Žilnaté ruce se mu s každým zvednutím napínají k prasknutí, zatímco on zhluboka dýchá a snaží se soustředit na cvik. Veškeré dění jde do pozadí a jediné, co lomcuje jeho hlavou, je zůstat ve formě. Mnoho lidí ho označilo za doslova posedlého zvedáním těžkých vah. Ostatně to dokazuje i jeho svalnaté tělo, které mu přidává minimálně sedm nebo osm let. Rozhodně nevypadá na devatenáctiletého mladíka, který studuje na Rockwellské střední.

I mnoho kantorů si o něm myslelo, že vlastně není studentem, ale novým učitelem tělesné výchovy. Se svou výškou, váhou a celkovým vzezřením se ale není čemu divit. Zkrátka díky ustavičnému posilování vypadá starší.

Dokončí cvik a činku vrátí do stojanu, načež se posadí na dřevěnou lavici kousek od stojanu s činkami, uchopí šedivý ručník a otře si do něj mokrý obličej. Láhev s vodou už má skoro vypitou a tak jen usrkne nápoje, aby mu tam zůstalo ještě aspoň trochu po posledním cviku.

Opře se o zeď za sebou a uchopí telefon, aby se podíval, zda mu někdo nepíše. Jen co se displej rozsvítí, protočí očima a pro jistotu telefon zase zamkne a položí ho na lavici. Dva zmeškané hovory od matky a jedna krátká zpráva.

Snad jsi nezapomněl. Koukej co nejdřív dorazit domů.

Je konec prázdnin a on už zítra poputuje do školy na první den maturitního ročníku. Na to ho však jeho matka neupozorňovala. Samo sebou, že nezapomněl na majestátní večírek, který se koná každoročně na počest zakladatelů města. Ve zkratce se schází smetánka z města, aby se opila a předvedla se před sebou, jak je zámožná. Nesnáší to. A rodiče ho každý rok nutí chodit. Snad jako by tušili, že jsou to pro něj muka.

"Dneska si dáváš obzvlášť do těla, kámo," objeví se nad ním Mark Milano, jeden z jeho nejbližších přátel za poslední rok a půl. "Měl bys trochu ubrat."

Obdaří ho svým skeptickým pohledem a nakonec vstane. Výškový rozdíl mezi nimi je asi pět centimetrů, ale i tak mu Mark pokaždé vytýká, že si připadá jako malý šváb oproti němu. Rozumí tomu, také by si tak připadal, kdyby potkal někoho většího.

"Ještě se mi nechce domů," objasní a rozejde se k běžeckému pásu. "Doma je to hotová pohroma tak, jako každej rok před tím stupidním večírkem."

Mark obsadí běžecký stroj vedle něj a stejně tak jako Tyler, i on si nastavuje všechny potřebné věci, aby se mu co nejpohodlněji běhalo. Tyler se pomalu rozběhá, když se plošina pod ním začne hýbat. Nastavil si schválně rychlejší tempo, aby se co nejvíce unavil. A nemusel tak myslet na večírek.

"Jo," uchechtne se Mark, přičemž i on se dá do běhu. "Máma kvůli tomu plaší už měsíc. Je lepší se od ní v tomhle období držet dál."

"Jenže tvoje máma je starostka," odfrkne Tyler zadýchaně. "Moje máma není ani v radě města a přesto kolem toho dělá caviky. Nechápu to."

"Hele pomohl bych ti, ale jakmile si matky jednou postaví hlavu, nehne s nima nic," zasměje se Mark a skepticky sleduje Tylerovu rychlost. Toho však nějaký skepticismus Marka nezajímá. Je vykolejený a rozrušený.

A nemůže za to jen fakt, že má večer jít na nějakou bezvýznamnou oslavu. Ne, může za to i fakt, že už byl dvakrát vyslýchaný Rockwellskou policií kvůli vraždě, která se stala na začátku léta.

Poprvé si pro něj domů přišli dva týdny po oznámení umrtí Kevina McReinera. Byl to jeho spolužák a odjížděl domů z oslavy v Contigu. Domů už ale podle všeho nedojel, když se jeho auto zřítilo od školního hřiště ze silnice. Vypadalo by to docela jako normální opilecká nehoda, kdyby v Kevinově spáleném těle nenašli známky po jedu na krysy.

