Louis a Oliver: Tiktakbum

Federico a Mike: Já (Hanka124)

Fed:

Co jsme nemohli dělat v uličce, to zvládneme u Louise v pokoji.
Svlékáme se a při tom se nepřestáváme líbat, je to všechno tak intenzivní a rychlé.
Netrvá dlouho a oba dva jsme nazí a nadrženě se na sebe tiskneme.
„Louisi, kdepak máš tu svou krabici, určitě v ní je ta kouzelná malá lahvička, bez které by tě to mohlo bolet kotě. " podívám se na něj potom, co se vynadívám na jeho chvějící se dírku, nechci, aby ho to bolelo, se mnou to nesmí nikdy nikoho bolet.

Mike:

Nechci od nás z bytu, ale Oliver má pravdu, měli bychom nechat těm dvěma trošku soukromí. A taky nemám sílu na jakýkoli vzdor. Jen se snažím zůstat u Olivera v náručí.
On zatím zavolal taxíka a teď prý míříme směr jeho dům.
Cestu vůbec nevnímám, jen se křečovitě držím Oliho a snažím se nemyslet na ten chlad všude okolo a na tu bolest.

Louis:

„Já ji vyhodil," špitnu a snažím se na něj moc nezírat. Chtěl bych mu ukázat, že jsem opravdový kocour, ale stále na to nemám dost odvahy. Jsem celý rudý a i plně vzrušený.
„Ale Miki ji donesl zpátky, jak jinak by se k tomu dostal," zamumlu přiškrceným hlasem a lehnu si na záda.
„Použí sliny, mně to nevadí," pobídnu jej a víc od sebe roztáhnu nohy, což mě stojí opět dost sil, jelikož mi je trapně a přijdu si jako nějaká levná courá.
Nejhorší je, že i chci, aby mě tak ošukal. Nejdřív jemně a pak tvrdě. Jsem až moc zvrácený.
„No tak, Fede, už nechci čekat. Trocha bolesti mi neublíží," snažím se jej nějak přesvědčit, aby začal konečně něco dělat.

Oliver:

Své auto jsem tam nechal, nechtěl jsem nechávat Mikiho bez mé přítomnosti.
Taxík naštěstí dorazil rychle a i nás celkem rychle dovezl ke mně domů, kde jsem Mikimu okamžitě podal léky a uložil jsem jej do pokoje s postelí s nebesy, velkým stolem a skříní a hlavně s huňatým kobercem.
Lehl jsem si k němu a svlékl jsem si košili, aby mu bylo ještě větší teplo. Prášky začaly taky zabírat.
„Mám ti vyprávět pohádku, aby se ti lépe spalo?" zeptám se usínajícího Mika.

Fed:

Vyhodil? Kvůli mně? Ach, jo...
„Tak si ji pak od Mikiho vezmeme zpátky. " mrknu na něj a následně chvilku přemýšlíme, jak to udělat. „Řekni ááá..." široce se na něj usměju a strčím mu své prsty do pusy. „Pořádně je nasliň." sdělím mu a on mi je začne úchylně oblizovat, že už se to snad nedá vydržet.
„No, dost, to, to už stačí." vyhrknu nadrženě a rychlím pohybem do Louise zasunu jeden prst.
S potěšením zjistím, že je tak uvolněný, že ho můžu začít roztahovat třema prstama naráz.

Mike:

Ani nevím jak a jsem v nějaké posteli, zabalený v peřině a tulím se k Oliverovi.
Pořád je mi zima, ale bolest hlavy pomalu odeznívá a mně se chce strašně spát.
„Ano, prosím." špitnu a uvelebím se mu na odhaleném hrudníku. Zavřu oči a tiše poslouchám.

Louis:

„Ne, řekl jsi, že, že je to... Nechci to," zamumlal jsem zničeně a zajel jsem mu prsty do vlasů. Prsty, co mi strčil do pusy, důkladně olizuju a ani nad tím moc nepřemýšlím.
Ani moc dlouho nečekal a už jsem v sobě mohl cítit rovnou tři prsty. Zoufale jsem zakňučel. Tři prsty, byly zhruba stejná velikost, na jakou jsem byl celkem zvyklý, navíc pomohlo, že jsem byl stále mírně roztažený ze svého období, ale hlavní úděl na tom měl asi fakt, že jsem Fedovi věřil. Věděl jsem, že by mi nikdy neublížil. Nikdy.
Otřel se o můj svazek nervů a já táhle zamňoukal.
Vyděšeně jsem si přitiskl ruku k ústům, ze které se už linuly jen spokojené lidské steny.
Než stačil Fed něco říct, tak jsem jej políbil.
„Víš, že jsem s tebou dneska spát nechtěl? " zafuněl jsem mu do tváře a sám se proti jeho prstům začal vybízet.

