Lydiin pokoj pro něj nebylo neznámé místo, ba naopak. Když nechtěl být doma a ani se mordovat v posilovně, zašel právě k Lydii, která ho vždy přivítala s otevřenou náručí. Jednalo se o čtvercovou místnost vymalovanou na bílo, kterou Lydia zdobila svými šablonami. Na jedné straně měla černě vysprejovaný puget růží, na druhé naopak zmenšenou podobu New Yorku nebo tu třetí zdobil portrét jejího otce, který si sama vyrobila a nastříkala.

Její pokoj mu připadal mnohem více jako domov, než ten jeho vlastní. On na vzhled svého pokoje ani vybavení nedbal. Měl tam všechno, co potřeboval - postel, televizi, vlastní toaletu, stůl na psaní a laptop se skříněmi na oblečení. Žádné karikatury, obrázky, zkrátka nic osobního. Mnohdy si tam ani nepřipadal jako doma. Lydiin pokoj se mu zamlouval mnohem více.

Už jen kvůli tomu, že v něm byly osobní předměty, k nimž si Lydia vybudovala citovou vazbu.

"Jak hodláš pokračovat?" ptá se ho Lydia, zatímco sedí před svým stolem, na němž má zrcadlo a točí si vlasy horkou kulmou. Stačila se už dvakrát spálit.

Tyler na nic nečekal a všechno, co se dozvěděl od Marka jí převyprávěl. Lydia ho několikrát uhodila do ramene a řekla mu, že je bláhový, když věřil Noahovi místo svého instinktu. I on si připadal jako totální cvok, že tomu uvěřil a nechal se zmanipulovat. Teď to bylo ale jiné. Měl v rukávu kartu, o které Noah nevěděl.

Právě Noahova nevědomost mu měla být plusovým bodem. Přesto cítí frustraci, protože neví jak dál. Jak se k těm hodinkám dostat tak, aby si toho Noah nevšiml. A i když se k nim dostane, jak s nimi pak naloží? Nebude si je moci nechat, o tom je přesvědčený.

"Hodlám dělat blbýho," řekne jí to, co už vyslovil nejméně třikrát, když se ho zeptala. Byl ve výhodě a hodlal jí využít. A sice to Lydii neřekl, ale po té noci s Noahem ho nemohl zkrátka vypustit z hlavy a neustále na něj myslel.

Hrají hru a všechno je lež. Všechno, až na Tylerovy pocity ohledně Noaha, kterého z nějakého prostodivného důvodu nedokáže plně nenávidět. Stejně tak, jako v hloubi duše stále doufá, že v tom Noah prsty nemá. Což je nesmysl a sám si to uvědomuje.

"Ale co dál?" položí Lydia kulmu, vytáhne ji ze zástrčky a roztřepe si vlasy tak, aby jednotlivé prameny vlasů oddělila od sebe. Ze zrcadla její oči míří na něj. "On si bude dávat pozor. Přechytračil tě a sice si bude myslet, že jsi s tím skončil, ale bude daleko opatrnější."

"Ne když mu dám, co chce," namítne sebejistě. Noah chce po něm sex. Taky proto mu přišla ta pozvánka do Contiga právě od něj. Noah chce být v jeho blízkosti. Chce s ním spát. "A věř mi, že on to chce."

"O tom nepochybuju," povzdechne si Lydia a nepatrně se ošije ve svých modrých šatech na tělo, které jí sahají nad kolena. "Ale musíme vymyslet jak dál. Nepřemýšlel jsi o tom, že do toho Alexe přece jenom zapojíš?"

"Lyd," osloví svou přítelkyni co možná nejtrpělivěji, "Alex Flynn mě nesnáší, protože si myslí, že jsem jeho kamaráda dostal do basy já. Nemyslím si, že by mě poslouchal, navíc to zvládnu i bez něj."

"Vy a ta vaše mužská pýcha," postaví se Lydia a dá si ruce v bok. Tyler se pozastavuje nad tím, jak nádherná je. Samo sebou to vždycky věděl, ale problém byl v tom, že Lydia sázela spíše na pohodlné kalhoty a mikinu. Šaty nosila jen při příležitosti formálních večírků. A tohle formální večírek nebyl.

"Sekne ti to," pochválí jí a vysekne purkle. Lydia se neodtýchá ho znovu uhodit do ramene se stydlivým úsměvem.

"Tobě taky," pochválí ho i ona. Usoudil, že pokud chce ladit s někým ze společnosti, pak to bude jednoznačně Lydia, která mu ty šaty posílala už ráno ke schválení. Vzal si na sebe světle modré sako, pod nimž má černé triko. Všechno doplňují modré skinny džíny a modré botasky. "Modrá je definitivně tvoje barva. Ale zpátky k věci. Tos v těch šuplikách nenašel něco jinýho? Třeba něco co patřilo Kevinovi? Peněženku, klíče, mobil?"

