Louis a Oliver: Tiktakbum

Federico a Mike: Já (Hanka124)

Mike:
"Naučí mě to?" utřu si slzy a nejistě se podívám na doktora.
Ten kývne a usměje se na mě.
Pak už se všichni rozloučíme a já s Louisem vyrážíme domů.
"Ale vždyť ty nejsi rád, když chodím s odhalenými oušky... a i tak to chci umět, chci být jako ty, Lou." tentokrát se nechám za ruku vést celou cestu, protože je mi smutno, navíc budu muset do vany...

Louis:
„Chci, abys byl v bezpečí, ale někde, kde ti nic nebude hrozit, se nemusíš skrývat." Líbí se mi, že jej mohu vést za ruku. Mike je pro mě všechno a nikdo pro mě nemůže znamenat víc. Ač jsem nechtěl, náš rozhovor nás zavedl až k zítřejšímu obědu.
„Ne, oblečení si vyberu sám," zakňučel jsem, i když jsem věděl, že proti němu nic nevzmůžu.
Mezitím jsme došli domů a já začal napouštět vanu. Budu tam muset vlézt s ním a taky jsem mu musel slíbit, že mu ukážu ocásek i ouška. Pro něj to ale udělám.
„Tak pojď, ouško!" 

Mike:
"A musím?" mňouknu nešťastně a přešlápnu mezi dveřmi do koupelny. "Tenhle doktor nesmrděl tolik jak ten dědula. Vlastně není vůbec potřeba se koupat." snažím se z toho vymluvit.
"Vlastně ti musím ještě vybrat to oblečení a sobě vlastně taky, takže, takže..."

Louis:
„Ale no tak, obléknu si, co mi vybereš, jednoduše budeš mít volnou ruku. " Vemlouval jsem mu. Nejspíš je to špatně, ale v jiných věcech jsem přísný. Nerozmazluju ho. Ne moc.
Chytil jsem jej do náruče a současně jsem mu kolem nohy obmotal svůj ocásek. Něžně jsem do něj poté strčil nosem.
„Už tak se myješ moc málo," odnesl jsem jej do koupelny, kde jsem nás zamkl. Hned na to jsem jej položil na zem.
„Šup do vody."

Mike:
"Já se myju víc než je zapotřebí." prsknu.
"Vždyť víš, že tam nechci." mrmlu si pod nos.
"Ale pak se budeme mazlit." spražím ho pohledem ještě předtím, než se prsty mé pravé nohy dotknou hladiny té tekutiny.

Louis:
„Budeme, "usmál jsem se na něj povzbudivě a pomohl jsem mu do vany.
Opatrně jsem mu nanesl šampón do vlasů. Pak jsem mu umyl ouška a nezapomněl jsem ani na ocásek. Všude bylo plno pěny a ona pěna alespoň zakryla hladinu vody. Zbytek těla si umyl sám a já už jej jen zabalil do ručníku s tím, že se osuší a já se mezitím vykoupu. Já se myl každý den, tudíž jsem byl hotový raz dva.
Osušil jsem se, navlékl jsem se do pyžama a oběma nám donesl hrneček s mlékem a k tomu jsem donesl sušenky.
Sedl jsem si na pohovku a můj ocásek se opět automaticky obmotal kolem jeho nohy. Uklidňovalo mě to. Bez zábran jsem zívl, protáhl se a mírně jsem nakrčil nos jako pokaždé. 

Mike:
Nesnáším vodu, vždycky mám tak těžký ocásek i ouška.
V pyžamech sedíme na pohovce a položím si Louiho hlavu do klína.
"Co budeme mít zítra na oběd?" zeptám se a mezitím ho hladím ve vlasech a po ouškách. Vím, že toto můžu jenom já.
Sehnu se k němu a začnu mu ouška pusinkovat.
"Nemáme ještě zmrzlinu?" dostal jsem na něco ještě chuť, a abych to dal Louimu najevo, začnu mu ouška jemně okusovat.

