Ahojte, doufám, že si užíváte první adventní neděli tohoto roku. Těšíte se na Vánoce? Já už mám třeba nakoupené všechny dárky, ale jsem úplně švorc 🤣😂
Ale teď už k nové kapitole 😉

Louis a Oliver: Tiktakbum

Federico a Mike: Já (Hanka124)

Louis:

„Asi by se mi líbilo... Nevím. Nikdy jsem nad tím přímo nepřemýšlel. A to sis jako myslel, že jsem na bičíky nebo něco takového?" zeptal jsem se nechápavě.
„Ty jsi doopravdy zvracený," pokroutil jsem hlavou.
„No s tím sexem nevím, jen aby," rýpl jsem si.

Fed:

„Hej, já jsem tak dobrej, že i chlapy díky jedinému sexu se mnou otěhotněj... " rozesměju se, ale za tuto připomínku dostanu takovou do břicha, až spadnu z Louise na zem.
„Ty jseš strašnej, vždyť víš, že si jen honím ego... To není důvod mě hned mlátit. " navíc, chlapy ani otěhotnět nemůžou, tak co řeší?

Louis:

Připomněl mi něco, co jsem připomenout nechtěl. Zhluboka jsem se nadechl.
„Promiň, nechal jsem se unést" Pomohl jsem mu zpět na nohy, ale myšlenkami jsem byl někde jinde.
„Chlapi ale můžou otěhotnět," řeknu mu nakonec a prohrábnu mu vlasy.
„Hybridi to nemají vůbec snadné. Období, možnost otěhotnět, obchody, omezování v práci." Víc jsem se zabořil do sedačky. 

Fed:

„O Mikeho se strachovat nemusíš, vždyť ty mu se vším pomůžeš, když to máš tak hezky nastudované." dám mu ruku na rameno a povzbudivě se na Louise usměju.
„Ty se o něj postaráš jako vždycky. A hybridi můžou mít děti jako i kluci? A to jako jak?"

Louis:

„Jen někteří. Ono je to hodně specifické." Prohrábnu mu vlasy.
„Jde o to, jestli zdědíš samičí stopu DNA, tím tvé tělo prakticky připravuje ideální podmínky pro porod a těhotenství. Vlastně chlap má něco jako dělohu, nevím, jak to správně popsat. To jestli jsi zdědil samičí DNA se pozná podle období. Mike může mít děti. Tohle zdědil po naší matce a... No to je vše." Ukončím to, protože jsem se dostal někam, kam jsem nechtěl. 

Fed:

„Aha, to jsem nevěděl, ale ty budeš super strejda a Mike jednou bude skvělý táta. Uvidíš," obejmu ho kolem ramen a on mi na rameno položí hlavu.
„Nedělej si starosti, teď ne, nemá to cenu."

Louis:

„Co si myslíš o hybridech, Fede? Tak obecně. Kdybys neznal Mika a prostě by k tobě jednou přišel nějaký hybrid podobného vzezření na stanici a chtěl by se stát poldou, co bys mu na to řekl? Myslíš, že by na to měl?" objímal jsem jej, ale odpověď mě zajímala.
„Nebo obecně. Myslíš, že se hybridi na něco prostě nehodí?"
Jemně jsem mu prsty laskal bříško a rty jsem přesunul na krk a na značku, co tam měl. 

Fed:

„Já myslím, že je jedno, jestli je někdo hybrid nebo člověk. Jde o to, jestli to ten jedinec opravdu chce a jestli na to má. Moc dobře přece víme, že ani všichni lidi se třeba na pozici policisty nehodí, to stejné by mělo platit i u hybridů. Jistě, jsou jiní než lidé, tak bych udělal nějaký fyzický a psychický test a posouzení od doktora a psychologa. Chápeš, ne? Třeba nějakou atestaci na vodu." filozofuju a užím si Louisovy dotyky, proto slastně přivřu oči.

