Držel ty hodinky v ruce. Ve své vlastní ruce. Prohlédl si je z každé možné strany, dokonce zkoumal, zda nebyly rozebrány a dány zpět do původního stavu, ale nic. Absolutně nic zvláštního na nich nebylo. Nic, co by znásobilo jejich hodnotu. Nic, co by mělo přinutit Tylera k tomu, aby dál podezříval Noaha. Nechápe to. Byl tak přesvědčený, že v těch hodinkách najde něco skrytého. Něco, co jejich hodnotu vynese do výšin. Něco, co mu dá podnět k tomu konat dál.

Ale nic. Byly to jen prachsprosté hodinky Noahova dědy. Obyčejné hodinky, které mu po jeho dědovi zbyly. Tak neskutečně se za sebe styděl, že celou noc probděl s očima dokořán a s telefonem před obličejem. Chtěl mu napsat nějakou velice omluvnou zprávu. Něco, čím by svoje chování odůvodnil. Ale neměl pro to žádné odůvodnění. Jen Marka, na něhož měl neskutečnou zlost.

Hned ráno šel za matkou, protože otec nebyl doma, aby s ním sjela na Rockwellský soud, kde Marka drželi pod zámkem. Potřeboval s ním mluvit. Potřeboval se ho zeptat na tolik věcí a tolik věcí mu i vyčíst. Potřeboval zkrátka udělat něco, čím by ze sebe smyl svou vinu, že svému vrstevníkovi tak křivdil.

Matka odmítala. Poslouchala otce a nechtěla tedy, aby se s Markem sešel. Jenže Tyler věděl jak na ní. Věděl, že když nasadí vyčítavý tón a bude se chovat jako totální rozmazlený spratek, jeho matka povolí. Protože i přes to všechno v ní byly mateřské pudy. A tak ho odvezla a přes známé, které na tom úřadě měli, se mu povedlo dostat znovu do té betonové místnosti.

Znovu ho momentálně obaluje chlad a neštěstí, které sálá ze všech čtyř stěn. Deprese. To je to slovo, které celou dobu hledá, aby popsal své pocity z tohoto místa. Přináší mu deprese míšenou s úzkostí.

Dveře naproti němu se zapípají a otevřou se, načež do místnosti vstoupí Mark s propadlými tvářemi a kruhy pod očima. Ten pohled Tylera tak silně zasáhne, že se nezmůže na nic jiného, než na nechutné civění vůči člověku, kterého tak dobře znal. Tedy možná.

Mark dosedá na židli naproti němu a policista dveře zavře a stoupne si před ně, aby měl jistotu, že Marka nic nenapadne. Stejně tak, jako před dveřmi, kterými dorazil on, stojí policistův kolega. Tentokrát však Tylerovi neujde, že Mark nemá na rukách želízka. Zřejmě je ve svém zuboženém stavu ani nepotřebuje.

"Ahoj," pozdraví ho mladý Milano ochraptělým hlasem. "Spal jsem, takže se omlouvám, že vypadám tak, jak vypadám. Moc se toho tady dělat nedá."

"Řekni mi pravdu," vytasí se na něj Tyler zhurta, protože nevidí důvod, proč otálet, "lhal jsi mi o těch hodinkách?"

Markův obličej se zkřiví do překvapené a nechápající grimasy. To překvapení a nepochopení sálá i z jeho těla jako energie, která se postupně přenáší na Tylera. Černovlas absolutně netuší, co si v tuhle chvíli má myslet. Buď je tak hloupý a nebo je celá ta situace horší, než si myslel.

"Proč bych ti lhal?" zeptá se Mark zmateně.

"No já nevím," uchechtne se Tyler nepobaveně a opře se do židle. Proudícími nervy neví, co má pořádně dělat. "Třeba proto, žes věděl, že ty hodinky, o kterých mluvíš, patří Wellingtonům. Respektive tomu Wellingtonovi, kterej má za tátu člověka, co celou dobu usiloval o místo tvojí matky. Stejně tak jako můj otec. Chtěl jsi mě poštvat proti Noahovi, abych já poštval proti Wellingtonům svojí rodinu. Aby tvoje máma zůstala přesně tam, kde chtěla bejt."

