Kate McReiner byla pro Tylera obrovská záhada už když byl malý. Hlavně proto, že si se svým bratrem zas až tak blízká nebyla. Když je někde potkal pospolu, jako rodinu, kromě podoby je nepojilo vůbec nic, protože zatímco Kevin byl už od útlého věku výtržník a arogance s ním občas mlátila až to hezké nebylo, Kate působila uzavřeně.

Skrývala se často za své brýle a mastné vlasy a mnohdy neřekla ani jediné slovo. Často jí vídával samotnou sedávat na náměstí Rockwellu s pěkně tlustou knihou, ztracenou ve svém vlastním světě. Když mu bylo čtrnáct, stejně jako Kevinovi nebo Noahovi, Kate odletěla studovat do zahraničí a v Rockwellu se ukázala jen málokdy.

Většinou o letních prázdninách na dva nebo tři dny. Od Kevina často slýchával, že je jeho sestra pošuk. Naprostý cvok, který patří ledatak do blázince. A nikdo mu neoponoval, protože vyřkl to, co si celé město o té holce myslelo. Včetně samotného Tylera.

Kate ho opravdu děsila. Nosila, dokonce i v létě, dlouhé vytahané svetry, vlasy jí vždy padaly do jejího bledého obličeje a hlavně do brýlí, přes které nemohla nic vidět. Nebo to si aspoň myslel Tyler.

Od Marka věděl, že ani ve třídě nebyla moc oblíbená. Moc často o svých školních letech nemluvil, ale jakmile přišla řeč na Kate, rozmluvil se o tom, že lidem lezla krkem, profesorům připomínala domácí úkoly a testy, v knihovně trávila bezpočet času, vždy musela mít vše bezchybně připravené a dokonce mu vyprávěl i o tom, že když se jednou dotkla nějaká jejich spolužačka jejích věcí, zlomila jí ruku.

Mark o Kate nemluvil moc hezky. Nikdy. A zdálo se, že k ní chová i jakousi zášť.

Zvrat ve vnímání všech nastal po incidentu s Brennerem, před dvěma lety, kdy se o Vánocích ukázala v Rockwellu. Tyler by jí tenkrát ani na půlnoční mši nepoznal, kdyby nebylo její podoby s Kevinem.

Její roztřepené a neučesané mastné vlasy už vlastně nebyly nic z toho, v kostele stála dívka s odbarvenými, rovnými vlasy, kontaktními čočkami v elegantním kostýmku, přes který měla přehozený kožešinový kabát. Vypadala jako nějaká podnikatelka. Nejednou si při myšlence na ní pomyslel, že se mu to snad jen zdálo.

Když se pak spřátelil s Markem a řekl mu o ní všechno, i on byl nadmíru překvapený jejím vystupováním. Od známých ze školy věděl, že se Kate dostala do finančního podniku, který investoval do testování nových konzolních her v Londýně. Člověk, kterého by kdokoliv očekával ve škole jako kantora nebo knihovnici, se dostal do podniku s penězi, který navíc investuje do her. Bylo to něco nepředstavitelného.

Protesty, které vyvolala po Rockwellu, se táhly ještě další tři dny, během kterých se Tyler bál vykročit z domu. Všude jezdil autem a vystupoval jen pokud to bylo nezbytně nutné. Policie se snažila rozehnat partu protestujících, která každým dnem nabírala na počtu, ovšem bezvýsledně. Kate kvůli tomu skončila ve vazbě na dvacet čtyři hodin, ale její následovníky to nezastavilo. Všichni žádali odsouzení Marka.

Tyler pochyboval, že kdokoliv z těch lidí Kevina doopravdy znal. Dokonce pochyboval i o tom, že Kate ho kdy znala. Kdyby ano, nevyvolávala by protesty. Ale kdo to mohl vědět? On sourozence nemá a nemůže posoudit, jak by se zachoval na jejím místě.