Louis:

Teď jsem měl perfektní šanci mu to říct. Prostě ukázat uši a ocásek, ale já to nedokázal. Jsem srab. Nebojím se odsouzení. Bojím se toho, že mi obviní, že jsem mu lhal a že mu nedůvěřuju.
Já mu ale nelhal. Nikdy jsem neřekl, že nejsem hybrid. On si to jen tak spojil a já to tak už nechal. Nechci, aby mě měl za nějaké malé kotě.
Hlavu mu zabořím do hrudi. Nezvládnu mu to říct. Až to zjistí, opustí mě.
Víc se na něj natisknu, ale vyruší mě jakýsi mlaskavý zvuk. Zmateně zvednu pohled a zaměřím se na postel, na které Miki Olivera pusinkuje, otírá se o jeho nohu a současně mu dělá značky na holé kůži.
Sundám ze sebe Feda a zase Mika chytím do náruče a pokouším se jej od Olivera odtrhnout, ale on se drží jako klíště a ještě na mě prská.

Oliver:

Spokojeně oddechuju a víc si na sebe přitisknu tělo vedle sebe. Cítím polibky a snad až automaticky tomu druhému vedle sebe zkusím zajet do kalhot. Probere mě až škubnutím s mým tělem a pád na zem. Kouknu na Federica, co mě očividně z postele shodil.
„Co je?" fňuknu vyčítavě. 

Fed:

Á, Miki se probudil, no super.
Honem přiskočím s Louim k posteli a Lou tahá za Mikeho a já za Olivera.
Je to těžké, Mike se Olivera odmítá pustit a on mu ještě ze spánku zajíždí rukou pod kalhoty.
„Olivere! Vzbuď se! Miki! Buď hodný kocourek a pusť!" přemlouvám Mikeho a nakonec se mi povede Olivera ztrčit z postele.
„Idiote, zase jsi se málem nechal ošukat." rýpnu si do Mikeho oběti.

Mike:

Vzbudím se v Oliho náručí, je mi tak příjemně, celé tělo mi hoří a mám palčivou touhu se jej dotýkat.
Pusinkuju ho, dělám mu cucfleky a třu se rozkrokem o Oliverovu nohu. Náhle se ale u mě objeví Louis a snaží se mě odtrhnout.
„Nechci! Nechci! Nechci!" prskám na něj.
Proč mě odstrkuje, nedělám nic špatného.
Pak se do toho ale vloží Federico a já se Olivera musím pustit.Jsem přece hodný koucourek.
„Prosím, Oliho, prosím..."

Louis:

S povzdechem si k sobě Mikiho tisknu a Feda nechám ať Olivera dostane z místnosti. Hned na to Mikiho položím na postel a dám mu jednu jedinou tabletku na zklidnění. Pohladím jej po zpoceném čele.
„Ouško, " mňouknu mu do ucha a nechám jej, ať se lísá k mé ruce.
„Jsem u tebe, ano? Oliver se ti bude věnovat, až budeš zase v pořádku." Nechci jej tu nechat samotného, ale současně nechci sledovat, jak si můj malý bráška dělá dobře.

Oliver:

Nezmůžu se ani na to, abych Federicovi odseknul.
Nechám se vyvést z místnosti a při příležitosti alespoň Federica nakopnu.
„Proč jsi mě nechal usnout?" vyčtu mu a opřu se o stěnu stejně jako on. Je ticho. Miki ani nesténá a já se poškrábu na hlavě.
„Co myslíš, že by tam mohli ti dva spolu dělat? Velký brácha pomáhá tomu mladšímu," ucuknu před jeho rukou a rozesměju se. 

Fed:

„Hej! Když jsem přišel, tak už jsi spal, ty hovado. A kdyby něco dělali, tak by to bylo slyšet, nemyslíš?" ušklíbnu se na Olivera.
„Ty bys ho na sobě nechal pojezdit znovu, dokonce jsi mu skoro začal dělat dobře rukou. " směju se mu.
„Ale víš, co nechápu? Proč tam s ním vždycky zůstaneš, i když víš, co se ti může stát."

