Hodinky. Ty bloudí jeho hlavou od té doby, co se o nich dozvěděl. Tvoří se kolem nich spousta otázek, na něž by moc rád znal odpovědi. Je to jako začarované kolo, kdy každá jedna otázka směřuje zpět na začátek. Protože všechno to začíná a končí u Kevina. U Kevina, který je po smrti, a který už mu odpovědi nedá.

Staré rolexky s černou přezkou. Málokdo dnes nosí ručičkové hodinky a podle toho, že je Kevin ukradl, se Tyler domnívá, že je ani někdo nenosil. Jen je měl doma, zřejmě někde vystavené. Bylo o Kevinovi docela dost známé, že když se někam chce dostat, dostane se tam. Byl mazaný a chytrý. Proto se tak dlouho držel. Jenže komu ty hodinky patřily? A hlavní otázka - kdo byl ten kupec, jenž je chtěl dostat do svého výlučného vlastnictví?

Obrovská záhada, která se prozatím v ničem nespájí a on je akorát tak frustrovaný. Rád by se totiž někomu svěřil. Někomu s čistou hlavou. Někomu, jako je jeho kamarádka Lydia. Nebo jeho kamarád z týmu Dylan Jones, kterému to vždycky pálilo. Nebo i Alexovi, jenž o něm nemá valné mínění. Zkrátka by to ze sebe potřeboval nějakým způsobem ventilovat. Jenže neví jak, protože to, co mu pověděl Mark, nemůže nikam dál poslat. Nemůže s nikým hrát tichou poštu.

Už sám on by mohl být v ohrožení, protože o těch hodinkách ví. Teď, v tenhle moment, nemůže věřit nikomu.

"Kde jsi byl po škole?" naruší jeho křehké přemýšlení hlas jeho otce, který sedí včele stolu a konzumuje svou večeři. On sám sedí naproti matce a právě teď oba své rodiče skenuje pohledem. "Neříkal jsem ti snad po tom incidentu ve škole, že nikam nesmíš?"

"Zapomněl ses zmínit," připomene mu Tyler ironickým tónem. Ovšem o tom, že by měl zaracha, se opravdu nezmínil. Prakticky Tylera celý včerejší den ignoroval. A to i u večeře, kde má obvykle narážky na jeho chování.

"Tak ti to říkám teď," klidný hlas starého Eldridge ho doslova přivádí do stavu varu. Nesnáší svého otce pro tu jeho povýšenost. Pro to, jak se chová ke všem a ke všemu. A hlavně pro to, s jakými lidmi se to stýká a s kým spolupracuje. "Shodou okolností jsem tě dnes viděl u soudu, takže je mi jasné, kde jsi byl."

"Tak proč se tak přihlouple ptáš, když to víš?" další ironický dotaz položený s kamenným výrazem. Nejsmutnější v Tylerově životě je, že přejal všechny zvyky své rodiny. Odtažitost, ledovost, kamennost. Protože každý z jeho vrstevníků, kdo vyrůstal v podvodnické rodině, byl nucen dodržovat jakási nepsaná pravidla odměřenosti.

Liam Brenner by o tom mohl vyprávět své.

"Tylere!" sykne jeho matka jako upozornění. Jeho to však ani nijak nepobuřuje. Loutka samotného pana Eldridge je naprogramovaná k tomu, aby souhlasila se svým manželem. Za zdmi jejich domu to není víc, než jen panenka na hraní. Ta, která drží veškerá tajemství, a která se stará o to, aby byl její manžel spokojený.

"Za tím vrahem už nepůjdeš, rozumíš?" obejde jeho otec taktně Tylerovu poznámku, odloží příbor do prázdného talíře a zazvoní na zvonek, kterým přivolá služebnou. Dívá se Tylerovi přímo do očí a ten mu oponuje.

"Není to vrah," oponuje skrz zatnuté zuby. Uvnitř sebe cítí, jak se to na něj valí. Jak se mu pomalu zatemňuje mysl a vztek se zmocňuje jeho vnímání. Stále se dívá otci do očí. Neustoupí ani o píď.