Louis:
„Lososa s kaší a meruňkovým kompotem, " sdělím mu vesele a vychutnávám si jeho péči. Z hrdla se mi line spokojené vrnění.
„Žádná zmrzlina, objednám nám pizzu. Nevečeřeli jsme ještě. Jakou bys chtěl?" zeptal jsem se, i když zbytečně. Bylo jasné, co si bude přát.
Mrskl jsem ocasem ze strany na stranu a ucho mi zacukalo na stranu. Netrvalo dlouho a sám jsem mu tuhle péči oplatil.
Olízl jsem mu tvář a nahmatal jsem telefon, abych objednal večeři.
Po objednávce jsem mu opět položil hlavu do klína.
„Co ve škole? " zajímal jsem se. Měli jsme dost peněz, takže jsem si mohl dovolit platit mu nejlepšího soukromého ve městě učitele.

Mike:
Miluju, když si spolu takhle hrajeme, je to báječné. Oba dva spokojeně vrníme a tiskneme se k sobě.
"Pan Wagner dnes nebyl ve své kůži, bolela ho hlava, tak odešel dřív, ale brali jsme Svatou říši římskou, logaritmy a sonety. Dal mi jedničku z matiky." pochlubím se mu a olíznu mu ouško.

Louis:
„Jsi můj šikula, " unaveně jsem zívnul. Z polospánku mě vyrušil až domovní zvonek, takže jsem se zvednul. Ocásek i uši byly už dávno pryč. Zaplatil jsem a pizzu jsem položil před hladového Mikeho.
„Hlavně ať ti není špatně," varoval jsem jej a sám jsem si kousek pizzy sroloval do ruličky a až pak začal kousat.
„Chutná ti? Mně přijde celkem slaná," vyplázl jsem jazyk, protože pizza celkem pálila.
„Za chvíli půjdeme spát, musím vstát brzy a začít s přípravou oběda a ty nám vybereš oblečení," určil jsem náplň na zítřejší ráno.
„Chceš spát se mnou v posteli? "

Mike:
"Rád Lou, moc rád." mumlu s plnou pusou.
Měl jsem takový hlad, že jsem snědl sám skoro celou tu tuňákovou pizzu.
Pak si vyčistíme zuby a zalezeme spolu pod peřinu.
"Těšíš se na zítra?" šeptnu mu do ucha.
"Já jo, bude losos, přijde ti kamarád a pan doktor mi snad pomůže s ouškama a ocáskem. Uděláme si jednu velkou párty." zahihňám se a přitulím se mu do náruče.

Louis:
„Jsem na zítřek zvědavý, " přiznal jsem. Těšil jsem se, ale současně jsem byl nervózní. Myšlenky se mi opět zatoulaly k Fedovi a jeho krásnému obličeji. Začervenal jsem se a víc jsem si na sebe natiskl bráškovo tělo.
„Jo, párty," zasmál jsem se už z polospánku.
Vzbudil mě budík. Rychle jsem jej vypl a Mikeho nechal spinkat. Sám jsem vykonal hygienu, nachystal jsem Mikemu snídani a poté jsem se už rovnou pustil do oběda.
Vše se už hezky smažilo a vařilo, když se přiloudal do kuchyně.
„Takže jsi mi už něco vybral? " znervózněl jsem. Najednou jsem to už nepovažoval za moc dobrý nápad.

Mike:
Když se ráno probudím, Louis je už vzhůru a vše připravuje v kuchyni. Měl bych mu pomoct, tak se došourám k jeho skříni a začnu se mu prohrabovat oblečením.
"To se mi nelíbí, a toto taky ne... a co je zas toto?..." vyhazuju kusy oblečení na zem a mračím se čím dál tím víc.
"Copak tu nic není?" mrmlu si pro sebe.
"Asi s ním budu muset jít nakoupit"....
Nakonec vyberu obtažené kalhoty a obeplou bílou košili.
Bude mu to moc slušet.
Do kuchyně mě dovede lahodná vůně mého lososa.
" Jo, vybral, ale půjdeš si to obléct až přijdou." usměju se a sednu si za stůl.
"Barmane, nalijte mi panáka polotučného mléka."

