~~~ One okay rock - Heartache ~~~

Těsně před tím než se zavřely dveře, objevila se mezi nimi něčí ruka, která zabránila úplnému dovření. Když se dveře znovu rozestoupily a v nich stál v celé své kráse Alek, málem se tam zhroutila. Přitiskla se zády ke stěně výtahu a dívala se, jak nastoupil dovnitř. Do poslední minuty zavírajících se dveří doufala, že se k nim ještě někdo přidá a pak zvažovala možnost utéct. Ale pak už bylo moc pozdě a výtah se rozjel. Ještě stále stál naproti ní s neproniknutelným výrazem ve tváři.

Na sucho polkla. Její odvaha ji opustila a začala se třást jako osika. Tahle situace jí nebyla vůbec příjemná. A to Alek ještě nic neudělal, ani nic neřekl.

A bylo to tu. Udělal jeden dlouhý krok a ocitl se přímo před ní. Rychle se nadechla a snažila namáčknout na stěnu, jak nejvíc to šlo, aby se jejich těla nedotkla. Ale dost jí to stěžoval. Na rtech se mu objevil úšklebek a Pandora si uvědomila, že teď byl ten pravý čas na to začít panikařit.

„Co... co chcete?" vyhrkla překotně. Dívala se na jeho svalnaté rameno.

„Zase ses vrátila ke koktání a já už si myslel, že jsem tě odhadl špatně," zamumlal tiše. Musela zavřít oči, aby se ovládla. Kdyby si tak mohla zacpat i uši. Chtěla ho od sebe odstrčit, ale nemohla.

„Myslím, že jsem se vyjádřila jasně, když jsem řekla, že jsem vám nedovolila mi tykat," zasyčela polohlasně a on si povzdechl. Přičemž ovanul svým dechem její tvář. Vůně máty a tabáku, zastínila její smysly.

„A tady je. Ale jen se snažíš dělat odvážnou, nemám pravdu? Pandoro. Jak zajímavé jméno. Dodává ti více na tajemnosti," neměla nejmenší tušení, o čem to mluví. Neodolala a podívala se při tom na jeho rty. Jeho přízvuk způsoboval husí kůži po celém jejím těle a ona nevěděla, jak to má zarazit. Musí od něj pryč. Nelíbilo se jí, co v ní vyvolávala jeho blízkost.

„Pro vás slečna Delaney. Nárok říkat mi mým křestním jménem jste ztratil, když jste mě urazil," její hlas se klepal. Zatraceně! Seber se, Pandoro! Je to jen nafoukaný panák.

„Omluvil jsem se ti. Není mi odpuštěno?" kdyby v jeho tónu zaznamenala jakýkoliv náznak pokání, pravděpodobně by nad tím zauvažovala. Odrhla oči od jeho úst a odvážila se zadívat do čokoládových hlubin.

„Ne. Nemám ve zvyku odpouštět tak jednoduše," odfrkla si. Jeho oči najednou o odstín ztmavly, než si stihla přebrat, co to mohlo znamenat. Najednou od ní odstoupil. Už si myslela, že je zachráněna, když se tak šeredně zmýlila. Natáhl se k tlačítkům pater a stiskl to, které zaseklo výtah v jízdě. Přerývavě se nadechla, nechápajíc jeho počínání.

Křič! Hlupačko! Jsi v zaseklém výtahu s naprostým cizincem!

„C... co to sakra děláte?" vyjekla, když se k ní zase vrátil. Dělilo je od sebe sotva několik centimetrů.

„Donutila jsi mě se omluvit. Teď tě donutím, abys mi odpustila," zachraptěl Alek. Dívala se na něj rozšířeným pohledem, snažíc se pochopit jeho slova. Dělalo se jí slabo v kolenech, nelíbilo se jí, jakým směrem se tento večer ubíral. V tu chvíli, kdy přistála v této zemi, to šlo všechno do pekla.