Oliver:

„Tak tedy, žili byli..." vyprávěl jsem mu o Jeníčkovi a Mařence a poté pokračuji, Popelkou a Karkulkou. Miluju vyprávět pohádky a až pak si uvědomím, že už dávno spí.
Moc jsem se do toho zabral.
Čeho si ale okamžitě všimnu je narůstající erekce v jeho kalhotech. Vydám ze sebe přidušený povzdech a zajedu mu rukou do kalhot. Přece by ho to bolelo. Pomalu začnu rukou pohybovat. Díky práškům spí jako dudek a jen tak něco jej neprobere a já mu přece jen pomáhám. 

Fed:

Zatím mu dělám dobře prsty a on mňouknul? Ani se nestihnu zamyslet nad tím, co to znamená, protože mě začne líbat a vybízet se.
„Já vím, taky jsem to neměl v plánu." zaculím se na něj a vytáhnu z něj prsty.
„Chci, aby sis tuto chvíli pamatoval. " šeptnu mu do ucha a přirazím do něj až po kořen.
Nechám ho, aby si zvykl na mou "žížalku" a pak se v něm začnu pomalu pohybovat. 

Mike spí.

Louis:

Byli jsme moc nedočkaví a až moc rychlý. To, že to bylo moc brzy a jeho žížalka je pěkně macatá, jsem poznal ihned.
Bolestně jsem zakňučel a po tvářích se mi svezlo pár slz, které on okamžitě slíbal.
Pomalu jsem si zvykal na jeho velikost a dětským polibkem jsem mu dal najevo, že se může začít pohybovat. Hlasitě jsem oddechoval a prsty mu zatínal do zad. Postupné bolestné hekání se přeměnilo ve steny a já byl jako v nějakém oparu slasti. Stále si udržoval rychlé tempo a já jej kousal do krku.
Můj Federico.
Doopravdy se to teď děje?
Děje se to?

Oliver:

Se zájmem jsem si prohlížel pošpiněnou ruku a sám jsem pociťoval vzrušení.
„Sakra, Miki," vzdychl jsem a zajel jsem si čistou rukou do kalhot. Jsem zvrácený a vím to o sobě, ale co jsem měl dělat.
V zubech jsem svíral svůj ret, abych jej náhodou neprobudil a myšlenkami jsem byl jen u Mikiho spící a neposkvrněné tváře. 

Fed:

I na to, jaké hračky do sebe strká, tak se cítím jako ve svěráku a je to naprosto úžasné.
Oba dva vzdycháme a já si užívám, jak se Louis pode mnou kroutí.
„Lou..." zasténám jeho jméno a on se mi do krku zakousne tak pevně, jako před pár dny v nemocnici.
„Teď jsem na řadě já." vydechnu, když povolí stisk své čelisti, tak se s jeho krkem začnu mazlit já.
Mezitím mu začnu honit a přirážím ještě rychleji.
V tu chvíli, kdy cítím, že už se nám oběma blíží vrchol, tak mu krk olíznu a na to se do něj s chutí zakousnu.

Mike stále spí. :)

Louis:

„Fede, prosím. U-už... " během chvíle, kdy mě kousne, jakoby vše utichlo. Před sebou jsem měl jen jeho tvář, nebyl nikdo jiný než Federico a ani nikdo jiný už nebude.
Prakticky jsme se teď vlastně vzali. To opojení mohlo trvat hodinu, ale i pár sekund. Naprosto jsem nevnímal. Mé tělo bylo ve slastné agónii, ze které jsem se nehodlal jen tak probrat.
Ani jsem si neuvědomil, že jsem se udělal. Oči jsem měl křečovitě zavřené a sotva jsem zvládal dýchat.

Oliver:

Musel jsem jít do koupelny a dost jsem se za sebe i styděl. Ale nemohl jsem si pomoct! On byl tak...
Po vydatné koupeli jsme se vrátil, co mě ale vyděsilo byl fakt, že Miki tam neležel. Vyděšeně jsem vyjekl.
„Miki! Miki!" nemohl se z domu dostat, ale jestli se tu někde schovává...
No potěš pán bůh.

