"Přišel jsi ze mě mámit, jestli jsem nezabil Kevina?" dotáže se ho hnědovlas stojící u baru. Ačkoliv se jedná o jízlivou poznámku, která se Tylerovi rozleze po každičké molekule těla, Noah se usmíval, jako by si z toho utahoval.

A Tyler zjišťuje, že ho to vlastně bolí. Bolí ho dívat se do té tváře, hrát tu hru, cítit tu neskutečnou přitažlivost, ale přitom i znechucení z faktu, že Noah pravděpodobně může za Kevinovu smrt. Že se o ni přičinil díky těm zpropadeným hodinkám.

Přesto si neodepře chvályhodný pohled na Noaha, který zvolil tmavě modrou košili, jakou už na něm Tyler viděl, a bílé džíny s modrými teniskami. Na krku se mu houpe řetízek, na němž má přívěšek se svým křestním jménem a zápěstí opět zdobí ty hodinky. S velkou pravděpodobností ty falešné.

"Přišel jsem se omluvit," namítne Tyler s velkou dávkou sebezapření. "Neměl jsem se ti hrabat ve věcech a už vůbec jsem neměl mít podezření."

Noah se na něj zadívá s jakýmsi radostným pohledem, v němž se jiskří jako při oslavě nového roku. Všechny ty pihy na jeho obličeji jsou doslova odzbrojující. Je to jedna z mála věcí, pro které má slabost. Noah Wellington představuje jednu velkou slabost, na níž si začíná postupně budovat závislost.

Noah se otočí čelem k baru a Tyler tedy následuje jeho příkladu.

"Šampaňské?" zeptá se ho Noah potutelně a kývne směrem k lahvi v plechovém kýbli. Objednal úplně tu samou lahev, kterou objednal i on na jejich první schůzce.

"Chceš mě opít?" prohne i on koutek úst do mírného úsměvu a podívá se na svého společníka, který se opře jednou rukou o bar a tělo trochu natočí jeho směrem. Tylerem se rozutíká znovu ten samý chtíč jako pokaždé, když s Noahem mluvil.

Nedokáže si vysvětlit tak silnou přitažlivost. Samozřejmě ví, že Noah takhle působí na většinu lidí z jeho okolí. Je jako magnet, jenž k sobě lidi přitahuje. Všechny má přesně tam, kde chce. Uprostřed své dlaně.

"Spíš jen dostat do nálady," mykne rameny a i tohle obyčejné gesto je jako magnetizující výzva. Měl by si od něj držet nějaký odstup. Využít té své výhody, ale stejně si udržovat hlavu čistou a určenou přesně tam, kam má Tyler směřovat. Jenže je to těžké. Velice těžké pokud se jedná o Noaha Wellingtona.

Noah se natáhne pro lahev a dvě sklenky. Rozlije tekutinu a jednu přisune k němu. Tylerovi neuniká, jak ho Noah stále pozoruje. Jako by něco očekával. Tyler přesně neví co, ale dává si pozor, kam se dívá a jak působí řeč jeho těla. Potřebuje Noaha dostat do nálady, stejně jako Noah potřebuje dostat do nálady jeho.

Noah kvůli sexu a Tyler kvůli té sim kartě. Kterou má Noah doma. A tam se nedostanou, pokud budou střízliví.

"Ačkoliv jsem byl docela nesvůj z toho, že mě obviňuješ," polkne Noah šampaňské a položí sklenici na pult, načež znovu sjede Tylera pohledem, "musím ocenit to zapálení zachránit kamaráda."

"Ty bys to určitě udělal taky," odtuší, i když se mu to příčí. Noah kamaráda zabil. Nebo se na jeho vraždě podílel kvůli těm hodinkám, které jistě něco skrývají. Nejhorší je, že pokud ty hodinky mají skryté opravdu nějaké temné tajemství ohledně Noaha, pak ho to ani nepřekvapuje. Děsí ho fakt, že on by na Noahově místě udělal nejspíš to samé.

