem to a rozkřikl jsem se po něm.
Měl jsem o něj strach.

Oliver:

Spokojeně jsem jej políbil. Chtěl jsem na to jít teď trošku jinak.
Víc přemýšlet a nechovat se jako prase.
„Takže hezky voním?" opět jej políbím a vysadím si ho na klín. Současně jej nechám, aby se napil a poté jej opět jemně líbám.
„Ale mně se líbí i tvá osobnost. Jsi takové chytré trdýlko. Moc si děláš se vším hlavu."

Fed:

Zmateně sebou plácám po podlaze a z ničeho nic se nade mnou sklání Louis a Mateo? Asi jsem se hodně praštil do hlavy, co by tu tak Loui dělal...
Mateo si za mnou přišel po dlouhé době popovídat.
Chtěl jsem ho obejmout, podle penisu zjistit, jestli je to opravdu on a ne zas jen přelud.
„Jáá jsém váás jéštje néepšédstávil, neebó jóó? LouLou tóto jé Mátéó, Mátéó LouLou. Určítje sése buudété mítt tak ták rádí, rádí jákó já teď LouLoua, víšš Mátéó." poučuju je a oni na mě koukají jako na naprostého debila.
Nechápu proč. Vždyť tu ani jeden z nic není.... Ale vidím je díky bumbání nebo té bouli?

Mike:

Jsem celý rudý, schovávám se Oliverovi hlavou do hrudníku a celkově se k němu tulím.
Je mi zima a on říká tak hezké věci. Teda asi, je chytré trdýlko lichotka?
„Děkuju... Ty jsi moc moc hodný a dobrý doktor... " pokusím se mu říct taky něco hezkého.

Louis:

„Co to povídáš, jaký Mateo? Jsem tu jen já, Louis. " Nervózně polknu. Je totálně na mol a ani nechci vědět, kdo je Mateo.
„No tak. Jsem tady." Políbím jej, ale on mě kousne do rtu a já vykviknu bolestí.
„Jsem tu," zopakuju netrpělivě a stále značně vyveden z míry.
On se ale najednou začne omlouvat a já zjihnu.
„Taky se omlouvám," nechám se stáhnout na postel a pobaveně vnímám jeho snahy o to mě svléct a dokonce i líbat.
Smích mě přejde, když mě začne oslovovat Mateo a omlouvá se tomu dotyčnému.
Odvrátím tvář a naopak se začnu zase oblékat, což není tak snadné, protože mi v tom brání.

Oliver:

Rozesměju se. Je tak sladký.
Zahřívám jej, protože vnímám, jak se třese zimou a současně jej pusinkuju na krku a za ouškem.
„Tvůj bratr by mě teď asi zabil," zasměju se a hladím jej po bříšku.
„Co si pustit film a odpočinout si u toho, co ty na to, hmm?" navrhnu s úsměvem a zase se o něj něžně otřu. Tentokrát nosem.

Fed:

„Louis, jen můj Louis?" on je tady, skutečně je tady. Chci se o tom přesvědčit, tak se s ním začnu líbat a trošku silněji ho kousnu.
„Jsi skutečný, promiň, já, já se za všechno omlouvám, moc mě to mrzí." omlouvám se, když vyjekne díky tomu kousnutí.
Začnu ho svlékat, chci se s ním mazlit, jako on se mazlí s Mikem a ještě víc.
„Mátéó pómíň, bjéžž prýč, já, já LouLou... Víím, vím, tvůj být..." mumlu, protože Mateův přelud prostě odmítá zmizet a ruší mě.
Nemůžu, nemůžu to dělat před ním. Ale tím zničím náladu Louimu.
To jsem nechtěl.
„Neodcházej... " jediné smysluplné slovo.
„Posím... Jáá, jáá hó tu néchcíí, álé být jéhó... Lou... " zalehnu ho a odmítám ho pustit.
Ne, nepustím ho, když už za mnou přišel.

Mike:

„To asi ano," mňouknu smutně, zavřu oči a užívám si jeho něžné doteky.
„Dobře a co si pustíme? Nějakou pohádku? Nebo co?" 

Louis:

Přestanu se bránit a zase si lehnu. Nějak jsem pochopil, co to tam mumlá. Nechám se jít opět pusinkovat, oslintávat a bůh ví, co ještě. Při tom se proti němu trošku prohnu v bocích.
Takhle jsem si zrovna promluvit nechtěl. Ale usmiřovací sex je taky forma omluvy, ne? Ale zas... Je opilý.
Tlumeně vydechnu, když mi stáhne kalhoty i se spodním prádlem a roztáhne mi nohy od sebe.
Nepáře se s tím teda ani na chvilku.

Oliver:

„Pohádku. Jakou máš rád?" pocuchám mu vlásky a podám mu pouzdro s cédéčky, na kterých mám snad tunu pohádek. Sám se na ně rád dívám, i když bych to nikdy nepřiznal.
„Co Sněhurka a sedm trpaslíků?" navrhnu s nadějí v hlase, kterou nedovedu zakrýt.
Tohle je dětinské, vím. Ale co s tím nadělám?

Fed:

Tak moc mu chci udělat dobře, aby se usmíval a už se na mě nezlobil.
Roztáhnu mu nohy od sebe a nacpu mu tam celou hlavu, abych se pusou mohl věnovat tomu jednomu otvůrku.
Mám šikovný a dlouhý jazyk, takže toho řádně využívám.
Zajímavé, Louiho zadeček chutná nějak zvláštně, jakoby nasládle, ale to se mi asi jen zdá.
On se z nějakého mně neznámého důvodu snaží tlumit vzdychy a já k jazyku přidám i prsty. Pořádně ho prstím a roztahuju, schválně narážím na ono místečko, díky kterému je ještě hlasitější.
Celý se klepe, už to na něj jde, tak svou pusu použiju na kouření a tím Louiho úplně dodělám.
Zatímco on rozdýchává orgasmus, já mu usínám mezi nohama s jeho měkkým stehnem jako s polštářem.

Mike:

„Já mám rád Mulan, ale tuto verzi Sněhurky jsem ještě neviděl. Proč ti trpaslíci na tom obalu nemají kalhoty? " zeptám se zvědavě a Oliver zrudne a zakleje.
„To je nějaká špatná verze? A o čem je? A máš tu i jinou dobrou verzi? "

Louis:

Zasténal jsem v okamžiku, kdy se mi konečně začal věnovat. Znaveně jsem vydechoval. Hlas se mi třásl a v očích se mi zrcadlil chtíč. Byl skvělý a to byl opilý.
Ke konci jsem se už jen propínal v zádech. Nohy se mi třásly a celkově jsem měl nohy roztáhlé dost od sebe.
Vybízel jsem se mu a snažil jsem se mu naznačit, že nechci jeho prsty, ale něco mnohem většího a tvrdšího.
„Fede," hlas se mi zlomil a já vyvrcholil, jenže on ještě přidal svá ústa. To mě naprosto dorazilo a já se vyčerpaně svalil do peřin.
Vzpamatoval jsem se, až když jsem zaslechl chrápání.
Nadzvedl jsem se a spatřil jsem spícího Feda.
S povzdechnutím jsem jej svlékl a spolu s ním jsem zalezl pod peřinu. Něžně jsem jej políbil na rtíky.
„Dobrou, lásko."

Oliver:

Zrudl jsem jako rajče a porno jsem rychle schoval.
Musel mi to vyměnit ten blbec. Tohle je moc i na mě. Tímhle bych si znechutil Sněhurku i já.
„Tak pustíme Mulan." Pustil jsem pohádku a zalezl jsem si zpět k němu do postele.