"Peněženka shořela s Kevinem, stejně tak klíče a mobil," zasekne se v půlce věty a zahledí se do země.

O Noahovi ví, že používá už od svých šesti let to samé telefonní číslo. Nikdy ho nezměnil, ani si nepořizoval další. Sice sám Tyler to číslo použil až teď, ale ví to, protože to číslo viděl nespočetněkrát v uplynulých skoro patnácti letech. Dokázal by ho komukoliv říct zpaměti.

"Co je?" luskne mu Lydia před očima a on se na ní zděšeně podívá. Možná na něco přišel. A srdce mu buší znovu na poplach.

"Ten mobil našli," odpovídá jí a v hlavě nad tím stále dumá. "Našli ho v nějakým kontejneru úplně celej rozflákanej. Už ani nevím, kdo mi to říkal, ale divný na tom všem bylo, že v něm nebyla sim karta."

Lydia, jako by jela na stejné vlně jako on, rozšíří svoje oči na maximum a několikrát ho poplácá po rameni.

"Tys u Noaha viděl v šuplíku ležet sim kartu," doplní myšlenku za něj. "Starou odřenou sim kartu, jak jsi sám říkal. No ale co když si jí Noah jen vyměňoval? Víš sám, že některý starý simky do telefonů nefungujou a je potřeba to číslo nahrát na novou."

"Jo, to je fakt," reaguje na její poslední skeptickou poznámku svým vlastním optimismem. "Jenže proč by si ji Noah nechával? Já sám ty simky vyhazuju a on nebude jinej. Nedělá si k takovým věcem citovou vazbu."

"Jak si tím můžeš bejt tak jistej?" dá si ruku v bok a nakloní svou hlavu na stranu. Blond lokny si jí přehoupnou skoro až k bokům.

"Jsme stejně vychovaný," namítá na to suše a ten fakt ho děsí, protože on sám ta pravidla v některých ohledech dodržuje, "a naši tátové vyhazujou nepotřebný krámy, který nemaj žádnou cenu. A vzhledem k tomu, že Noah ke svýmu tátovi vzhlíží, tohle pravidlo bude dodržovat. Stejně tak jako já."

"Takže ta karta bude-"

"Nezbývá mi nic jinýho," podívá se Lydii zpříma do modrých očí, "než to zjistit. Nejlíp ještě dneska."

***
Plavovlas sedí v jednom z boxů ve společnosti svého přítele a jeho kamarádky a napětí u stolu houstne. Moc lidí tu ještě není, ale i tak ví, že se sál každou hodinu zaplní, a že Contigo a jeho soukromá akce bude přeplněné k prasknutí. Zvlášť, když to pořádá někdo tak vlivný, jako je syn Wellingtonových.

Liama překvapilo, když mu dorazila pozvánka. Stejně tak, jako Alexovi a Avě. Nebyl si však jistý, jestli na nějakou takovou akci půjdou vzhledem k poslednímu vývoji, k němuž je Liam už od samého počátku skeptický. K Alexově názoru je skeptický.

"Proč jsme tady?" ptá se asi po milionté, zatímco usrkne modrého drinku a položí ho zpět na stůl. Alex se dívá ke vchodu, kde očekává toho jednoho, kterým je posedlý posledních pár týdnů. Čeká, až se tu ukáže Tyler Eldridge.

Toho kluka, vlastně i mladého Wellingtona, si dost vybavuje z otcových akcí. Na žádné nechyběli, jenže on sám o ty dva neměl zájem. Byl o dva roky starší s daleko většími problémy. Oni totiž byli ze spořádané rodiny, kde bratr nespí s bratrem a otec není vrah.

"Chci ho mít na očích," odvětí nepřítomně Alex a Liam protočí oči. V tomhle směru je Alex pevný jako skála a ačkoliv se mu už několikrát snaží říct svůj názor na celou věc, Alex ho neposlouchal.

"Co si tím pomůžeš?" neodpustí si poznámku, která se přímo vybízí. "Alexi, posloucháš mě sakra!"

Liamovi dochází trpělivost. Chápe, že Mark je neprávem obviněný, a že to Alexe žere do morku kosti. Stejně tak chápe, že Alex převzal zodpovědnost a chytá se každého stébla. Od té doby, co mu Markova matka řekla o svém podezření vůči mladému Eldridgi, je jím Alex jako posedlý. Doslova.

"Co je krucinál?" vyjede podrážděně Alex a obličej konečně otočí na Liama, kterému se hrne krev do bělostných tváří. "Nenutil jsem tě, abys zůstával a nenastupoval do školy."

"Posloucháš se někdy?" neudrží se ani plavovlas. "Seš tak sebestředný, že to není možný. Sleduješ ho už několik týdnů a na nic si nepřišel. Celou dobu se ti sakra snažím říct, že co když v tom on prsty nemá!"

"Máš nějakou teorii?" vloží se do toho Ava klidným tónem. Alespoň trochu zachraňuje situaci.