"Jo," sklopí Noah pohled k baru a pousměje se. Je to však úsměv, jaký u něj ještě nikdy neviděl. Beznadějný. Sklíčený. Lítostivý. "Já ano, ale nikdy se nenašel člověk, který by to udělal pro mě. Tedy ne za nějakou cenu."

Neví, jestli tomuhle může věřit, ale nejspíš je to první pravdivá věta z úst Noaha za dnešek. Tyler tenhle pocit zná. Zná ho až moc důvěrně. Sám to nespočetněkrát zažil. Někdo ho dostal z nějaké šlamastyky, ale pokaždé za to něco chtěl. Až Lydia a Mark mu ukázali, jaké je to mít skutečné přátele. Bezpodmínečné přátelství, které dává a nic za oplátku nechce.

"Co Kevin?" zkusí Tyler svoje štěstí. Vyslovit to jméno v přítomnosti Noaha se mu příčí. Celkově o Kevinovi nerad mluví. Hlavně v minulém čase. Je neuvěřitelné, že ještě před třemi měsíci byl naživu, mezi nimi, stejně pubertální jako všichni.

Tyler na sobě pozoruje, že ho to začíná pohlcovat. Ta myšlenka, že je Kevin opravdu mrtvý.

"Kevin byl jako můj bratr," rozvypráví se Noah s jakýmsi zastřeným pohledem. "Bral jsem ho jako sobě rovného, vyrůstali jsme spolu a dělali všechno pro toho druhého. Nikdy jsem díky Kevinovi nestrádal."

Noahovi těžkne hlas, Tyler to slyší. A dokonce i slyší ten žal protkaný jeho hlasem.

"Do čtrnácti, kdy se Kevin chytil špatné party," pokračuje s pohledem upřeným stále k pultu. "Postupně se mi odcizoval a zaplétal se do různých špatností. Snažil jsem se ho přimět k tomu, aby zase našel tu správnou cestu. Jenže ve čtrnácti letech, kdy se ti puberta lepí na paty a ty nejsi úplně tak schopný racionálního uvažování a řešíš svoje problémy, je těžké ještě někoho zachraňovat. Byli jsme děti a já se rozhodl to nakonec ukončit. Odstřihl jsem ho, protože si nechtěl nechat pomoci. Bylo pro mě překvapením ho pak vidět na střední."

Je zajímavé celé tohle vyprávění slyšet od někoho, kdo byl jeho součástí. Kdo to jen nepozoroval z dálky a nedělal si hrubé odhady, co se asi tak mohlo pokazit. Teď to má Tyler z první ruky. A cítí, že tohle všechno, co plyne z Noahových úst, je čistá a ničím nepřikrášlená pravda.

"Každý jsme si našli svoji partu, do které jsme zapadli. Tedy, Kevin nezapadal a kdo ví, co se mu honilo hlavou," mykne znovu rameny a obohatí Tylera o svůj modravý pohled. "Stýskalo se mi po něm. Chtěl jsem zpátky svého nejlepšího kamaráda. A nakonec jsem se rozhodl se to snažit napravit. Nepočítal jsem s tím, že Kevin mě obehraje a ukradne něco pro mě tak vzácného."

A dostávají se do bodu, při němž Tyler cítí to neskutečné napětí ve vzduchu. Kdy se z pravdy začne stávat lež. A kdy celé Noahovo vyprávění upadne do hraného scénáře.

"Některým lidem zkrátka není pomoci," oddechne ztěžka Noah a znovu uchopí sklenici se šampaňským, které do sebe hodí. "Jen si říkám, že kdybych ho neodstřihl a snažil se mu dál pomáhat, nemuselo to tak dopadnout. A on tu dnes mohl stát se mnou a bavit se normálně."

Noah odsune prázdnou sklenici a rozhlédne se po narůstajícím počtu hostů. Tyler taktéž dopije obsah své sklenice a sleduje po očku mlčícího Noaha.