„Jestli teď hned o krok neustoupíte, budu křičet," vyhrožovala. Ale sama si byla vědoma toho, jak pateticky to vyznělo. Důkazem toho byl jeho domýšlivý úsměv, který tak toužila vymazat z toho jeho krásného obličeje.

„Pššt," zašeptal a ona semkla rty. Naklonil se k ní. Co to zatraceně dělá? „Začneme tím, že mi budeš tykat, Pandoro," pokračoval. S obavami sledovala jeho ruku, zvedající se k úrovni jejího krku. Její srdce bilo jako o život. Pak ucítila, jak vzal jeden zvlněný pramen jejích vlasů mezi prsty. Alek očima sklouznul ke své ruce a jakoby obdivoval černé, ve světle výtahu lesknoucí se vlasy.

Už si chtěla oddychnout, že se jí nakonec přece jenom nedotknul. Aspoň ne přímo, když se přiblížil o něco více. Druhou rukou se opřel o stěnu výtahu, těsně vedle její hlavy. Takže byla dokonale uvězněná.

„Pane Maksimove, přestaňte ztrácet čas semnou a jděte si najít jinou oběť," dokázala ze sebe vydat. A byla na sebe pyšná. Trochu se odtáhnul.

„Odpusť si toho Pana Maksimova. Tady pro něj není místo. Jsem Alek. Řekni to," rozkázal jí hrdelním hlasem.

„Ne," zněla její odpověď. Neměla ponětí, o co mu jde. Ale to čekání ji ničilo. Buď ji nechá být, nebo se jí dotkne. A ona věděla, že se to stát nesmí, i přesto jak po tom její tělo prahlo. Tváře jí hořely, dělalo se jí sucho v ústech a v břiše jí létalo tolik motýlů, až se bála, že je už nikdy nevyžene.

„Řekni mi Alek a nechám tě jít," vydechl. Sakra, ať s tím přestane! Nedůvěřivě k němu stočila zrak.

„Nejsme tu na nějakém vyjednávání. Vy mě teď hned necháte jít, pane," zavrčela. Jeho naprostá domýšlivost ji vytáčela. Co si myslí, že je? Aby poslušně poslouchala jeho rozkazy.

„Vzdorovitá, to na první pohled nepoznáte, že? Líbíš se mi, o to víc, že ve skutečnosti nejsi žádná šlapka," upustil pramen jejích vlasů a prohlížel si její obličej. Jestli si myslel, že jí právě složil poklonu, tak to střelil hodně mimo terč. Vztekle vyšpulila rty a ruka jí svrběla, jak moc ho chtěla praštit.

„Jste nechutný," informovala ho třesoucím se hlasem. Tak si přála, aby to mohla říct tím pevným, ale vědomí, že je u ní tak blízko, jí to znemožňovalo.

„Tvá ústa říkají, že jsem nechutný, ale tvoje oči mluví úplně jinak," začínala nenávidět ten způsob, jakým jeho hlas rezonoval v jeho hrudi. Slyšela ho vibrovat a to způsobovalo chvění kolem její páteře. Donutila se od něj odtrhnout oči, přičemž mlčky potvrdila jeho slova. Ale nemohla jinak. Prsty, které doteď laskaly její vlasy, se přiblížily k její tváři. Se strachem se dívala, jak jsou stále blíž a blíž, dokud neucítila teplo vyzařující z něj.

„Prosím, ne," vyhrkla nakřáplým hlasem, ve kterém se jasně odrážela panika, která ochromila její tělo. Alek se zarazil ve svém pohybu, zkoumající její výraz. Jeho oči se zúžily a obočí stáhlo o něco více. Spojila svůj pohled s jeho. Žádala ho, aby to nedělal.

Už si myslela, že ji vyhoví, když se dlouho nic nedělo. Ani se nehnul. Pak se špičky prstů dotkly pokožky na jejích lících. Zalapala po dechu, když mohla cítit jeho dotek. Jen matně si uvědomovala jeho ztuhlou osobu. Když se její tělo probralo z šoku a akceptovalo dotyk jiného člověka, přivřela oči a tiše zasténala. Znovu otevřela víčka, aby ho uvěznila ve svém pohledu. Konečně jeho čokoládový poztrácel ten ledabylý nádech. Jeho oči se rozšířily v překvapení.

