Louis a Oliver: Tiktakbum

Federico a Mike: Já (Hanka124)

Oliver:
„Jo, tady," uculil jsem se a setřel jsem mu mléko z koutku úst.
Abych řekl pravdu, ten druhý film vůbec neznám a Antmana jsem viděl už před nějakou dobou. Aktuálně bych chtěl nejvíc jít na Neptuna, Poseidona?
Je mi ale jasné, že Miki ani v tomhle nemůže mít úplně nejlepší přehled.
„Za chvilku nám donesou zákusky," řekl jsem zvesela a o to veseleji jsem na něj mrkl, když se tak asi po třech minutách skutečně stalo. Byl to čokoládový dortík se šlehačkou a jahodami. Trochu se mi sevřel žaludek při pohledu na šlehačku. Asi ji už nikdy nebudu schopen vnímat tak jako dřív.

Louis:
„Poetický?" zeptám se nechápavě.
„Ještě že jsi nestudoval jazyky."
Raději už k tomuto tématu nic neříkám a soustředím se na Fedem řečený nesmysl.
„Tak to dokaš," řeknu přísně.
Miki je jen citlivější, není to padavka.
„Tak," postavím se.
„Klidně ti pomůžu."

Mike:
Zaculím se a poděkuju mu. Takové hezké klišé, ještě mi mohl tu nečistotu slíbnout. Uculím se ještě víc, když nám donesou desert se šlehačkou. Nevím, nevím, jestli budu schopný to sníst bez toho, aby se mi nepostavil.
„Vypadá to dobře." Polknu, laškovně naberu šlehačku na lžičku a pomalu ji strčím do pusy.
Ten dortík byl opravdu dobrý a při jeho jedení jsme se s Olim hodně smáli a červenali.
Potom za nás Oliver zaplatil, trval na tom, takže alespoň koupím popcorn, protože lístky do kina Oli koupil předem. Takhle prý nebudeme muset tak pospíchat.

Fed:
Zamračím se na něj a on si stoupne.
„Dokážu, vydržím dlouho, déle než Mike." Odfrknu si a postavím se naproti Louisovi.
„Měli bychom se o něco vsadit, co myslíš?" Navrhnu, toto totiž nemůžu prohrát.

Oliver:
Do kina jsme se dostali vcelku rychle a Miki šel koupit popcorn. Já se mezitím díval na plakáty. Pořád mám v hlavě jeho obličej při jedení dortíku a to mě pak vede k dalším myšlenkám a tedy i k tomu, jak měl v puse můj penis. Kousnu se do rtu a obejmu jej kolem pasu, když se ke mně konečně vrátí.
„Jdem?" brouknu mu do ucha a vejdeme do sálu, kde se i usadíme.

Louis :
„Tak dobře," kývnu jednoduše a uculím se. Tohle mám v kapse.
„O co se chceš vsadit?" Sám nemám nejmenší ponětí, co bych po něm mohl chtít, než mě napadne vcelku vtipná představa Feda, jak se celý den potí v kostýmu, v jakém se kdysi potil jako školák na brigádě.
Vím to díky staré fotce, co jsem kdysi našel. Ihned mu svůj nápad vyjevím a čekám, co napadlo jeho.

Mike:
Sedíme v kině, na klíně každý držíme popcorn a já jsem nedočkavý. Kdy už to začne?
V kině jsem dnes celkem po třetí a jsem z toho malinko nervózní. Poprvé jsem tu byl po dlouhém přemlouvání s Louisem. Myslím, že to bylo na film o Čtyřlístku. Po druhé jsem tu seděl s Federicem, který mě vzal tajně na film Logan. Byl jsem tehdy strašný strašpytel, takže mě musel po půl hodině Fed vynést plačícího ze sálu ven. Všichni byli naštvání, myslím, že po nás někdo i hodil kelímek od pití... Nebyl to hezký zážitek.
Ale teď jsem tu s Olim. Drží mě za ruku a jemně mi palcem přejíždí po hřbetu ruky.
Náhle světlo zhasne a film začne.