"Co to tu plácáš?" zeptá se nevěřícně Mark. "Sám víš, že o ty politický sračky nejevím sebemenší zájem. Je mi u prdele, kdo bude starosta. Nechápu, co to do tebe vjelo."

"Jde mi o to, kurva," nakloní se Tyler, obličej zkřivený zlostí, "že ty hodinky jsem včera večer držel v ruce. A nic zvláštního na nich nebylo. Navíc mi Noah řekl, že mu ty hodinky vrátil sám Kevin. Ten večer, kdy ho zabili."

"To je holej nesmysl a ty to dobře víš," bouchne Mark do stolu, což vyburcuje policisty. Tyler na ně však ukáže, aby se drželi zpátky. Že se nebojí. A tak se těžkoodění zase vrátí zpět. Taková je totiž jeho moc. Moc jeho rodiny. U jiných by to ani zdaleka neprošlo, ale on je Eldridge. Jeden z mála, kterým projde vše.

"Právě že nevím," reaguje na to o něco klidnějším tónem. "Mám jen tvrzení člověka, kterej si celou dobu hrál na mýho kamaráda. Ale když se případ nikam nepohnul, nepozval mě ani na svou návštěvu."

"Ty seš úplně vymletej," opře se nevěřícně Mark a na rtech si mu hraje úsměv. Ten je však způsobený beznadějí. "Tyi sakra, posloucháš se, já po tobě nechtěl, abys cokoliv dělal. Chtěl jsem jen, abys o tom věděl, kdyby došlo tvrdý na tvrdý. A navíc jsi byl napsanej v tý žádance, mamka mi ale řekla, že to ty jsi nechtěl přijít."

"Co prosím?" položí Tyler lokty na stůl. "Přišla mi od tvojí matky zpráva, která byla skupinová. Zřejmě ale zapomněla vymazat moje číslo, protože v tý zprávě stálo, že mi o tvojí návštěvě nemá nikdo dávat vědět. Usoudil jsem, že mě tu nechceš."

Mark se odmlčí a zadívá se ztrápeně do desky stolu. A Tyler si konečně všímá toho, jak zničený se Mark zdá z jeho slov. Takhle by se člověk, který jim manipuloval, netvářil. Marka zná ve všech možných náladách, ale v téhle ještě ne. Nikdy ho neviděl tak beznadějného. Tak bez síly, jako právě v tenhle moment.

"Myslej si, že v tom jedeš," vydechne Mark a podívá se na Tylera s obrovským nutkáním něco udělat. V jeho očích ale vidí, že se drží zpátky. "Moje rodina a všichni moji blízký si musej myslet, že v tom jedeš. Že to tys to narafičil."

"Já?"

"Jo," polkne Mark nevěřícně. "Proto mi včera přišla matka neskutečně odtažitá, když jsem se na tebe zeptal. Stejně jako Alex nebo Ava. Tvůj táta kandiduje a oni si myslej, že to tvoje rodina to hodila na mě. Proto tě tu nechtěli."

"Ale ty víš, že je to holej nesmysl," obrací se situace proti Tylerovi. Přijde mu, že celkově všechno se poslední dobou obrací proti němu. "Honím se za těma hodinkama už od toho dne, kdy jsi mi o nich řekl. Sblížil jsem se kvůli tomu s Noahem Wellingtonem. Ale nemám se kam posunout dál, protože na těch hodinkách nic zvláštního není."

"Věříš mi?" zeptá se nečekaně Mark a položí si ruce znovu na stůl. Je nakloněný směrem k Tylerovi a v jeho očích panuje jakési odhodlání. A Tyler nemůže zahodit dlouhé měsíce přátelství za hlavu. Na to má Marka až moc rád.

"Ano," vysloví tedy, protože tak to cítí. Nevěřil mu, když sem přišel, ale Mark neumí předstírat. Každý v jeho okolí mu to říkal. Neuměl by zahrát vyděšení, pobouření ani beznaděj. "Věřím ti."

"Tak mě poslouchej," znovu polkne docela nahlas. "Nevěděl jsem, že ty hodinky maj co dočinění s Wellingtonem. Tý rodině jsem se vždycky vyhejbal jako čert kříži. Ale teď, když o nich mluvíš...co ti Noah řekl o těch hodinkách?"