"Je mi jedno, co ten kluk je nebo není," položí si lokty na stůl a dlaně spojí tak, aby si na ně položil hlavu. Tylerovi by stačilo se jen rozmáchnout a ten povýšenecký výraz smést z jeho tváře. Nenávist k němu se v něm jen umocňuje. "Ty máš zakázáno se stýkat s těmito pochybnými lidmi."

"Zajímavý," uchechtne se. "Někdo by měl zakázat tobě, s kým se pachtíš. To tvoji kolegové jsou podvodníci a vrazi, ne moji kamarádi. Jenže vrána k vráně sedá, že?"

Tylerův otec rozpojí dlaně a rozmáchne se, načež se ozve plesknutí a Tylerova hlava se vymrští do levé strany. Ani to však chlapce nepřekvapuje, protože to očekával. Pokaždé, když něco takového nadhodí, následuje ten stejný scénář. Dokonce ani služebné už na to nijak nereagují.

Začal ho nenávidět v ten osudný den, kdy si pro Brennera přijela federální policie. Přišel ze školy krátce po druhé hodině odpolední a z otcovy pracovny slyšel zvuky konverzace, a tak se tam okamžitě vydal. Matka přebírala šanony o otcových obchodech u stolu, zatímco on seděl u krbu a pálil velké štosy papírů.

"Pojď sem, synku," poukázal na něj rukou a Tyler, ještě docela vyrovnaný sám v sobě, přiběhl. "Pomůžeš mi pálit tyhle lejstra. Všechno, co ti máma hodí, spálíš, rozumíš?"

Přikývl, protože věděl, že jiná alternativa neexistuje. Po dvou hodinách ho nechal sedět u krbu a pálit vše, co mělo společné se starostou Brennerem. Veškeré smlouvy, půjčky, dokonce i nezákonné obchodování s lidskou prací. Jeho otec byl předvolán na policejní stanici a on osaměl s matkou, která probrala veškeré šanony a pro změnu se hrabala v online komunikaci. Mazala ze zemského povrchu všechno se značkou Brenner.

Když vše dopálil, bylo krátce po půlnoci. Matka už skoro spala a on doslova podřimoval tak, že se maličko spálil o plameny ohně. Zůstala mu po tom i jizva na pravém předloktí. Ta mu připomínala časy, kdy v jeho očích otec začal klesat.

Poslední kapkou bylo právě to, když se o tom zmínil u večeře druhý den a jeho otec ho vůbec poprvé v životě uhodil. Pamatuje si ten jeho výraz, jako by to bylo včera. Napjatý, nervózní, strhaný. Sám Brenner ho totiž u výslechu udal jako spojence.

Razie k nim domů dorazila hned další ráno. Obrátili dům vzhůru nohama, zabavili veškerou elektroniku a prošli veškeré záznamy. Nic ale nenašli. Likvidační práce rodiny Eldridgů byly úspěšné po všech směrech. A jeho otec byl očištěn všech obvinění. Jenže v té době mu také stáhli kandidaturu na starostu města Rockwell, a tak v něm zůstalo zakořeněno něco, co ho změnilo.

Možná to ve starém Eldridgovi dřímalo celou dobu. Jen Tyler to celé roky dospívání přehlížel.

"Seber se a vypadni do svého pokoje, než ti ubalím další!" upozorní ho s ledově klidným hlasem a Tyler zkřiví tvář do nenávistné grimasy. Přesto ale vstává, ovšem než se stačí zadržet, plivne na stůl přímo před otce.

"Tylere ksakru!" bouchne jeho matka do stolu a postaví se. Snad, aby to mělo nějaký efekt. Tyler se však jen usměje a daruje své matce jeden z těch pohledů, kterým se jí doslova vysmívá.

"Neboj máti, už odcházím," řekne a vzápětí se odebere k odchodu, přesto se však ještě na prahu zastaví a otočí se na svoje rodiče. "Jo a pokud se chceš stát starostou, měl bys zamakat, tvůj kámoš Wellington ti totiž bude šlapat na paty."

Jeho otci poklesne jakýkoliv pozitivní výraz a nahradí jej zlostná grimasa se spoustou blesků ve tváři. Tyler ví, že uhodil do čerstvého. Dva největší přátelé budou zároveň i soci. A vzhledem k tomu, že se ani jeden nebojí používat špinavé taktiky, bude muset jeho otec opravdu zamakat, aby si na úřadě zajistil většinu důležitých lidí. Už teď je vlastně v nevýhodě, když člověk, který navrhl sesazení Milanové, byl Brian Wellington a ne on.