Fed:

Asi mám velkou představivost, ale přišlo mi, jako bychom se v okamžik našeho vyvrcholení a toho kousnutí spojili. Ale to je nejspíš jen má fantazie, která ale trvala dobrých patnáct minut.
Potom se oba svalíme vedle sebe na postel a celé to vydýcháváme.
Když se vzpamatuju, tak si Louise přitáhnu k sobě do objetí.
„Zajímavý, bylo to jen jedno kolo a my oba jsme naprosto vyřízení." pokusím se o smích a zabořím svou hlavu do jeho jemných vlasů.
„Myslím, že je čas spát a umyjeme se zítra ráno." dám mu pusu do vlasů a víc si ho k sobě přivinu.

Mike:

Vzbudil jsem se, uprostřed noci v cizí posteli a úplně sám. A něco mi říkalo, že tady není to, co potřebuju. Nebyl tu nikdo, nikdo kdo by mi mohl pomoct.
Jdu temnými chodbami toho obřího domu a netuším kam.
Je mi horko, až moc velké horko, takže ze sebe po cestě strhávám oblečení.
Děsí mě, že tu nikdo není. Nechci tu být sám, nechci.
Náhle za sebou uslyším kroky, kdo to? Co to? Bojím se, proto vlezu do prvních dveřích, které se mi povedou otevřít.
Ve dveřích je klíč, takže se honem zamknu.
V místnosti je tma a ticho a mnou náhle projede až příliš velká vlna tepla, až spadnu na zem.

Louis:

„To proto, že jsi mě kousnul," špitnu a jemně jej chytím za ruku.
„Miluju tě, Fede, už budeme jen spolu." Jen poslední silou vůle mám stále schovaná ouška i ocásek, které se však při mém vrcholu objevila. Naštěstí na tom byl Federico pravděpodobně stejně jako já, tak si ničeho nevšiml.
„Ale já bych se měl umýt teď," zamumlu, ale nedovedu vysvětlit proč.
Momentálně vím jen to, že se od Feda teď nemůžu vzdálit, prostě by to nešlo. Jsme spojení. Je můj životní partner. Potřebuju ho. Zatraceně moc ho potřebuju.
Více se na něj natisknu a unaveně zívnu.
„Zítra se pomilujeme v kuchyni, vždycky jsem to chtěl dělat v kuchyni," usměju se už z polospánku.

Oliver:

Běhám po domě jako blázen a nemůžu se zastavit. Musím toho ňoumu najít, než si ublíží.
Zkouším jednotlivé dveře, až narazím na jedny zavřené. Nikdy nezamykám. „Miki! To jsem já Oliver! Odemkni!" za dveřmi je slyšet šramot a hlavně kňourání. Sakra, sakra, sakra. Nenapadne mě nic jiného, než vyběhnout před dům a zkusit vlézt do místnosti oknem, což se mi, až na pár odřenin dokonce povede. Ihned zamířím k hromádce na zemi. „Zlatíčko moje," zaběduju a natisknu jej na sebe. 

Fed:

Mám zavřené oči a jen se tiše směju.„Jasně, všechno, co si jen budeš přát." špitnu a hned na to zívnu.
V kuchyni, pane bože, to bude tak vzrušující, vždyť tam bude moc každou chvíli přijít Mike. Už se na to těším.
Usnu s Louisem přilepeným ke svému hrudníku a je mi skvěle.

Mike:

Kroutím se na podlaze a někde z dálky slyším Oliho hlas. Chci za ním, potřebuju za ním, ale nemám sílu se zvednout a je tu všude takové vedro.
Z ničeho nic mě ale někdo přitiskne k sobě a já ihned začnu příct.
Hladí mě po hlavě, ale z nějakého důvodu se vyhýbá ouškům a to se mi nelíbí.
Ale jediné, co dokážu, je se k té osobě, která voní jako Oliver, zoufale tisknout.

Louis a Federico spí.

Oliver:

Nesmím jej teď nabudit. Musím ho uspat. Musí prostě spát a spát a já už se jej nemůžu dotýkat na citlivých místech.
„Miki, půjdeme si lehnout, ano?" zvednu se s ním, odemknu a pomalou chůzí mířím do ložnice.
„Jsi u mě doma, pamatuješ?" při cestě mi málem spadl, takže jsem jej musel chytit za zadeček a zavadil jsem tak i o ocásek a následně jsem hlavou šťouchl i do jeho oušek.
„Sakryš," procedil jsem mezi zuby, ale dál jsem statečně kráčel do ložnice.

Mike:

Nechám se nést asi zpátky do té postele.
Po cestě mě pořád dráždí, vím, že to nedělá schválně, ale mně přijde, že jo.„Oli...Prosím...Dotýkej se mě, ty víš, že to potřebuju. Ty víš, že potřebuju tebe... " kňourám.