Už nemělo smysl, se ho teď nedotknout, když to už udělal. Položila dlaň na jeho ruku, která ještě stále spočívala na její tváři a odstrčila ji. Proklouzla kolem něj, aby mohla zmáčknout tlačítko a výtah se zase rozjel. Ve vteřině se dveře otevřely. Otočila se k němu, když vyšla ven.

„Už se mě nikdy neopovažujte dotknout, pane. Nebo toho budete litovat," vyhrkla znovu objeveným pevným hlasem. Dovolila se na něj ještě podívat. Stál tam zkamenělý, s podmračeným výrazem a díval se, jak Pandora odchází.

Až když se ocitla za dveřmi jejího apartmánu, si dovolila oddychnout. Tak tenhle večer se nevydařil ani trochu.

Zvedla ruku a položila ji na tvář. Ještě pořád na sobě cítila jeho prsty. Ještě nikdy nezažila tak intenzivní vjem.

Došla do koupelny, odlíčila se a převlékla do noční košile. Vrátila se ke dveřím, aby se ujistila, že jsou zavřené a pak se uvelebila v posteli. Únava byla tak neúnosná, až se jí z toho dělalo mdlo. Musí se na chvíli prospat.

...

Stála v prostorné kanceláři. Velmi hezky a moderně zařízené. Hned poznala, že se tu ještě nikdy neocitla, jelikož jí tohle místo nic neříkalo. Rozhlédla se kolem sebe. Nikdo tu nebyl. Místnosti vévodil obrovský psací stůl, za kterým bylo celostěnové okno. Na stole byl neuvěřitelný nepořádek, několik hrnků s nedopitou kávou a mnoho papírů, ať už zmuchlaných nebo v různobarevných deskách. V rohu se nacházel rámeček s fotkou, ale než k němu mohla přejít, dveře od pokoje se otevřely.

Dovnitř vstoupil Deon, mířící rovnou ke stolu. Mračil se. To s Pandorou nic neudělalo. Až po další vteřině atmosféra v místnosti zhoustla. Podívala se zpět ke dveřím, kde se objevil Alek, taky se mračící. Na něm ale tento výraz vypadal smrtonosně. Zabouchnul dveře, jako kdyby snad neměly kliku a došel ke stolu, kde se poté svalil na jedno s křesílek, před ním. Sesul se dolu, přehodil nohu pře druhou a hlavu si podepřel o ruku, dlící na opěrce. No Alek ví, jak se uvelebit. Deon ho celou dobu pozoroval s pozvednutým obočím.

Pandory si nikdo nevšimnul. Ne že by se bůhvíjak schovávala. Prostě tam pro ně nebyla. Tohle je přeci jenom sen... nebo ne?

„Čekám, až mi to vysvětlíš," podotknul Deon netrpělivě, když už bylo ticho nesnesitelně dlouhé.

„Měl bys vyhodit svoji sekretářku, tvůj stůl se za chvíli rozpadne a to doslovně," promluvil Alek ležérně, absolutně nebrajíc v potaz Deonovo rozčílení. Které, jak si mohla Pandora všimnout, se každou vteřinou zvětšovalo. Deon si frustrovaně vydechnul.

„Vykašli se můj stůl a pusť se do vysvětlování," vyštěknul Deon, který už byl vážně nasraný. Nikdy si ani ve snu (hah) nepředstavila, že by byl Deon schopný takhle rozčílit. Ale vzhledem k tomu, že má za bratra Aleka, nemohla se tomu divit.

„Nevím, proč se tak rozčiluješ, neudělal jsem nic špatného," Alek pokrčil rameny. Neviděla mu do tváře, tak se rozhodla přesunout k Deonovi, aby na něj viděla.

