Louis a Oliver: Tiktakbum

Federico a Mike: Já (Hanka124)

Fed:

Koukám na ty dva a nevím, co si mám myslet. Ale možná se tak Louis chová, protože je ještě v šoku.
„Ano, přesuneme se všichni tam, zajdu to zatím nahlásit, kdyby nás hledali. " oznámím všem v místnosti a vydám se za šéfem.

Mike:

Oliver je na mě tak hodný, i když jsem mu tak ublížil...
Dá mě k Louisovi do náruče a já se k Louimu ihned přitulím.
„Lou, Lou... promiň, já nechtěl... " vzlykám a oplácím mu olizování a šťouchání nosem.
„Proč jsme tady..."

Louis:

Fed odešel a já ze sebe nechal spadnout peřinu. Dál jsem se věnoval Mikimu a ocásek jsem si propletl s tím jeho.
„To nic, ouško, za chvilku budeme u Olivera a i ty budeš brzo v pořádku, jen mi slib, že už to nikdy neuděláš a tím nikdy myslím doopravdy nikdy, ano?" přísně jsem na něj pohlédl a otočil jsem se na Olivera.
„Neřeknu mu to... Teď ne. Je to složité, Olivere. To, že jsem taky hybrid a že bych se s tím doznal na veřejnosti... Chápeš, jaké by z toho bylo pozdvižení?" Schovám ocásek i ouška a dál si Mikiho tisknu k sobě. Moje malé a naivní kotě.

Oliver:

Začal jsem s tím, že by to měl Fedovi říct. Fed by to pochopil, Louis se doopravdy nemá čeho bát jen mu to asi nedochází.
Konečně je Fed zpět a já mu pomohu pobalit věci těch dvou. Je v plánu, že se ještě zastavíme pro další věci těch dvou. Fed si ke mně své krámy natahá jindy.
„Tak vyrazíme?" zeptám se a i přes Louisovo prsknutí si vezmu Mikiho do náruče. 

Mike:

„Slibuju, ale já udělal tak špatnou věc... nechtěl jsem jen, aby se to stalo znovu... " rozpláču se a držím se Louise jako klíče, dokud mě od něj neodebere Oliver s tím, že už jdeme.
„Promiň... Já se tak moc omlouvám... " opakuju Olimu do hrudníku.
„Nechci, aby ses na mě zlobil nebo byls kvůli mně smutný. Já, já ti nechtěl ublížit, vážně ne..." omlouvám se a nevnímám, že mě přenáší do auta.
„Musíš pryč... je mi tak vedro... běž pryč..."

Fed:
Vše jsem zařídil, teď už zbývá se jen přesunout k Oliverovi. Šéf se kupodivu nedivil, že si Louiho ten kretén spletl s hybridem a prodloužil mu o týden dovolenou a mně ji dal taky, abych ho hlídal, aby prý neudělal nějakou blbost.
Když dojdu do pokoje, začneme se chystat k přesonu.
Oliver se ujme Mikeho a já pomůžu Louimu. Podepřu ho, protože je stále trošku slabý.
„Opatrně, ať nespadneš..." šeptnu mu do ucha a chytnu ho za boky a odvedu do svého auta.

Oliver:
„Miki, tohle... " začne se po mně sápat a já se ho zase snažím držet od svého těla. Kdosi mi však Mikiho vyrve z náruče a kolem mých ramen se naopak objeví cizí ruka. Fed drží Mikiho a Louis, spíš než aby držel mě, tak se o mě opírá a dost nahlas oddechuje.
S námahou se všichni dostaneme do auta, kde Louis Mikiho drží v objetí, což by Mikiho nemělo moc dráždit, i tak tomu má přítomnost nepomáhá. Nakonec jsme jeli rovnou ke mně.
S Mikem se po městě jezdit prostě nedalo.
Fed zaparkoval a já běžel rychle odemknout.

Louis:

Sem tam jsem Mika kousl, aby mu to pomohlo udržet si zdravý rozum a neojíždět třeba sedačku. Věděl jsem, že je to těžké, ale on to zvládal celkem dobře.
Vysoukali jsme se z auta a Mikiho jsem s Fedovou pomocí odvedl do jeho pokoje, kde měl mít vše, co bude potřebovat.
Olivera jsem však nepouštěl z očí. Nehodlal jsem nic riskovat.
„Tak," zamumlal jsem a sedl jsem si na gauč. Oliver si sedl naproti a Fed hned vedle mě. 