"Že patřily jeho dědovi," odpovídá ihned. Na nic nečeká. Vidí, že Mark na něco přišel. A čas je opět začíná tlačit.

"Starej Wellington měl obrovskou sbírku hodinek, kamarádil se totiž s mým dědou," vysvětluje Mark svoje myšlenkové pochody. "Ať už ti Noah ukázal jakýkoliv hodinky, nebyly to ty samý. Kevin totiž říkal, že patřej někomu hodně vlivnýmu a to starej Wellington nebyl. Sám to víš."

Všechno, co Mark říká, je pravda. O Noahově dědovi věděl, že měl velkou sbírku hodinek. Ale nebyl o nic bohatší, než Mark nebo vlivnější, než Flynnova rodina. Až Brian Wellington vytvořil obrovské impérium a nastřádal bohatství.

"A taky si musíš pamatovat, že po smrti starýho Wellingtona byla aukce. Aukce, na který se dražily všechny hodinky. Všechny až na jeden pár," pokračuje Mark. "Byl o ně největší zájem, ale Brian Wellington jako důvod udal, že maj pro jeho rodinu nevyčíslitelnou cenu. Byly to rolexky z roku 2000."

"Hodinky s černým řemínkem," vydechne užasle Tyler a všechno mu do sebe začíná zapadat. "Ty hodinky, co mi včera ukázal Noah, byly ty druhý."

"Ty pravý tam někde jsou," myslí si nahlas Mark. "Jsi na správný cestě proboha, že mě to s těma hodinkama netrklo hned. Brian Wellington usiloval o to, aby mámu dostal z úřadu a věděl, že když někdo umře a svedou to na mě, mámu sesadí a on bude mít volnej průchod. Je jedno, kdo to udělal, ale on je v tom zapletenej. Což znamená, že si musíš dávat velkýho bacha."

Všechno mu to dává větší smysl. Mark tomu svými vzpomínkami na Noahova dědu dodal zcela nový rozměr a Tyler ani nevěděl, že někde tyhle staré vzpomínky má uchované. Na sbírku hodinek i na dvojici s černým řemínkem. Jako by se mu to doslova vypařilo z hlavy.

Což ale znamená, že se nechal špinavě zmanipulovat. Noah Wellington hraje a tímhle se jen potvrzuje, že v tom je zapletený. Stejně jako jeho otec.

Místností se rozezvoní alarm, jehož zvuk značí konec návštevy. Mark ho však rychle chytá za ruce a přitáhne jeho pozornost zpět k sobě.

"Řekni to Alexovi, musíš mu to všechno vysvětlit. Jinak po tobě půjde i on. Musíš mu všechno říct."

Jenže Tyler ví, že to neudělá. Pokud si Alex myslí, že za to může on, pak ať si to myslí. On se ho nebojí. Momentálně se nebojí ničeho. Ani Alexe, ani Milanových a ani Noaha Wellingtona. Všem jim ukáže, že on umí hry hrát tak, aby vyhrál. A momentálně nepochybuje o tom, že vyhraje.

***
Točí se na židli a potutelně se usmívá, zatímco v pravé ruce drží obyčejné hodinky, kdežto v levé má ty, po nichž Tyler pátral. Je to neuvěřitelný pocit ošálit někoho tak mazaného, jako je Tyler. Jenže měl smůlu, protože Noah je daleko mazanější. Nebo si to alespoň myslí.

Hrálo mu do karet to, že ho Mark Milano nejspíš nepozval na svou návštěvu. Stejně tak, jako mu celou dobu hraje do karet fakt, že Alex Flynn a jemu podobní Tylera nemají v lásce právě kvůli jeho původu. Černovláskovi už zbyla jen Lydia, která pro Noaha však žádnou hrozbu nepředstavovala. Jiskra, kterou Tyler svým očividným vyšetřováním zažehl, byla uhašena. A uhasil ji on.

Děsí ho však jeden zásadní fakt. Ačkoliv měl radost, že Tylera takhle ošálil, včerejší noc v něm zakořenila něco, co v sobě nedokáže plně pochytit. A není to jen fyzická přitažlivost. Dochází mu totiž, že Tyler mohl být tím jedním vyvoleným, který by ho pochopil, kdyby se nepřátelil právě s obviněným.