„Jestli hodláš pokračovat v tom „budu ze sebe dělat idiota, dokud to půjde" postojem, říkám ti rovnou, že se opět blíže poznáš s mým pravým hákem," zavrčel Deon. Že by bratrská rivalita? Podívala se na Aleka. Bylo příjemné se na něj dívat, bez toho aby se musela bát, že se jeho oči setkají s jejíma a ona se změní v želatinu.

„Nedramatizuj," vydechnul Alek. Deon sebou škubnul, jako kdyby byl připravený na Aleka skočit.

„Dej od ní ruce pryč, Aleku. Jak vidíš, nemá zájem. Což se jí nedivím, potom cos předvedl včera. Nech ji na pokoji. Ne všechny ženy jsou celé žhavé skončit v tvé posteli," promluvil Deon. Poznala, že se nutí do klidu. Přišlo jí, že ona a on mají pár věcí společných. Zavrtěla hlavou a znovu sklouzla očima na rozvalujícího se poloboha před sebou.

„Až s ní skončím, nebude chtít nic jiného," něco na Alekově slovech a tónu, donutilo její tělo se znovu probudit, přitom neměla páru o jaké jeho oběti se tu baví. Že by sekretářka?

„Když už konečně vyrosteš z tohoto stádia a začneš se chovat jako..." Alek nenechal Deona dokončit jeho přednášku.

„Jako ty? Pokud si dobře pamatuji, ještě minulý rok jsi se otočil za každou sukní. Pak jsi popadl tu první, která se před tebou mihla a rozhodl sis hrát na velkýho, zodpovědnýho šéfa s vážnou známostí," řekl Alek znechuceně.

„Někdo musel, po otcově smrti převzít firmu a jelikož ty ses radši opíjel do němoty, zábava padla na mě," zahřměl Deon. Tak tady bylo hodně napětí. Jak je možné, že jí tohle uniklo během jejich setkání na akci? Vinu svalila na Aleka, který si uzmul právo na všechny její myšlenky, hned jak poprvé promluvil.

„Nikdo se tě o to neprosil,"

„Přestaň se chovat, jako kdyby tě nic nezajímalo!" vykřikl Deon...

... Probrala se celá zpocená a těžce oddechujíc. Nesnášela to. Nenáviděla ten pocit, kdy se vrátí do reality. Hlava se jí točila a byla neskutečně vyprahlá. Vyhrabala se z postele a doklopýtala ke kuchyni. Natočila si ledovou vodu do sklenice a vypila ji během vteřiny. Podívala se na hodiny, visící na stěně. Bylo po třetí hodině ranní.

Odšourala se do obývací části svého apartmánu a svalila se na sofa. Přestože spala několik hodin, nepřineslo jí to ani úlevu ani uvolnění.

Tak jako ostatně vždy, když se jí zdály podobné sny.

Natáhla se pro svůj laptop a otevřela soubor, na kterém dělala naposledy.

O ženě, které se dotkla před měsícem.

Povzdechla si a zavřela ho.

Otevřela nový soubor, který nazvala.

Alek Maksimov

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Knock, Knock, Knock

Sakra. Odvrátila pohled od svého odrazu v zrcadle, kde se už asi půl hodiny pokoušela zamaskovat ty nehorázné kruhy pod očima. Od té doby, co se probrala po tom snu, už neusnula. Ani nečekala, že by mohla. Rozladěně odhodila štětec na kosmetický stolek. Nemá to smysl a ten člověk, který klepal na její dveře už asi deset minut v kuse, okusí sílu její pomsty. Vyskočila na nohy a oddupala ke dveřím apartmánu.

Bylo devět hodin ráno a neměla na nic náladu. Tím méně na to, co ji čekalo po otevření dveří.

„Oh, to snad ne," zasténala polohlasně, když spatřila Aleka, opírajícího se o trám jejích dveří. Na rtech mu pohrával rozpustilý úšklebek a jeho oči vypadaly, jak rozpuštěná čokoláda.

„Co tu chcete?" zeptala se odměřeně.

