"Takže jdeš po škole za Markem?" ptá se ho Lydia v přeplněné chodbě lidí, kteří spěchají do dalších učeben na hodinu. On vytahuje učebnici sociologie, aniž by se na dívku podíval a zavírá dveře, čímž uvězňuje chaos uvnitř.

Je to, jako by ta skříňka byla odrazem jeho vlastní hlavy, v níž je neskutečný nepořádek. Nepořádek točící se kolem Noaha Wellingtona, Marka Milana, Kevim McReinera a těch zpropadených hodinek, o kterých se mu denně zdá. Samé různé scénáře, ale žádné východisko a žádný pořádný plán v chodu.

Ráno na mobilu našel zprávu od starostky Milanové, teď už vlastně Milanové, že dnes má Mark další povolenou návštěvu. Jenže jak tak pochopil, on tak úplně není zvaný a nechápe proč.

"Nevím, jestli se tam mám vůbec ukázat," odtuší a stále nad tou esemeskou bloumá.

Takže sraz si dáme opět před soudní budovou, jen nás pět, pokud možno nikoho dalšího nezvěte. Hlavně o tom neříkejte mladému Eldridgi. Děkuji. M.

Zřejmě v tom má prsty kandidatura jeho otce, který se tím nijak netají a už plánuje pronájem bilboardů a reklamních ploch po celém Rockwellu. Nebo v tom také může mít prsty Alex Flynn, který ho zkrátka nemusí a není mu po chuti, že se s ním Mark přátelí. Dříve se o jejich nelibosti jen domníval, teď to má černé na bílém. A nemůže to nijak popřít ani samotný Mark.

Je mu z toho upřímně tak do breku, jako ještě nikdy z ničeho. Marka bere jako součást své malé rodiny, společně s Lydií, nasazuje vlastní krk, aby očistil Markovo jméno, zatímco lidé, kteří by s tím správně měli něco dělat, nechtějí, aby Marka navštívil. Takhle vypadá čirá a nezaměnitelná křivda.

"Myslím, že tam nepůjdu," vydechne nakonec poraženecky. "Může mít spoustu důvodů, proč mě tam Milanová nechce. Třeba si to vyžádal i sám Mark."

"Proboha Tyi," plácne ho Lydia po rameni, "proč by si zrovna Mark vyžádal něco takovýho? Je to holej nesmysl."

"Třeba čekal, že mu do týhle doby nějak pomůžu," odtuší. "Už jsou to tři tejdny a já se nehnul z místa. Třeba je na mě prostě nasranej."

"Tak kdyby tohle byla pravda," rozohní se dívka až celá zčervená, "tak je Mark pěknej sráč a zaslouží nakopat mezi nohy."

Ta myšlenka, že sám Mark nad ním zlomil hůl, je opravdu depresivní a valí na Tylera tak negativní emoce, že je jen otázkou kdy propukne požár v jeho těle. Zlostný požár, který spálí cokoliv v tomhle městě. Snaží se to však nebrat tak osobně. Alex, Ava i Liam Marka znají déle a mají s ním hlubší pouto, je tudíž jasné, že nad nimi by nezanevřel. A alespoň ví, na čem je.

"Jsi v pohodě?" zeptá se ho po nějaké chvíli Lydia, když vyšlapávají schody do prvního patra. Ta otázka ho docela zaskočí, protože málokdo se ho doopravdy zeptá na to, jak se cítí.

Ač je velký, svalnatý a na pohled působí jako přihlouplý sportovec, co používá svaly místo mozku, uvnitř je schovaný malý chlapec, který se stále snaží pochopit, jak tenhle svět funguje. Jak jeho vlastní svět funguje. A jakou figurkou na šachovnici je.

Štve ho, že se za celé tři týdny ničeho nedopídil. Jediné, čeho dosáhl je zjištění, že ty hodinky patří mladému Wellingtonovi, krerý ho drží v šachu. A ani tím si vlastně není tak úplně jistý. Má k těm hodinkám stejně tak daleko, jako na samotném začátku. Připadá si neschopně. Totálně k ničemu.

"Ne," odpovídá, když s Lydií vystoupají do druhého patra a v chodbě zahnou doprava do učebny sociologie. "Nejsem v pohodě. Ale to přejde."

Říct, že není v pohodě, je polehčující okolnost, která krajně sejme břímě z jeho beder. Nabral si toho na svou hlavu nedobrovolně až moc. Ukousl velké sousto, které není schopný zkonzumovat.