"Omluv mě," kývne na něj Noah se ztrápeným výrazem. "Půjdu se pozdravit s ostatními. Ještě se ale uvidíme."

"O tom nepochybuju," vysloví Tyler a sleduje záda Noaha Wellingtona, který se odchází pozdravit s ostatními.

Bylo by mu Noaha líto, opravdu ano. Kdyby ta poslední tvrzení nebyla plná lží. Kdyby si Tyler nebyl tak jistý tím, co všechno ví. Jen si tu svou vědomost potvrdit hmatatelnou věcí. Tou sim kartou, kterou dnes musí dostat.

***
Párty v modrém je v plném proudu. Na parketu se tančí, alkohol se rozlévá ve velkém a odvážnější se i svlékají a předvádějí tu show. Tyler je však v ústraní, pozoruje všechny lidi, jak skvěle se baví, zatímco on se nedokáže přinutit k nějaké interakci. Myšlenkami je stále ponořený ve vyšetřování. A možná i proto mu alkohol tolik nestoupá do hlavy jako obvykle.

Přemýšlí nad Markem a nad tím, co všechno mu řekl. Jako kdyby Mark při tom zjištění o hodinkách dostal novou sílu do žil. A jeho hřeje u srdce, že mohl být tím, kdo mu tu naději dodal. Teď jen však splnit jeho očekávání. A také ta svá.

Vyhledá v davu Noaha, který stojí opět u baru a tváří se nepřítomně. V ruce drží sklenku s barevným pitím, která je zpola vypitá, a pohledem míří neznámo kam. Tedy, dívá se před sebe, ale oči má zamlžené myšlenkami. Nad čím asi přemýšlí? Je to bezmála dvě hodiny, co se bavili o Kevinovi a právě od té doby se Noah tváří stejně zkroušeně.

Zastaví se u něj Dylan Jones a něco mu křičí do ucha. Noahův pohled ztratí nepřítomnost a on obdaří Dylana pobouřeným zamračením. Zajímalo by ho, co si spolu vykládají. Ne, on přímo touží slyšet, co Noaha tak pobouřilo. Protože Tylera momentálně pobuřuje fakt, že Dylan a Noah spolu něco měli. Že Dylan si Noaha užíval všemi doušky. Měl s ním normální vztah. Nehráli spolu žádnou hru.

Přistihne se, jak křečovitě svírá svou vlastní sklenku a ztěžka vydechne. Musí se soustředit na cíl, ne na svoje vlastní pocity ohledně Noaha. V tomhle případě to nedopadne jako v romanci Alexe a Liama. Liam nebyl vinen z ničeho. Noah je s velkou pravděpodobností iniciátor vraždy. A on je ten, který mu podrazí nohy na všech frontách.

Frustrovaně do sebe hodí zbytek nápoje a položí ho na nejbližší stůl. Zrak opět přesune k baru s očekáváním, že tam Noah stále bude stát. Jenže on už tam není. Stojí tam jen Dylan, který se tváří víc naštvaně, než tomu je poslední dobu zvykem. To však Tylera nezajímá. Začne kmitat pohledem po sálu a zamíří až l východu, odkud po schodech kráčí právě jeho vyvolený.

Tyler chytá příležitost za vlasy a prodírá se přes parket až ke schodům. Tohle by mohla být jeho chvíle, kdy Noaha donutí vzít ho do Wellington house.

Dostává se po nějaké době až ke schodům, po kterých vystoupá nahoru a rozrazí dveře ven. Okamžitě ho obejme chlad, jenž panuje všude kolem, jenže ten ho nijak neochromuje. Otáčí se na jednu stranu, přes ulici a pak na tu druhou. A tam Noaha nachází, o kousek dál, stát opřeného o zeď, kterak se objímá a ztěžka dýchá.