„Myslím, že jsem se minulý večer zmiňoval o tom, že tě zavezu k naší firmě," jeho úsměv se ještě rozšířil. Očima opustil její a počal koumat její obličej, ale u toho nezůstal. Pohledem klouzal po jejím těle a ona si připadala, jako kdyby hladil každou křivku na něm. Nepříjemně se ošila a křečovitě stiskla kliku v její ruce.

„A já si pamatuji na to, že jsem vás odmítla. Děkuji, ale počkám na pana Nixona," sladce se na něj usmála a už měla v úmyslu mu zavřít před nosem. Když se najednou rychle pohnul a rukou přiloženou na desce dveří, ji v tom zastavil. Rozhorleně se na něj zadívala.

„Nixon už je dávno ve firmě. Spoléhající právě na mě, Pandoro. Myslím, že nemáš jinou možnost, než využít mé laskavosti," vítězně se na ni zašklebil a ona ztuhla. Už se málem sarkasticky uchechtla. Laskavost? Z koho tady dělá idiota?

„Ne. To radši půjdu pěšky," vydala ze sebe, málem zase začala koktat, ale udržela to na uzdě. Zvednul obočí a jeho úsměv poněkud opadl. Pohledem sjela na jeho rty. Sakra, jak může mít muž tak šíleně plné rty?

„Ani nevíš, kam máš jít," informoval ji.

„Proto otevřu jistou magickou krabičku, která mi poví kam se mám vydat," zahučela sarkasticky. Postřehla pobavené jiskry v jeho očích.

„Proč to celé komplikovat, když můžeš jednoduše nasednout do mého auta?" zamumlal vemlouvavě. Její mozek na vteřinu přestal spolupracovat a bylo schopna na něj jen zírat.

„Ono by se to právě celé zkomplikovalo, kdybych s vámi nasedla do toho auta," zabručela roztřeseně. Dřív než si to uvědomila, jednoduše zatlačil do dveří a jelikož to nečekala, podařilo se mu dostat se k ní blíž. O krok ustoupila. Dostala se k ní jeho jedinečná vůně a ona ztrácela hlavu. Opět.

„Tak to se asi poprvé na něčem shodneme. Ale já mám rád výzvy. Tak pojď, přece nechceš přijít pozdě," promluvil lenivě. Zjistila, že dýchá, jak parní lokomotiva. Delaney, dej se do kupy! Pocítila úlevu, když se od ní odtáhl a poklepal si ukazováčkem na hodinky.

Do pekla s tím.

Peprně si zanadávala pod vousy. Dala mu jasně najevo, svým otráveným výrazem, jak moc se jí tahle situace protivila. Zmizela v útrobách apartmánu, aby si zabalila laptop a poznámkový blog do tašky. Navlékla se do kabátu a pak se vrátila ke dveřím. Byla ráda, že se neodvážil, překročit práh. Něco si ťukal do svého telefonu. Musela si odkašlat, aby ji vzal zase na vědomí.

„Připravená?" zeptal se chraplavým hlasem. Proč pro ni, vše co vypustí z úst, zní tak zatraceně sexy?

Jen přikývla a nechala se dovést k výtahům. Nemohla se přestat mračit. Bude z něj mít vrásky, pomyslela si. Vzpomněla si na večer a na jejich moment ve výtazích. Do prdele! Její tep se rapidně zvýšil, jakmile se za nimi zavřely dveře. Ztuhle stála v rohu sjíždějící krabice a zarputile se dívala před sebe. Cítila na sobě jeho pohled. Slyšela jeho dech, jelikož stál hned vedle ní, přestože bylo ve výtahu dost místa na to, aby mezi nimi byla mezera.

„Vypadáš unaveně," poznamenal. Překvapeně k němu stočila hlavu. Několikrát zamrkala pod jeho intenzivním pohledem a až pak se od něj zase odvrátila.

„Jsem v pohodě," zamumlala. Pak se otevřely dveře a oni se vydali ke garážím k jeho autu.

