Louis a Oliver: Tiktakbum

Federico a Mike: Já (Hanka124)

Louis:
„Tohle si myslíš? Že obtěžuješ?" nevím, jestli se začít smát nebo lomit rukama. Proč to dělá? Si myslí, že se ho chci zbavit? Najednou, že se ho chci zbavit? Spíš on se chce zbavit mě a nemá na to, aby mi to řekl.
Rozejdu se pryč. Nemám náladu řešit jejich stupidní problémy ohledně kousnutí.
Jdu rovnou do kuchyně, abych mohl udělat oběd a zpracovat to, co se přihodilo.

Oliver:
Jsem rád, že Louis odešel. Myslím, že my dva se nikdy nebudeme mít moc v lásce.
„Nevím. Myslím, že v tom moc rozdíl není," usměju se na ty dva a věnuji Mikimu polibek.
Vůbec nevím, co nám budoucnost přinese, jen doufám, že to nebude nic zlého.
Fed se vydal za Louisem, ale já jej zastavil.
„Možná bude lepší ho teď nechat chvíli o samotě."

Fed:
„Když v tom není rozdíl, může mě Lou kousnout znovu, aby to bylo znovu hezky vidět?" Zajímám se, ale pokukuju po dveřích do kuchyně.
Vážně bych ho měl teď nechat o samotě? Je hodně rozhozený. Ale co mohl čekat?
Mike ví, že s Louim nemůže zůstat napořád. Myslím, že o tom spolu už jednou mluvili, kvůli Mikiho problému s vodou... A pokud Miki ví o miminku... Tak si vyvodil vlastní závěr. Přeci jen s Louisem jsme o tom nemluvili, ale pochybuju, že by tady u Olivera chtěl vychovávat dítě.
Počkat, ví Miki o miminku? Měl bych mu to říct? Máme dohodu... Ale on mi neřekl, že je Lou hybrid, takže dohoda padá. Navíc, pokud to neví, měl by se to dozvědět od svého bratra...

Mike:
Lou odešel. Vypadal zmateně, překvapeně a naštvaně? Já, ale... On mé teorie jen potvrdil. Teď, když po tak dlouhé době řekl Fedovi o tom, že je hybrid, se jejich vztah musel posunout úplně na jinou úroveň.
Zvlášť když Federico i přes Louisova očekávání zůstal.
Ve všech příbězích po takovémto zlomu přichází žádost o ruku a založení rodiny. Ať to bude Lou chtít nebo ne, Federico mi ho odvede. A co já bych pak dělal... Křenil jim v novém bytě či domě? Byl bych tam navíc.
Všichni tři se přesuneme na gauč a naše pohledy směřují ke kuchyni, odkud se ozývají zvuky řinčícího nádobí a Louiho nadávky.
Federico se i přes Oliho nabádání zvedne a jde se tam podívat.

Louis:
Potřeboval jsem být sám, vypořádat se s tím a tak si i vybít vztek na nádobí, když už jsem nemohl na nikom jiném. Ničilo mě to. Co když udělal chybu? Vůbec si neuvědomuje, jak moc je to vážné a co se tím může všechno zničit. Všechno jde do kopru a k tomu budu mít děcko. Děcko. Budu oteklý, už teď mi není dobře a porod?
Trhaně se nadechnu. Proč to nemohlo být takové, jaké to bylo vždy?Když se v místnosti objevil Federico, tak jsem jej okázale ignoroval, ale jakmile se mi začal plést pod nohy a překážet, tak jsem mu poručil, aby odešel a ne zrovna milým způsobem. Vím, že se nechovám nejlépe, ale přece ví, že potřebuju nějaký čas navíc. Potřebuju se s tím vyrovnat.