Rozejde se směrem k němu, opět se prodírá nespočtem lidí, kteří se snaží dostat dovnitř nebo kteří si naopak přišli odpočinout na čerstvý vzduch. Nakonec si stoupá přímo před hnědovlase, jehož víčka jsou zavřená a on se celý klepe a sípe.

Tylera obalí chlad. Panický záchvat. Ten dokáže určit s přesnou intuicí.

"Dýchej zhluboka," ozve se, čímž přiláká Noahovu pozornost a ten se odmrští od zdi a podívá se zaslzenýma očima přímo na Tylera. "Neprodýchávej. Zhluboka se nadechni."

Noah uposlechne a zhluboka nasaje mrazivý vzduch do svých plic.

"Teď vydechni," vydechne Tyler společně s ním, jenže jak se zdá, Noahovi to nijak nepomáhá, protože se celý rozklepe ještě víc a slzy se přehoupnou přes jeho dlouhé řasy. Tylera doslova drtí tenhle pohled. Očekával by, že uvidí plakat kohokoliv, jen ne Tylera Wellingtona.

"Doprdele," propadne Noah v pláč a Tyler si neví rady. Tedy ví, ale nechce toho využívat. Navíc před zraky tolika jejich známých a spolužáků. "Jsem totálně v hajzlu."

Nakonec mu však nezbývá nic jiného. Chytí svými dlaněmi Noahovu tvář a tvrdě přitiskne své rty na ty Noahovy hebké polštářky, které by mohl líbat pořád. Cítí jak Noah nejprve stojí jako přimražený k zemi, ovšem netrvá to dlouho a jeho polibek opětuje. A v Tylerovi vybouchne jakási lavina. Přesto své rty od těch jeho odtrhne. A s oddechnutím zjišťuje, že Noah na něj civí, ale už nesípe a ani se neklepe. Jen stojí a zírá.

Tyler obrátil zrak do prava, odkud se ozývá spousta hlasů a zjišťuje, že je několik lidí pozoruje a někteří si je dokonce natáčí. Zvedne se v něm lavina vzteku, protože za chvíli to bude vědět celé město.

"Na co čumíte?" zakřičí a všichni okamžitě zpozorní a zvážní. "Chcete se přidat nebo co? Hleďte si svýho, kreténi."

Mezi přihlížejícími je i Alex Flynn, který ho zkoumal svým laserovým pohledem, Tylerovi je to však jedno. Momentálně má prostor jen pro Noaha, jenž si mne oči a snaží se předstírat, jakože se tu málem nezhroutil.

"Měl bys jet domů," navrhne a úplně zaplaší myšlenky na jakékoliv vyšetřování. Připadá si divně, tak nějak se v něm dere obrovský soucit. Nepřichází v úvahu, aby Noaha využil, když je v tomhle rozpoložení. Přesto se mu v mysli objeví jedna otázka.

Co k tomuhle rozpoložení vedlo? Byl to Dylan s tím, co mu řekl? Nebo myšlenky na Kevina? Nebo provinilost za to, co provedl?

Tylerovi dochází, do jak vážné situace se dostal. Opravdu se snaží dopadnout vraha na vlastní pěst? Opravdu si hraje na detektiva, i když většinu času nemá ponětí o tom, co vlastně dělá? Ano a dělá to pro svého nejlepšího přítele.

"To bych měl," odtuší Noah a na sucho polkne. Řeč jeho těla prozrazuje, že část té paniky způsobuje i alkohol, který dostal do svého oběhového systému. "Trošku jsem to přepískl."

Uchechtnutí nezní ani zdaleka pobaveně a lehkomyslně jako vždy. Spíš je v Noahově hlase stud.

"Můžu tě o něco poprosit?" zeptá se znenadání hnědovlas, když už se Tyler připravoval, že na to konstatování nějak zareaguje.

"O co?" opáčí dotazem.

"Dneska v noci nechci být sám," povzdechne si Noah vyčerpaně. "Mohl bys mi dělat společnost? Aspoň, než usnu?"