Když byla usazená na místě spolujezdce v luxusním BMW Z4, kde mohla obdivovat, jaký nádherný kousek to byl, zjistila, že když Alek mlčí a nic nevychází z těch jeho nádherných rtů, tak bylo snesitelné se nacházet v jeho okolí. Uvolnila se na svém sedadle a dívala se na ubíhající krajinu. Uvědomila si, že se na jejích rtech objevil malý úsměv a rychle s tím přestala. Vrhla jeden rychlý pohled na řidiče. Soustředil se na silnici před sebou. Její rychlý pohled se změnil na prosté zírání. Očima klouzala po rysech jeho obličeje. Zastavila se na jeho směšně plných rtech. Přemýšlela nad tím, kolik mu tak je. Deon byl rozhodně starší než Alek. Ale to soudila podle toho, jak nezodpovědně se Alek choval. Jako kdyby mu na důsledcích jeho činů nezáleželo.

„Líbí se ti, co vidíš?" zaslechla jeho hluboký hlas, což ji vytrhlo z hlubokých myšlenek. Poplašeně zvedla pohled k jeho očím, jeho tvář byla dokonale vážná. Stáli na křižovatce a čekali na zelenou, tudíž měl možnost její zkoumavý pohled opětovat. Cítila, jak její tváře žhnou a měla chuť si v duchu spílat do hlupaček, což se jí od včerejška stalo už několikrát. Rozhodla se ho znovu ignorovat.

„Já myslel, že Angličani jsou vychovaní, je neslušné neodpovědět na otázku," nenechal se. To mu musela přiznat. Odolala touze ho zpražit pohledem.

„Vaše otázky jsou většinou směšně. A jsem z poloviny Ruska, tak proto ta nevychovanost. A jelikož se tak sám chováte, nemělo by vám dělat problémy to překousnout," promluvila pevným hlasem a věnovala mu přímý pohled. Byl překvapený, jelikož jeho obočí vyletělo nahoru a střelil po ní očima. Našla v nich zájem. Sakra, přesný opak toho, co měla v plánu.

„Kdy mi přestaneš vykat, Pandoro?" zachraptěl. Ošila se pod tónem jeho hlasu. Na rukou, které měla spojené v klíně, jí zbělaly klouby, jak je zatínala.

„Nikdy," utrousila, dívající se před sebe. Zrovna zajížděli do podzemní garáže, která jak předpokládala, patřila k jejich firmě. Už se nemohla dočkat, až tomu muži unikne ze spárů. Alek zaparkoval a vypnul motor.

„Říká se, že mám schopnost lidi přesvědčit k tomu, aby udělali to, co si přeji," obrátil se k ní s těma jeho velkýma hnědýma očima. Zamračila se na něj, i když jí to dalo dost zabrat. Měla co dělat, aby se dokázala soustředit na to, co vůbec říkal.

„A to je přesně váš problém, pane Maksimove. Očekáváte, že všichni budou skákat, jak pískáte a pak když se objeví, někdo kdo tak neučiní, nevíte si rady," zamumlala. Ani si neuvědomila, že se k němu taky obrátila. Vypadni z toho auta, Panodoro!

„Pandoro, měla bys vědět, že vždy dostanu, co chci," pronesl hrdelním hlasem, kterým otřásl celou jejího osobou. Dech se jí zadrhl v krku, což mu samozřejmě neušlo. Naklonil se k ní s lenivým úsměvem na rtech.

„A co chcete?" přistihla se, jak vydechuje ta slova, skoro proti své vůli.

„To jsem ti řekl hned, jak ses objevil na tom dvorku. Chci tebe. Chci tě nahou, ve své posteli. Chci tě nahou ve svém autě, tady a teď," řekl naprosto bez obalu. Zírala na něj, snažíc se udržet si svůj nic neříkající výraz. Ale musela si přiznat, jak velký dopad na ni měla jeho slova. Sakra! Její tělo ji opět zradilo. Cítila horkost v jejích tvářích, její dech se zrychlil a tak i její tepová frekvence.