"Dobrou noc," popřeje a rozejde se do vstupní haly ke schodům. Sice si tím u rodičů nijak nepolepšil, avšak nad nimi vyhrál bitvu.

A to je pro něj momentálně uspokojující.

***
Lhal by, kdyby řekl, že nemá strach. Skoro tak stejný strach, jako sám Dylan, jenže on ho umí lépe zamaskovat. Nesmí dát najevo ani jednu z pochybností, které víří celým jeho oběhovým systémem. I teď, když si upravuje svoje hnědé vlasy, se jeho ruce mírně třepou. Nesmí však nic z toho propustit ven. Zkrátka nesmí.

Celou noc se mu zdálo o Kevinovi. Nebyly to žádné fantasmagorické sny. Spíš jen útržky vzpomínek z toho osudného večera, kdy pomáhal Dylanovi odklidit tělo. Viděl ten zkrvavený obličej bez známek života. Cítil pach krve i její lepkavost na svých zrádných rukách. Bál se sám sebe pro to, jak chladný v tu chvíli byl.

Kevin byl jeho nejlepší přítel skoro do čtrnácti let. Měl s ním spoustu šťastných vzpomínek. Vyrůstali skoro jako bratři, i když se to jeho rodičům nelíbilo. A teď? Byl prakticky spolupachatelem jeho vraždy. Jen proto, aby ochránil člověka, kterého ani nemiloval.

"Doprdele!" zakleje, když se jeho ruce roztřesou ještě víc. Opře se o mramorové umyvadlo a podívá se na sebe do zrcadla. Ačkoliv to na jeho zevnějšku nejde poznat, ten fakt, že napomáhal ve vraždě, ho požírá. A teď, když v cele sedí nevinný člověk, ještě víc, než před tím.

Když otci sdělil, že se o všechno postaral, nebyla to tak úplně pravda a jeho otec to věděl. Odvedl hlavní práci, získal hodinky a zbytek měl ponechat osudu. Jenže jeho otec věděl, že to nebude posuzováno jako sebevražda, a tak když do města dorazila kriminalistka, se pustil do práce. Podplatil několik lidí, některým pohrozil a vzešel z toho geniální plán.

Plán Milano. Noah věděl, že Kevin si půjčuje peníze od starostčina syna a věděl dokonce i to, že Kevin není schopný to splácet. Zkrátka a dobře se vše sešlo ve správný čas, aby to jemu i Dylanovi poskytlo alibi.

Noah pak řekl otci, co slyšel od Dylana a ten už se o všechno postaral. Měl motiv, stejně tak, jako žádné alibi, protože přece jen Mark Milano bydlel v příměstském bytě sám bez kamer u vchodu. Neměl jak dokázat, že byl doma ještě dřív, než Dylan zavraždil Kevina. A otec podplatil všechny jeho sousedy, aby u kriminalistky řekli stejnou verzi příběhu. Že Mark přišel domů až kolem čtvrté ráno.

Pokud by Mark něco řekl o hodinkách, nikdo by na to nebral ohledy, protože ukradené hodinky byly zpět u majitele, telefon Kevina byl zničený a sim karta schovaná u Noaha v pokoji. Navíc nebylo nahlášeno žádné odcizení. Hodinky neexistovaly.

Noah si nasupeně a podrážděně odfrkne a vyjde z koupelny do svého pokoje jen ve spodním prádle, aby se přestrojil a vydal do školy. V půlce kroku se však zarazí. Uprostřed místnosti totiž stojí jeho otec. S těmi proklatými hodinkami v ruce.

"Děje se něco?" zeptá se prošedivělý muž s podezíravým pohledem. Noah ví, co ten pohled znamená. Zkoumá ho. Zkoumá jeho reakci na to, jak se vyrovnává s tím vším, co se děje.

"Nic," zalže. "Jen jsem se špatně vyspal a nikam se mi nechce."

"Dobrá tedy," přimhouří muž oči. "Mám pro tebe úkol."

Všechny vnitřnosti se stáhnou do sebe a on pro jistotu spojí své ruce za zády. Nechce, aby jeho otec viděl, jak ho to celé ovlivňuje. Jak ho krvavá tvář jeho bývalého kamaráda dostává pomalu ale jistě do fáze lítosti.