Fed:
Jen při vzpomínce na to, jak jsem měl ten kostým naposledy na sobě, se znechuceně otřesu.
Tenkrát jsme ve škole hráli divadlo, já tam skončil za trest, protože jsem se popral s učitelem na školním pozemku.
Skončil jsem za to v kostýmu králíčka, byla to hra na způsob Zootropolis.
Ten kostým se skládal z huňatého jednotného pyžama ledního medvěda, čelenky s vyrobenýma ušima, nakresleného čumáčku a plyšové mrkve.
„Pokud na to jdeš takhle... Tak když prohraješ ty, tak se celý den budeš chovat jako opravdový hravý kocourek. Budeš se se mnou mazlit, pít mlíčko, hrát si s kočičími hračkama a budeš mít odhalená ouška a ocásek." Napřáhnu před sebe ruku, abychom si na to mohli plácnout.
Louis se přímo nasraně zamračí a k ničemu se nemá.
„Copak, bojíš se, že bys prohrál?" Vypláznu na něj jazyk a než se stihnu vzpamatovat, tak si se mnou třese rukou.
„Uvidíme, kdo vyhraje," já...
Začnu se protahovat, protože stát ve stojce bude náročné pro zápěstí, přeci jen se nechci zranit.

Oliver:
Spokojeně sleduju film, Mika držím za ruku a spokojeně se usmívám.
Film jsem si užil a Mike se očividně bavil taky, jelikož po té, co jsme vyšli ze sálu, bez přestávky brebentil a já jej musel umlčet polibkem.
Jemně jsem jej líbal, dlaněmi jsem hladil jeho boky.
„Bylo to vážně nádherné," šeptnu mu do ucha a v objetí se s ním vydám na cestu domů.
Jdeme mlčky, ale to vůbec nevadí. Myslím, že si oba užíváme to krásné ticho a klid, co kolem nás panují.
Do domu dorazíme kolem deváté hodiny a já si uvědomím, že Miki ještě nic neví. Kousnu se do rtu. Svítí se v obýváku. Nechci nám zkazit hezký den.

Louis:
Vyprovokoval mě. Nechtěl jsem na tohle vůbec přistupovat. Co si myslí? Já přece neskrývám žádné divné chování. Nechci se přece chovat jako nějaká kočka. Jsem hybrid, ne pošuk.
Sleduju,jak se chystá a posměšně nadzvednu obočí.
„Nezvládneš to, " prsknu. Není možné, aby mu nebylo špatně.
„A stejně to nevydržíš ani dlouho nahoře. Musíme vymyslet lepší způsob, jak bys visel ve vzduchu... Už vím." Dostrkám sem točící se prostorné křeslo.
„Sem si vlezeš a pak s tebou budu točit, jak tys točil s Mikim. Hlava ti bude viset dolů, chápeš? Nohy přes opěrku na hlavu." Kývám spokojeně hlavou.

Mike:
Musíme s Olim chodit do kina častěji, protože se mi to moc líbilo. Film samotný se mi líbil, popcorn mi chutnal a Oli tam byl se mnou.
Když po cestě domů mlčíme, v hlavě mi bliká alarm.
Doma se kupodivu svítí a z obýváku jsou slyšet hlasy.
Dám si prst na rty a tím Oliverovi naznačím, aby byl potichu, a začnu jej tahat směrem do pokoje, ve kterém spolu spáváme.
„Sedni si a počkej tu." Usadím jej na postel a s hlubokým nádechem sám vlezu do koupelny.
Mám tam nachystaný takovou, podle Feda, sexy košilku.

Fed:
„O točení se nic neříkalo," zaskučím, ale když si všimnu jeho posměšného, tak se nainstaluju na křeslo.
„Dotoho!"

Oliver:
Nechápavě jsem se posadil na postel. Vůbec nechápu, o co teď jde. I když mám tušení, ale nechce se mi tomu věřit.
Nervózně jsem poposedl, když v tom se otevřely dveře a já zůstal na Mika nechápavě zírat. Měl na sobě jakousi košili, která se mi moc nezamlouvala. Netuším proč. Nechal jsem jej, aby ke mně došel.
„Miki, copak to vyvádíš?" zeptal jsem se tiše, ale usmíval jsem se.

Louis:
Seděl jsem na gauči a pozoroval jsem jej.
„Tak? Už to vzdáváš?" rýpl jsem si roztrpčeně.