„To se nikdy nestane," vyhrkla překotně. Jeho intenzivní úsměv se prohloubil, jako kdyby byl její odpovědí potěšen.

„Slovy to sice odmítáš, ale já vím, že mě chceš. Viděl jsem tvůj pohled, když sis mě prohlížela na tom dvoře. To byl chtíč, Pandoro," hru, kterou započal, se stávala čím dál tím víc nebezpečnější. Pandora její pravidla neznala, ale věděla s jistotou, že se do ní nesmí zamotat.

Alek se k ní naklonil ještě víc, až mezi nimi nebyla žádná mezera. Pandora se ještě nestihla odepnout pás, tudíž neměla jinou možnost, než zůstat uvězněná na místě. Ztuhle se dívala na jeho přibližující se obličej. Barva jeho očí poněkud ztmavla, dávající dojem hořké čokolády. Koupala se v jeho vůni. Její smysly tu kombinaci máty a tabáku, přímo zbožňovaly.

Natočil se tak, aby jí byl přímo čelem. Jejich obličeje byly od sebe sotva několik centimetrů. Zjistila, že nemůže dýchat. Nemůže dovolit, aby se jí zase dotknul. Už byla na pokraji sil. Ale když se k ní přiblížil s konečnou platností, nedokázala se odvrátit, nebo udělat cokoliv v tom ho zastavit. Jenže on se jejím rtům vyhnul. Vlastně se jí vůbec nedotýkal. Což ji trýznilo o to víc. Milimetry, které je od sebe dělily, byly nesnesitelné a uklidňující zároveň. Její tvář ovanul jeho horký dech, a jí přeběhl mráz po zádech.

Ozvalo se zaťukání na sklo okna na straně řidiče. Alek i ona nadskočili. Alek zavrčel něco v rušštině a oba se podívali, kdo je vyrušil. V Dořině případě, vysvobodil. Byl to Deon. Pandora využila toho momentu a odpásala se, aby rychle vyskočila z auta ven. Alek se taky vyhrabal ven, čelící Deonovi.

„Co si sakra myslíš, že děláš? Kyan ji všude hledá sakra a ty nejsi schopný mi dát vědět, že sem Pandoru dovezeš sám?" zahřměl Deon. Nechávající Aleka absolutně chladným.

„Pan Maksimov mi řekl, že Kyan už je tady a že on je pověřený mě sem dovést," Pandora obešla auto a už to v ní vřelo.

„Tak to ti lhal," zavrčel Deon. Pandora nedokázala nic jiného, než se na Aleka znechuceně zadívat. Jistěže lhal. A on to tušila, tak proč s ním sakra jela? Proč?

„Deone, ráda bych začala se svou prací, jestli je to možné," řekla odměřeně.

„Jistě Kyan se tě hned ujme. Já si musím promluvit se svým bratrem. Prosím," ukázala ji cestu ven z garáží. Vydala se tím směrem, následovaná dvěma muži. Měla vztek. Ani ne tak na Aleka, jako spíš sama na sebe, že se do toho nechala zmanipulovat. Mlčky došli k výtahům a nechali se vyvést několik pater, kde se nacházely kanceláře.

„Pandoro, Kyan tu bude co nevidět a pak tě zavede do knihovny. Prosím, buď tu jako doma a nerozpakuj se požádat o cokoliv," Deon se na ni vlídně usmál a pak se jeho výraz dokonale proměnil, když se podíval na svého bratra, který byl na svém mobilu. Ani se na ni nepodíval, když odcházeli. Měla divný pocit, že tohle už někde zažila. Rozhlédla se kolem sebe a zjistila, že se nachází v jakési studovně. Všude se rozprostíraly obrovské stoly se světly, vybaveny zásuvkami a pohodlnými křesly. Na jedno z nich se svalila a vytáhla svůj laptop. Pak se rozhodla, že se půjde zeptat někoho, zda by mohla dostat kávu. Vyšla ven ze studovny a vešla do něčeho, co vypadalo, jako předsíň před kanceláří a jak brzy zjistila, patřící právě Deonovi. Už chtěla zaťukat, ale zjistila, že dveře jsou pootevřené a ona zaslechla Deonův zvýšený hlas.

