Louis a Oliver: Tiktakbum

Federico a Mike: Já (Hanka124)

Oliver:

„Já to prostě nechápu," zamumlal jsem tiše.
„Nechápu." Bouchl jsem do Federicova ramene.
„Louis se stejně vrací až za týden, ne? Bude to v pohodě. Smažeme záznam a něco si vymyslíme ohledně notebooku." Uklidním se. To půjde. Bude to v pohodě.
„Tos nám to nemohl říct hned?" zamručím na spícího Mika a konečně se nějak uvelebím.
„Dobrou noc, " řeknu Federicovi. Nevím, jak on ale já toho mám za dnešek už dost a chci jediné. Spát. 

Fed:

Souhlasím s Oliverem, ale nevěřím, že Louis bude mimo tak dlouho, udržet ho v nemocnici bude ještě těší, hned jak uvidí Mikeho tvář.
Oliver usnul a já? Taky se uvelebím, ale pořád přemýšlím nad tím heslem.
Federico a naše dvě koťátka... Nechápu to, tak moc to nechápu. Ale někde uvnitř mě mě to hřeje.
Usnu s úsměvem na rtech a zdá se mi o rodině, o rodině, kterou bych měl s Louisem.

Mike:

 Ráno se vzbudím a mám pocit, že mi praskne hlava, jak moc mě bolí. Otevřu oči a zjistím, že ležím v Oliverově objetí, Fed leží na podlaze a kolem se válí tak deset vypitých lahváčů piva. To je spoušť.
Taky si všimnu mého a Louisova společného notebooku. Co s ním dělali? Vždyť záznamy z kamery jsou v Louisově osobním notebooku.

Oliver:

Nahlas zívnu a protáhnu se. Trochu mě bolí hlava. Otevřu oči a naskytne se mi pohled na Mikiho. Přitáhnu si ho k sobě a obmotám mu kolem pasu ruce.
Jsem ještě rozespalý a tak moc nevnímám, hladím jej po boku a až po chvilce vstanu.
„Kolik toho vypil? " povzdechnu si a začnu zase uklízet.
„Jak ses jinak vyspal, Miki?" usmívám se na něj a mírně do Federica strčím nohou. Ten se okamžitě probere. „Budu se muset osprchovat a Fed nám zatím nachystá jídlo. Co by sis dal, Miki? " s úsměvem na něj koukám, ale pak zvážním.
„Co hlavička? Pořád bolí? Mám ti tam dát zase obklad?" Nebo mu mám dát rovnou prášek?
Náhle se rozezvoní telefon. Pevná linka. Chci tam dojít, ale Mike je rychlejší. Jakoby snad věděl, kdo volá. Já mezitím vše vyhodil a složil gauč. 

Louis:

Namotával jsem si telefonní šňůru na prst. Proč tu nemají něco modernějšího?
Konečně mi telefon někdo zvedl a já okamžitě poznal Mikiho.
„Ahoj, ouško!" ozval jsem se nadšeně. „Mám skvělou zprávu! Stačí, když za mnou dneska přijdete a můžu s vámi jít domů. Zvládl jsem to ukecat, znám přece svá práva a navíc zabírám místo vážnějším případům. A období je taky pryč!" měl jsem dobrou náladu.
Jen jsem si teda všechno musel vydupat.
William zprvu nechtěl, ale nakonec to vzdal. Jako podmínku si ale stanovil, že přijdu za dva dny na kontrolu a pak něco, že by si se mnou rád někam vyšel, ale to bude asi nějaký omyl.
„Šel bych i sám, ale nechtějí mě pustit a to je dost otravný, ale už se nemůžu dočkat, až budeme zase spolu. Co ty? Starají se o tebe dobře? Jsi hlavně ty v pořádku? " Nic se stále neozývalo. „Miki? Jsi tam?" 