"Jsem tu pro tebe," pohladí ho dívka po objemném rameni. "Kdykoliv budeš chtít. Seš můj nejlepší kámoš."

Tyler se beznadějně usměje se slovy díků, když jim cestu zastoupí hnědovlásek s modrými kukadly, které Tylera jako už po několikáté za dnešek odzbrojují. Teď však ještě víc, když je má před sebou.

Noah byl krásný už jako dítě, jenže čím víc oba dospívali, tím víc si Tyler uvědomoval kvalit, jakých Noah bez snahy dosáhl. Vzhledově byl pro černovláska jasnou desítkou. Jenže jak se zdá, uvnitř je jen prohnilý plod. A přesto Tyler nemůže říct, že by ho nenáviděl. Nemá totiž jistotu toho, že Noah něco provedl. Zatím.

"Mohl bych s tebou mluvit Eldridgi?" zeptá se a očima hledí přímo do těch Tylerových. Jako by Lydii totálně přehlédl. Ale takový už Noah je. Pokud mu o někoho jde, ostatní přehlíží. To Tyler ví a zná s jistotou, protože právě on byl dlouhé roky přehlížený.

"Nechám vás," podívá se Lydia na svého přítele, na něhož udělá směšnou grimasu, která na černovláskově obličeji vytvoří úsměv. Následně odkráčí a Noah zůstává s Tylerem mezi lavicemi.

Noah usedne na lavici po jeho pravé straně, kde zatím nikdo nesedí a Tyler je nucen se natočit celým svým tělem k němu. Bylo by totiž hloupé stát čelem do uličky, zatímco Noah by seděl po jeho levici a konverzoval s ním.

"Přemýšlel jsem," nadhodí Noah návnadu, "a usoudil jsem, že si přece jen další schůzku neodpustím."

Tylerovi se rozhoří krev v žilách a něco v podbříšku ho mírně polechtá. Snaží se však nepropustit ani jednu emoci a nedat najevo, jak velkou radost mu to dělá.

"Nenašel sis lepší společnost?" položí Tyler dotaz, který ho svrbí na jazyku. Což zapříčiní, že majestátní hoch před ním mírně prohne koutky svých úst v úsměv a sklopí hlavu. To gesto je tak přirozené, že se chce Tylerovi opravdu smát.

Přijde si momentálně jako nějaká slintající puberťačka.

"Spíš jsem ani žádnou nehledal," odpovídá s myknutím ramen Noah. "My dva toho máme hodně společného, Eldridgi. A nechci, aby kandidatura našich otců vyvolala nějaké sváry mezi námi."

"Takže kvůli tomu mě zveš?" vyklene obočí vzhůru. "Kvůli tomu, že naši tátové půjdou poprvé v životě proti sobě?"

"Eldridgi," osloví ho se zajiskřením v očích. S tím stejným, s jakým ho pozoruje už od jejich první schůzky. "Moc dobře víš, co po tobě chci," podívá se těmi modrými kukadly směrem k jeho rozkroku a zase zpátky do jeho očí, "a s našimi otci to nesouvisí."

"V kolik a kde?" nadechne se zhluboka a snaží se zahnat tu radost z myšlenky, že by se mohl někam posunout. Sleduje Noaha, který vstává z lavice a otáčí se k odchodu.

"V půl osmé u mě doma," oznámí mu přes rameno hlasitě, což zapříčiní, že celá třída zpozorní a začíná si šuškat.

V půl osmé u Wellingtonů doma. Tylerovi se znovu rozproudí krev v žilách, když si uvědomí, že bude mít prostor vypátrat ty hodinky. Bude přímo u zdroje. Jenže jeho krev není tak zběsilá jen kvůli těm hodinkám. Ne, je taková i díky Noahovi a po jeho touze se ho dotýkat úplně všude.

A tak nějak ví, že na to dneska přesně dojde.

***
"Večeře?" zeptá se, když ve své černé košili, bílých společenských botách a botách jako posledně vkročí do jídelny Wellington house.

Celý den se mu vlekl neskutečným způsobem a to i především proto, že přemýšlel nad tím, jestli se u budovy soudu nakonec neukázat. Chtěl se s Markem podělit o to málo co ví a ujistit ho, že na tom dělá. Nechtěl, aby nad ním Mark zlomil hůl. Ale nakonec se rozhodl, že se nebude cpát někam, kde není zvaný.

