Dnes je 100. výročí republiky. Jak všichni víme, tak před sto lety (28.10.1918) vznikla Československá republika, za kterou se zasloužil T.G. Masaryk, vojáci, legionáři, kteří za nás bojivali ve válce a mnoho dalších. Vzdejme jim úctu a děkujeme, že nám pomohli dostat se až do tohoto věku.
Jděte se podívat na některé z mnoha akcí, které se k tomuto výročí konají po celé republice, nebo si alespoň zapněte televizi. Bude a je tam spousta přímých přenosů z těchto akcí nebo zajímavé dokumenty o dni 28.10. 1918, o prvním prezidentovi T.M.G. a mnoho dalšího.
Dnešek je významný den, tak ho řádně oslavme!

Louis a Oliver: Tiktakbum

Federico a Mike: Já (Hanka124)

Louis:

„Před jinýma?" zemumlám, ale dojdu se teda obléknout. Vezmu si obyčejné tričko a tepláky.
„Rande?" zeptám se, když se vrátím a opět celý zrudnu.
„Kam bys chtěl jít ty? Rád přece chodíš do toho jednoho klubu, ne? " sklopil jsem pohled k zemi a následně jsem se usmál od ucha k uchu. Tak přeci jen...

Oliver:

„Zlatíčko, takhle si ale ubližuješ zase. Nikdy jsi neměl takovýto problém?" to by bylo dost nepravděpodobné. Navíc byl zvědavý a strčil do sebe obrovský vibrátor. Trdlo nadržené.
„Louis chtěl, ať ti pomůžu, dovolíš mi to? Nemusím se tě ani dotýkat, jen ti budu říkat, co máš udělat, aby alespoň jedno přestalo bolet."
Jde vidět, že mu stojí a pak je tu ta věc, že mě bude poslouchat.
„Pak ulevím zadečku, ano? Věř mi."

Fed:

"Ano, rande." zasměju se a zamyslím se.
"Ale já zas vím, že ty na taková místa nechodíš rád." zvednu mu bradu, aby se na mě díval.
"Co se jít někam projít? To ty rád, ne?" doufám, že se tentokrát nic nepokazí. Nerad bych ho znovu zklamal.

Mike:

"Co mám teda dělat?" ono to bolí, oboje bolí. Stáhne ze mě peřinu a začne mi rukou ve vzduchu ukazovat, co mám dělat.

Louis:

Má jediné štěstí, že jsem si sedl, jinak by mi bradu zvedl těžko.
„Půjdeme do klubu a pak se projdeme," rozhodl jsem a zůstal jsem na něj koukat. Cítil jsem, že zase rudnu, ale nedovolil jsem si odvrátit zrak nebo jakkoli jinak přerušit tento kontakt. Nakonec jsem to ale nevydržel.
„Rád chytáš lidi za bradu?" postavil jsem se. Nebude to se mnou mít jen tak, na to ať zapomene. Využil jsem své výšky a tentokrát jsem mu vzal mezi prsty bradu já a laškovně jsem se usmál.

Oliver:

„Rozumíš? Jen... Kde je ta Louisova krabice?" Ukázal mi ji a já tam našel lubrikant, který jsem mu vymáčkl do ruky. „Aby to nedřelo a bylo to jen a jen příjemné," vysvětlil jsem.
„Tak... Do toho a tak zavři oči, když se stydíš. Musím kontrolovat, aby sis neublížil, " uculil jsem se a pohladil jej po ocásku.

Fed:

"Dobře, jak si přeješ." usměju se a nechám si zvednout bradu.
"Jen když chci, aby se na mě dotyčný díval a bral mě vážně." oznámím mu a mám nutkání zdolat těch pár centimetrů, které jsou mezi námi a políbit ho.
"Ehm...takže večer, třeba v pět? Vyzvednu tě tu, domluveno?" odtáhnu se od něj dál a snažím se vzpamatovat.
Nesmíš se chovat jak blbec, blbče!
"Chceš zatím pomoc s přípravou oběda, nebo mě odtud vyhodíš s tím, že se uvidíme večer?" pozvednu obočí a pořádně se napiju, abych se dostal zpět do své kůže.

Mike:

Snažím se si vyhonit, teda tak to nazval Oliver. Ten gel si rozetřu po dlaních a pak ho nanesu i na svůj penis. Studí to. Snažím se napodobovat Oliverovy pohyby. Má pravdu, je to celkem příjemné. Říká, abych zrychlil pohyby. Mám zavřené oči a dělám, co říká.

Louis:

„Najíme se všichni spolu a pak se teda uvidíme večer," sklopím zrak opět stranou a rozejdu se k plotně.
„Neměl bych je zkontrolovat?" zarazím se, ale pak se rozhodnu navléknout na sebe svou zástěru. „Takže jestli se něco stane, je to tvá vina," pohrozím mu a věnuji se vaření.
Jenže Federico mě stále rozptyluje a já se musím každou chvilku něčemu smát.