"Kdybyste mě poslouchali od začátku, možná byste se něčeho chytli," neodpustí si vyčítavou poznámku. "Podle mě v tom Tyler nejede. Během těch týdnů pozornosti, kterou na něj upínáme, se nezachoval ani jednou podezřele. Navíc by mu nijak neprospělo, kdyby ho zabil."

"Co tím chceš říct? Kdo jinej by měl k Markovi tak blízko?" zeptá se Alex a Liam má konečně jeho veškerou pozornost. Mírně mu padá kámen ze srdce, když konečně může říct, na co už pár dní myslí.

"Co když tady nejde o Marka?" položí dotaz. Snažil se to ve své mysli už několikrát přehrát. A pokaždé to dávalo větší smysl. Upnuli se na Marka, ale ten je podle něho jen pěšák v daleko větší hře. "Co když nešlo ani o toho McReinera? Přemýšlejte, o co každému vlivnému jde?"

"Mít peníze a majetek?"

"Ne," vydechne nervózně, protože až to podá nahlas, ví, že Alex se toho možná chytí. A bude s ním znovu k nevydržení. "O to sice taky, přiznávám, ale vzpomeňte si na mého otce. O co mu celou dobu šlo? Neodůvodněné obohacování, vražda, falešná kampaň, manipulace s hlasy. Kam to všechno vede?"

"Jde jim o pověst a moc," řekne Ava přesně to, co on chtěl slyšet.

"A kdo už celé roky usiluje o místo Markovy mámy?" položí další dotaz. Mohl to říct napřímo, ale nehodlá jim to dát zadarmo. Ne po tom, co je neustále ignorovaný. Chápe, že k Markovi nemá tak blízko jako oni dva, ale přece jen mezi smetánkou Rockwellu vyrůstal a ví, jak to chodí. Lépe, než kdokoliv jiný.

"Eldridge," odpoví Alex pravdu, ale ne tu, kterou chce Liam slyšet.

"Wellington," odpoví si nakonec sám. "Pokud je tu někdo, kdo o moc stojí opravdu hodně, pak je to Brian Wellington, který taky podal návrh na sesazení starostky. A kdy ten návrh podal? No po tom, co Marka obvinili z vraždy a poškodili tak reputaci starostky. Do té doby neměl šanci uspět."

"Takže ty myslíš, že Wellington zabil toho McReinera, aby to pak mohl hodit na Marka a sesadit Milanovou z funkce?" zamračí se Alex a Liam doslova slyší, jak mu šrotují kolečka v hlavě.

"To přesně si myslím," kýve na souhlas, "s tím rozdílem, že Wellington McReinera nezabil. Udělal to někdo jiný. Někdo, kdo měl k tomu Kevinovi daleko blíž."

"Kdo?" položí Ava napjatě dotaz. Liam vidí, že jí přesvědčil, protože to dává větší smysl, než to, že Tyler se s Markem spřátelil jen proto, aby na něj pak mohl hodit vraždu, které se sám dopustil. Bez motivu a s velkou pravděpodobností i s alibi.

Liam neodpovídá a místo toho se podívá na chlapce v modré košili, který promlouvá se synem majitele Contiga. Oba jeho společníci se jejich směrem nenápadně podívají a pak zpět na Liama. V němém úžasu.

"A myslím si, že Tyler Eldridge něco ví," dodá ještě, když vidí přicházet černovlase s krásnou blondýnkou jako doprovodem. Neuniká mu, že Tyler po někom pátrá. A toho někoho vypátrá takřka ihned, když se podívá směrem k baru. Tam, kam ještě před malou chvílí koukali Alex s Avou.

"Proč myslíš?" zeptá se Alex a Liam nenápadně naznačí, aby se podívali směrem k Tylerovi a Noahovi, kteří se malou chvíli probodávají pohledem. Za čímž následuje to, že Tyler něco říká blondýnce a vydává se směrem k Noahovi, kterému se na rtech rýsuje úsměv.

"Protože ti dva si nebyli blízcí ani na škole a ani na otcových akcích," odpovídá Liam a před očima mu běží vzpomínky. Vzpomínky na prohnanou hru. "Tyler s Noahem hraje hru."

Alex se na něj rychle otočí zrovna ve chvíli, kdy se Liam napije, aby dodal svému hrdlu trošku tekutin. A když se podívá na Alexe, ví přesně, na co myslí. Na to samé, co on. Na jejich historii, tu bolestivou, kterou by rád pohřbil hluboko do svého nitra.

"Stejně, jako jsme ji hráli my dva," dopoví plavovlas a polkne.

Nejhorší je, že v nich vidí sebe a Alexe. Už od začátku, co je spatřil poprvé pospolu. Bylo mu totiž jasné, že Noah něco tají. Něco, co se z něj Tyler snažil dostat. Jak se ale zdá, tak bezvýsledně...