Až bude Milano za mřížemi, všechno se tím změní. On bude moci zase svobodně dýchat. Do té doby musí hrát jak nejlépe umí. Předpoklady k tomu má.

"Potřebuju, aby sis dneska vzal sebou ty hodinky do školy," vyloží karty na stůl. "Doma je po tom posledním incidentu nechávat nemůžu a sebou do práce je taky nosit nemůžu. A matka je nosila celé léto, nechci ji tím znovu zatěžovat."

Je to zkouška, to je mu jasné. Wellington ho zkouší, jak moc loajální jeho syn dokáže být. Jen při pohledu na ty hodinky jsou však všechny ty vzpomínky zpět. Ty krvavé hodinky, které ho stály jeho lidskou nevinnost. V mnoha ohledech si momentálně připadá jako zrůda. I když vlastně nic špatného neprovedl. Naopak, zachránil svou rodinu před újmou a Dylana před vězením.

"Dobře," kývne jen a snaží se co nejvíc lhostejně převzít hodinky. Jeho otec mu je však nevkládá do ruky, nýbrž mu je nasazuje na zápěstí. A právě od té ruky se do jeho těla přenáší jakýsi chlad, který nedokáže popsat.

"Za žádnou cenu je nesundávej," dostane se mu upozornění. "Měj je neustále na zápěstí."

Noah jen přikývne a jeho otec se rozejde směrem ke dveřím. Zkouška loajality může začít.

"Tati," nedá mu to a zastaví svého otce v momentě, kdy otevírá dveře. Ten se zastaví, ale nijak se neotáčí. "Proč ty hodinky prostě nezničíme?"

Je to troufalý dotaz, na který by se neměl ptát. Přesto tak udělal, protože to nechápe. Všechny důkazy, které ho s Brennerem spojovaly, byly zničeny. Jen tyhle jediné hodinky jsou jako jeden velký spojovník s člověkem, který už dva roky hnije v celách. A kterému se za žádných okolností nedostane milosti.

Jeho otec však neodpovídá a odchází z místnosti. A když se za ním zavřou dveře, Noah opařeně stojí a prohlíží si ten odporný předmět na svém zápěstí. Nezbývá mu nic jiného, než předstírat. Tak, jako doposud.

***
"Nedal jsi mi ani vědět, jak to dopadlo s Markem," zamračí se na něj Lydia, když třídní profesorka něco vykládá před interaktivní tabulí. "Čekala jsem celej večer."

"Co ti mám povídat," zašeptá ihned v odpověď. Ta potyčka s jeho otcem ho mírně uklidnila a dokázala váhy vyrovnat. I když je mu jasné, že to bude mít nehezkou dohru. "Nic moc jsme si za těch pár minut ani nestihli říct. Jen to, že je nevinnej."

Svědí ho na jazyku všechny ty poznatky, které ukořistil při návštěvě Marka. Přesto se drží, i když by rád vyšel s barvou ven. Ohrozil by tím sám sebe. A také možná i Lydii. Pochybuje, že by to byl někdo z jeho třídy, ale přesto je lepší si dávat pozor. Nemůže si být jistý ani samotnou Lydií.

"Celej den jsem se včera vyptávala mámi na přelíčení, jestli už se ví datum a tak, ale neřekla mi nic," objasní mu blondýnka. "Podle mě ani ona sama neví, jak to celý ještě bude. Taky si docela myslím, že nemaj dostatek důkazů..."

Další její slova jdou mimo něj, když si všímá Noaha Wellingtona, kterak zvedá ve své druhé lavici ruku. Nebylo by na tom nic zvláštního, kdyby na jeho zápěstí nebyly hodinky, které u něj ještě neviděl. Hodinky s černým opotřebovaným koženým řemínkem. Srdce se mu rychle rozbuší.

Noah vstává a odchází ze třídy, přesto dává Tylerovi možnost zjistit, co je to za značku. A ke své libosti nebo možná i nelibosti to zjišťuje. Ručičkové rolexky. Staré s černým řemínkem. S velkou pravděpodobností ty hodinky, díky nimž je Kevin mrtvý a Mark za mřížemi...