Oliver:

„Je to dobré?" zachraptím a on zakýve hlavičkou. Kouše si ret a tiše sténá. Pořád mu to ale nejde tak, jak bych si představoval já a i on.
„Napadá mě jeden způsob... Ale nesměl bys to říct nikomu, protože bych skončil dost špatně," uchechtnu se a pohladím jej po tváři.
„Nebude to ani trochu bolet a budeš hotový během chvilky, ale je to na tobě. Do ničeho tě nenutím, jo?" 

Fed:

"Co by se mohlo stát? Kdyby se něco dělo, tak to uslyšíš, ne? Vždyť slyšíš jako rys." mrknu na něj a půjčím si Mikiho zástěru. Vaříme a já sem tam prohodím nějaký vtip nebo poznámku a on se rozesměje. Krásně se směje.
Oběd nám roste před očima, brambory se vaří, kuře se peče, teď už zbývá jen čekat.

Mike:

"Je, je..." sténám tiše. Koušu si ret a ne a ne, stále nepřichází ono uvolnění, které Oliver tak sliboval.
"Co by bylo špatně? Jak bys mi mohl pomoct, aby, aby to nebolelo." chci, aby mě to nebolelo, takhle a hůř budu trpět každý měsíc jeden celý týden. Bude to nesnesitelné, nechci, aby to tak bylo.

Louis:

„Počkej," vyjeknu a setřu mu omáčku z pusy.
„Jsi fakt prasisko," uchechtnu se a následně si sednu na gauč a Fed hned vedle mě.
„Pustíme si něco? Pořád se díváš na ty nekonečné telenovely?" uchechtnu se posměšně a dloubnu do něj loktem. Následně se začneme kočkovat a já mám hrozné nutkání jej začít kousat. To ale nemohu.

Oliver:

„Podívej, takhle." Přesunu se nad něj. Prostě to risknu. Popřípadě mě zítra najdou v popelnici, ale život je risk. Nejdříve jsem jej políbil na špičku a poté jsem po ní začal kmitat jazykem. „Musíš být ale potichu," upozornil jsem jej, než jsem mu začal rychle kouřit. 

Fed:

Utře mi omáčku okolo pusy a já si připadám, jako bychom byli manželé, co brzy oslaví stříbrnou svatbu.
Potom se přesuneme na gauč, ale místo koukání na televizi se začneme lechtat, tak moc až skončíme na zemi.
On leží na zemi na zádech a já mu sedím na bříšek.
"Vyhrál jsem." škodolibě se mu vysměju do obličeje. Nakloním se nad něj a on mě kousne do nosu.
"Ty mě nějak rád koušeš, ne?"

Mike:

Stále mám zavřené oči, nevím, co se děje, ale je to ještě příjemnější. To si můj penis strčil do pusy? Nebo co? Vzdychám, je to tak dobré, celý se z toho klepu, cítím, jakoby mi hořel podbříšek. Je to stále silnější, je to tak intenzivní, že to snad nevydržím. A pak to přijde, výbuch, exploze, celé to se mnou otřese.

Louis:

Nešlo odolat. Přímo říkal, že si chce hrát a já si nemohl pomoct. Místo odpovědi jsem jej opět kousl. Možná jsem chtěl, aby na to konečně přišel. Odtáhl jsem se až ve chvíli, kdy jsem zoubky zavadil o jeho krk.
„Promiň, " pokusil jsem si zakrýt tvář a dostat se z pod něj.
„Fede, slez ze mě," zavrtěl jsem se a šťouchl jsem jej do hrudi.

Oliver:

Úplně se na mě sesypal. Objal jsem jej a utřel jsem si ústa.
„Tak jaké to bylo? " vypadal spokojeně a ještě o něco víc neodolatelně. Proč je tak dokonalý... jsem první, kdo ho takto vidí, došlo mi a srdce se mi vzrušením rozbušilo.
„A teď ti ošetřím ten zadeček, šup," pobídl jsem jej a jemně jsem jej přetočil. „Ták... " promnul jsem mu půlky.
„Musíme to nechat odpočívat, mazat a chladit. Zítra si ale myslím, že by to už tak bolet nemělo." Povzbudivě jsem se usmál. 

Fed:

"Až mi řekneš, co má znamenat ten velký kousanec na mém krku. Víš, všichni z toho byli strašně rozčarovaní a Mike se dokonce hihňal jako nějaká puberťačka. Chytls nějaké hybridí móresy od brášky? Nebo co?" olíznu si koutek úst, do kterého mě asi dvakrát kousl.
"Mám pocit, že to bude znamenat něco o nehynoucí lásce." sebevědomě mu šeptnu do ouška.
"Mám pravdu, že?"

Mike:

Udělal jsem se a ani nevím jak, ale měl jsem pocit, že se náhle nemůžu hýbat. Nějak mě to vyčerpalo. Nechám se od něj obejmout a ještě se k němu přitulím.
"Dě-děkuju." mňouknu celý rudý a nechám se převrátit na břicho. Pomačká mi zadek a já bolestivě vydechnu. Vezme si do ruky tu mastičku od Louiho a pomocí dvou prstů mi ji nanese na dírku. Pak sebou vylekaně cuknu, protože do mě strčí prsty. Prsty!