Fed:

Ráno mě vzbudí Oliver a já jsem nucen se zvednout.
Jdu bez řečí připravit něco k snídani, když začne drnčit pevná linka.
Mike to sice zvedne a nadšeně nám oznámí, že je to Louis.
S Oliverem se na sebe podíváme a já Mikemu vykroutím sluchátko z ručky.„Promiň, nechci umřít." mrknu na uražené kotě a zaposlouchám se do toho, co Lou říká.
Už dnes? Štěstěna mě v poslední době nemá ráda.
„Miki si musel odskočit, tady je Federico. Přijdeme pro tebe, ale až na večer. Mike pro tebe něco chystá." oznámím mu a uvažuju, jestli ho mám na Mikeho stav připravit už teď, aby se vyzuřil a pak byl klidnější.
„Louisi, promiň, ale včera jsme měli den blbec a potkali vaše sloní přátele a Mike se s nimi trošku popral, ale neboj, má jen pár modřin...na obličeji... Měj se, uvidíme se večer, čau!" vychrlím na něj a rychle to típnu, než stihne cokoliv říct.

Mike:

„Dal bys mi prášek prosím?" zamumlu nešťastně a přitulím se k Oliverovi.
Pak z ničeho nic zazvoní telefon a mně je jasné, kdo volá, je to Louis.„Lou, Lou, už se na tebe těším." to je jediné, co stihnu říct, než mi Federico vytrhne mobil z ruky.
„Mrtvý budeš, pokud se mnou nezajdeš do města pro pár rámečků a hřebíků." vyhrožuju a sednu si se založenýma rukama na prsou na zem.
Mám hlad a Fed se netváří, že by teď něco vařil, takže si jdu alespoň nalít mléko, které se mi ale podaří vylít všude okolo i na sebe. Kdo sem položil tu pixlu na pivo?

Oliver:
„Dnes? Jak dnes? " hledím na Feda nechápavě, ale to už to on zavěsí. Telefon se však okamžitě rozezvoní znovu. Skoro až agresivním tónem. Chvilku nehybně stojím, ale pak se za nimi rozejdu do kuchyně, kam oba před tím zmizeli.
„Proboha!" rychle doběhnu k Mikimu a okamžitě jej začnu utírat. Má to všude. Stáhnu mu tričko.
„Budeš se muset jít převléknout a já ti udělám tousty. Chtěl bys je s tuňákem?" navrhnu mu a stále jej opatrně utírám.
Na Federica hodím nerudný pohled. To mu to musel říct hned? Ale zas... Alespoň se vyvzteká už tam.
„A pak s Federicem zajedete pro ty rámečky a já to tady hezky uklidím a nachystám oběd, co by sis dal?" stoupnu si. Podlaha už je hezky čistá stejně jako Miki. Neodolám a pohladím jej po hlavičce.
„Tak utíkej, nebo nikam nepůjdete a já nestihnu nic nachystat ani uklidit."

Louis:

„Federico! " rozkřiknu se do hluchého telefonu a znovu vytočím číslo a znovu a znovu a znovu, dokud pro mě nedojde William.
„Musím domů, " začal jsem připravovat k odchodu, ale on mě zarazil.
„Ne, vy to nechápete. Mikimu se něco stalo a..."
„Klid," začne mě konejšit, ale já se nedovedu uklodnit. Mám strach o Mikiho a Federica si podám. Takhle mi to položit. Je tak nezodpovědný! A Oliver to samé! Můj malý Miki. 

Fed:

Když Mike spadne, tak ho honem odtáhnu od hromádky střepů, aby se nám ještě nepořezal.
To by nám ještě scházelo, už teď Louis plánuje naši smrt...
Poslouchám Oliverovy plány a kývu, má to dobře vymyšlené.
Jakmile Mike odběhne, tak přijdu k Oliverovi blíž.
„Tvař se při úklidu kajícně a toč se ke kameře rypákem, ať vidí, že ses snažil. Alespoň někdo musí přežít a pak podat svědectví o mé nevině."Oliver jen kývne a podtlačuje smích.
Připravuje nám snídani a převlečený Mike mi začne popisovat, do jakých obchodů chce a pak jen mimoděk dodá, že nemá peníze, takže platím já.