Vyptávali se ho na všemožné obecné otázky. Jestli Kevina znal, jestli se s ním kamarádil, zda nevěděl o někom, kdo ho neměl v lásce. Faktem bylo, že mu Kevin přišel jako jeden z nejnormálnějších lidí, ale nikdy se spolu nebavili. Věděl o tom, že Kevinova rodina nebyla tak zámožná, ale přesto perfektně zapadala mezi bohaté.

Až na Kevina, který holdoval drogám, alkoholu, krádežím. I přes tyhle věci, které byly všeobecně známé, mu Kevin zkrátka přišel fajn. Protože by lhal, kdyby řekl, že si občas nedá tvrdý alkohol nebo nezahulí trávu. Když ho věci doma vytáčely, zkrátka popustil uzdu.

Kevinova smrt ho však nijak nepřekvapila. Byl to kluk, který se zaplétal do různých potyček. Ať už to bylo se svými vrstevníky nebo dokonce se strážcemi zákona. Všechno to policii řekl. Všechno, co o něm věděl. Jak se však zdálo, ti spokojení nebyli, protože vše už věděli od ostatních.

Tylerovi to bylo jedno. Hodlal si užít prázdniny a nebrat ohledy na to, že jeho spolužák, se kterým měl nulovou interakci, zemřel. Moc dobře věděl, že po prázdninách si toho ve škole užije víc, než dost. Minimálně se o tom bude mluvit celý jeden měsíc, jako ostatně o všem, co se tu děje.

Takový poprask, jaký samo sebou vyvolalo zatčení Brennera i celé jeho rodiny, to neudělá. O tom incidentu se mluvilo ještě dlouhé měsíce. Bylo a je mu jasné ale, že školní drbny tyhle věci budou rozmazávat co možná nejdéle.

Druhý výslech přišel před třemi dny. Vrátil se zrovna z Kalifornie, kde byl na čtrnáctidenní dovolené u moře. Tentokrát však výslech probíhal v jiném stylu. Nevyslýchal ho šerif Leer, nýbrž kriminalistka, která ani z poloviny nebyla tak přívětivá. Vyptávala se ho na otázky typu - co se dělo v Contigu, jestli Kevina s někým viděl, zda neví něco o Kevinově drogové závislosti či jestli se Kevin nezapletl s nějakým gangem.

Nic nevěděl. Jediné, čeho si na té párty všiml, byl Kevinův odchod a to, že o chvíli později z Contiga odešlo ještě pár lidí a sál se o něco málo vyprázdnil. Kriminalistka se na něj netvářila jinak, než kamenně a na vše reagovalo vyklenutím obočí. Doslova ho vykolejila.

A i teď, když běží na tom páse, si ten její výraz dokáže živě představit a naštvat ho.

"Navíc si myslím," ozve se po hodné chvíli Mark, "že letos ten večírek nebude tak horkej."

"Proč myslíš?" zaujme ho a svýma hnědýma očima zamíří ke svému příteli. Ten se však s nic neříkajícím výrazem dívá na svoje boty, načež nakonec stroj vypíná a zapře se o kruhovitý displej s tlačítky.

"Furt tady slídí ta kriminalistka," objasní mu. "Ani máma neví, co si o tom všem myslí. Neustále zkoumaj to místo činu a omezujou okruh vyslýchaných. Už jsem tam byl třikrát. A pokaždý se ptala na to samý."

"Ty ses s Kevinem vlastně znal," dojde Tylerovi a i on vypíná stroj, ovšem zůstane stát, jen se mírně otočí ke svému příteli.

"Nějak zvlášť ne," narovná se i Mark. "Občas jsme spolu pokecali u baru, občas jsem mu půjčil i peníze, který mi vždycky vrátil, ale nijak mimo bar jsme se nestýkali. Každopádně, podle táty, už dva dny nikoho nepředvolali, mám dojem, že jsem byl poslední, takže už nejspíš vraha maj."

