Louis a Oliver: Tiktakbum

Federico a Mike: Já (Hanka124)

U Louise a Federica

Louis:

To je nesmysl. Je to nesmysl. Není možné, aby mě měl rád. Pokud si to dobře pamatuju, tak jsem mu nedal absolutně žádný důvod k podezření.
Chystal jsem se protestovat, že se najíme dohromady, ale jakmile Federico zmínil ty kousance, tak zmlknu. Nedošlo mi to. Odvrátím tvář. Nedošlo mi to a teď před ním vypadám jako ještě větší pitomec.
Usedl jsem ke stolu a nervózně jsem si kousal ret.
„Děkuju," ozval jsem se, když se přede mnou objevil talíř s jídlem. Dokonce nalil i víno.
„Je to vynikající," pochvalně jsem se usmál a začal jsem po přípitku jíst. „Vím, že Mikiho modřiny nemůžeš, nemusel ses s tím otravovat. Teď jsi mohl obšťastňovat nějakou tu svou známost a ne se tu se mnou otravovat." I když s tím kousancem moc u hybridů nepochodíš, ozval se v mém nitru zlovolný hlásek, ale to už jsem se rychle okřikl a pokračoval jsem v jídle. 

Fed:

Zdá se mi to nebo se z mého nejlepší kamaráda a policisty stala taková nesmělá citlivá bytost?
Nikdy jsem si nevšimnul, že by se tak choval.
„Není vůbec zač a řeknu ti tajemství. Já vlastně vařím celkem rád." zvláště tobě a Mikemu.
„Ale nikomu to neříkej." řeknu tiše a on se rozesměje.
Potom ale zvážním.
„Ne, je to má vina, vždyť jsem policista, měl bych reagovat rychleji." Navíc ani nevíš, co se stalo cestou z nemocnice v tramvaji...
„Navíc, já tu s tebou jsem rád. A už mě tak neděs. Prvně nás malém vybouráš a pak málem umřeš na ztrátu a otravu krve. Vypadal jsi vážně strašně. " ruka mi cuká k té jeho, pohladil bych ho po ruce, ale včas se zarazím a natáhnu se pro svou sklenici vína.

Louis:

„Takže odejdeš od policie a otevřeš si restauraci? Víš ale, že tam nemůžeš podávat jen jedno jediné jídlo?" dál se směju a pak se konečně uklidním.
„Ty jsi celý takový zpomalený, to už všichni víme," popíchnu ho. Vždy to tak dělám, když jsem nervózní. Jednoduše do něj rýpu a on začne v okamžiku rýpat do mě a já jsem v klidu, protože to kamarádi dělají.
„Ale teď už vypadám líp, ne?" uculím se a rychle si strčím sousto do pusy, protože mi málem spadlo z vidličky.
Koutkem oka zaznamenám jakýsi pohyb, ale on si jen vzal skleničku vína.
„A tak povídej. Kolik jsi jich stihl ohnout, když jsem byl mimo? Doufám, že Mike byl všemu ušetřen," mírně se zamračím. Ani nechápu, proč si to dělám. Takhle si ubližuju, ale líbí se mi poslouchat jeho hlas a navíc si při tom můžu představovat, že to já jsem na místě té osoby. 

Fed:

„Jo, teď už vypadaš o něco lépe, ale myslím, že ses neměl z té nemocnice tak hrnout." povzdechnu si a prohlédnu si jeho vlasy, jelikož má obličej skoro vražený v talíři.
„Ale chápu, ten doktor musel být dost otravný, taky bych to jeho flirtování nemohl vydržet. " zašklebím se při té myšlence.
„Dávej si na něj pozor, nelíbí se mi. A k tvé smůle nikoho. " pokrčím rameny.
„No, k tvé smůle protože jsem teď strašně nadrženej. A pokud to takhle půjde dál, tak ohnu tebe tady o ten stůl."

Louis:

„Ale prosím tě," mávl jsem nad tím rukou a s nezájmem jsem dál jedl. Tedy do té doby, než mi odhrnul vlasy. Mírně jsem zrudl. Proč se mě najednou i dotýká?
„Byl milý a dobře se s ním povídalo," ohradil jsem se. Jakoby se divil, že se mnou někdo flirtuje...
„A nebyl ani škaredý a nebezpečný? On? To těžko," uchechtl jsem se a docela mě potěšilo, že nikoho neměl. Jenže pak zase promluvil a mě zaskočilo. Musel jsem se rychle napít a pak jsem jen zvedl hlavu a ironicky jsem se zasmál.
„Jo, jdem na to," zakroutil jsem nad ním hlavou. Tyhle jeho vtípky, kdyby jen tušil, že nic víc by mi neudělalo větší radost.
„Tak dneska můžeš vyrazit na lov, nebo si začni s Oliverem, alespoň necháte Mika na pokoji," zabručím rozmrzele a nabodnu kousek ryby na vidličku. 