Mike:

Nechám se Oliverem očistit a vesele zapředu.
„Jo, jo už jdu." běžím se do pokoje převléknout.
Udělám to rychle, strašně se na Louiho těším a chci mu udělat to překvápko. Než zase vyběhnu do kuchyně, tak zkontroluju seznamku. Včera jsem si ještě před spaní psal s tím sovím klukem a taky s jednou milou paní chobotnicí.
Pak ale spěchám za klukama. Snídaně sice ještě není, ale já Fedovi vylíčím svůj plán a on se netváří moc nadšeně.
„Když mi pomůžeš, řeknu ti, jak obměkčit Louiho." šeptnu mu do ucha a spiklenicky se zaculím.

Oliver:

Je vážně dobře, že to nejvíc asi neschytám já, ale jakmile si pustí ten kamerový záznam, tak jsem mrtvý já, protože kdo tady popisoval, co by s Mikim dělal a co on dělal s doktorem? „Rozumím, "odkývu mu to a sám pak začnu chystat jídlo. Po očku ty dva sleduju a poslouchám jejich plány. „Souhlasí, jak Louise zvládneme odměkčit?" zajímám se a nad tím návrhem vybuchnu smíchy, ale hned se ztiším.
„Jo, to by šlo. Fed nachystá Louisovi večeři a pak mu..." sakra, sakra, sakra! Rychle vytáhnu tousty. Málem se spálily.
„Tady to je, " naservíruju jim jídlo a pak zvědavě vezmu do rukou roztomilou zástěru.
„Ta je Louise?" natáhnu ji na sebe, je mi velká, ale celkem se mi líbí a alespoň se nezašpiním. Nakonec ji ale stáhnu. Tohle by jej mohlo taky naštvat.
„Do dvanácti ať jste tu, nebudu tady čekat zbytečně," rozkážu jim a Mikiho pohladím po tvářičce.
„A postarej se o Federica a ne, že se ti něco stane," pohrozím mu a dám se do úklidu.

Louis:

Nenávistným pohledem probodávám všechny kolem a neodměkčují mě ani starostlivé řeči sestřiček.
William šel domů a přijde až večer, kdy mě předá rodině. Pff.
Jsem snad nějaký mazel nebo něco takového?
Mám doopravdy špatnou náladu a všem to dávám patřičně najevo.
Brzy mě už všichni obchází velkým obloukem a já tak mohu dál nerušeně vraždit pohledem protější postel. Až se mi ti dva dostanou pod ruku. 

Fed:
Celý nad Mikeho nápadem zrudnu, ale je to dobrý nápad, navíc uvidím, jak na to bude reagovat, a když mi neutrhne hlavu, tak by se ta dalo vzít jako rande, ne?
Teda zamlčené rande, samozřejmě.
Sníme tousty a pak pomalu vyrazíme k zastávce tramvaje, abychom se dostali do centra.
Tentokrát Mikeho celou cestu tramvajemi držím za ruku, aby mi zase někam neutekl.
Náš cíl je rozlehlé náměstí, ze kterého se dostaneme úplně všude, kam Mike chce.

Mike:

„Olivere, ty nemáš šanci ho obměkčit, ale podle Fedova krku by to mohl zvládnout on sám. Do nemocnice by šel s kytičkou a doma by měl připravenou hezkou večeři." řeknu jim svůj plán a Oliver se začne smát.
Pak poděkuju za jídlo a pořádně se nadlábnu.
Sleduju Olivera, jak si zkouší Louiho zástěru, slušela by mu, kdyby mu nebyla velká.
Na Olivera se při loučení zářivě usměju a všechno odsouhlasím.„Neboj se, my to zvládneme." mrknu na něj a potom už s Federicem míříme do centra.
Pro jistotu nás obou se držíme za ruce a rozpojíme se až na náměstí.
„Tak, potřebuju deset bílých rámečků na fotky A6, deset hřebíčků, velké foto album a oboustrannou lepící pásku. A pak zajdeme do květinářství pro bílou růžičku, ty má Loui rád. A taky nesmíme zapomenout koupit ingredience na tu večeři." nadšeně skáču okolo Feda.
„Co budeš vlastně vařit?"