Odpoledne strávil v posilovně jejich domu, kde rozproudil všechny své svaly, aby pracovaly na plné obrátky. A přemýšlel i nad tím, jak převezme iniciativu a dostane se Noahovy pod kůži, protože jak se zdálo, Noah se zatím dostával pod kůži jen jemu. Byl si toho vědom a chtěl tomu udělat přítrž.

Kolem páté hodiny dorazila Lydia, která mu sdělila, že se vydala na soud za svou matkou a narazila tam na Markovy návštěvníky. Ti si ji prý prohlíželi jako něco zkaženého, což jen potvrzovalo Tylerovu doměnku, že ani on a ani Lydia nejsou v jejich žebříčku oblíbenosti.

U všech těch novinek ho krášlila, vlasy mu načesala do úhledné patky postavené směrem vzhůru, vybrala mu již zmiňovaný outfit a vyvoněla ho, jako by byl sám lahev kolínské. Musel však uznat, že Lydia to zkrátka uměla. On sám by se takhle nepřipravil ani za sto let.

V sedm hodin odešla s přáním velkého štěstí a on se vydal po patnácti minutách v jejích šlépějích. Doma jako obvykle nikdo nebyl, takže se ho neměl ani kdo vyptávat, kam to jde. A než se nadál, služebná ve Wellington house ho dovedla za Noahem do jídelny, kde teď stojí.

"Říkal jsem si," postaví se Noah před něj ve své modré košili a černo šedých kostičkovaných kalhotách. I on upravil své hnědé vlasy více, než je obvyklé. Skoro, jako by se opravdu jednalo o opravdové rande. Noah pokračuje: "že bychom se spolu mohli najíst. Odpoledne jsem neměl moc času na jídlo."

"Co jsi měl na práci?" zeptá se Tyler a Noah mu ukáže na jeho místo po hnědovláskově levici, zatímco ten si sedá do čela dlouhého stolu. "Jestli se teda můžu zeptat."

Tyler by lhal, kdyby řekl, že není nervózní. Právem tahle emoce je v něm už zakořeněná a on pochybuje, že se jí někdy zbaví. Mnohem víc ale teď cítí vzrušení, protože vzduch je prosycený nevídanou energií. Zejména přitažlivostí, která z obou číší.

"Nic neobvyklého," zapřemýšlí Noah. "Pomáhal jsem otci s nějakými podklady, udělal pár věci do školy a pak chvíli cvičil. Takové typické odpoledne."

Na rodině Wellingtonů není nic typického. Stejně jako na jeho vlastní rodině. Jsou všelijací, jen nejsou typičtí. Stejně ani jako Brennerovi nebyli. A spousta dalších před nimi. Skoro jako by Rockwell tyhle lidi přitahoval.

"Jaké jsi měl odpoledne ty?" zeptá se Noah a pustí se do večeře. Tyler tedy usoudí, že i jemu je dovolené ochutnat steak s hranolky a vínem jako nápojem. On tedy víno moc nemusí, ale nebude si stěžovat. Alespoň, že je bílé, které je pro něj přijatelnější, než to červené, co pijí jeho rodiče. "Slyšel jsem, že dnes byla návštěva u Marka Milana."

Tyler se maličko zarazí. Je to vůbec poprvé, co slyší Noaha vyslovit Markovo jméno. Stejně tak, jako je to poprvé, co se kdokoliv z jeho spolužáků zmiňuje o Markovi. Od té doby, co udělal první den tu scénu ve třídě, se jen málokdo baví na Markův účet. Dokonce i profesoři o tom mlčí.

"Nebyl jsem za ním," odvětí, jako by ho to netrápilo. "Nebyl jsem pozvaný."

Neví, jestli udělal dobře, ale když to rychle sjede ve své hlavě, může si tím u Noaha nahnat plusové body. Ten si totiž bude myslet, že nad ním sám Mark zanevřel. Což možná není tak daleko od pravdy. A Noah s postupem času nabude domění, že mu může věřit. Ve všem.

"Starostka si zřejmě vybírá, koho za svým synem pustí," odtuší Noah a vloží si do úst další sousto, které následně zapije vínem. "Jsi synem jednoho z budoucích kandidátů na její křeslo. Není se čemu divit, že tě vynechala."

Tyler se k tomu nijak nevyjadřuje. Noah jen potvrdil jednu z možných alternativ tohoto příběhu.

"Budu rád, když tu přijdeš na jiné myšlenky," natáhne se Noah spontáně po jeho ruce a Tyler se na malou chvíli cítí odzbrojený. Podívá se do těch zrádných očí, v nichž jiskří nevídaným stylem.