„Jestli hodláš pokračovat v tom „budu ze sebe dělat idiota, dokud to půjde" postojem, říkám ti rovnou, že se opět blíže poznáš s mým pravým hákem," zavrčel Deon. Pandora ztuhla na místě a zírala na pootevřené dveře.

„Nedramatizuj," vydechnul Alek. Pandora si musela dát ruku před ústa, aby vyděšeně nezasténala. Co se tu sakra děje?

„Dej od ní ruce pryč, Aleku. Jak vidíš, nemá zájem. Což se jí nedivím, potom cos předvedl včera. Nech ji na pokoji. Ne všechny ženy jsou celé žhavé skončit v tvé posteli," promluvil Deon.

„Až s ní skončím, nebude chtít nic jiného," zněla Alekova odpověď a Pandora si už byla stoprocentně jistá, že tenhle rozhovor už jednou absolvovala. A to dnes v noci. Zatočil se s ní celý svět. Přesně věděla, co každý z nich řekne. Udělalo se jí mdlo. Chytila se trámu dveří, když zavrávovala.

„Když už konečně vyrosteš z tohoto stádia a začneš se chovat jako..." Alek nenechal Deona dokončit jeho přednášku.

„Jako ty? Pokud si dobře pamatuji, ještě minulý rok jsi se otočil za každou sukní. Pak jsi popadl tu první, která se před tebou mihla a rozhodl sis hrát na velkýho, zodpovědnýho šéfa s vážnou známostí," řekl Alek znechuceně.

„Někdo musel, po otcově smrti převzít firmu a jelikož ty ses radši opíjel do němoty, zábava padla na mě," zahřměl Deon. V tuhle chvíli už její hlava tepala neskutečnou bolestí.

„Nikdo se tě o to neprosil,"

„Přestaň se chovat, jako kdyby tě nic nezajímalo!" vykřikl Deon... Už to nevydržela a otočila se na patě, aby unikla tomu svíravému pocitu.

Jak se to mohlo stát? To není možné!

To že měla tyhle divné sny, nebyla žádná novinka! Ale tenhle byl jiný!

Nebyl o minulosti!

Ale o budoucnosti!

A/N

Já vím, já vím...:D

Kapitola je asi moc dlouhá, ale ono to jinak nešlo, potřebovala jsem tam vtěsnat tu jízdu na horské dráze s Dorou a Alekem... no a hlavní bod téhle kapitoly, který ani ze čtvrtiny neodkryl vše, co pro Vás mám připravené!

A teď, komu se rozbušilo srdce, když se Alek rozhodl hrát na Cassanovu? :D

Mě bušilo a to jsem to psala hah... každopádně v další kapitole se těšte na Alekovo POV a náhled do jeho hlávky zelí!

A těšte se na další novou postavu, která sehraje velkou roli... jestli je dobrá nebo špatná, to nechám posoudit Vás!

A co si myslíte o Dořině menším problému? Předem říkám, že toho ještě hodně nevíte, bude komplikované, že ještě sama nevím jak se z toho vymotám!:P

Každopádně tady je, jak zhruba bych si Aleka představovala, i když bych mu pár let ubrala! Ah škoda že nejsem zběhlá ve photoshopu, hned bych si ho vylepšila :D

Pandora Delaney... uberte tu čapku a je to ona:))))

Deon, že jsou si Alekem celkem podobní :D Nebo se mi to jen zdá? :D

Tak jo, to bychom měli. Jak jsem řekla v další kapitole bude představena nová postava a pak jich ještě pár bude, nejvíc se těším na jednu, která doufám, Vás učaruje taky :P

Rozhodně mi dejte vědět, jak se Vám tento díl líbil, i se všemi těmi událostmi, co jsem do ní narvala:P!

See ya next time!

Love ya!