Frustroval ho fakt, že těm lidem nemá jak dokázat Markovu nevinu. Že v ruce nedrží absolutně žádný důkaz. Štvalo ho, že Noah chodí po škole, s těmi hodinkami na zápěstí, a dělá, jako by se nic nedělo. Tyler stále neměl jistotu, že to Noah zinscenoval, ale neměl koho jiného podezírat. Nikdo jiný takové hodinky neměl. Ty, které by dokonale seděly popisu.

"Eldridgi," zavolá na něj trenér, zatímco sedí na lavičce ve svém postroji a čeká, až na něj přijde řada. "Vstyk. Máš pět ran, pokud aspoň tři nevhodíš, končíš."

Nábor do lakrosového týmu konečně začal a ačkoliv do něho patřil tři roky před tím, musel si to jako každý rok vysloužit tím, že vhodí do branky alespoň tři vhody. A ani tenhle rok nebyl vyjímka. Málokdo dostal automatickou propustku bez toho, aby se obhájil. A i když doufal, že on bude jedním z nich, nebyl. Jen Mark, Jackson Blackburn a Alex Flynn dosud dostali toto privilegium.

Doufá, že si svou frustraci alespoň vybije natolik, že se mu poprvé ve svém životě povede dostat všech pět míčků do branky. Přál by si to v tento moment snad i víc, než aby mu Noah napsal a on mohl pokračovat ve svém nedopracovaném plánu.

Stoupne si na značku na hřišti, odkud vystartuje. Ze země vezme první z připravených míčků, vloží si ho do sítě lakrosové hole a tu pak uchopí silně oběma rukama. Nevnímá všechny ty pohledy z lavičky i na tribunách, kde mimo jiné sedí i Noah Wellington se svými přáteli. Usměrňuje svůj dech a silně tlučící srdce. Rozkročí se, předkloní a je připravený vyběhnout směrem k bráně.

Ozve se píšťalka a ona ze všech sil vybíhá ze svého místa. Vzdálenost musí být něco mezi přes tři sta metrů, přičemž on může vyhazovat u bílé čáry před brankou, která od ní může být vzdálená nejspíš pět metrů. Běží, co mu nohy stačí, hůl pevně v rukách a když se dostává k bíle čáře, vyhazuje přímo k bráně. Jeho protivník, Dylan Jones, se snaží míček dopadnout, ale ten jen prosviští kolem něj a Tyler vhazuje první míček dovnitř sítě.

Z tribun i z lavičky se ozve ochablý potlek a trenér zapíská na lavičku, což značí, že se Tyler může vydat zpět.

A takhle se to opakuje čtyřikrát s tím rozdílem, že když vhazuje i ten poslední míček do brány, z tribun i laviček se ozve bujarý jásot, protože Tyler je po dlouhé době prvním člověkem, kterému se to povedlo při náboru.

Tyler si sundá helmu a zařve z plných plic, protože se jeho přání vyplnilo. Jenže jeho euforie netrvá dost dlouho, když se jeho pohled střetne s tím Noahovým. Dochází mu, že Noah sedí na tribunách a ne na lavičce, a že se vlastně nesnaží dostat do týmu. Což je divné. A taky podezřelé.

"Kámo," přiběhne k němu Dylan s úsměvem od ucha k uchu, "to si děláš prdel ne? Všech pět? Vždyť jsem neměl ani možnost ty míčky chytit. Jsi trénoval v létě nebo co?"

Tyler se na Dylana vůbec nedívá. Pořád se kouká do kamenného obličeje Noaha, jehož koutky úst mírně cuknout a obočí se mu nepatrně zvlní. Tylera pohání nová síla vyhrát. A nejen v lakrosu, ale i nad Noahem. Musí. Pro Marka. A taky pro sebe.

"Ne," odpovídá Dylanovi a i on se mírně usměje. "Spíš mě pohání odhodlání."