Oliver:
Federico byl nepoučitelný. Krotitel taky nechodí k rozzuřené šelmě, když není v kleci.Zavrtěl jsem nad jeho počínáním hlavou, ale posléze jsem Mika vzal za ruku.
„Bude to dobré, nemusíš mít obavy, ano?" otřel jsem se o něj nosem.
„Co kdybych si zašli zase na nějaké jídlo, nebo do kina?" navrhoval jsem a hluk z kuchyně jsem se snažil ignorovat, než se ozval značně hlasité jdi do háje a hlasité zařinčení nádobí od toho, jak jím Louis musel prásknout o linku. Zas chápu, že je naštvaný, ale ať mi nedemoluje kuchyň. 

Fed:
Louis v kuchyni tříská nádobím, div se mu nerozpadá pod rukama.Chvíli jsem se snažil zvedat popadané hrnce a misky, ale jemu se to očividně nelíbilo.
„Lou, uklidni se, stres a vztek tobě ani miminku nesvědčí..." Sotva to vyslovím, jsem nevybíravými slovy vyhozen z kuchyně a za mnou letěl i talíř. Je tak moc naštvaný, nebo na něj už působí ty těhotenské hormony?
Oliver se na mě zašklebí a vyřkne tu ohranou frázi... Já ti to říkal...
„Když já nemůžu být teď kvůli vám s Louisem, tak ani vy dva nebudete spolu!" Vrhnu se zlomyslně na Mikiho, jelikož ho si můžu jednoduše hodit přes rameno a odkráčet s ním do útrob domu.
Nedbám na Mikiho kňourání, že chce za Olim, a zavřu se s ním v mé a Louisově ložnici.
„Kdybys všechno neúspěchal, Louis by se nezlobil a já bych byl s ním a ty s Oliverem, teď máme oba smůlu. Ale teď na jinou notu. Ty malej šmejde, jak to žes mi neřekl, že je Lou hybrid, měli jsme dohodu!" 

Mike:
V jednu chvíli jsem se tulil k Olimu, vdechoval jeho vůni, snažil se ignorovat bratrovo řádění, přemýšlel nad tím, jestli mám hlad, a co dávají dnes v kině... Když v tom jsem se ocitl na Federicově rameni a byl odnášen pryč od mého Oliho.
Snažil jsem se Fedovi vykroutit, prosil jsem ho, ale on si usmyslel, že mě asi nejlépe potrestá svou přítomností nebo co...
„Hele, sám jsi říkal, že to ještě zintenzivní zážitek, navíc to nešlo pořádně ovládat. Nevím, co to způsobilo, ale nelituju toho." Zkřížím si ruce na prsou a naštvaně na něj koukám.„Na toto se dohoda nevztahovala, v ní šlo o Louiho zdraví." Braním se.
„Navíc, on by mě určitě nenáviděl, kdybych ti to řekl a ty ses naštval, udělal nějakou blbost a odešel. Vždyť tě miluje víc než cokoliv jiného... A já, já ten pocit konečně chápu taky."

Louis:
Konečně jsem se vcelku uklidnil. Zvlášť, když mi při tom, jak Federico opouštěl kuchyni, spadl talíř na zem, což jsem rozhodně neplánoval. S povzdechem jsem si sedl na židli a sledoval jsem hrnec. Udělal jsem polévku, která momentálně bublala v onom hrnci.Co mám dělat? Nechat to tak? Co když mu doopravdy ublíží.Projel jsem si rukou vlasy. Tohle je neuvěřitelně hloupé.Po asi půl hodině byla polévka hotová, avšak mé myšlenky byly stále rozházené na všechny strany. Stále jsem nevěděl, jak k tomu přistupovat, ale už se k tomu nebudu vyjadřkvat. Alespoň ne na hlas, i když... Ano. Nesouhlasím s tím. Je moc mladý a Oliver je pro něj moc starý. Není možné, aby jim to fungovalo.