Mike:

„Lou, Lou... " zkuhrám bráchovi do ruky než začne prášek působit.
„Lou, už zase, už zase se to skoro stalo... " kňuknu a on si lehne ke mně do postele.
„Kdy už to všechno skončí, ubližuju Olimu, prskám na tebe, je mi zima a mám hlad... Už chci konec... "

Oliver:

„Prosil mě, ať jsem tam s ním. Nemůžu za to, že jsem usnul," ohradím se.
„A takže by ti nebylo proti srsti vidět ty dva spolu, co?" dál si jej dobírám a pošťuchujeme se jako malí kluci.
„A síla zvyku. Líbal mě, tak jsem prostě... A nenechal bych ho. Už ne," silou do něj šťouchnu a pak se zvednu.
„Jdu udělat jídlo," oznámím a jeho chytím za ucho.
„A ty mi pomůžeš."
Mezitím, co jej táhnu si promnu krk, kde mě Miki líbal.

Louis:

„Ale, ouško, nemůžeš se obviňovat." Hladím jej a nadále jej pusinkuju do vlasů.
„Všechno bude dobré, půjdu nám udělat večeři, uvidíš, že to brzy přejde, " ubezpečil jsem jej.
„Slibuju, že si na to nakonec zvykneš. Já to měl podobně jako ty, to přeci víš a měl jsem to už ve třinácti."
Jemně jej políbím na nosík a po jeho prosbě si nechám objevit ocásek i ouška. 

Fed:

„Asi by to chtělo něco pro toho chudáka kocourka, máš nějakou rybu nebo něco pro něj dobrého, přeci jen asi od včerejška nejedl," když nad tím tak přemýšlím, taky mám hlad.
Dotáhne mě do prostorné kuchyně, ve které jen z principu musí být všechno.

Mike:

„Já vím, neměl jsi nikoho, kdo by ti to vysvětlil jako ty mně. Měl jsi to o tolik horší..." kňučím, moc dobře si to jeho poprvé pamatuju. On ani já jsme nevěděli, co dělat.
„Budeme se kočkovat?" špitnu a on si s úsměvem nechá objevit ouška a ocásek.
„Mám tě moc rád, bráško..." zavrním mu do ouška a to jemně zkousnu.

Oliver:

Začnu tedy s přípravou lososa. Okořením jej, pokapu citronem. Zabalím jej do papíru a dám do trouby.
„Za chvilku to bude," oznámím vesele a opřu se o linku. Federico je stejně duchem mimo.
„Hej, brambory udělej," pobídnu jej a sám mu pomůžu.
Již s plnými talíři se vydáme k nim do pokoje, když však otevřeme dveře, tak se nechápavě zarazím.
Co to proboha dělají? Louis byl pod peřinou a Miki měl vyhrnuté tričko a naprosto červené tváře.

Louis:

Začal jsem jej lechtat a o chvilku později jsme se mazli. Tohle bylo to, co mi chybělo.
Spokojeně jsem vrněl a bříško jsem mu zasypal drobnými kousanci, stejně jako on mně hladil a kousal ouška.
Zrovna jsem jej kousal do ocásku, když přeze mě Mike hodil peřinu a já se natiskl na jeho nohu.
Panika mě naprosto pohltila a nešli mi schovat ouška ani ocásek. 

Fed:

Určitě je jedna ta skříň plná alkoholu, úplně na jistotu to cítím, jen teda netuším která.
Přemýšlím nad tím tak moc, že zapomenu připravovat brambory.
„Jo, jo už jdu na to," vzpamatuju se a s Oliverovou pomocí oloupu a nakrájím brambory.
Už je všechno hotovo, už zbývá jen to sníst. Každý vezmeme dva talíře a jdeme za klukama.
Poněkud mě překvapení, ten zjev, který vidíme, když vejdeme dovnitř.
„Lou? Ehmm... Co to děláš?" položím svůj a Louisův talíř na stůl a přejdu k posteli.
„Můžu se k vám přidat?" přiblížím se a chci odhrnout peřinu ze svého přítele, ale Mike na mě začne prskat a ožene se po mně rukou.
„Klídek..."

Mike:

Je nám tak krásně, než přijdou ti dva s jídlem, jídlem!
Musím Louiho schovat pod peřinu, protože má ouška a to Federico zatím nesmí vidět.
„Běž pryč! Loui je můj, jenom můj!" prskám, když se Fed natahuje, že ze mě a Louise stáhne peřinu.
„Kšic! Kšic!"