Louis a Oliver: Tiktakbum

Federico a Mike: Já (Hanka124)

Louis:

„Najdeš," zašeptám a následně usnu. Jak by si on nemohl nikoho najít?Probudil mě zvonek a tak jsem se automaticky vydal ke dveřím. Zmateně koukám na příchozí osobu. Sestřenka Mona. Promnu si spánky a mírně překvapeně vydechnu.
„Co ty tu?" do bytu ji nepustím. Je taky hybridka a živí se jako šlapka.
To, co mě ale děsí, že vypadá jako ženská verze mě a Mika dohromady. Je hezká, to nelze popřít, ale její způsob života?
„Jen potřebuju trochu peněz, Lou, jen trochu." Vecpe se do bytu a nevadí jí, že mám jen boxerky.
Nejrychlejší cesta, jak se jí zbavit, bude dát jí peníze.
Proto jsem se rozešel pro peněženku, mezitím se však opět ozval zvonek a já uslyšel Federicův hlas. On doopravdy přišel? Proč? 

Fed:

Přes noc se potuluju městem. Nevím, co mám dělat. Mrzí mě to, to, co si o mně myslí.
Konečně vím, že mě má rád, a konečně jsem se rozhodl s tím něco dělat a ono se to tak posralo.
Možná, kdybych nebyl takovej debil... Někdy nad raném se vrátím k sobě do bytu. Ještě se na pár hodin natáhnu a pak mě čeká sprcha a zastávka v květinářství pro jednu malou bílou růži.
Potom se vydám k Louisovi a Mikemu domů, kde na mě čeká překvapení. Mezi dveřmi na mě nečeká Louis, ale jeho děsně milá sestřenka Mona. Párkrát jsme se potkali, má oči jako Louis a barvu vlasů jako Mike. Ihned jsem poznal, že je s nimi do rodiny, dokonce je hybrid jako Mike.
„Čau Mono, je doma Louis? "
„Ale, ale Fedoušku, stále mi odoláváš nebo si už necháš říct?" ten přeslazený úsměv.
„Jaksi v poslední dobu kopu za jinačí tým." zašklebím se na ni a ona na mě.

Mike:

 Dlouho se nic nedělo, byly slyšet jen hlasy. Myslím, že to je Mona a Federico.
Fed se opravdu vrátil, určitě se udobří a všechno bude v pořádku. Překulím se na posteli a bolestivě zaskuhrám.

Louis:

Zase spolu budou flirtovat? Došel jsem k nim a Moně jsem dal nějaké peníze jako vždycky.
Pak jsem pohlédl na Federica a došlo mi, že jsem vlastně jen v těch boxerkách. Zrudl jsem, ale hned na to jsem se vzpamatoval.
„Kde je Miki? " zavrněla Mona a já se zamračil.
„Spí, není mu moc dobře," snažil jsem se vyhýbat Fedovu pohledu, ale nešlo to. K tomu měl kytku. Pro mě?
Stále jsem ho nechápal. Nechápal jsem ten náhlý zájem.
„Pusť mě za ním, "poručila ale já se ani o kousek nepohl.
„Zapomeň a vypadni z našeho bytu. Moc dobře vím, že jsi minule vzala tu vázu," prskl jsem navztekaně a objal jsem se pažemi kolem břicha. 

Fed:

Přišel jen v trenýrkách a tak moc mu to seklo, proč se neodhaluje častěji?Koukám na něj a Mona se rozesměje.„Dávej pozor, ať ti něco nevlítne do pusy. A Mike je nemocný? Copak mu je? Už jsi s ním byl u doktora?" začne se Mona zajímat.
„Mám zavolat Oliverovi? Určitě by se na Mikeho podíval." nabídnu se, ale Louis začne zběsile kroutit hlavou.„Proč ne? Co se stalo?" proč nechce vzít Mikeho k doktorovi, když je to s ním tak špatný, že k němu nikoho nepustí.

Mike:

Skuhrám bolestí a převaluju se na posteli, nevím, jak té bolesti ulevit.„Louisi! Lou!" volám na bráchu, ale nic se neděje.
Tak se začnu zvedat, ale mám pocit, že nedám nohy k sobě a pokud jo, tak umřu strašnou bolestí.