Oliver:
Nespokojeně jsem se rozešel za Federicem. Nechápu, o co mu jde. Zvlášť, když si má věci řešit se svým přítelem, který porodí jejich dítě. Myslím, že z toho vznikne nějaký antikrist. Nedovedu si představit Louisovo dítě, které bude k tomu tak moc blbé po Federicovi. Zabušil jsem na dveře.
„Hej, Federico!" rozkřikl jsem se. Tohle se mi nelíbilo. Zase se chová jako malý. To, že on má problémy ve vztahu neznamená, že musí dělat problémy i nám.

Fed:
Sleduju, jak se Mikimu během svého obhajování mění výraz ve tváři. Z Naštvaného přes lítostivý k zamilovanému.
„Jo? A jaký vůbec byl včerejšek? Jak se Oliverovi líbilo překvapení?" Začnu se vyptávat jako nějaká potřeštěná puberťačka.Mám právo to vědět, když jsem mu to pomáhal chystat...Oliver zrovna buší na dveře a Mike se k nim jen toužebně kouká.
„Ale no tak, kotě, povídej, povídej." Usmívám se od ucha k uchu a čekám na odpověď. Bylo by bezva, kdyby oba bráchové čekali dítě, hezky společně, určitě by je to zase spojilo v nerozlučitelnou dvojici a vše by bylo v podobě.

Mike:
Zčervenám a oči upínám ke dveřím, za kterými je Oli.
Stydlivě si začnu hrát s ocáskem a jemně se usměju, když si na to vzpomenu.
„Bylo to fajn. Ale až si budu chtít zas něco takového koupit nemám chodit za tebou, taky si od tebe nemám nechat radit. Kazíš mě a to se asi Olimu nelíbí." Vypláznu na něj jazyk, když ublíženě uhne pohledem.
„Na tvých radách není nic špatného, to ne, jen mi je chce Oli dávat sám. Ale já za tebou stejně občas přijdu, až mu budu chtít udělat překvápko, neboj, jen to nesmí vědět." Uličnicky na něj skočím a povalím jej na zem. Přeci nebude mít špatnou náladu jen kvůli mně.
„Jinak to bylo perfektní. Jídlo bylo skvělé, film byl bezvadný, ne jako s tebou. Když jsme se vrátili domů, neměl ani ponětí, že se něco chystá..." Rozpovídám se vesele.Po nějaké době se otevřou dveře ložnice a v nich se objeví Oli a Lou. Usmířili se? Nebo se spikli proti Fedovi?

Louis:
Jídlo bylo hotovo a já se rozhodl ostatní zavolat, aby se konečně uráčili jít najíst.U nějakých dveří jsem našel Olivera, jak zkouší různé klíče. To se tam Miki s Federicem zamkl?Když jsem stál u něj, tak dveře otevřel a já se tam mohl podívat na to, jak se tam ti dva valí.
„Oběd," zavrčel jsem nespokojeně a otočil jsem se k odchodu. Když se chtějí chovat jako malá děcka, prosím, ale beze mě.V kuchyni jsem začal nabírat jídlo na talíře a chystat i příbor. Hlavně, že se nechají obsloužit. Pak jen přijdou, nají se a zase odejdou. Ani nepoděkují. Vždyť já jsem tu jen služka. Měl jsem stále vztek a nedařilo se mi ho zapudit a to mě rozčilovalo ještě víc.
„Tak kde jste?!" rozkřikl jsem se do chodby, když stále nešli a sám jsem si sedl ke stolu. Nervózně jsem poklepával nohou. Sám jsem měl jej suché těstoviny, ani kečup jsem si na ně nedal. Vůbec jsem neměl chuť k jídlu.

Oliver:
Louisova přítomnost mě překvapila, jeho chování absolutně ne. Zase se choval jako malý a to bylo ubíjející. Nejhorší je, že si ani nemyslím, že to je těmi hormony.Mika jsem nekompromisně zvedl do vzduchu a na Federica jsem se zamračil.
„Co jste to tam dělali?" zamumlal jsem okamžitě a nesouhlasně jsem se na něj mračil. Louise jsem ignoroval. K jídlu jsem chtěl jít, až budu vědět, co to tam dělali.