Louis:
Mrška ví, že bych se jinak šel převléknout, protože bych zpanikařil.
„No to jo, " uchechtnu se, ale i tak k němu pošlu sklenici, mléko ať si nalije sám.
„Za chvilku by měli dojít. Jídlo už bude taky," zamumlal jsem a nervózně jsem přešlápl. Nensášel jsem nedochvilnost a Fed v ní byl naopak naprosto děsný.
„A co si vezmeš ty? " podezíravě jsem se zadíval na svého brášku.

Federico:
Ráno se vzbudím v nějakém růžovém pokojíku a vedle mě leží nějaké černovlasé děvče.
Netuším, kdo to je, ani kde jsem, už zase.
Tiše se zvednu z postele, sesbírám své svršky a urychleně opouštím cizí byt. Po mě tam zůstala jen spokojená holka a lísteček se vzkazem, že to bylo úžasné, a že jí zavolám.
Podívám se na hodinky.
To už je tolik? Za půl hodiny mám být u Louise a já jsem dokonce v cizím městě.

Louis:
Nervózně přecházím po bytě. Už tu měli být, bude to studené. Naštvaně jsem si povzdechl a vydal jsem se do ložnice s tím, že se obleču.
„Miku! To si nemůžu vzít! Je to moc těsné! " nosil jsem volné věci, tohle jsem ani netušil, že mám.
Chtěl jsem to zase sundat, ale v tom se ozval zvonek a já nahlas zaklel. Nechal jsem to tak, jen jsem si pročísl vlasy.
„Otevřu!" pozdě. Jen jsem slyšel, že se otevřely dveře. Co jsem mu přece říkal? 

Mike:
Už čekáme hodinu a nikdo nikde, je mi Louise líto. Prvně jsem se ho snažil rozveselit tím, že si budeme házet s balónkem, jak to má rád, ale nepomohlo to.
Když někdo zazvoní, okamžitě přiběhnu ke dveřím a bez rozmyslu je otevřu.
"Federico! Kde jsi tak dlouho?! Kvůli tobě nám vychladlo jídlo. Tak dobrý jídlo..." povzdechnu si a ustoupím ode dveří, aby mohl vejít, ale on místo toho stojí a kouká za mě. Cítím, že tam stojí Lou.
"A dobrý den, promiňte, nevšimnul jsem si vás." pozdravím pana doktora, který zpoza Feda vystrčí hlavu.

Oliver:
Šel jsem pozdě a to mě dost mrzelo a štvalo. Hloupá zácpa, kromě toho přede mnou jel jakýsi kretén a pořád brzdil.
Když jsem konečně zaparkoval, tak jsem rychle vystoupil a málem se srazil s dalším blbcem. Pořád jsem dnes potkával jen blbce.
Navíc mě ten blbec pronásledoval až k onomu bytu a to bylo něco, co se mi taky nelíbilo.
„Ahoj, Mikei, " usmál jsem se na kocourka o procpal jsem se skrz toho blonďatého blba dovnitř. Jemně jsem Mikeho pohladil po vláscích a jeho bratrovi jsem podal ruku.
„Moc se omlouvám. Ve městě byla zácpa, snad se moc nezlobíte." Jen zavrtěl hlavou a pomalu se rozešel asi do kuchyně. Pohled mi na chvilku sjel na jeho zadek. Akorát do ruky, alespoň něco mají s bratrem společné. Byl dnes oblečen více přitažlivě ale stále nebyl můj typ. Opět jsem se zadíval na Mika.
Zlatíčko malé a nevinné.