Mike:

Tak moc chci, chci Olivera, bože, jak moc ho chci, chci v sobě...
Nemůžu myslet na nic jiného, vždyť je tu hned vedle mě, cítím ho, tak intenzivně.
Vím, že Lou se snaží, abych se probral z opojení, ale nejde to.
Zvládnu jen toužebně koukat po Oliverovi a při tom si honit.
Když jsme konečně v cíli, tak mě Louis a Federico odtáhnout do pokoje, kde už jsem jednou byl...
Ale co Oliver? Chci za Olim...Ale zamčeli mě tu...
Rozhlédnu se okolo, hledám něco, co by mi mohlo pomoct. Zrak mi padne na baseballovou pálku...
Co tu dělá? To mě ale vůbec nezajímá, jelikož se začnu konečně uspokojovat.

Fed:

Cesta byla dlouhá, hodně dlouhá, ale nakonec přeci jen dojedeme k Oliverovi, kde Mikeho zamčeme do jeho pokoje a sami se usadíme v obyváku.
Přitáhnu si Louiho k sobě a pevně ho obejmu.
„Máš do konce příštího týdne prázdniny a já taky. " oznámím mu a políbím ho na tvář.
„Budeme spolu, budeme si užívat, očistím si tě." šeptnu mu do ouška.

Oliver:

Toužebně sleduju dveře, za kterými by měl být Miki. Chtěl bych za ním jít a pomoct mu. Tentokrát by to nedopadlo jak minule. Určitě ne. Frustrovaně si povzdechnu.
Na ty dva se nemůžu ani dívat. Zarazí mě ale, když se Louis dostane z Fedova objetí s tím, že on pracovat půjde, že mu nic není.
Raději se do toho nebudu vkládat. Pokud se totiž pohádají, tak buď spolu nebudou mluvit, nebo se spolu vyspí, nevím, co bude pro mou osobu lepší. Z Mikiho pokoje se ozve spokojené sténání a já se radši odeberu do koupelny osprchovat se.

Louis:

„Zahálel jsem až moc. Zítra jdu prostě do práce, sice jen na chvilku, abych mohl být s Mikim, ale musím vydělávat peníze," trvám si na svém a dívám se Fedovi přímo do očí.
To s očištěním se snažím ignorovat, asi mě to mělo rozpálit, ale dostavil se naprostý opak. Akorát si teď přijdu špinavý a zneuctěný.
„Chci se jít umýt," řeknu a pomalu se rozejdu směrem, kterým šel Oliver, abych se ho zeptal, kde je koupelna. 

Fed:

„Pokud jde o peníze, tak máš placené volno, navíc se teď řeší ten incident z nemocnice, takže ty jako oběť na tom pracovat nemůžeš." mluvím na něj, zatímco jde za Oliverem.
„Copak nechceš být doma, s Mikem, se mnou, mohl bys Mikemu dopřát nějaký výlet, třeba do Zoo nebo do Dinoparku?" přemlouvám ho.
Vždyť jen pracuje, s Mikem je jen pár hodin po práci a pak zas do práce. A on to ví...
Lou se zastaví, otočí se na mě a snad smutně se na mě podívá.
„Vždyť by se tak ulevilo tobě i Mikemu, pokud mě tam nechceš, tak s vámi jít nemusím." podotknu se zklamaným úsměvem já.

Mike:

...Bože... ta pálka... není to jako mít v sobě Olivera, ale jde to.
Už jsem se udělal asi sedmkrát, je to vysilující, ale nemůžu přestat. Stále jsem vzrušený...

Louis:

„Tohle si myslíš, že s tebou nechci být?" řeknu stejně zklamaně jako on.
„Ta práce pomáhá jiným a určitě se teď nepracuje na jediném případu. Navíc Miki teď nikam nemůže. Vždyť jsi viděl, jak na tom chudák je." Prohrábl jsem si vlasy.
„Snažím se, jak nejvíc můžu, a Miki to ví. Pracuju pro něj a pro ostatní hybridy. Ty nechápeš, jak bych pak vypadal před šéfem. Už tak mě nechtěl pustit do terénu. Určitě by mě nejradši viděl někde za stolem s papíry. Vidí mě jako toho slabého..." málem jsem se prořekl.
Zoufale se zatahám za vlasy. Hybrid u policie je problém i pro zaměstnavatele.
Mám jinou smlouvu než Fed. Jiné podmínky. Nezdá se to, ale hybridi jsou doopravdy znevýhodněni v mnoha ohledech.
„Musím do práce, Fede."