Louis:

„Ne, tohle zvládneme sami. Nezemře z toho," snažím se nějak vybruslit z téhle nepříjemné situace.
Už jsem se je chystal oba zase odbýt, ale vyrušilo mě volání mého jména. „Miki!" vyjekl jsem a rozeběhl jsem se k němu. Rychle jsem jej vzal do náruče.
„Nesmíš se teď moc hýbat, ano? Musíš být opatrný a v klidu. Zase ti to namažu a..." setkám se s pohledem Mony. Tvářila se divně a po Mikiho slovech se na mě znuseně koukla.
„Tys ojel vlastního bratra? Vy dva... Vždy jste byli... Využíváš ho?" byla zmatená a já taky. Nedocházelo mi to. Ani jsem si nemohl představit sebe a Mika při sexu. To by bylo zvrácené a hrozné...
Taky sem nahlédl Federico a já si Mika natiskl na sebe. Snad tomu nevěří, ne? 

Fed:

Nechápu, co se stalo, zase, to se mi stává nějak často...
„Mike, co se stalo? Co tě bolí?" zeptám se starostlivě a pohladím ho po hlavičce.
„Cože?" řeknu vyjeveně a nechápavě se podívám na Louise.
„No, Mono, asi je čas jít, kluci ti pak někdy zavolají." vyprovodím ji radši ven.
„Jsi úchyl Louisi! A měl by ses stydět! Zneužívat malé dítě, navíc bratra! A mně budeš pořád kázat o morálce, ty hovado!" křičí a já jí musím zabouchnout dveře před nosem.
Potom se vrátím k těm dvěma, kteří jsou teď na gauči v obyváku.
„Tak co se stalo?" zeptám se a Louis s rudými tvářemi mi vše vysvětlí.
„To se natrhl nebo tak něco, vždyť normálně to až tak moc nebolí, nebo to mají hybridi jinak?"

Mike:

Přitulím se k Louimu do náruče a plaču.
„A co led? Jde použít led, jako na chlazení?" mumlu mu do ramene.„Bolí mě zadek, neměl jsem nic takového zkoušet... " odpovím Fedovi a podívám se na bílou růži, kterou drží v ruce. Přišel se omluvit? Bude to dobré...
Mona začne křičet a já si zacpu uši rukama.
„Lou... proč to pořád tak bolí? Je to tím, žes říkal, že to bylo moc velký nebo čím? " já to vážně nechápu.
Sedne si se mnou na gauč a různě mě hladí, aby mě přivedl na jiné myšlenky.

Louis:

Musel jsem to Federicovi říct. Nemohl si o mně přece myslet, že jsem nějaký pedofil. A Mona...
Co když na mě pošle sociálku...
Černé myšlenky mi okamžitě zaplavily mysl a já byl v koncích. Ale Fed se mě zastal ne? Nebo... Spíš ji vyhodil z bytu, ale to stačí. Je pryč. Hladil jsem Mikiho.
„Zkoušel do sebe narvat jeden z těch největších, nevím proč to udělal, "zamumlal jsem zoufale směrem k Fedovi.
„To by bolelo každého."Když se mi Miki zase rozpláče na klíně, tak dojdu pro ten led. Bojím se o něj, ale nechci, aby to třeba Oliver věděl, tohle je osobní. Nejspíš nám ale nic jiného nezbyde.
„Tady je ten led, "slabounce se pousměju. 

Fed:

Jak Mika mohlo něco takového vůbec napadnout? To mu nikdo nevysvětlil, jak to funguje? Jen nad tím kroutím hlavou.
„To je mi líto, ale nemůže to mít něco společného s tím obdobím, o kterém Oliver mluvil? Jak se to vůbec pozná, jako to, že to na hybrida leze?" zeptám se zvědavě.
Mike jen tak poléhavá s ledem v ruce.„Ty se stydíš, viď, ty nezbedný kocoure? Tak já půjdu zatím do kuchyně, jo?" pohladím Mika po hlavě a zvednu se.
Alespoň najdu vázu pro tu růži.
Za nedlouho za mnou do kuchyně přijde Louis s tím, že zanesl Mikeho do pokoje, dal mu prášek na bolest a pustil mu film.
„No, snad se mu uleví, ale pokud ne, měl bys zavolat Oliverovi, jen bůh ví, co si ten prďola mohl udělat." pohladím ho po svěsených ramenech a šoupnu k němu svůj dárek ve váze.„Promiň, za ten včerejšek, choval jsem se jako idiot, neměl jsem na tebe křičet." podívám se mu do očí, ale on se zrak stočí jinam.