Noah Wellington málo o co prosí. Většinou si vezme to, co chce bez zeptání. To byla veřejně známá věc. Jenže teď před ním stojí opilý puberťák, který se nejspíš s něčím rve, a který nahrává do Tylerových karet neskutečným způsobem.

"Co rodiče?"

"Jsou na pracovní cestě," odpovídá Noah a v očích se mu zajiskří. "Mám na dva dny celý dům sám pro sebe."

Tyler vidí, kam Noahovy myšlenky začaly směřovat. Vidí, že panika z jeho těla dočista zmizela a nahradilo jí něco, co silně připomíná pokušení. Pokušení Tyler svléct a nechat ho, ať si s ním dělá co chce. A je velmi odporné toho využít. Tylerovi se to příčí, jenže tuhle příležitost nedostane jen tak. Bude sám sebe nenávidět.

"Pak se mnou počítej."

***
Z druhé strany postele se ozývá spokojené a zasněné oddechování, zatímco on leží ve spodním prádle pod peřinou a s rukama za hlavou přemýšlí, jestli to má udělat nebo nemá.

Využil Noahovi opilosti. Vzal si ho takovým způsobem, že to předčilo veškerá očekávání a jen při té myšlence se Tylerovi zadrhává dech. Bezostyšně s Noahem spal v jeho posteli, jen pár metrů od té sim karty. Vzrušuje ho to a zároveň znechucuje.

Neví, ke které straně vah se má přiklonit. Jenže on nemá na výběr a ví to. Musí zjistit, co na té kartě je. Musí zjistit, jestli ta karta opravdu patří Kevinovi McReinerovi. Tedy - jestli mu patřila nebo je prostě jen tak paranoidní a hledá na každém šprochu pravdu.

Otočí hlavu na Noaha, který je k němu otočený zády. Nijak sebou nevrtí ani nic nenaznačuje tomu, že by byl vzhůru. Přece je to skoro dvě hodiny od té doby, co Noah vylezl ze sprchy a usnul. A tak on potichu spustí svoje nohy z postele a za tichého vrzání matrace se posadí. Znovu se otočí na Noaha. Ten však dál spí.

Srdce má až v krku a buší mu tak silně, že se bojí, aby tím svého společníka nevzbudil. Pomalu se natáhne k zásuvce, o které se domnívá, že tam tu kartu viděl. A když ji otevírá a měsíční světlo mu alespoň trochu ukazuje jeho okolí.

Karta však v zásuvce není. Tedy ne na první pohled. A když už je Tyler frustrovaný z toho, že ji nevidí, jako by samotný měsíc chtěl, aby ji našel, když se zablýskne zadní část zásuvky, kterou pomalu vysune. A právě tam nachází onu sim kartu, ale dokonce i hodinky. Ty hodinky, které hledal.

Obě věci uchopí do rukou, které se mu nesnesitelně třesou. S obavami se znovu otočí na Noaha, ale ten spí. Tvrdě. Jak se zdá, tak opravdu hodně tvrdě.

Zrakem tedy začne prozkoumávat hodinky, které otočí nejprve na jednu stranu a pak na tu druhou. A právě ta mu naznačuje, že to nejsou obyčejné hodinky. Vypadá to, jako by řemínek nebyl přidělaný, ale jen zasunutý dovnitř. Navíc je daleko silnější, než to u normálních hodinek bývá.

Zatáhne tedy malou silou a řemínek se na té straně vysune ven. Srdce mu vynechá hned několik úderů. Je to flashka. Usb port. Trošku tenčí, než bývá zvykem, ale princip zůstává stejný. Což jen potvrzuje, že Noah je v Kevinově vraždě v hlavní roli.

Přemýšlí, co má dělat. Panika se tentokrát rozrůstá jeho tělem. Nejraději by obě věci vzal a utekl s nimi na policii. Jenže ví, že to by padlo podezření akorát na něj. Navíc neví, co na těch hodinkách je. Co ten usb port skrývá. A neví ani, jestli ta karta patřila Kevinovi.

