Černovlasý chlapec s brýlemi a jizvou na čele se osamoceně procházel chodbami Bradavického hradu. Nevnímal kam jde, ani ho to nijak zvlášť nezajímalo. Potřeboval být chvíly sám. Musel si nechat v hlavě projít něco, v čem by ho nikdo z jeho přátel rozhodně nepodpořil. Tedy, Harmiona možná ano, ale ostatní ne. Obzvláště Ron.  Harry byl téměř na 100% přesvědčený, že by ho zrzavý chlapec odsoudil, hned jak by si jeho obavy vyslechl. Nepřijal by to.

Připadal si jako ten největší zoufalec a idiot. Zrovna jemu se tohle muselo stát! Jako by nestačil už ten fakt, že je chlapec který přežil a ještě ke všemu vyvolený, jenž má zabít Voldemorta. Jemu se to prostě stát muselo! Nejradši by si nafackoval. Už dávno na to přišel. Odmítal si to však připustit. Ale kdo by taky chtěl? Chlapec který přežil, vyvolený a ještě ke všemu...gay. Jak se na to bude svět asi tvářit?! Harry se při té představě uchechtl. Rita Holoubková si na něm určitě smlsne, o tom nebyl pochyb. Tohle ale nebyl důvod jeho obav. Vzhledem k jeho orientaci bylo nad slunce jasné, že se mu bodou líbit chlapci, nikoli dívky, ale to neznamenalo, se hned zamilovat do Něj! Jak to jen mohl dopustit?! Jak se jen mohl zamilovat do někoho jako je on. Do někoho jako je Malfoy. 

Ne, nepřeslechli jste se. On, slavný Harry Potter se zamiloval do Draca Malfoye. Zmijozelského arogantního prince s platinově blond vlasama a bouřkovýma očima. Krásnýma bouřkovýma očima. Harry nad tou myšlenkou jen zatřepal hlavou. Nechtěl takhle myslet. Jako by nestačilo, že se  se zmijozelem už dva měsíce nepohádal, a místo toho na něj zíral jak na svatý obrázek. Byl si více než jistý, že si toho blondýn všiml. Nikdy si ho však nedobíral, to bylo zvláštní.

Harry zabočil za roh chodby a v tom okamžiku strnul na místě. Kousem před ním se opíral o stěnu právě ten blonďák, díky kterému je poslední měsíce tak mimo.

**************************************

Zmijozelský princ již dlouhou dobu přemýšlel. Už nejméně hodinu tu stál, opřený o zeď v jedné z odlehlých chodeb v sedmém patře. Věděl, že tam nikdo nechodí a tak se toto místo stalo jeho útočištěm. Mohl se zde plně oddávat svým myšlenkám, jako například teď. Přemýšlel o událostech v posledních dvou měsících. Něco bylo jinak. Vždy, když se pokusil Pottera jakkoli vytočit, nebo ho dokonce i urážel, on jen pokorně sklopil hlavu a odešel. To ho štvalo. Nebo ho štvala spíše ta poslušnost onoho Nebelvíra.

Poslední dva měsíce se z Potterových očí vytratily ty známé jiskřičky života,které tolik miloval. Ano, Draco Malfoy opravdu miloval. A nejen neho oči, ale Harryho samotného. Nikdy nepochyboval o své homosexualitě, ale veřejně s tím ven jít nemohl. Jak by se asi Lucius Malfoy tvářil na to, že jeho jediný syn je gay?

Jediný kdo tohle "malé" tajemství věděl, byl Dracuv nejlepší přítel.  Blaise Zabiny věděl vše. Dokonce i Zmijozelovy city vůči Nebelvírskému chlapci odhalil téměř okamžitě. Nezazlíval mu to, ani se mu neposmíval. Toleroval to. A za to byl Draco víc než rád. Už od prvního ročníku, kdy Potter odmít jeho přátelství, ho Draco neustále otravoval a urážel. Byl to podle něj jediný další možný způsob, jak s Harrym mohl mluvit. Jinak by se sním nejspiš vůbec nebavil. Takhle s ním ale mluvil denně.

Z přemýšlení ho vytrhl zvuk blížících se kroků, který však náhle utichl. Nepatrně natočil hlavu, aby se mohl na příchozího lépe podívat. Stuhl, když se mu naskytl pohled do smaragdových očí. Tyhle oči moc dobře znal a věděl komu patří. Tyhle oči totiž hluboce miloval. Před ním stál Harry Potter v celé své kráse. Chvíli se jen propalovaly pohledy, než Potter zatřepal hlavou a vydal se pryč z chodby.

Zmijozel ho ihned následoval. Když postřehl že Nebelvír zrychlyl zavolal za ním pře celou chodbu. ,,POTTERE!" Ten zvuk ale jako by nebelvíra spíše popohnal než zabrzdil. Blonďák nazaváhal a rozběhl se za černovláskem. Jakmile ho dohnal, chylt ho za paži a přirazil ke zdi. ,,Malfoy..." nešlo si nevšimnout, jak se Nebelvírskému chlapci zrychlil dech a jeho tváře nabrali lehce červený odstín. Až teď Zmijozelovy došlo, jak blízkobu Nebelvíra vlastně je. Stačilo by jen lehce sklonit obličej a jejich nosy už by se dotýkaly. Jako by se v něm v ty chvíli něco zlomilo. Možnávto zapříčinily právě černovláskovy oči, které na něj zkrz obroučky brýlí s očekáváním hleděli, či jeho vůně, nebo to, že od sebe byli pouhých pár centimetrů. Bylonmu jedno jestli ho Harry odstrčí, začne to roztrubovat po škole, nebo na něj už v živitě nepromluví. Udělat to musel. Jinou šanci už totiž asi mít nikdy nebude.

Sklonil se a lehce se svými rty otřel o ty jeho a nakonec Harryho políbil. Nebelvír ztuhl ale po chvíli mu začal polibky oblácet. Zmijozelova srdce jako by v tu chvíli udělalo kotrmelec. Obtočil své ruke okolo Harryho pasu a přitáhl si ho víc k tělu. Harryho ruka vjela do blondýnových vlasů a lehce za ně zatahala. Zmijozel se kousek odtáhl. ,, Říkej mi Draco." Vydechl a narážel tín na jeho příjmení, kterým ho černovlásek před chvílí oslovil. ,,Dobře, Draco. Já jsem Harry." Odpověděl nebelvír a tentokrát to byl on, kdo spojil jejich rty do opět žhavého polibku plného lásky.

Ahojky lidičky!!
Jsem tu se svojí první short story a zároveň Drarry povídkou. 😊
Předem se omlouvám za možné překlepy, ale na mobilu se mi dost blbě píše😅

Chci vás požádat o názor na tenhle příběh, protože já sama si s ním nejsem dost jistá, a zeptat se vás, jestli by jste někdy chtěly další příběh o nich dvou.

Snad se vám tahle storka líbila. Budu ráda za votes a komentíky 😻

Uvidíme se u dalšího příběhu!!

Vaše Nikča💕💖