Mike:

Přece si tam ten led nebudu strkat před Federicem, to by bylo trapný, hodně trapný.
Na jeho návrh jen přikývnu, a když za mnou přijde Loui, poprosím ho, jestli by mě nepřenesl ke mně do pokoje. Dal mi ještě prášek a pak se zaváháním odešel.
Myslím, že tentokrát neváhal jen kvůli tomu, že mě tu nechá samotného a já si něco provedu, ale i kvůli Fedovi. Bojí se s ním být sám?
Z uvažování mě zase vytrhne bolest a já ze sebe strhnu s kňučením boxerky.
Položím si prvně led na zadek, ale nestačí mi to. Hlasitě polknu a vydělám ze sáčku s ledem jednu kostičku.
Ruka se mi třese, jak se s ní blížím ke své bolavé dírce. Opatrně si ji kostkou potřu a pak si ji strčím dovnitř. Jsem strašně moc roztažený od večera. Otřesu se náhlým chladem a přidám si do sebe další a další kostičky. Příjemně to chladí. Slastně vydechnu a trošku se leknu toho, že se mi z toho příjemného pocitu postavil. Co teď s tím?

Louis:

Nedovedu se na něj dívat. Jak bych mohl?
„Taky se omlouvám, jen... Bylo to prostě moc náhlé." Zadíval jsem se na růži.
„Děkuju, je doopravdy nádherná," usmíval jsem se a hned na to jsem se rozešel k ledničce, před ní ležela jeho piva. Jedno jsem mu podal a zbytek jsem začal skládat zpět. Bylo mi trapně a k tomu se na mě upřeně díval.
„Myslel jsi to doopravdy vážně?" odhodlal jsem se zeptat. Ruce se mi mírně třásly a netušil jsem, co mám dělat s očima. Vysvobodil mě domovní zvonek. Rychle jsem se vydal otevřít. Utíkal jsem před Federicem a nemohl jsem to nijak zastavit. „Olivere?" pustím jej dovnitř a on se okamžitě začne rozhlížet po Mikim. Než stačím, cokoliv říct, tak ho Fed pošle do Mikiho pokoje a já s ním opět osamním. Nervózně polknu.
„Ta večeře byla ale doopravdy vynikající."

Oliver:

Federico se mě šikovně zbavil a současně mi i pomohl. Spokojeně jsem zaklepal na Mikiho dveře a čekal, než se ozve vyzvání, abych vstoupil. Prý mu není dobře, či co. Celou cestu jsem sem spěchal a on je nemocný? To snad ne...
Vstoupil jsem dovnitř a okamžitě jsem za sebou zavřel.
„Kotě, co to vyvádíš? " zeptal jsem se se zájmem a sedl jsem si k němu na postel. On se schoval pod peřinu, ale to, co jsem viděl mi bohatě stačilo k tomu, abych pochopil, co tam dělá. „Bolí to? Nechceš pomoct?"

Fed:

Usmíval jsem se a s pivem v ruce jsem si prohlížel jeho holou hruď.
„Co myslíš? Třeba to druhé rande? Už víš, kam a kdy bys chtěl vyrazit?" mrknu na něj, ale on už běží otevřít dveře.
"Čau Olivere, Mikemu není dobře, asi by ses na něj jako doktor měl podívat." mrknu na něj z poza Louise a nasměřuju ho k Mikemu.
"Díky, jsem rád, že ti chutnalo. To byl účel." zasměju se mu u ucha.
"A asi by ses měl oblíct, jako ne, že by mi to vadilo, ale vystavovat se takhle před jinými? Tak to už se mi nelíbí vůbec." 

Mike:

Ehm...
Nikdy jsem to nedělal, nevím jak, bojím se, že si zase nějak ublížím. Nevím, co s tím dělat, tak jen tak ležím na zádech, když v tom se otevřou dveře a v nich stojí Oliver.
"Co, co? Co tady děláš?" špitnu a zabalím se s bolestivým zakňučením do peřiny.
"Já nepotřebuju pomoct, nevím o čem mluvíš..." zamumlám nešťastně.
"Já už nic dělat nebudu, včera jsem něco zkusil z Louisovi krabice a pořád mě to strašně moc bolí." zamňoukám plačtivě, když si ke mně sedne na postel a o kousíček mi posune zadek, aby se vlezl. Bolí to a to jsem to ochladil, ale teď mi k tomu narostl nový problém, který je už taky hodně nepříjemný.