Mike:
Navlékl jsem si na sebe krvavě rudou snad dívčí průhlednou košilku. Je kraťoučká, a když se jen malinko zohnu, je mi vidět celý zadek...
Zabalím se do Louisovy větší košile, aby mé překvapení nebylo vidět.
Když stydlivě vejdu do ložnice, Oliver se na mě divně dívá.
Nelíbím se mu?
„Chtěl jsem... Já...Nechceš...Já..." Začnu koktat a opatrně si mu sednu na klín.
„Chtěl jsem ti udělat hezké překvapení."

Fed:
Židle se chvíli točila, a když se zastavila, já se točil dál.
Mám pocit, že se asi pozvracím, ale nemůžu prohrát, prostě nemůžu.
Držím se křečovitě židle a doufám, že to přežiju.
„Jsem úplně v pohodě, budeš pokračovat v točení, nebo mám jen viset hlavou dolů?" Snažím se znít jakoby nic.

Oliver:
Obejmu jej kolem pasu a něžně jej políbím.
„Nechci, aby sis myslel, že po tobě vyžaduju sex. Nevadí mi počkat déle," řeknu mu s úsměvem, i když vím, že bych se o něj nyní nejradši postaral.
Odhrnul jsem mu košili a překvapeně jsem se nadechl.
„Kde jsi to vzal?" zatahal jsem za jemnou látku. Sluší mu, ale nechci, aby si to oblékal na popud někoho cizího. Vím jistě, že sám by s tím nepřišel.
Můj hlas zněl přesto jemně. Nebudu na něj přeci zlý.
„Moc ti to sluší."

Louis:
Vztekle si povzdechnu. Vsadili jsme se, že tak musí vydržet hodinu, jelikož je dospělý a přeci super a to všechno.
„Ještě ti zbývá patnáct minut," řeknu nepříjemným hlasem.
Musí to vzdát, já přeci nemůžu prohrát v něčem takovém.

Mike:
„Víš, já nevím, kdy budu mít další období, může přijít kdykoliv. A já, já bych chtěl, chtěl bych se s tebou milovat bez toho, aby mě ovládaly pudy. Víš?" Špitnu a blíž se k němu přitulím.
Ve chvíli, kdy objeví mé červené překvapení, zčervenám na barvu své košilky.
„Byl jsem ji s Federicem koupit. Říkal, že tato by mi slušela a tobě by se určitě líbila. A když jste ti kamarádi, tak..." Začnu vysvětlovat, protože mám pocit, jakobych udělal něco špatného, ale Oliver mě zarazí.
„Děkuju..." Stydlivě se mu víc zavrtám do hrudi a začnu spokojeně vrnět.

Fed:
Umírám, beru zpět, Miki není padavka, je to borec.
Hlava mi třeští, asi mi vybouchne, ale přece nemůžu prohrát.
Radši ani nemluvím, mžitky mi lítají před očima.
Lou začíná odpočítávat poslední minutu a já se cítím nějak slabě...
Slyším posledních deset, devět, osm...A bum, tma...Sakra...

Oliver:
Chápavě jsem kývl a více jsem jej na sebe natiskl.
Ani mi to nedošlo a je jasné, že jej to trápí.
Trochu zafuním. Federico, jak jinak taky. Raději jej začnu pomalu líbat na krk.
„Přece jsem říkal, abys v tomhle Federica neposlouchal. Jestli chceš takovéhle věci, tak přijď za mnou." Je tu určitá mez, kterou by Federico měl dodržovat. Já taky Louisovi neradím jaké oblečení, si na sebe má vzít. I když naprosto pochybuju, že by si na sebe Louis vůbec něco vzal.
„Jsi si tím ale vážně jistý? Tvé období už rozhodně nebude tak moc silné." Upozorňuji, ale mé ruce jsou už dávno umístěny na jeho zadečku.

Louis:
Vyděšeně vyjeknu a okamžitě se sehnu k Federicovi k zemi. Proč to prostě nemohl rovnou vzdát? Stejně jsem vyhrál.
Dopravím jej na gauč, na hlavu mu položím obklad a začnu jej hladit po vlasech.
„Notak, zlato, vyhrál jsi. Prober se." Snažím se jej vzbudit a k tomu přidám i lež. To on ale nemusí vědět.