Fed:

„Tak pojď, jdeme na to, kotě. " zvednu se ze židle a pomalu dojdu k té jeho.„Problém je v tom, že já nemám potřebu jít na 'lov' a Oliver není můj typ." skloním se k němu a on sebou celý rudý trhne směrem ode mě. Kdybych ho nechytil, tak by z té židle i sletěl.
„Copak? Někdo se nám tu bojí? Není to třeba tím, že mi něco důležitého neřekl?" škádlivě se k němu nakloním ještě blíž. Cítím jeho rychlý dech na své pokožce.

Louis:

Co to dělá? Co to doprdele dělá?„Nemáš potřebu? To už ti stačí jen ruka?" řeknu přiškrceným hlasem a jen díky němu následně na to nespadnu ze židle.
„Přestaň, Federico, není to vtipné," dlaněmi zatlačím na jeho hruď, ale prakticky to nemá žádný efekt. Stále si dělá legraci? Nebo to myslí vážně a chce si prostě nezávazně užít? A pokud to tak je...
Měl bych to dovolit? Kamarádi s výhodami? Takto to dopadne?
„Nevím o ničem, co bych ti měl říct," řeknu chladně a hodlám se vrátit k jídlu.
Srdce mi stále hlasitě buší a ruka, kterou mám pod stolem se mírně třese, ale obličej už mám pod kontrolou. Jde jen o další jeho hloupý vtip.

Fed:

„Ruka? Ha, ha, ha... hodlám si počkat na jednoho fajn kluka. " mrknu na něj a on se mi začne vzpírat.
„Tak ono to neví? Proč se zrovna já, druhý ti nejbližší člověk, se dozvídám o tom, že jsi na kluky a že to praktikuješ, od tvé bývalé sousedky, která ti jednou viděla utíkat partnera z bytu. Víš, jaký pro mě byl šok, když jsem spadl do tvých erotických hraček?" vyčtu mu a chytnu ho za bradu, aby se na mě musel dívat.
„Proč jsi se nezmínil? Myslíš, že bych se ti smál nebo tak něco?"

Louis:

Stud zaplaví mou mysl, ale následně jej vystřídá zlost.
„Nikdy ses neptal přímo a je to přece moje věc, ne? Tak mám radši kluky, no a?! " prsknu a pokusím se mu vytrhnout.
On mou bradu ale dál pevně svírá.
„A nebyl to jen nějaký kluk. Byl to Ron z účtárny, ten brigádník," řeknu stále stejně nepříjemným hlasem.
„A proč mi šňupeš v pokoji? To je má osobní věc a ty... " už prostě nemám slov. Proč šel do mého pokoje? Proč ho tam Miki pustil? Proč to nemohl někdo uklidit? Zrychluje se mi dech a špatně se mi dýchá. Teď se mi vysmívá? Že používám hračky? Musím to dělat jen kvůli období, prsty mi totiž nestačily a normálně do sebe nedovedu sám od sebe nacpat víc jak tři prsty. Prostě to nejde.
Proč nad tím vůbec přemýšlím? Je to jeho vina.
„A ty si myslíš, že když jsem na kluky, tak ti rád nastavím zadek? Nenastavím, nejsem žádná tvoje děvka!" vykřiknu už skoro hystericky. Ještě chvilku a uvidí i ocásek a ouška a bude to kompletní. 

Fed:

„Kurva! Ty idiote! Známe se bůh ví kolik let a ty to prostě jen tak mimoděk nemůžeš prohodit?!" zavrčím.
„No, tak promiň, že jsem nechtěl, aby Mike musel do pokoje, v kterém to páchlo po krvi a spermatu, zvlášť když před pár minutama jsme tě odtamtud vynesli! Potřebovali jsme notebook. Příště se hodl budu dívat pod nohy, abych zase o něco nezakopl. Louisi, bylo tam tolik krve, tvé krve. Navíc Mike je kocourek, navíc tvůj brácha, o to horší to pro něj bylo, takže na mě přestaň ječet!" Už mi to všechno leze na nervy, já se pro jednou takhle snažím a na konec!
„Kurva už! Co si to o mně myslíš?! Pouze jsem chtěl, abys mi to řekl do očí a že bych u tebe mohl mít šanci, ty jedno hovado! Člověk ti chce udělat radost, ale nakonec to skončí hádkou!" Já a udělat si z něj děvku... takhle ublížit lidské bytosti, které věřím ze všech nejvíc, která mi kdysi pomohla se vyhrabat z ulice. Osoba, kvůli které jsem tu debilní školu vůbec dokončil.