Oliver:

Spokojeně jsem vydechl, když mi na ramena dopadla teplá voda. Tiše jsem si broukal a vše jsem vypustil z hlavy. Z myšlenek mě vyrušily až hlasy těch dvou. Co dělají? 

Fed:

„Já to myslel, jako kdybys chtěl být s Mikem sám. Jelikož teď budeme hodně času trávit všichni čtyři dohromady... " povzdechnu si a položím mu ruce na ramena.
„Dal ti sám volno, tak toho využij, navíc Mike z toho bude tak do tří dnů venku, ne? A navíc bys měl být s ním. Sám jsi říkal, že je to pro něj těžké, všichni jsme to včera zjistili. A ty jsi jediný koho poslouchá. Teď tě potřebuje. " i on potřebuje volno a šéf to chápe. Navíc je na takovéto případy zákon o neschopnosti ve službě, vždyť byl v podstatě víc než dvanáct hodin omámený, takže zítra pracovat rozhodně nemůže.

Mike:

Už jen vyčerpaně ležím na zemi a třesu se zimnicí. Sám na sobě cítím, že znovu za chvilku usnu s tou pálkou v zadku.
Už chápu, proč Louis nesnáší být hybridem...

Louis:

„Nemůžu jen tak věřit tomu, že mě nechá na mé pozici. Ty to nemůžeš pochopit," zamumlám si pro sebe a poraženě otočím hlavu stranou.
„Fajn, zůstanu tady," řeknu jemně a sednu si zpět do křesla.
„Přijde ti, že Mikiho zanedbávám?" řeknu náhle.
Podle toho, co řekl, tak to tak znělo. Co když si to doopravdy myslí?Najednou se zarazím a rychle se zvednu.
Miki přestal sténat...
Co když je mu zle nebo podobně. Rychle vpadnu do pokoje a se smutkem v očích z něj vyndám tu pálku.
Být hybridem je něco strašného. Vezmu jeho tělíčko a uložím jej do postýlky.

Oliver:

Vylezu ze sprchy s ručníkem kolem pasu a napálím to rovnou do Feda.
„Co je, vole?" vypadne ze mě a trochu Feda odstrčím a snažím se zvednout ručník, co nyní leží na zemi, a já jsem tu před ním nahý. 

Fed:

„Uděláme si všichni úžasné prázdniny. " usměju se na něj.
„To si nemyslím, jen hodně pracuješ a já si nepamatuju, že bys mi vyprávěl o nějakém velkém výletě. Třeba do vedlejšího města jen tak na tu jejich výbornou pizzu..." chci ještě pokračovat, ale on vyběhne pryč asi k Mikemu.
Raději za ním nejdu, už jsem pochopil, že je to až moc intimní něco takového vidět.
Jdu po pár minutách za ním, ale po cestě se srazím s Oliverem.
„Promiň, vole, vypadá to, že Mike konečně usnul. " oznámím mu a mu zazáří oči.

Mike spí.

Louis:

Sednu si na stranu Mikiho postele a stále jej hladím.
Tu pálku jsem kopl pod postel.
Proč se tohle muselo dít mému bráškovi? Zrovna jemu?
Políbím jej na čelo a pomalu se vydám zpět k těm dvěma.
Dveře nechám odemknuté. Stejně budeme v jedné místnosti.
Vyšel jsem z pokoje a zaraženě jsem hleděl na ty dva. Oba drželi v ruce ručník a Oliver byl nahý.
Bodl mě osten žárlivosti.
„Co to děláte? " ozval jsem se nepříjemnou tóninou hlasu.
Měl jsem zůstat u Mikiho. Bůh ví, co spolu dělali před tím, když byli sami.

Oliver:

Cukl jsem sebou a rychle jsem si od Feda ručník převzal. Tak tohle je fakt trapný.
„Spadl mi ručník a Fed šel kolem a podal mi ho." Když jsem tuhle pravdu řekl nahlas, tak to znělo ještě debilněji než v mé hlavě.
Celá radost, že se Miki uklidnil, byla náhle pryč a zavládlo tu podivné napětí. 

Fed:

Podal jsem Oliverovi ručník a zrovna v tu chvíli se musel objevit Loui, jak to muselo vypadat...
„Je to, jak Oliver říká, zrovna jsem mu říkal, že jsi šel za Mikem. Nabídl se, že se oblékne a pokud spí, tak by ho mohl zkontrolovat, víš, kvůli tomu uspávadlu a taky toho předávkování." chytnu ho za ruku a podívám se mu do očí.
„Dáme společnou sprchu?" optám se Louiho a za ruku ho začnu tahat do koupelny.