"Myslíš?" zamračí se Tyler. Pokud totiž opravdu někoho dopadnou a ještě dnes, mohlo by se stát, že ten večírek zruší. A ačkoliv to zní opravdu povrchně, když se nad tím tak zamyslí, uvítal by to všema deseti.

"Podle mě už jméno maj," podívá se mu Mark tvrdě do očí. "Jenom čekaj na nějakou událost, která nás všechny svede dohromady."

"Ty myslíš, že dotyčnýho seberou na tom večírku?" svráští svoje husté černé obočí ještě víc.

"Buď," mykne Mark rameny a sleze z běžeckého pásu. Tyler napjatě následuje jeho příkladu. "Anebo hned zítra ráno."

***
Starostovský úřad mu vždy z nějakého důvodu naháněl hrůzu. Vlastně k tomu měl jen jeden a velmi dobrý důvod.

Po tom, co na povrch vyplavaly veškeré špinavosti ohledně Brennera a jeho kumpánů, na povrch také vyšlo to, že Brenner svoje oběti zamykal do sklepení. Stejně jako tam zamkl a mlátil Alexe Flynna, aby z něj dostal příslušné informace o spojenectví. Když mu Mark vyprávěl některé hrůzy, bylo mu z toho na zvracení ještě týden.

Zdi toho úřadu byly po Brennerově takzvané vládě napuštěné jedem a ačkoliv Markova matka, paní Milanová, byla skvělou autoritou pro celé město, Tyler ten dům zkrátka nenáviděl a při každé návštěvě si vzpomněl na ono sklepení. I teď, když společně se svými rodiči vychází schody do prvního patra, kde už se to hemží lidmi, se mu do hlavy dostávají katastrofické scénáře.

Teď je však napjatý dvojitě, protože přemýšlí o Markových slovech z posilovny. Že je možné, že si dnes večer přijde kriminalistka pro vraha. Čímž mu dochází, že podezírá někoho z těch lidí uvnitř.

Samo sebou mu na nich nesejde, nesejde mu vlastně ani na vlastním otci, který je zkažený do morku kosti a udělal by cokoliv, aby se dostal na místo paní Milanové, ale přesto ho to nenechává nijak chladným.

Rodiče se zdraví se svými známými, a tak se od nich odpojí a vejde do honosné síně s pódiem, kde se to hemží známými tvářemi. Hned u vchodu stojí rodina Wellingtonových i s Tylerovým spolužákem Noahem. O kousek dál pak Jonesovi s dalším spolužákem Dylanem. Jsou tu i Leerovi - šerif a jeho dcera Ava ve společnosti Alexe Flynna a jeho rodiny a Liama Brennera. A po pravé straně, docela opuštěná u stolu s alkoholem, stojí i Lydia Evansová, Tylerova nejlepší přítelkyně.

Rozejde se k ní, přičemž mávne na Marka, který se objevuje ve společnosti Alexe a Liama. Kravata ho škrtí kolem krku. Neuvázal si ji nijak silně, ale celková atmosféra tohoto večírku mu dává zabrat. Nemluvě o jeho nervozitě. S každou chvílí se může stát, že se tu ukáže kriminalistka a odvede si jednoho z nich. Někoho, kdo zabil Kevina McReinera.

"Tak přece jen tě donutili," zachechtá se Lydia se sklenkou šampaňského. "Myslela jsem si, že tě tvoje máma nakonec dostane."

"Znáš jí," protočí oči a vezme si ze stolu taktéž sklenici se šampaňským. "Ta by dostala i mrtvýho."

Při zmínce o mrtvém se mu před očima objeví podobizna se zesnulým Kevinem. Není to však nějaký výplod jeho fantazie, nýbrž pod pódiem je menší stolek s A4 fotografií v rámečku a kolem ní svítí hned několik svíček. Udělá se mu ještě víc nevolno.

Lydia pohodí svými blond kadeři směrem k fotce a smutně se zatváří na Tylera, který vypije skoro celou sklenici naráz.

"Jo, bylo mi z toho taky špatně," obeznámí ho dívka. "I když to byl většinu času debil, nezasloužil si to."

"Bude to znít hnusně, ale říkal si o to," povzdechne si Tyler a dopije i zbytek sklenice, načež jí položí zpět na stůl, kde si vezme novou. Plnou. "Nezasloužil si to, ale říkal si o to."