Louis:

Prudce vstanu a málem sebou praštím o zem. Páchlo po krvi a po spermatu. Tak ponižující.
„Mike má svůj vlastní noťas v pokoji, mohli jste použít jeho." Přidržuju se stolu, protože asi brzo spadnu.
„Takže chceš říct, že na Mika kašlu?! To chceš říct?" Uklidni se! Volá hlásek v hlavě, ale já se nedovedu ovládnout.„Šanci? Jakou šanci? Na co šanci? Nejsi na vztahy Federico a kdybys po mně toužil, tak to zkusíš už dávno ne?" hlesnu tiše. Já nejsem náhrada za Mika.
„To mě najednou vidíš jinak? Proč? Co se ti na mě najednou zalíbilo, že jsem upoutal tvou pozornost? Pokud vím, nikdy jsi neprojevil zájem a když jsem to jednou zkusil já, tak si ty kytky vyhodil. Vyhodil si je, ani tě nenapadlo, že by mohli být ode mě." Pokusím se jej obejít. Mluvím až moc. Prozrazuju toho až moc. Navždy jsem měl být jen ten zamilovaný a on kluk, co má všechny, které chce. Teď se ale bojím. Nedovedu se postavit faktu, že by o mě měl zájem. O mě?
To není možné. Vsadil se s někým? Tohle už přece udělali kluci z práce Davidovi.
„Je to celé vtip, že? Jako tenkrát, kdy jste si vystřelili z Davida. Že ano?" Zasměju se.
„Skoro jsem ti to fakt uvěřil a netušil jsem, jak reagovat. Promiň za ten křik." Zase jsem si sedl a vypil jsem naráz celou skleničku. 

Fed:

Nádech, výdech... Zlost se mnou přímo cloumá.
„Tak jsem to nemyslel a ty to moc dobře víš!"
„Nejsem na vztahy, jasně, že nejsem na vztahy, když se mnou nikdo nevydrží déle než měsíc! Všichni sakra odešli. To oni odešli, když šlo o skutečný vztah, a to ty kurva taky víš! Víš i to, že jednorázovky nejsou vztah a že já mám prostě rád sex... " musím se nadechnout, protože vztechy zapomínám dýchat.
„Co se mi na tobě začalo z nenadání líbit? Třeba to, že i pan vše zvládnu sám, vše sám nezvládne, že má něžnou bezbrannou stránku, kterou mi ten krypl nikdy neukázal. A k těm posraným kytkám! Jak jsem mohl vědět, že jsou od tebe, když tam nebylo napsané od koho jsou. Navíc, pokud si pamatuju, týden předtím jsem byl obětí vtípku já. Ten svědící a kýchající prášek, co byl na těch prvních nepodepsaných kytkách jsem smýval tři dny a i tak jsem se furt škrábal. Vím, není to omluva, ale kterej idiot si myslí, že když nenapíše vzkaz od koho to je, tak já budu vědět!"
Začne zase jíst a já myslím, že asi půjdu skočit z okna, protože toto není možný.
„Vtip, vtip, vtip, jasně! Co jiného by to mohlo být! Občas jsi ještě víc natvrdlý než já... " mumlu zoufale.
Toto nemá cenu, já na to dnes už nemám.
„Jen tak pro info, na konci prvního rande vždy dávám pusu na dobrou noc, ale jelikož jsi toto rande posral, tak nic nedostaneš! A doufej, že to druhé dopadne líp!" nasral mě, tak moc mě nasral, tak se otočím a prostě odejdu.
„Čau zítra, paka!" křiknu ještě za sebou, než bouchnu hlavníma dvěma.

Louis:

Zase jsem se chtěl pustit do jídla, ale zarazila mě jeho další smršť slov.„Takže si potřebuješ jen pohonit ego? Velký Federico záchranář? Myslíš, že jen tak si sednu na chodník jako ten krypl a budu brečet a dožadovat se pomoci? Jsi normální?! A ty debilní kytky. Den před tím jsem řekl, že jdu do květinářství, květinářství! Proto jsem si jako blbec myslel, že ti to docvakne! Ale fajn, fajn. Beru, svědící prášek. Ale ta minulá kytka byla dokonce umělá, Fede a ty jsi na ni stejně musel sahat jak ten blbec, i když bylo jasný, že se něco děje, když se všichni smáli! " zhluboka jsem oddechoval. S tou kytkou v tom byl nevinně, to je pravda, ale i tak.„Jo,vtip, Fede, vtip a to ty jsi naprostý zabedněnec, třeba bys i pochopil, proč jsem tě kurva kousl!" Vstanu, sundám si botu a mrštím jí po něm. Bota však narazí do dveří.
„Nechci žádnou tvou hnu-hnusnou a uslin-lintanou pusu!" rozbrečím se a ocásek se mi zase omotá kolem nohy. Ještě zahlédnu Mikiho a Olivera, to už se ale zavřu ve svém pokoji, odkud vytáhnu tu krabici. Zabalím ji, zalepím a chci si to zamířit k popelnicím.