S velkým sebezapřením řemínek zasune zpět do hodinek a ty vrátí zpět do zásuvky, kterou zavře. Kartu si ale nechá. Alespoň prozatím. Když byla takhle vzadu, skoro zastrčená za těmi hodinkami, Noah o ni nebude vědět. Anebo si bude myslet, že zapadla. Přesto ho mělo napadnout přinést sebou jinou. Přesto nemůže čekat. Musí zjistit teď hned, co se v tom telefonu nachází.

Sáhne po svém telefonu, z něhož vysune plíšek na sim karty a vloží kartu tak, aby byla kompatibilní a následně plíšek zastrčí do telefonu. Dýchá se mu ztěžka, opravdu ztěžka.

Odemkne telefon a překvapuje ho, že sim karta po něm nechce pin kód. To je však jedno, protože se mu na obrazovce zobrazí počet zmeškaných hovorů i zpráv. A je mu jasné, že byl na dobré stopě, protože poslední zpráva je ze dne, kdy Kevin zemřel. Z osmé hodiny ranní.

Jestli jsi zase něco ukradl, nepřej si mě až se vrátíš domů, Kevine.

Zpráva je od Kevinovy matky.

Tyler však pokračuje dál a otevře ikonku s ostatními zprávami. A překvapí ho, když tam uvidí zprávy od Dylana Jonese. Zamračí se na displej a zprávy rozklikne.

D: Koupím od tebe ty hodinky.
K: proč bys je zrovna ty chtěl kupovat?
D: Protože chci mít na Noaha páku!
K: víš co na těch hodinkách je?
D: Nejsem blbej McReinere! Jsou tam důležitý dokumenty ohledně Wellingtonových obchodů, včetně jeho spolupráce s Brennerem.
K: to ti řekl Noah?
D: Ne, přišel jsem na to sám.
K: bullshit kámo :D ale budiž, kde se chceš sejít?
D: Zejtra večer je v Contigu párty. Přijď a tam se domluvíme.
K: Ok

30.6.2023
K: tak kde seš kurva? nemám na tebe celou noc?
D: Chvíli vydrž. Už jsem na cestě. Jsi doufám na školním hřišti...
K: kde jinde bych byl? snad jsme se dohodli!
D: Ok. Už jsem tady.

Pro Tylera se zastaví čas. Srdce mu tluče jako o závod, zatímco ruce se mu rozklepou. Dylan Jones. Jeho lakrosový kamarád byl ten kupce. Dylan Jones, Noahův bývalý přítel může za smrt Kevina McReinera.

A on má pocit, že tomu rozumí, a že to všechno dává smysl. Každičký dílek do sebe zapadá. Dylan Jones zabil Kevina McReinera kvůli těm hodinkám. Hodinkám, které patřily Wellingtonovým. V tu dobu už se profláklo, že Noah se s Dylanem rozešel a ten chtěl Noaha zpátky a tak se rozhodl získat ty hodinky. Jakýmkoliv způsobem.

Noah si musel pospojovat, co se stalo, když mu Dylan ty hodinky donesl. A rozhodl se ho krýt, protože pro něj udělal laskavost. Což by znamenalo, že v tom sám prsty neměl. Ale je spolupachatel tím, že ho kryje.

Nemluvě pak o té části, kdy se Noah musel svěřit svému otci a ten musel vymyslet celý ten plán proti Markovým.

Všechno to dává smysl.

A v ten moment se rozbrní jeho telefon v ruce. Leknutím nadskočí a podívá se na číslo, které je soukromé. To ho vyděsí ještě víc, protože se nejedná o jeho číslo, které je volané.

Tyler okamžitě vyjme plíšek, rozklepanýma rukama vyndá kartu z telefonu a s panikou uvnitř sebe otevře šuplík, vhodí kartu dovnitř a zase ho zavře. Neuvědomujíc si, že sim kartu vhodil do špatné zásuvky...