"Možná, že až to dojíme a dopijeme," navrhne Tyler to, na co oba dva čekají, "bychom se mohli odreagovat ve větším soukromí někde nahoře. Společně."

Noah zřejmě tuhle odpověď nečekal, protože se jeho úsměv prohloubí a v očích div nezačne vybuchovat ohňostroj. Jenže pak nastává situace, kterou Tyler nečeká. Noah ho popadne za ruku a vyzve ho, aby se vydal za ním. Ten ho tedy s mírným podezíravým pohledem následuje.

Míří přes vstupní halu k točitým schodům do prvního patra, odkud se pak chodbou vydávají vlevo k velkým mahagonovým dveřím, které Noah otevře a pustí ho.

Tyler vstupuje do pokoje samotného Noaha, v němž byl naposledy před skoro třinácti lety jako šestiletý. Moc se tenkrát s Noahem nebavili, ale přece jen byl pozvaný na jeho narozeniny a Noah se rád chlubil svým obrovským královstvím.

Dříve byly všude různé hračky a vymoženosti. Dnes je pokoj nádherně vybavený o krásný šedivý nábytek s velkou manželskou postelí, kterou má Noah pro sebe.

"Vítám tě ve svém království," zašeptá mu zezadu do ucha hnědovlas, načež ho obejde a postaví se do jeho těsné blízkosti. Tylerovi začíná být neskutečné teplo. Krev mu znovu hoří v žilách, tentokrát však příjemným způsobem.

Sleduje, jak se Noah postaví na špičky a začíná ho mírně lákat na polibek, od něhož však na poslední chvíli vycouvá. A pak to znovu zopakuje a v Tylerově těle se rozhořívá žár. Nezastavitelný.

"Chci tě, Eldridgi," zašeptá mu se rty tak blízko, že by stačil jen maličkatý pohyb. "Celý moje tělo tě chce."

A to Tylera dopálí natolik, že ten pohyb překoná a líbá Noaha Wellingtona tak dravě, jak jen dokáže. Celý pokoj by mohl vzplát ohněm, když ze sebe oba chlapci strhávají oblečení, osahávají každou holou část hořící kůže. A když zanedlouho splývají v jednu osobu, pokojem se rozléhají slastné vzdechy.

Tyler se Noaha drží jako posledního záchranného lana, stejně jako Noah jeho. Navzájem se pobízejí, aby tohle trvalo celou věčnost a bylo to stejně tak skvělé jako dosud. Černovlas ze sebe vydává maximum, nedokáže přestat, hnědovláskovo tělo je jako nějaká svatyně, kterou právě znesvětil.

Ztrácí se v přívalu tak silné vášně, že je mu vše jedno. Jen dát Noahovi to, co chce stejně tak, jako si vzít od Noaha to, co chce zase on. Nic víc, nic míň. Jsou to roky a roky tužby, kdy si přál být v Noahově blízkosti. A po všech těch letech se mu to konečně povedlo.

Jenže nic netrvá věčně a Tyler nakonec vyvrcholí. Stejně jako ho Noah hned následuje. Oba pak zbrocení potem leží na posteli a s úsměvy vydýchávají ten silný zážitek, jímž si právě prošly.

A Tyler může s jistotou říci, že to byl ten nejlepší sex, jaký v životě zažil.

"Bože," vydechne hnědovlas a přiláká tak pozornost svého společníka. "Bolí mě celé tělo. Ale sakra..."

"Jo," vydechne Tyler s ještě větším úsměvem, "sakra."

"Půjdu se vysprchovat," oznámí Noah, když nahý vstane z postele a natočí se čelem k Tylerovi. Tomu trošku poklesne nálada, když si myslí, že ví, co to znamená.

"Mám odejít?" zeptá se a opře se o své lokty. V koutku své duše si přeje, aby Noah nesouhlasil.

"Jestli chceš," mykne rameny Noah a rozchází se směrem k otevřeným dveřím naproti posteli. Na prahu koupelny se ale zastaví. Tyler začíná tohle gesto šíleně nenávidět. "To bychom ale nemohli dát další kolo."

S tím se zavírá v koupelně a Tyler se znovu položí na záda s tím blaženým pocitem i úsměvem. Ať už čekal cokoliv, nic ho nemohlo připravit na to, jak skvělé to bude. Jak vášnivé a smyslné to bude. A jak on sám se u toho doslova ztratí. Posedl ho červený oblak vášně, kterému se totálně poddal.