Louis:

„Co? Ne to... Proč si to nevygooglíš? Byl jsem zmatený, myslel jsem... Nemyslel jsem." Konečně jej ze sebe setřesu a celý rudý se posadím na gauč.
„Měl jsem horečky, nemůžeš se mi divit." Začenichal jsem.
„Jídlo! " došlo mi a okamžitě jsem se rozeběhl do kuchyně.
„Je to spálené," zanaříkal jsem a prohrábl jsem si vlasy. Co budeme jíst?

Oliver:

„Nevrť se, musím to nanést i zevnitř." Tohle byla pravda a skutečně jsem zrovna v tomhle nenacházel zalíbení. Tohle už byla jen a pouze práce.
„Tak, " odtáhl jsem a trochu jsem se zamračil.
„Co to smrdí? Nespálilo se něco? " dál jsem se mračil a hned na to jsem si prohrábl vlasy.
„Měli bychom za nimi jít." Natáhl jsem mu kalhoty a vzal jej do náruče. „Určitě něco kuchtili."

Fed:

"Dobře, tentokrát bych mohl, co?" zašklebím se na něj.
"Ale stejně si myslím, že mám pravdu." vypláznu na něj jazyk, ale pak taky ucítím spáleninu. Doběhneme do kuchyně, kde zjistíme, že kuře je nepoživatelné a brambory rozvařené.
"Co si objednat pizzu?" navrhnu omluvně.

Mike:

Je to divné, ty prsty v mém pozadí. Ale musí se mu nechat, že to udělal rychle a vůbec to nebolelo, jak jsem z prvu čekal. Potom mi ještě pomůže do kalhot a odnese do kuchyně, kde Louis zoufale kouká na pekáč se spáleným kuřetem a Federico větrá, aby to tu tolik nesmrdělo.
"Co se stalo? Vždyť tys ještě nikdy nic nespálil, Lou." podivím se a Louis se zahanbeně koukne do země. Pak si ale všimne pro něj velmi nepřijatelné věci a přesune mě z Oliverovi náruče do své. Přičichne ke mě a začne na Olivera prskat.

Louis:

„Pizzu? Nic jiného nám nezbyde, " povzdechl jsem si a poté můj pohled spočinul na Mikim a Oliverovi.
„Co to..." Vezmu si Mikiho do náruče a přičichnu k němu.
„Co jsi s ním dělal?! " vyjedu na Olivera. Je cítit jako on a je i zpocený. „Co ti udělal Miki, řekni mi to." Zle se na Olivera dívám a jen tak tak se na něj nevrhnu. Měl jsem za nimi jít, co když mu ublížil?

Oliver:

Nesnáším vzteklé kočky a Louis je toho příkladem. Dobře, sice je oprávněně naštvaný, ale přece ani neví, co jsme tam spolu dělali? Mezitím, co kontroluje Mika se přimotám k Federicovi, který po mně vrhá zvídavé pohledy
„Vykouřil jsem mu, "řeknu, jak nejtišeji můžu.
„Co ty? Sáhl sis aspoň na tričko?" zasměju se a trošku do něj šťouchnu. 

Fed:

Sleduju scénu před sebou, a když ke mně Oliver dojde, vyvalím oči. Cože? Jak? Kdy?
„Pokud sis nevšiml, když jsi přišel, tak tu pobíhal jen v trenkách. Takže sáhl jsem si bez trička." ale o proti němu si připadám jako lempl.
Ale chudák Louis, vypadá, že brzy zešílí.
„Lou, klid? Vždyť se nic nestalo, choval se jen jako doktor, pomohl mu, aby ho to nebolelo. Není proč se čertit, copak je Mike zraněný? Není, takže klídek, uklidni se." obejmu Louise kolem ramen.
„Mike, dělal ti Oliver něco, co jsi nechtěl, nebo se ti nelíbilo?" zeptám se tentokrát Mikeho, protože Louis ztuhl.
Mike jen s malým úsměvem zavrtí hlavou.
„Vidíš, není potřeba, abys jako nějaká naštvaná kočičí máma vynesl Olivera v zubech."

Mike:

„Nic mi neudělal, pomohl mi." podívám se na Olivera, říkal, že to nikomu nesmím říct...
„Já, jak si mi dal ten led, víš, já, já se nějak vzrušil a a postavilo se to..." s jsem zase celý rudý a koukám jen do Louiho hrudi.
„Já nevěděl, co s tím, ještě se mi to nestalo, taky mě to bolelo...A pak byl náhle v pokojíčku Oliver. Říkal, že mi pomůže. A pomohl...Ehm...vytáhl z krabice jednu tu velkou hračku a gel. Na té hračce mi ukázal, co mám dělat rukou. Potom mi dal na ruce ten gél a já to zkusil sám a on se otočil ke dveřím. Jako džentleman, jak to říkáš, Lou. A pak jsem si pomohl a pak mi Oliver namazal zadeček tou mastičkou. Konec příběhu." vysvětlím Louimu a skousnu si ret. Po chvilce k nám, teda k Louisovi, přistoupí Fed a začne Louiho uklidňovat.
Oliver jen tak stojí před námi a mrkne na mě.
„Já si dám velkou tuňákovou pizzu!"