***
Nepočítal s tím, že by Kate přijela do města a už vůbec ne s tím, že by vzbudila takový poprask. Nebude lhát, když řekne nahlas, že mu to sebralo vítr z plachet a trochu ho to vystrašilo, stejně jako ho celou dobu straší fakt, že Marka Milana ještě neodsoudili. Proč?

Myslel si, že veškeré podklady, pro jeho zatčení a následné odsouzení, jsou připravené. Navíc teď, když včele města už nesedí jeho matka, by mělo jít všechno jako po másle. Padá na něj určitá nervozita, které nepřidává ani fakt, že ho Tyler pozoruje jako ostříž. Zkoumá, kdy má hodinky na sobě a kdy ne.

Přemýšlel, jak by Tylera svedl na falešnou stopu. Neměl by to být problém, Tyler Eldridge nikdy nepředstavoval hrozbu. Ani jako konkurent ve škole, natož v takové velké věci. Ovšem v jeho hlavě zní poplašné sirény ohledně toho, že Tyler se nikdy nijak ve škole neangažoval. Nikdy mu nesešlo na tom s Noahem bojovat.

Jenže tady, jak už řekl, šlo o velkou věc. Věc, do které se Tyler pletl, protože jeho nejlepší přítel byl ve vězení. Věc, která ho postavila do postu protivníka. Noah se tomu snaží nepřikládat moc velkou váhu. Přece jen se to však všechno hodilo právě jeho otci do karet.

Teď může kandidovat na starostovské křeslo, kde by všechny jeho nelegální obchody, zakryl jakýkoliv stín. Sesadil Milanovou z role starostky, aby sám sebe dosadil. A má obrovskou možnost to místo opravdu získat, neboť to byl právě on, kdo vyjádřil svůj nesouhlas s tím, že město vede žena, která vychovala vraha.

Tělem se mu při to pomyšlení rozleze jedovatý červ, když si vzpomene, jak po něm otec šlapal kvůli těm hodinkám. A jak k němu dokázal být chladný i přesto, že každý dělá chyby. Noahovy váhy se postupně přetahují v tom, která vyhraje.

Ta jedna strana říká, že je naprosto v pořádku to, co se děje. Z jeho otce bude přece skvělá hlava města. Jenže ta druhá oponuje. Vláda starosty Brennera nevyhovovala ani jemu samotnému. Ačkoliv se necítil ohrožený, měl tenkrát strach o Kevina, Dylana a další své přátele, kteří se jen maličko pletli do věcí, do kterých jim nic nebylo. Nemluvě o zkorumpovanosti policie. Noah tuší, že i když on sám by z toho jen těžil, ostatní by na tom tak dobře být nemuseli.

Nemluvě pak o pochybnostech o otcově ochraně. Pokud by se totiž stalo, že by se jen někde přeřekl, otec by byl schopný ho potrestat.

Už jen ta představa mu přišla děsivá.

"Máte tu návštěvu, pane," vejde služebná do jídelny, kde sedí sám nad svou večeří. Otec vyřizuje věci na starostovském úřadě, zatímco Noahova matka odjela s přítelkyněmi na večeři do restaurace. Opět doma osaměl.

Za služebnou se objeví Dylan, který poděkuje služebné a vejde s drzostí, jakou ho sám Noah naučil, do prostoru jídelny. Blonďák si jen povzdychne, upustí lžíci do teplé polévky a prsty si promne spánky na obou stranách své hlavy.

"Co máš s Eldridgem?" odsune Dylan židli a usedne přímo naproti němu. Noah si stále prohmatává spánky a oči má zavřené. Nebylo mu nijak dobře už před tím, ovšem teď je mu ze všeho toho stresu přímo na zvracení. Nesmí však dát najevo žádné pochybnosti.

Dylan musí zůstat v klidu tak, jako byl už několik dní.

"Proboha, Dyle, tos vážil celou cestu sem, aby ses mě zeptal na takovou hloupost?" vydechne nezaujatě, opře se do židle a otevře oči. Potřeboval by se vyspat. Klidný spánek nezažil už nějaký ten pátek.