Oliver:

Začal jsem uklízet a dokonce jsem utřel i prach. Jednoduše se to tu celé blýskalo. Vlasy jsem si stáhl do pidi drdůlku a současně jsem na sebe hodil jakési Louisovo tričko a trenky jsem neměl.
Připadal jsem si jako nějaká hospodinka.
Konečně jsem se pustil i do oběda a netrpělivě jsem podupával nohou. Kde jsou?
Už bylo všechno hotovo a já byl naštvaný. Měli tu být před hodinou a nejsou tu.
Konečně se ozval zámek a já vystartoval ke dveřím.
„Jdete pozdě, bude to studené. " Nekřičel jsem, ale netvářil jsem se ani nadšeně.

Louis:

Už jen čtyři hodiny a bude konec. Přijdou sem a já Federica přizabiju a Olivera taky a Miki. Toho vyzpovídám a bude to. Mám toho dost.
Jeden den a oni ho zmrzačí. Za jeden blbej den. Byl jsem psychicky hodně naštvaný, ale už to pomalu ustupovalo.
Jakmile ale uvidím Mikův obličej, bude to zpět. Tím jsem si jistý. 

Fed:

Mike vesele poskakuje od obchodu k obchodu a já za ním běhám s hromadou tašek.
On má snad v plánu mi vybrakovat konto...
Tak, máme už vše, co potřebuje Mike i to, co potřebuju já na večeři.
Zbývá už jen ta kytka.
„Je tu tolik krásných kytek a ty mi říkáš, že Louis má rád obyčejnou bílou růži. Nemáš ji náhodou nejraději ty?" s Mikem stojíme v květinářství u řezaných kytek a já se nemůžu rozhodnout.
„Říkám ti, nemůžu někomu tak neobyčejnému koupit obyčejnou kytku." hádám se s ním a on se začne hihňat.
„Tak to uděláme jednoduše, dáme tam všechny, co se nám líbí." navrhnu, aby mělo mé konto pro co brečet.

Mike:

Mám všechno, ale vybrat s Federicem kytku je fakt oříšek.
„Já ti říkám, Louis má nejraději bílé růže! Takže vem bílou růži!" snažím se mu domluvit, když se natahuje po modré a pak zas po oranžové.
„Nee, já mám nejraději karafiáty, fialové karafiáty." podívám se směrem k těm krásným rostlinám.
Ano, Loui je hodně neobyčejný, kdyby to jen slyšel... musím se tomu prostě zasmát.
Louis by nevěřil, že něco takového Federico řekl.
„Dobře, všechny růže, co tu jsou, aby měl duhu." usmějeme se na sebe a začneme skládat velikou kytici.
Uprostřed je bílá růže, která tam prostě dominuje. Okolo ní jsou tmavě modré, modré, světle modré, fialové, tmavě fialové a rudé růže, které tvoří kruhy se stejným středem, Bílá růže. Oba dva obdivujeme kytici, když se Fed podívá na hodinky. Je třicet osm minut po dvanácté. Oliver nebude rád.
„Vezmeme Oliverovi taky jednu, aby se tak nezlobil. Určitě bude rád. Ale jakou barvu?" nakonec vezmeme klasiku, krásnou rudou růži.
Pak už honem zaměříme domů.
Fed zazvoní a ve dveřích se objeví Oliver. Nevypadá moc nadšeně.„Promiň, ale dívej, co máme pro Louise, určitě se mu bude líbit, viď?" donutím Federica ukázat tu krásnou kytici.
„A tady máme něco pro tebe, aby ses tolik nezlobil. My jsme se prostě nemohli dohodnout." usměju se na něj omluvně a z poza zad vytáhnu růžičku pro něj.