A pak slyší tekoucí vodu a dojde mu, že v pokoji osaměl. V pokoji Noaha Wellingtona. Vymrští se proto do sedu, spouští nohy z postele a začíná se prohrabávat nočním stolkem, v němž jsou však jen samé papíry a psací potřeby. Vstane a přeběhne postel rychle k druhému stolku. Jenže ani v jedné ze zásuvek nenachází nic, kromě nějaké staré sim karty a pár nepotřebných věcí. Žádné hodinky.

Rozhodne se prohlédnout i psací stůl postavený vedle dveří na balkón. U toho stále poslouchá, jestli teče voda. Až se ta voda vypne, skočí zpět na postel a bude dělat jako by nic. Jako by právě nehledal nástroj, díky němuž je Mark ve vězení a Kevin mrtvý.

Sahá do poslední zásuvky ve stole, ale ani tam pod štosem papírů nenachází nic. A pak se ozve odkašlání a jeho srdce se na místě zastaví. Voda sice stále teče, ale právě teď na svém těle cítí onen pár očí.

"Hledáš tohle?" ozve se Noahuv tvrdý hlas a Tyler se narovná a otočí se směrem k hnědovláskovi. Ten stojí s ručníkem kolem pasu, i když voda stále teče, a dívá se na Tylera tak chladným pohledem, že veškerý žár, který ještě před chvílí cítil, je pryč.

V rukách však drží předmět, jenž Tylerovi nedá spát. Hodinky.

"Takže o tohle ti jde," nakloní Noah hlavu na stranu a nevěřícně se usměje. "Prosím," natáhne ruku s hodinkami směrem k němu, "podívej se. Nebyl bys první ani poslední. Ale musím tě zklamat, jsou to obyčejný hodinky. Starý hodinky."

Tyler udělá nejisté dva kroky k Noahovi a hodinky uchopí. Celé tělo se mu roztřese, když je začne zkoumat. Není na nich však nic zvláštního. Ani na řemínku, ani na samotném ukazateli hodin. Navíc nevypadají ani jako by měly být montované, aby někdo něco schoval pod ten obrázek s číslicemi. Jsou to jen obyčejné hodinky.

"Ten tvůj kamarád to vypráví každému na potkání koukám," vytrhne mu Noah ty hodinky z rukou a hodí je na postel. "Není na nich nic zvláštního, co? Jsou to hodinky po mém dědečkovi, nevím jestli si ho pamatuješ."

Tyler si matně vybavuje starého zásadového pána o holi, který nosíval podobné hodinky. Před skoro deseti lety zemřel na zástavu srdce.

"Nosím je, protože nechci, aby mi je zase někdo ukradl," založí si ruce na hrudi. "Nevím, co ti Mark Milano řekl, ale zřejmě lhal. Kevin mi ty hodinky vrátil v ten samý večer, kdy umřel. Stavil se tady ještě před tím, než šel do Contiga. Můžeš se jít ostatně zeptat i služebných."

"Omlouvám se," polkne Tyler na sucho, protože má pocit, že opravdu přestřelil. Ty hodinky jsou obyčejné. A jsou to ty samé, co Noah nosí každý den. Mají stejné rýhy, zkrátka všechno, co Tyler stačil zpozorovat. Ale o ty hodinky tu vůbec nešlo.

Lhal mu Mark? Lhal mu celou dobu? Proč by to ale dělal? K tomu se váže i otázka, proč dnes nebyl zvaný na návštěvu? Byl vůbec Mark někdy jeho přítel nebo se jen snažil napáchat co největší škody na jeho rodině? Dělal to kvůli své matce, která věděla, že jí usilují o místo? Najednou mu hlava může puknout otázkami.

"Běž," vysloví Noah tvrdě a nekompromisně. "Obleč se a běž."

"Omlouvám-"

"Prostě jdi," zvýší Noah hlas a tvrdě se na něj dívá.

A o chvíli později, když je oblečený a vychází z Wellington house ke svému autu, kam nasedá, se mu do hlavy ženou neskutečné pochybnosti. Pochybnosti o Marku Milanovi, který ho zřejmě jen využil pro potřeby své rodiny.

A tahle myšlenka ho bolí tak silně, že několikrát praští do volantu svého auta a zakřičí. Aniž by tušil, že ho z okna sleduje hnědovlas v županu a vítězně se usmívá...