Každopádně chápe, proč se Dylan ptá. Z každého jejich pohledu a mírného úsměvu, který si s Tylerem darovali během těch několika dní, sálalo neskutečné napětí. Takové napětí, jaké nezažil ještě s nikým. Viselo mezi nimi očekávání, které Noah natahoval, dokud sám Tyler nepřileze. Jenže ani po skoro týdnu se mu Tyler nijak neozval a on už neměl sílu čekat. Byl odhodlaný jednat.

Byl odhodlaný dostat to, co chce.

"Tak co s ním máš?" nedá se Dylan nijak odbýt a tváří se opravdu naštvaně.

Jak už řekl, chápe, proč se ptá, ale netuší, proč tak naštvaně. Noah jasně nastavil hranice. Řekl mu, že oni dva netvoří pár a nebudou spolu spát. Ne, že by Noah nechtěl, Dylan pro něj představoval skvělý sexuální nástroj. Jenže každý nástroj se opotřebuje a pravda byla taková, že pokaždé, když viděl jeho obličej, viděl mrtvého Kevina a své zkrvavené ruce.

Pokaždé, když s Dylanem mluvil, představoval si, jak Kevin hoří v autě. Už dávno mrtvý.

Dylan měl hodnoty, které pro Noaha byly ještě nedávno přitažlivé. Dokonce i po tom, co mu dal košem. Jenže po tom incidentu všechny hodnoty klesly. A zbyla pouze loajalita.

Noah se usměje. Zákeřně. Takřka i hladově. Frustrovaně. A zmateně. Tolik emocí proudí pod tou rouškou nevinné tvářičky. On však propouští jen to, co ho posilňuje. A v tento moment je to zákeřnost.

"Dyle," osloví svého společníka, "mezi mnou a Tylerem Eldridgem není nic," objasní. Přemýšlel, že by mu to mohl říct. Přemýšlel, že by se Dylanovi mohl svěřit. Na krátkou chvíli. Vypudil to však z hlavy. Když se Dylanovi naposledy svěřil, skončilo to smrtí. "Zatím."

Tyler a Dylan byli kamarádi. O tom samozřejmě věděl, ale netušil, kam až je Dylan schopný zajít. Komu je schopný ublížit. A tak se žádné svěřování nekoná. A ani konat nebude.

"Zatím?" opře se naštvaně do stolu Dylan se zamračeným výrazem.

"Chci s ním šoustat, pokud ses přišel zeptat na tohle," opře se i on do stolu. "Chci aby mi to dělal tady, a v otcově pracovně, a v mým pokoji, ve školní jídelně, na záchodech. Chci, aby mě šukal úplně všude."

Dylanova tvář se zkřiví ještě víc odporem, až se chlapec nakonec neovládne a vstane od stolu tak, že za ním spadne židle. Noah, se spokojeným úsměvem, znovu opře svá záda a založí si ruce na hrudi. Není nijak spokojený, ale ví, jak Dylan zareaguje a to on momentálně potřebuje. Dostat ho ze hry ven. Aspoň pro teď.

"Je mi z tebe zle," odplivne si Dylan, narovná si kapuci od mikiny a rozejde se směrem k východu. Zachází za roh a zanedlouho se domem rozezní prásknutí hlavních dveří.

Noah uvolní celé své tělo, opře si lokty o stůl a veškeré pobavení z jeho obličeje mizí. Věděl, že Dylan bude zhrzený a hlavně znechucený. A že se teď bude držet stranou od něj. To přesně po Dylanovi chtěl celou dobu.

Klepající se ruce si zaboří do vlasů, když obličej sklopí k desce stolu. Je toho na něj moc. Neskutečně se to na něj valí z každé strany a jemu je až do breku. Jediné, co ho utěšuje, je Tyler. Protože je odhodlaný ho dostat. A teď už přesně ví, jak to udělat...