Na obrázku je 17 letá Sophie
(teď jí je 10)

Už svítalo a já bych už měla vstávat. Posadila jsem se na dřevěnou postel a protřela jsem si unavené oči.
Podívala jsem se na můj starý budík na nočním stolku. Bylo 6:20.
Za chvilku nás zbudí slečna Clark, pomyslela jsem si znuseně.
Opět začínal stejně nudný den.
Opatrně jsem vstala z postle, abych někoho z dalších dívek nevzbudila. Všechny měli stejně propadlé tváře, jako já. Bylo to po ránu svým způsobem, strašidelné, ale věřte mi, na to si zvyknete. Tento dětský domov je určen jen pro holky, jako jsem já. Široko daleko stejný sirotčinec nenajdete.

Otevřela jsem společnou skříň.
Na jedné poličce ležela moje malá hromádečka oblečení.
Dnes jsme si oblékla hnědou sukínku a černé tričko s krátkým rukávem.
Bylo léto a všichni se na něj těšili.
Tedy kromě slečny Clark.
Byla to stará protivná paní co tady prý pracuje už od začátku. Jak by ne, tento dětský dům jí totiž patří.

Rozčesala jsem si mé dlouhé zrzavé vlasy.
Ani jsem hřebenem s ostny nesjela ke konečkům vlasů, když se zprudka otevřeli dveře a jak jinak, slečna Clark.

,,Tak, děvčata vstávat, vstávat! A, Sophie ty už si oblečená, honem běž na snídani! Šup, šup!" rozkřikovala se Slečna Clark.

,,Už jdu." Řekla jsem potichu.

Seběhla jsem dřevěné schody, jenž vrzaly při každém; ať už prudkém nebo jemném, dupnutí a vlítla jsem do otevřených dveří staré jídelny.

,,Dobrý ráno!" Pozdravila jsem.

,,Jé, ahoj Sophie!" Řekla kuchařka Anna, ,,Zase si tu první!" Zašklebila se.

Já jsem jí to musela ihned oplatit.
Ale to už se rozletěly dveře.
A kdo v nich opět nebyl.
Byla to opět slečna Clark.
Ty jo, když paní Clark běhá po schodech dolů a pak zase nahoru , tak by tam měl být nějaký pokrok v pase.
Ona totiž nepatří k žádným vyhublým tičkám. Právě naopak.

,,Tak, Anno už máš nachystanou snídani!?"

,, Skoro." Řekla potichoučku.

,,No tak honem, a ty jí pomož, Sophie!" Prskla a následně třískla dveřmi.

Já a Anna jsme vyprskla smíchy.
Anna byla mladá holka, které odjakživa vyrůstala v syročinci, nikoho neměla a tak se nabídla, že zůstane tady a bude dělat kuchařku. Sice za to nedostává, jak já vím, tak velký plat, ale je tu ráda. Pokoj má hned naproti dveřím do kuchyně.
Mám jí moc ráda.
Skoro stejně jako Emily.
Á, o ní jsem vám vlastně ještě neřekla, že?
Emily má dlouhé blonďaté vlasy spletené do dvou copánků.
Její rodiče jsou prý někde v Itálii.
Pořád jí posílají dopisy.
Je jediná, kterou tu mám, ostatně, kromě Anny.

Náhle se otevřely a v nich v čele slečna Clair.
Za ní se řadili všechny holky.
Všichni se seřadili kolem stolu a jako na jeden povel si sedli.
Včetně mě a Emyli.

Sice tato kapitola nebyla nějak akční, ale to se změní, byl to jen začátek 😎
Mějte se ♡
Dartia^^