A co víc. Noahovi Tyler přišel stále více a více zajímavý. Chtěl ho poznávat. Cítil ty spalující emoce v sobě. Už si černovlase nepředstavoval jen nahého. Ne, viděl ho s krásným úsměvem na rtech, viděl se po jeho boku. Byl pro něj perfektní. Tyler Eldridge byl a stále je jediný člověk, který se mu může vyrovnat.

A to ho naplňuje jakousi zvrácenou radostí a zároveň obrovským děsem. Tyler se mu dostal pod kůži. Pouhými dvěma schůzkami. Ta tělesná chemie mezi nimi panovala už od pradávna, jenže ta intelektuální přitažlivost bylo pro Noaha něco zcela nového.

Zastaví se na židli, oboje hodinky položí na stůl a dojde až před vestavěné zrcadlo, které má zabudované na dveřích od skříně. Dělá to vždycky, když si není ničím jistý. A on si momentálně není jistý ničím. Snad jen tím, že nechce, aby jeho a Tylerova hra skončila.

Chce ho. Po včerejšku snad ještě víc, než před tím. Jen bude muset počkat. Tyler za ním jistě přijde sám. A Noah si je jistý, že přijde. S omluvou.

Proto by bylo dobré to uspěchat. Nechce čekat, než se Tyler odhodlá a osloví ho nejspíš ve škole. Ne, tohle musí být někde, kde spolu budou moci hrát. Kde Tylera nechá, aby si ho znovu vzal.

A napadá ho jediné místo. Koutek úst se mu prohne a on se naposledy se směsicí vzrušení a strachu prohlédne. A v tom ho to díky modrému tričku napadne.

Přeběhne k pracovnímu stolu, kde leží jeho telefon. Uchopí ho, odemkne a v seznamu vyhledá ono číslo, které potřebuje. Telefon si stále s tím samým úsměvem přiloží k uchu. Mravenčení v jeho břiše stále nabírá na síle, když ví, jak dál. Jak dostat Tylera přesně tam, kde ho chce mít.

"Dyle," osloví volaného, jehož hlas v telefonu zní překvapeně. Jen málokdy se totiž děje, že Noah volá Dylanovi ze své vlastní iniciativy. "Myslíš, že by mi tvůj táta pronajal Contigo na zítřejší večer?"

Dylan se odmlčí, jako by něco takového absolutně nečekal. On sám by to ještě před měsícem také nečekal. Contigo neměl moc v lásce a večírky v tom klubu nenáviděl. Vlastně celkově kluby nemusel. Přišlo mu to nanicovaté mrhání časem. Jenže teď byl v sázce Tyler. A on toho pro něj, a hlavně pro sebe, hodlal využít.

"Proč?" položí Dylan otázku, kterou Noah očekával. Proto zůstává v klidu, i když ho to Dylanovo podezírání zkrátka nebaví a vytáčí ho.

"Měli bychom se trochu zabavit," použije lež, kterou vymýšlí z patra. "Celý město se zabývá Kevinem a Markem Milanem, tak jsem si říkal, že by to chtělo trochu uvolnit atmosféru. Pozval bych několik lidí a udělal tématickou párty."

Další ticho. Noah protočí oči a lituje toho, že nezavolal rovnou Dylanovi otci. Ten ho měl vždycky rád. Především jeho masku vlídného a hodného přítele jeho syna. Nikdo zkrátka nevěděl, že má Dylana jen na sex.

"To zní dobře," odtuší nakonec Dylan, ale Noahovi neuniká ten stálý podezřívavý podtón. "Až přijde, promluvím s ním a dám ti vědět. Sobota bejvá docela výdělečná."

"Zaplatím dvojnásob toho, co by si vydělal," nežertuje ani trochu. Je ochotný to udělat.

"Povím mu to," odpovídá Dylan a Noahovi se na rty vrací ten prohnaný úšklebek. Ví, že to pro něj Dylan udělá. A že svého otce přemluví.

Co by pro něj Dylan neudělal. Má ho omotaného kolem prstu. A brzy k němu přibude i Tyler Eldridge...