"Aby ho někdo otrávil a rozrazil mu lebku?" zeptá se pobouřeně Lydia. Narozdíl od něj se snažila příběhy lidí vidět z obou stran. Ale u Kevina to bylo spíš osobní. Lydia do něj byla zakoukaná. Ne zamilovaná, ale spíš pro něj měla slabost. A Tyler o tom věděl. Jako jeden z mála.

Jeho však překvapí nová informace. Podle všeho měl být otrávený. Nic o rozbité lebce neslyšel.

"Měl rozraženou lebku," zašeptá spíš sám pro sebe. Sice ten fakt nic nemění, ale ať už ho zabil kdokoliv, byl vážně hodně pošetilý, když si myslel, že na to policie nepřijde.

"Máma o tom mluvila včera," objasní mu Lydia, jejíž matka pracuje v kanceláři závažnějších zločinů ve městě. Ona byla vlastně člověk, který povolal kriminalistku. "Podle pitvy měl rozraženou lebku. Musel od někoho dostat něčím opravdu tvrdým. To ho zabilo ještě dřív, než vůbec jeho tělo strávilo ten jed."

"Kdo myslí, že to udělal?" zeptá se Tyler a rozhlédne se po celém sále a všech těch lidech. Někdo z nich ho opravdu zabil. Jeden z těch všech, co tu jsou.

Lydia se však k odpovědi nedostává, protože se ozve zaklepání do mikrofonu a všichni tak upřou zraky na pódium. Včetně něj. Tam už stojí starostka Milanová v černých šatech a s vlasy staženými do drdolu.

"Moc vás tu všechny vítám," rozmluví se žena tak, jako vždy. "Tento rok se nese v pochmurnější atmosféře a proto bych byla ráda, abychom se k sobě chovali s co největší úctou. Ačkoliv je den zakladatelů většinou zábava pro všechny zúčastněné, tento rok bych to chtěla pojmout i jako poctu člověku, který už mezi námi není a taktéž jako vyjádření soustrasti panu a paní McReinerovým."

Tyler v davu lidí vyhledá Kevinovy rodiče, kteří jsou usazení u stolu číslo čtyři, hned před stolem Wellingtonových. Oba vypadají strhaně a velice unaveně. Tylerovi však neuchází i něco, co silně připomíná pomstychtivost. Nediví se. Ztratili syna, svoje dítě. Vinou někoho, kdo je v tomhle sále.

"Proto bych vás chtěla poprosit," pokračuje starostka, "abychom drželi minutu ticha za Kevina McReinera."

Sál doslova zemře, nikdo si nedovolí ani ceknout. Tyler se podívá na Lydii, která jen semkne smutně rty a sklopí hlavu k zemi. On sám se však znovu rozhlédne po sále. Díky tomu tichu cítí své srdce i v uších. Nervózně a nepřetržitě bije do jeho hrudi.

Netrvá to však ani půl minuty, když do sálu opravdu vtrhne kriminalistka ve svém černém kostýmu a svázaným culíkem, zatímco za ní kráčí dva těžko odění policisté. Sálem se rozproudí šepot, když kriminalistka míjí stůl Wellingtonových, McReinerových, dokonce i stůl Jonesových a Leerových. Nezastavuje se ani u jejich stolu a ani u Flynnových.

Ne, žena kráčí úplně až pod pódium, kde sedí Mark se svým otcem.

A sálem se ozve její tvrdý a neoblomný hlas s naprosto absurdním konstatováním:

"Marku Milano, jste zatčen za vraždu Kevina McReinera," policisté popadají Marka a ruce mu dávají za záda, kde je spoutají k sobě. Starostka i její muž začínají protestovat, na to ovšem žena nebere ohledy. "Máte právo nevypovídat. Cokoliv řeknete, bude u soudu použito proti vám."

A Tylerovi se to zdá jako z nějakého špatného snu, když zpomaleně vnímá, jak Marka odvádí, zatímco ostatní se vyplašeně a překvapeně handrkují. On jen stojí na místě.

Neschopný jakéhokoliv pohybu či slova...